přeskočit k navigaci »

Kapitola z dějin četnictva v Bochově

autor: Kolář, Ondřej Mgr. | zařazeno v kategorii: Historie Karlovarska | komentáře: 0

 
 
 |

Mgr. Ondřej Kolář



    21. prosince 1925 vyšel v Národních listech článek s názvem Zoufalý zápas s ozbrojenými lupiči. Podle článku byl v noci z 18. na 19. prosince obchodník František Hariš z Ertošic na Bochovsku 1) probuzen podezřelými zvuky. Když se pídil po původu hluku a vešel do vedlejší místnosti, kdosi po něm vystřelil a lehce jej zranil v obličeji. Hariš popadl pušku a bez míření vystřelil do tmy, čímž neznámé lupiče přinutil opustit dům. Pachatelé však po chvíli začali střílet do oken. Až kolem čtvrté hodiny ranní nasedli do automobilu a odjeli směrem na Karlovy Vary. Autor ukončil článek konstatováním, že „není na Bochovsku o bezpečnost občanstva zcela postaráno. V samotném Bochově jest počet četnictva naprosto nedostačující.“
    Zemské četnické velitelství v Praze neprodleně uložilo plzeňské četnické expozituře ověření pravdivosti článku. Podplukovník Baťka, exponovaný štábní důstojník v Plzni 2), nařídil 23. prosince veliteli četnického oddělení v Karlových Varech kapitánu Veselému, aby pověřil okresního velitele ve Žluticích vyšetřením případu. 4. ledna 1926 Veselý hlásil, že podle vyjádření podle žlutického velitele je novinová zpráva o incidentu „příliš přepjata“ a nepřesná.
    Incident se podle četnického vyšetřování udál následovně: Terezie Harischová z Herstošic 3) (tedy nikoliv Ertošic, jak uváděly noviny) krátce se po půlnoci 19. prosince 1925 chystala zkontrolovat dobytek ve stáji, když zpozorovala, že se někdo pokouší z venku otevřít dveře do domu. Vzbudila proto manžela, který pootevřel dveře, před nimiž stál muž středního vzrůstu. Dotyčný Harische požádal o zapůjčení lopaty, aby mohl vyprostit automobil uvízlý ve sněhu. Harisch odmítl, zamkl a po chvíli se zašel podívat z okna, zda se neznámý muž ještě nepotuluje poblíž.
    V té chvíli bylo po Harischovi dvakrát vystřeleno, ale obě kulky minuly. Obchodník reagoval výstražnou ranou z revolveru. Zhruba po půl hodině útočník rozbil okno Harischova obchodu a vypálil dvě rány do kuchyňského okna. Harisch vystřelil zpět a poté zakryl rozbité okno dekou. Když se pokusil zakrýt i vyhlídku, bylo po něm dvakrát vystřeleno, přičemž jedna z kulek se odrazila od kredence a škrábla obchodníka na tváři. Poté pachatel vyzval Harische, aby se vzdal, což dotyčný rázně odmítl, načež následoval další výstřel. Poté lupič vytrhal několik latí z plotu, rozbil s nimi dvě okna a kolem čtvrté hodiny zmizel.
    Vzhledem k tomu, že se dům a obchod Harischových nacházel na samotě, niko střelbu neslyšel. Na četnickou stanici v Bochově se zpráva o útoku dostala kolem osmé hodiny ranní díky dětem, které se o případu doslechly cestou do školy a následně informovaly četníky. Jelikož velitel stanice vrchní strážmistr Bílý byl právě na dovolené, vyrazili na místo činu pouze strážmistři Urban, Němeček a Vydrna.
    Kolem domku byly nalezeny stopy bot značky Schimi, které se podařilo vysledovat k samotě Nová Hvězda, kde se k vyšetřujícím četníkům připojil okresní velitel ze Žlutic.
    Podle hlášení velitele četnického oddělení v Karlových Varech kapitána Veselého z 18. ledna 1926 se okresní četnický velitel ve Žluticích dozvěděl o spáchání trestného činu v dopoledních hodinách 19. prosince, ale „nemohl se ihned dostavit na místo činu,“ jelikož právě dohlížel na udržování klidu při jakési „protestní schůzi.“ Přesto okamžitě telefonoval ze žlutického nádraží četnickým stanicím v Lubenci, Toužimi a Bečově nad Teplou. Četníci ze Štědré a Chyše byli kvůli probíhající schůzi soustředěni ve Žluticích, tudíž se nemohli zúčastnit pátrání po pachatelích.
    Po skončení schůze ve dvanáct hodin okresní velitel vyrazil v doprovodu žlutického strážmistra Klimeše a dvou četníků ze Štědré na místo činu, zatímco strážmistr Polák z Chyše dostal rozkaz zahájit pátrání ve svém obvodu. Poté, co se u Nové Hvězdy informoval o podrobnostech, nařídil okresní velitel pátrání po trhovcích Gareisovi a Dörflerovi 4). Četníci ze Štědré byli vysláni západním směrem a hlídka z bochovské stanice byla pověřena rozesláním pátracích oběžníků a zasláním hlášení Zemskému četnickému velitelství v Praze.
    Okresní velitel se strážmistrem Klimešem poté vyrazili po silnici směrem na Lubenec, přičemž se jim podařilo zjistit, že „pachatel dne 19. 12. kolem 4.45 hod. klepal na okno v hostinci „Pflug“ v Budově a žádal o vodu a prodání cigaret.“ Téhož dne v půl sedmé ráno si dotyčný v Bošově koupil cigarety a chléb. Prodavači tvrdil, že má namířeno do Podbořan. To však byla poslední stopa, jelikož „další pátrání v Libkovicích a v Lubenci zůstalo bezvýsledné.“     Kolem desáté hodiny večer okresní velitel z nádraží v Lubenci telegraficky informoval četnickou stanici v Podbořanech. Poté věc konzultoval s velitelem lubenecké četnické stanice, načež se vrátil do Žlutic.
    Následujícího dne o případu vyrozuměl všechny četnické stanice ve čtrnácti okresech, stanice ve vlastním obvodu a policii v Plzni, Karlových Varech, Mariánských Lázních a Chomutově. Kromě toho četnické stanici v Lubenci „nařídil zjištění popisu Wocka z Nahořic, hledaného pro krádež kraj. soudem v Chebu, jelikož jest takového činu schopen a zdá se býti podezřelý.“
    Srovnáním popisů pravděpodobného pachatele, získaných v Budově a Bošově, s líčeným Harischových vzniklo podezření, že se jedná o muže, který den před krádeží navštívil obchod Harischových.
    V reakci na výše zmíněný novinářský článek se vedení četnictva začalo zajímat o bezpečnostní poměry na Bochovsku. Zpráva z počátku ledna 1926 podepsaná štábním kapitánem Borským, zastupujícím velitele karlovarského četnického oddělení, uvádí, že předepsaný stav stanice (velitel a tři muži) je toho času naplňen, nicméně „ obvod jest lesnatý a hornatý...příhodný pro nebezpečná individua; služba četnictva proto těžká a namáhavá. V roce 1925 vykazuje stanice Bochov 43 zatčení a 248 (trestních) oznámení.“ Borský navrhl posílení stanice o jednoho muže.
    V hlášení z 18. ledna 1926 karlovarský četnický velitel kapitán Veselý podal zprávu o poměrech na četnické stanici v Bochově. Velitel vrchní strážmistr Václav Bílý sloužil u četnictva od roku 1910 a v letech 1923-24 absolvoval hodnostní školu s dobrým prospěchem jako poslední ze 103 účastníků kurzu. V březnu 1925 nastoupil jako velitel stanice v Bochově. Jeho teoretické znalosti byly hodnoceny jako uspokojující, nicméně „ve vyučování podřízených jest slabý...tím výcvik jeho podřízených jest jen dostačující a u stržm. Urbana vlastní pílí dobrý.“ Podle Veselého mínění si Bílý při vyřizování kancelářské agendy počínal dosti těžkopádně a celkově postrádal potřebnou ráznost.
    Dále velitel oddělení v Karlových Varech připomněl, že již v minulosti doporučoval Bílého přeložení na méně významnou stanici, přičemž na Bílého místo doporučil buďto velitele ve Štědré vrchního strážmistra Františka Somerauera (někdy též uváděn jako Sommerauer) nebo Bohuslava (či Bohumila) Vaněčka z Krondorfu v okrese Kadaň. Oba kandidáti již byli vyzváni k vyjádření, zda mají o uvedené místo zájem.
    23. ledna se exponovaný štábní důstojník v Plzni podplukovník Baťka obrátil na velitele četnického oddělení v Karlových Varech Veselého s dotazem, jak je možné, že se pátrání 19. prosince zúčastnil strážmistr Josef Němeček z Bochova, který byl podle záznamů v té době nemocen. Dále exponovaný důstojník konstatoval, že vrchní strážmistr Bílý se vrátil z dovolené na Štědrý den, ale první šetření ohledně případu v Herstošicích konal až 29. prosince, z čehož „lze souditi, že se o případ velice málo zajímal.
    Baťka nařídil veliteli karlovarského oddělení disciplinárně potrestat Bílého a podat zprávu, zda adepti na post velitele bochovské stanice Somerauer a Vaněček „jsou zdatnými bezpečnostními orgány.“ O potenciálním zesílení četnické stanice v Bochově jedním četníkem z Krondorfu mělo rozhodnout Zemské četnické velitelství, kterému se exponovaný důstojník chystal předložit návrh. Veselý byl požádán o vyjádření, na jak dlouho by měla být stanice v Bochově posílena.
    V odpovědi na dopis podplukovníka Baťky velitel karlovarského oddělení uvedl, že strážmistr Josef Němeček I. 5) onemocněl vředy dne 21. listopadu 1925, ale 16. prosince byl při lékařské prohlídce u Zemského četnického velitelství uznán schopným bezpečnostní služby, rozkaz o jeho uschopnění byl však oficiálně zveřejněn až 22. prosince.
    Veselý se ve zprávě podplukovníku Baťkovi též vyjádřil k chování vrchního strážmistra Bílého, který „odůvodňuje malý služební zájem o tento případ“ tím, že podle informací od svého podřízeného strážmistra Urbana „seznal, že pachatel nebyl z blízkého okolí“ a tudíž nepředpokládal, že by další pátrání v obvodu bochovské stanice mohlo přinést výsledky. Ve dnech 25. a 26. prosince se prý Bílý bezvýsledně vyptával obyvatel z okolí na podrobnosti, které by mohly vést k objasnění případu. 27. prosince hodlal pátrat v širším okolí, nicméně na žádost bochovského lékaře Pfeiffera se musel „zúčastniti šetření utonutí 4letého dítka ve studni..“ K důkladnějšímu vyšetřování herstošického incidentu se tedy Bílý dostal až pět dní po návratu z dovolené.
    Přesto velitel četnického oddělení v Karlových Varech zhodnotil Bílého jednání jako ledabylé a potrestal velitele bochovské stanice písemnou důtkou a navrhl Bílého přeložení „na podřadnější pouze 2 mužovou stanici Žďár, okres Kadaň.“ Dále Veselý hlásil, že Somerauer i Vaněček si z rodinných důvodů přejí zůstat na svých současných stanicích a nemají o přeřazení do Bochova zájem. Somerauer měl dvě školou povinné děti, zatímco Vaněček „jest nucen vydržovati svého jediného syna v Praze“ a měl by finanční těžkosti se sháněním bytu v Bochově.
    Proto karlovarský velitel Veselý doporučil nahradit Bílého vrchním strážmistrem Josefem Schallerem z Českého Wiesenthalu, který byl „bezdětný a velmi dobré kvalifikace a sám již jednou předložil prosbu o přemístění na jinou podnebím příznivější stanici.“ Vzhledem k důležitosti stanice v Českém Wiesenthalu bylo ovšem nutné najít za Schallera vhodného náhradníka. V obvodu karlovarského četnického oddělení v té době nebyl k dispozici vhodný kandidát, proto Veselý požádal Baťku o přidělení četníka od jiného oddělení. Pro Schallerova nástupce byl zajištěn byt v četnických kasárnách.
    V poslední lednový den Baťka zaslal zprávu Zemskému četnickému velitelství v Praze, v níž stručně shrnul výsledky dosavadního šetření a doporučil Bílého přeložení a posílení stanice v Bochově. V této souvislosti zdůraznil, že o zvýšení počtu četníků v Bochově žádá i okresní politická správa. V dalším hlášení do Prahy 8. února exponovaný důstojník doporučil přeložení Bílého do Žďáru s podotknutím, že pro Bílého, jeho ženu a dvouleté dítě momentálně není k dispozici byt, nicméně v nejbližší době jim bude ve Žďáru zajištěno vhodné ubytování.
    Baťka rovněž podpořil Veselého návrh nahradit Bílého Schallerem, který „projevil přání o přemístění do kulturnějšího místa.“ Novým velitelem četnické stanice v Českém Wiesenthalu se měl stát někdo z absolventů právě probíhajícího kurzu hodnostní školy. Vzhledem k uspokojivým bezpečnostním poměrům v Českém Wiesenthalu nový velitel podle Baťkova mínění nemusel být nijak zvlášť kvalifikovaný. Po dohodě s Okresní správou politickou ve Žluticích měla být stanice v Bochově posílena strážmistrem Václavem Kotrbatým z Krondorfu, prozatím na šest měsíců.
    Zemské velitelství uvedené návrhy akceptovalo, čímž byla záležitost uzavřena.

1) V polovině dvacátých let dvacátého století spadal Bochov do obvodu okresního četnického velitelství ve Žluticích, které podléhalo četnickému oddělení v Karlových Varech. To se zase zodpovídalo úřadu exponovaného štábního důstojníka v Plzni. Blíže ke struktuře čs. četnictva viz Macek, Pavel - Uhlíř, Lubomír: Dějiny policie a četnictva II. Praha 1999.
2) Blíže k činnosti plzeňské četnické expozitury viz http://www.historiepolicie.estranky.cz/clanky/cetnictvo-1918---1945/exponovany-cetnicky-stabni-dustojnik-v-plzni-1921---1929
3) Dnes součást Bochova.
4) Z kontextu nevyplývá, zda byli uvedení trhovci stíháni kvůli podezření z účasti na vloupání k Harischovým či zda po nich četnictvo pátralo z jiného důvodu.
5) Sloužilo-li u četnictva současně více mužů stejného jména, byli pro lepší přehlednost číslováni.





Zdroj: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton 350.

 

« další texty z kategorie Historie Karlovarska

« zpět na seznam textů

Přidat komentář

 

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz