přeskočit k navigaci »

Četnické vzpomínky z Karlovarska

autor: Kolář, Ondřej Mgr. | zařazeno v kategorii: Historie Karlovarska | komentáře: 1

 
 
 |

Mgr. Ondřej Kolář


    Roku 1937 se československé úřady začaly zabývat blížícím se dvacátým výročím existence republiky. To se týkalo i Zemského četnického velitelství v Praze, jež vyzvalo příslušníky četnictva, aby písemně zasílali své vzpomínky, historky ze služby, postřehy a náměty, z nichž měly být vybrány podklady pro jubilejní publikaci o historii bezpečnostního sboru 1). Mnohé z příspěvků byly z různých důvodů zamítnuty – někteří autoři se nedokázali oprostit od popisného, suchopárného a nezřídka poněkud naturalistického stylu, který si zvykli používat ve služebních hlášeních, jiní se ve svých textech vyjadřovali kriticky vůči nadřízeným a vůči stávajícím předpisům. Jeden z četníků se dokonce pokusil sepsat divadelní hru s kriminální zápletkou, ovšem s nevalným úspěchem.
    Mezi autory nechybělo ani několik četníků z Karlovarska, včetně dřívějšího velitele Četnického oddělení Karlovy Vary 2) majora Leopolda Kanna 3), který vzpomínal především na pobyty T. G. Masaryka v západočeských lázních 4). Krom jiného zmínil prezidentův svérázný, téměř přátelský vztah s provozovatelem restaurace na Svatém Linhartu (v textu uváděném pod názvem Svatý Leonhard) Antonínem Lippertem 5), který byl stejně starý jako Masaryk a dříve pracoval jako kuchař na lobkovickém zámku v Roudnici nad Labem. Kromě linhartské restaurace Lippert v Karlových Varech provozoval ještě pivnici s názvem Spořitelní sklípek. Sestavování jídelníčku pro hlavu státu prý zkušenému kuchaři každoročně dělalo těžkou hlavu, jelikož prezident upřednostňoval nezvykle asketické stravování.
    Do zcela jiné kategorie spadal příspěvek poručíka Antonína Perglera z Kraslic, který se pustil do teoretické úvahy o významu četnictva v demokratickém státě. Nejobsáhlejší a informačně nejhodnotnější pohled na četnickou službu v západočeském pohraničí však přinesl vzpomínkový článek řadového příslušníka sboru, vrchního strážmistra Karla Kříže 6).
    Jmenovaný sloužil od června 1919 na Pohraniční kontrolní stanici v Mühlbachu (Pomezí nad Ohří), kde s ním působil jeden četník německé národnosti. Situace v regionu byla tehdy krajně napjatá, pouhých pár dní před Křížovým příchodem zde němečtí pohraničníci zastřelili vojína 35. pluku, který hlídkoval podél hranic. Příslušníci jednotek československé domobrany, navrátivší se před nedávnem z Itálie 7), hrozili odvetou a prohlašovali, že za každého Čechoslováka zastřelí deset Němců. Kromě mužstva pohraniční i „obyčejné“ četnické stanice a vojáků v obci sídlili ještě čtyři členové finanční stráže, které četnictvo patrně nepovažovalo za příliš spolehlivé, jelikož Kříž měl příkaz „finančníky“ nenápadně kontrolovat. Četníci neměli zajištěno vlastní stravování, jídlo fasovali od vojáků.
    Vzhledem k nedostatku koní u vojenských jednotek prý dostali četníci nařízeno podporovat pašování těchto zvířat z Německa, museli ovšem zajistit, aby všechny koně prohlédl armádní zvěrolékař v Chebu.
    Německé obyvatelstvo v pohraničí nevidělo ozbrojené Čechoslováky právě s nadšením. V řadě hostinců a dalších veřejných místností stále visely obrazy císaře a dalších příslušníků habsburského rodu, Kříž musel opakovaně urgovat odstranění těchto připomínek zaniknuvší monarchie. Navzdory národnostnímu napětí se však řada Němců zúčastnila oslavy výročí Husova upálení, kterou zorganizovali vojáci spolu s četníky a mužstvem finanční stráže. Zapalování ohňů a slavnostní salvy tehdy dle Křížových slov vyděsily německé pohraniční hlídky, které tyto jevy považovaly za předzvěst československého útoku.
    V létě 1919 mělo dojít k podpisu mírových smluv s Německem. Vyrojily se ovšem zvěsti, že německé politické vedení hodlá odmítnout podmínky a napadnout ČSR. Proto byly v příhraničí podminovány mosty a zesílena ostraha. V případě války měli četníci žádat o posily z Plzně, jelikož vojenská posádka v Chebu byla početně slabá. Obavy z ozbrojeného konfliktu se však naštěstí nenaplnily.


[caption id="attachment_23177" align="aligncenter" width="400" caption="prvorepublikové četnictvo - ilustrační foto"]prvorepublikové četnictvo  - ilustrační foto[/caption]



    V březnu 1920 byl Kříž převelen na stanici v Habersbirku (Habartov), jež v roce 1938 neblaze proslula v důsledku krvavého útoku henleinovců. Kříž zde nejprve sloužil se dvěma četníky německého původu, kteří příliš neovládali úřední jazyk nové republiky, takže zpočátku musel vyřizovat veškerou písemnou agendu prakticky sám 8). Až později byl stav mužstva doplněn dvěma Čechy. Nemalou část obyvatel tvořili horníci, kteří na tehdejší poměry vydělávali slušné peníze. Toho pochopitelně využívali místní obchodníci, takže potraviny byly pro nepříliš dobře placené četníky příliš drahé.
    V listopadu 1920 skupina československých vojáků ve „vlasteneckém zápalu“ zničila pomník Josefa II. v Chebu, což vyvolalo bouřlivé německé demonstrace. Kříž a další četníci museli asistovat při potírání nepokojů. Chebští Němci se snažili četníky získat na svou stranu a zajistit si od nich ochranu před zradikalizovanými vojáky (které souhrnně a zjednodušeně označovali za „legionáře“), nabízeli četníkům potraviny a pivo. Ne všichni ovšem byli tak přátelští. Kříž se mimo jiné stal svědkem útoku rozzuřeného davu na francouzské vojenské poradce, působící na místním letišti.
    Během roku 1922 Křížovo působení v západních Čechách přerušilo dočasné převelení na Slovensko v souvislosti s bezpečnostními opatřeními, jež československé orgány přijaly v reakci na pokusy Karla I. o znovuzískání maďarského trůnu. Po návratu do Habersbirku Kříž dohlížel na provádění mobilizačních opatření proti Maďarsku. Jak později vzpomínal, němečtí odvedenci obvykle narukovali k vojsku až na přímou výzvu četníka. V následujícím roce se Kříž podílel na hlídkové činnosti během hornických stávek na Sokolovsku, kde se také zúčastnil likvidace rozsáhlého požáru.
    V polovině 20. let následovalo přeložení do Milhostova, kde se Kříž mimo jiné zapojil do vyšetřování známého případu vyvraždění rodiny Döllnerových vojenským zběhem Franzem Sanderem. Později Kříže čekalo převelení na Rokycansko, v červnu 1938, kdy sepisoval své vzpomínky, sloužil ve Zbirohu v hodnosti vrchního strážmistra a byl na stanici sám. Patrně z toho důvodu, že jeho podřízení museli nastoupit ke Stráži obrany státu a konat bezpečnostní službu na hranicích kvůli hrozícímu nacistickému vpádu.
    V době, kdy zaznamenával své pozoruhodné zážitky, Karel Kříž netušil, že se republika, jíž dlouhá léta sloužil, dvacátého výročí své existence již nedočká a že pohraniční oblasti, v nichž v mládí pomáhal udržovat klid a pořádek, se brzy stanou součástí Hitlerovy Říše.


Poznámky:
1) Tyto materiály jsou v současnosti uloženy v Národním archivu, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton 1041.)
2) Oddělení představovalo vyšší organizační celek v rámci četnictva, bylo mu vždy podřízeno několik okresních velitelství.
3) Kann pocházel z Plzně, měl za sebou důstojnickou kariéru u 35. pěšího pluku a od roku 1916 sloužil u četnictva, v jehož řadách postupem času vystřídal velitelské funkce v Trutnově, Užhorodě, Liberci, Táboře, Klatovech a na dalších místech. V Kalových Varech působil v letech 1928–1933. Krátce po Mnichovu odešel ze zdravotních důvodů do penze. Blíže viz: Herajt, Tomáš: Velitelé četnického oddělení 5. v Plzni. In: Almanach z VI. konference policejních historiků. Praha 2011.
4) Blíže k pobytům prvního československého prezidenta v Karlových Varech viz: Gurič, Otto – Hanyková, Eva: Masaryk na Karlovarsku. Karlovy Vary 2002.
5) Jméno ponechávám v podobě, v jaké se objevuje v Kannově příspěvku. Je dost možné, že autor v souladu s tehdejší běžnou praxí Lippertovo křestní jméno počeštil.
6) Křížovy paměti byly při posuzování označeny za nevhodné k publikování v reprezentativní výroční monografii, patrně kvůli autorovu otevřenému líčení řevnivosti mezi představiteli jednotlivých složek bezpečnostního aparátu, z nichž v textu uvádím pouze ty, jež se týkají Karlovarska.
7) Z dobrovolníků, kteří se roku 1918 přihlásili do československých legií v Itálii, ale nebyli přijati do 28. října 1918, vznikly prapory takzvané Československé domobrany v Itálii.
8) Podle některých zdrojů na stanici již od roku 1919 působil český velitel vrchní strážmistr Josef Jiroušek. Nelze vyloučit, že se Kříž v důsledku značného časového odstupu mýlil. Viz: http://www.habartov.cz/personalni-obsazeni-stanice-v-letech-1919-1938/




 

« další texty z kategorie Historie Karlovarska

« zpět na seznam textů

Komentáře: přidat další

Mark Lowenthal (11.11.2016 11:53)

Dear sir/madam Where can I find out about the Property and Jewish population census records for Dalovice (Dallwitz) and HROZNETIN? Thanks Mark Lowenthal

 

Přidat komentář

 

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz