přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Tatrovice - kostel sv. Erharda

Tatrovice - kostel sv. Erharda

Tatrovice - kostel sv. Erharda |

Původní gotický farní kostel sv. Erharda byl postaven v 1. polovině 14. století na návrší nad potokem v dolní jihozápadní části vsi Tatrovice (Dotterwies). První zmínka o zdejším kostelu jako centru zdejší plebánie pochází z roku 1352. Kolem roku 1555 byl kostel renesančně přestavěn do dnešní podoby. V 1. polovině 18. století proběhla barokní úprava kostela a v jeho sousedství vystavěna kaple Olivetské hory. Ve 2. polovině 20. století kostel postupně zchátral. V letech 2004-2005 proto proběhla celková rekonstrukce kostela.

 

Objekt: gotický, renesančně přestavěný a barokně upravený jednolodní kostel

Typologie: sakrální stavby

Kategorie: architektonické památky

Obec: Tatrovice (Dotterwies)

Okres: Sokolov

Poloha: na návrší v dolní jihozápadní části obce

GPS: 50°16'32.193"N, 12°41'41.532"E

Období vzniku: 1. polovina 14. století

Architekt: neznámý

Přestavba: 50. léta 16. století renesančně, 1. polovina 18. století barokně

Období devastace: po roce 1945

Rekonstrukce: 2004-2005

Památková ochrana: od 3. května 1958

Č. rejst. ÚSKP: 37366/4-718

Stav: zachovalé

Přístupnost: přístupné příležitostně

Historie objektu

Původní gotický farní kostel sv. Erharda byl postaven patrně v první polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta na návrší nad pravým břehem bezejmenného potoka v dolní jihozápadní části vsi Tatrovice (Dotterwies). První zmínka o zdejším kostelu jako centru zdejší plebánie pochází z roku 1352. V roce 1356 byl podle záznamu v kostelní knize pražského arcibiskupství v Praze po smrti zdejšího faráře uveden do funkce nový duchovní. V průběhu 15. století patrně nechali tehdejší majitelé panství Horní Chodov, Unruherové, vystavět namístě původního objektu nový kamenný kostelík, či přestavět a rozšířit starý kostel.

V padesátých letech 16. století byl farní kostel renesančně přestavěn a rozšířen do dnešní podoby, což dokládá závěrečný kámen oblouku brány s letopočtem 1555. Vystavěna byla tehdy nová kostelní loď, která byla připojena ke hmotě původního kostelíku, který byl nově zaklenut a sloužil poté jako presbytář rozšířeného kostela.

Patrně v první polovině 18. století proběhla barokní úprava kostela a jeho interiér byl vybaven barokním inventářem. Před ohradní zdi hřbitova, který původně obklopoval kostel, byla tehdy vystavěna barokní kaple Olivetské hory s dřevěnými božími muky v průčelí. Kapacita hřbitova patrně začala postupně dostačovat, a proto byl někdy po polovině 18. století založen nový hřbitov jihovýchodně od kostela a původní pohřebiště zrušeno. Od roku 1762 uvádějí inventáře v kostele varhany. Roku 1770 byla zhotovena nová zdobná mříž brány před vstupem do areálu kostela.

Dne 16. února byla obnovena zdejší farnost a ještě téhož roku 1782 byla v sousedství kostela vystavěna pozdně barokní budova nové fary. Prvním farním administrátorem byl tehdy jmenován Anton Fritsch. Následně bylo doplněno vnitřní zařízení kostela. K farnímu kostelu se konaly velké pouti s účastí několika set věřících. Roku 1791 opravoval zdejší varhany loketský varhanář Johann Josef Pleyer. Dne 12. září 1804 bylo poprvé zvoněno na tehdy nově pořízený zvon.

V roce 1841 upozorňoval místní farář na špatný stav varhan farního kostela. Návrh na opravu varhan vypracoval varhanář Friedrich Keilhauer z Rotavy s celkovým rozpočtem 104 zlatých, který farář následně předložil ke schválení. V době po roce 1857 opravovali zdejší varhany chebští varhanáři Josef Muller a Leopold Müller. V roce 1912 postavil v kostele varhanář Andreas Peter z Pomezí nad Ohří nové pneumatické varhany. Roku 1896 byla ke kostelu přivedena nová silnice, která byla v letech 1913-1914 prodloužena kolem kostelního návrší a dále obcí směrem na Černavu.

Během první světové války byl v roce 1916 zrekvírován zvon kostela z roku 1650 na válečné účely. V roce 1925 byl opravován kazetový strop lodi kostela, malby však nebyly renovovány. Roku 1925 byly rovněž pořízeny tři nové zvony. Starý zvon z roku 1630 od jáchymovského slévače Hanse Zinka byl tehdy prodán do Jáchymova.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl areál kostela sv. Erharda v Tatrovicích zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 37366/4-718. V letech 2004-2005 proběhla celková rekonstrukce kostela za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti částkou ve výši 180.000 Kč. V roce 2004 byla opravena šindelová střecha kostela a roku 2005 proběhla obnova interiéru objektu a úprava bezprostředního okolí kostela včetně rekonstrukce jižního schodiště.

 

Popis objektu

Orientovaný jednolodní kostel na obdélném půdorysu s připojeným odsazeným užším pravoúhlým presbytářem krytý nedělenou šindelovou valbovou střechou s oplechovanou osmibokou otevřenou sloupkovou zvoničkou, završenou cibulovou bání s pozlacenou makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu, a menší oplechovanou šestibokou otevřenou sloupkovou sanktusovou zvoničkou nad závěrem, završenou cibulovou bání s pozlacenou makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. Při severní straně presbytáře je připojena přízemní obdélná sakristie, krytá šindelovou pultovou střechou, navazující na zastřešení kostela. Před hlavním západním průčelím je představěna jednoduchá čtvercová předsíň, krytá šindelovou sedlovou stříškou, opatřená dnes obdélnými plechovými dvoukřídlými dveřmi.

Podélné stěny lodi kostela jsou prolomeny dvojicemi obdélných, polokruhově zakončených oken. Zadní okna jsou nižší, výše položená a opatřená vitrážemi. Prostor presbytáře prosvětluje shodné okno s vitráží, situované v boční stěně, a menší půlkruhové okno v závěrové stěně. Níže položené polokruhové okno je prolomeno ve východní stěně sakristie, přístupné obdélným vstupem od severu. Vnější stěny kostela jsou hladké, bez členění. Na jižní stěně lodi kostela je pod prodlouženou šindelovou stříškou osazen velký dřevěný krucifix s polychromovanou vyřezávanou sochou Ukřižovaného Ježíše Krista od neznámého autora z 18. století. Pod střechou na jižní straně presbytáře je vynesen roubený podhled.

Vnitřní prostor lodi kostela je plochostropý, krytý malovaným dřevěným kazetovým stropem. V západní části lodi je situována jednoduchá dřevěná trojramenná kruchta s trojbokou předprsní a dlouhými rovnými křídly vybíhajícími podél postraních stěn lodi, vynesená na vyřezávaných sloupech. Prostor presbytáře, otevírající se do lodi segmentovým triumfálním obloukem, je sklenut plochou valenou klenbou se síťovými hřebínky, zdobenou původně nástropní malbou v podobě kruhových medailonů. Sakristie je zaklenuta dvěma poli hřebínkové klenby.

Vnitřní zařízení kostela je převážně pozdně barokní z doby obnovení zdejší farnosti v roce 1782, část inventáře je barokní, pocházející ještě ze 17. století. V presbytáři kostela je postaven dřevěný barvený portálový barokní hlavní oltář sv. Erharda z druhé poloviny 17. století. V nice ve středu oltáře bývala původně postavena vyřezávaná barvená socha sv. Erharda s andílky po stranách, doprovázená sochami sv. Jana Nepomuckého (vlevo) a sv. Jana Křtitele (vpravo), postavenými mezi sloupy s točitými a hladkými dříky po stranách výklenku. Figurální plastika titulní světce byla později přenesena na kazatelnu a nahrazena novodobou vyřezávanou barvenou sochou Ježíše Krista, doprovodné sochy nahradily barvené vyřezávané sošky apoštolů. Sloupy s nasazenými úseky kladí a římsou vynášejí štítový nástavec oltáře olejomalbou holubice, symbolu Ducha Svatého, ve svatozáři. Nad postranními brankami bývaly původně postaveny sochy sv. Petra a sv. Pavla.

Po stranách triumfálního oblouku jsou postaveny dva protějškové tabulové postranní oltáře z konce 18. století s postranními sloupky, novodobou sochou a současným obrazem Korunování Panny Marie. Při levém pilíři triumfálního oblouku je situována barokní kazatelna z počátku 18. století, přístupná schodištěm z prostoru sakristie. Dále je v interiéru kostela postavena kamenná křtitelnice z roku 1701 od kameníka Andrease Merdla z Keseldorfu, opatřená moderním olejovým nátěrem se špatně přemalovaným věnovacím nápisem a datací na horním okraji. Správně by měl nápis znít: „ANDREBAS MERDL VON KESELDORF“.

V kostele je postavena V interiéru jsou rovněž postaveny barevně malované dřevěné figurální plastiky světců. Vyřezávaná soška sv. Anny Samétřetí, 64 cm vysoká, pocházející z vybavení postranního oltáře Beránka Božího. Vyřezávaná soška sv. Vendelína, patrona pastýřů a pastvin, 65 cm vysoká, od neznámého autora z konce 18. století. Plastika s původním nátěrem představuje pastýře ve venkovském oděvu s pasteveckou holí a dvojicí ležících krav u nohou. Na stěnách kostelní lodi a poprsnici kruchty jsou zavěšeny obrazy Křížové cesty v rámech s nápisy od neznámého autora z konce 18. století. V lodi kostela jsou postaveny dvě řady dřevěných lavic.

Na kruchtě bývaly původně postaveny varhany od neznámého autora, prvně připomínané roku 1762. Jednomanuálový nástroj s pěti rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. Dnes jsou na kruchtě postaveny pneumatické varhany z roku 1912 od varhanáře Andrease Petera z Pomezí nad Ohří. Jednomanuálové varhany s osmi rejstříky mají rozsah manuálů C-f3 a pedálu C-dI.

Ve zvoničce býval původně zavěšen zvon z roku 1630 od jáchymovského slévače Hanse Zinka o průměru 0,54 metru a výšky včetně hlavice 0,51 metru. V pásu pod ramenem zvonu byl vyveden latinský věnovací nápis: „Verbum domine maned in aeternum“ (Slovo Páně zůstává na věky). V poli na plášti zvonu býval plastický reliéf Ukřižovaného Ježíše Krista s postavami sv. Josefa a Panny Marie pod křížem. Nad skupinou Kalvárie byla situována datace „1630“ a pod ní iniciály „H. ZINCK“. V roce 1925 byl zvon prodán do Jáchymova. Dále zde býval zavěšen zvon z roku 1650 od zvonaře Georga Hirschfelda o průměru 0,48 metru a výšce 0,44 metru, vážící 28 kg. V pásu pod ramenem zvonu byl vyveden německý věnovací nápis: „Georg Hirschfeld goss mich 1650, / Nach Dotterwies in Gotthaus gehör ich“ (Georg Hirschfeld mne ulil roku 1650, do domu Božího v Tatrovicích patřím). Na další zvon, který zvonil poprvé dne 12. září 1804, upozorňuje nápis za oltářem. Dnes jsou ve zvoničce zavěšeny tři zvony z roku 1925.

 

Fotodokumentace

Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
 
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
 
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
 
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
Tatrovice - kostel sv. Erharda |
 

Použitá literatura

Gnirs A. 1927 : Topographie der historischen und Kunst-Denkmale in Böhmen. Der politische Bezirk Elbogen, Praha, 45/48
Poche, E. a kol. 1982 : Umělecké památky Čech 4 (T-Ž), Praha, 31
Tomší, L. 1998 : Varhany a varhanáři Sokolovska a Karlovarska, Sokolov, 52

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz