Stružná - zámek

Pozdně renesanční zámek Kysibl si nechal vystavět jako své nové reprezentativní sídlo někdy v době před rokem 1598 tehdejší majitel hradu Andělská Hora Linhart Colonna z Felsu podle projektu neznámého architekta na západním okraji obce Stružná (Geisshübel). Nové panské sídlo se stalo nepřímým nástupcem tehdy již zaniklé původní gotické vodní tvrze ve východní části obce. V morových letech 1605 a 1607 padlo ve vsi za oběť velké epidemii 73 lidí, Linhart Colonna z Felsu se tehdy na čas přestěhoval spolu s celou rodinou zpět na hrad Andělská Hora. Roku 1609 rozšířil Leonard Collona panství Kysibl přikoupením sousedního zboží hradu Hartenštejn. Během bojů třicetileté války postihl zdejší panství velký hlad a bída.

Leonard Collona byl radikálním luteránem a výrazně se angažoval v českém stavovském povstání v letech 1618-1620 na straně proticísařské. Již roku 1617 se na zemském sněmu postavil proti přijetí arcikníže Ferdinanda za českého krále a dne 23. května 1618 se následně zúčastnil defenestrace místodržících na Pražském hradě. Krátce nato byl jmenován vedle z Thurnu nejvyšším polním maršálkem stavovského vojska. Dne 13. dubna 1620 byl nakonec Leonard Collona z Felsu v bitvě u rakouského Sinzendorfu smrtelně raněn a o několik dní později v ležení zemřel. Přes radu generalwachtmeistera české armády Jana z Bubna se tehdy neopatrně vydal s malým počtem pěchoty za kozáky, kteří se před nimi dali na útěk. Vylouděn tak byl k lesu, kde se skrývali Buqouy a Dampierr s celou svou silou. Jeho „silně posekané“ ostatky byly následně převezeny do Prahy, kde mu byl na Malé Straně vystrojen nákladný vojenský pohřeb za účasti předních stavovských vůdců, a odtud převezeny do rodinné hrobky v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Žalmanově.

Roku 1620 převzal dědictví jeho nejstarší syn z prvního manželství s Voršilou Kramářovou z Krajku, Kašpar Collona z Felsu, ženatý s manželkou Annou Libštejnskou z Kolovrat. Po Bílé Hoře byl však dne 26. dubna 1621 Linhart Colonna místodržitelským úřadem dodatečně odsouzen ke ztrátě cti i všeho majetku a Kašpar byl nucen emigrovat spolu s druhou manželkou svého otce Alžbětou z Lobkovic a jejími dvěma syny a dvěma dcerami.

V roce 1622 od královské komory následně za 97.922 kop míšeňských grošů odkoupil panství Andělská Hora spolu se Stružnou, Hartenštejnem a Činovem, známý pragmatik pobělohorské doby, císařský rada, komorník a hejtman Starého města Pražského Heřman Černín z Chudenic spolu s manželkou Marianou Černínovou ze Svárova, směnou za statek Žleby. Nový majitel své zdejší statky následně spojil v jednotné panství, které se pod novým názvem Kysibl až do roku 1848 výrazně neměnilo a zahrnovalo vedle hradů Andělské Hory a Hartenštejn sídelní zámek Kysibl, městečka Andělskou Horu a Bochov a 30 dalších vsí.

Heřman Černín se proslavil svými diplomatickými cestami do Turecka. Byl rozhodný katolík, na svých panstvích prováděl tuhou rekatolizaci a vypudil odsud protestantského faráře Jana Nickerleho. Rovněž vykořisťoval své poddané, sužované navíc od počátku 17. století řadou těžkých pohrom. Od roku 1637 proto docházelo k vážným konfliktům poddaných s vrchností, nepokojům a odmítání robotních povinností. Na Heřmana Černína a krutého správce jeho panství Hoyera si poddaní stěžovali dokonce až ve Vídni, kde počítali s přímluvou své někdejší vrchnosti, některých členů felsovského rodu, kteří se zatím usmířili s císařem. Stížnosti však nebyly vyslyšeny, a proto se konaly tajné schůzky ve Svatoboru, Dlouhé Lomnici, Bražci a v jiných odlehlých horských vsích. V říjnu 1640 proběhlo v Andělské Hoře velké shromáždění nespokojených poddaných, kde bylo rozhodnuto poslat k císaři novou stížnou deputaci. Vzhledem k tomu, že poddaní nepoužívali zbraní a nedopouštěli se žádných násilností, odmítli císařští důstojníci, zejména z bochovské posádky, proti nim zakročit a vrchnost nemohla jejich dobře organizované hnutí potlačit vlastními prostředky.

V roce 1651 se po Heřmanu Černínu ujal držby černínského fideikomisu hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic, který tehdy podnítil rozsáhlou stavební činnost na všech svých zdejších panstvích. Ve druhé polovině 17. století nechal podstatně rozšířit pozdně renesanční zámek ve Stružné (Kysiblu) na velký raně barokní zámek, nazývaný podle tradice Humprechtsfeld či Humrechtsbau. K roku 1666 je na stavbě doložen Marcell Ceresolla, v letech1675-1676 Francesko Caratti a v letech 1700-1701 Giovanni Battista Alliprandi. Inventář panství Kysibl-Andělská Hora z roku 1710 uvádí již „novou Humprechtovu stavbu“, tedy zámek v Kysiblu.

V roce 1734 prodal hrabě František Josef Černín pro finanční potíže panství Kysiblu spolu se zdejším zámkem hraběti Ludvíku Josefu Hartigovi. Po jeho smrti v roce 1735 zdědil panství Kysibl spolu s Nejdkem a Břežnicí syn Adam Ludvík Hartig, který měl za manželku hraběnku Marii Terezii, rozenou Kagerovnu z Globen, a syna Ludvíka Jana. Adam Ludvík značně rozšířil zdejší zámek na rozsáhlý trojkřídlý barokní objekt a doplnil jej velmi nákladným vnitřním zařízením. V roce 1794 zakoupil kysibelské panství v dražbě hrabě Johann Josef Steinbar z Buttenheimu, který musel roku 1810 prodat panství pražskému měšťanu Antonínu Hladíkovi.

Dne 25. dubna 1811 zasáhl zdejší zámek ničivý požár, během kterého shořel rovněž celý archiv panství Kysibl. Následně byl zámek snad provizorně klasicistně obnoven do podoby jednoduché stavby se středovým rizalitem, zdůrazněným trojúhelníkovým štítem. V roce 1829 prodal Antonín Hladík zdejší panství spolu se zámkem hraběti Vilému z Neuberku, který patřil k významným představitelům českého hnutí v roce 1848. V roce 1841 nechal Vilém z Neuberku založit v západním křídle pseudogotickou zámeckou kapli Povýšení sv. Kříže.

Roku 1868 odkoupili od Viléma z Neuberku statek Kysibl spolu se zámkem hrabata Černínové-Morzinové. V letech 1876-1877 byl zdejší zámek za hraběte Heřmana Černína pseudorenesančně přestavěn do dnešní podoby honosného romantického paláce doplněného věžemi. Od Černínů koupil v roce 1930 zbytky rozsáhlého panství Kysibl, značně změněného první pozemkovou reformou, Leopold Šternberk, kterému byl v roce 1945 majetek zkonfiskován a zámek se tak stal majetkem československého státu.

Roku 1948 přechází zámek pod správu československé armády, která si zde zřídila svou kasárna. Dne 3. května 1958 byla zámecká budova ve Stružné zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 27725/4-1038. Na počátku devadesátých let 20. století přešel zchátralý zámek v rámci privatizace do soukromých rukou. Následně prošel částečnou rekonstrukcí, kolem zámeckého parku byl vybudován nový zdobený plot s kováním, který nahradil oplocení z vlnitého plechu, poté byl však objekt uzavřen a dál postupně chátrá spolu s přilehlým zámeckým parkem. Interiéry zámku, napadené dřevomorkou, jsou silně zdevastovány dlouholetým užívání armády.

Trojkřídlý patrový zámecký objekt na půdorysu písmene „U“, bohatě architektonicky členěný řadou pseudorenesančních prvků a doplněný renesanční štíty různých forem.

Reprezentativní, umělecky hodnotně vybavené západní křídlo zámku, kryté plechovou sedlovou střechou, je v jihozápadním nároží doplněno mohutnou hranolovou věží s otevřeným arkádovým ochozem s vyhlídkovou galerií pod mohutnou plechovou zprohýbanou valbovou střechou, završenou osmibokou sloupkovou lucernou. V ose západního průčelí traktu je situován mohutný zdobený rizalit s uměleckým portálem se sloupovou lodžií, vynášející balkón se vstupem do místností v patře, zdobeným sloupovým portálem s pískovcovým reliéfním aliančním znakem Černín-Morzinů. Rizalit je završen mohutným stupňovaným volutovým štítem s nikami pro umístění plastik. Na průčelí bývaly osazeny údajně reliéfy od J. Maudra. Před rizalitem se nachází rozlehlá dvoustupňová terasa s širokým kamenným schodištěm, otevírající se do zámeckého parku. Na spodní terase se širokým příjezdem, ohraničená honosnou balustrádou, je umístěna velká pískovcová kašna na půdorysu čtyřlístku, doplněná původně vodotryskem.

Krytý vstup v rizalitu vede do velké honosné vstupní haly v přízemí. V jihozápadním nároží přízemí je v prostoru v podvěží situována pseudogotická zámecká kaple Povýšení sv. Kříže z roku 1841 s úzkými hrotitými okny, zesílená vnějšími bosovanými opěrnými pilíři. Ve středu prvního patra západního traktu býval situován okázalý slavnostní sál s vysokými okny, vedoucími na balkon. Na sál navazovaly další reprezentativní pokoje.

Východní křídlo zámku se štíhlou šestibokou věží, završenou jehlancovou střechou, v severovýchodním nároží, je kryté novou břidlicovou sedlovou střechou. Východní trakt je zdoben pseudorenesanční psaníčkovou fasádou a vlysy s výjevy z lovů a ze života zvěře. V západním průčelí traktu je situován vstupní portál s černínským znakem. Ve východním křídle bývaly situovány ubytovací pokoje, jídelna, ložnice a koupelny. V severním křídle byly umístěny pokoje zaměstnanců a provozní místnosti, v přízemí byla situována zámecká kuchyně. Uprostřed vnitřního zámeckého nádvoří bývala umístěna pseudorenesanční kašna, zdobená plastikou Neptuna v nadživotní velikosti, nesenou medvědy.

Všechny místnosti zámku bývaly původně okázale vybavené hodnotným mobiliářem, obrazy, portréty bývalých majitelů, míšeňským porcelánem. Plochostropé místnosti jsou zdobeny bohatými štukovými zrcadly, některé stěny místností jsou opatřeny ušlechtilým dřevěným vykládáním, řezbami, či tapetami z těžké hedvábné tkaniny. Široká schodiště byly zdobeny loveckými trofejemi, brněním a zbraněmi.

Od jihu je k zámku vedena široká příjezdová cesta od bývalé říšské silnice z Karlových Varů do Prahy, lemovaná alejí a opatřená umělecky zdobenou kovanou bránou. Kolem zámku se rozkládá rozsáhlý anglický zámecký park se vzácnými stromy a několika rybníky.