přeskočit k navigaci »

Kronika Četnické stanice Pernink 1901-1946

autor: Kolář, Ondřej Mgr. | zařazeno v kategorii: Historie Karlovarska | komentáře: 0

 
 
 |

Mgr. Ondřej Kolář

    Kronika Četnické stanice Pernink 1), vedená v letech 1901–1946, je uložena ve Státním okresním archivu Karlovy Vary, konkrétně ve fondu Četnická stanice Pernink. Její výpovědní hodnota tkví především v tom, že kronikářské záznamy byly vedeny kontinuálně, byť s různou intenzitou, v období čtyř politických režimů, což badatele přímo vybízí ke komparaci. Kronika pochopitelně nepředstavuje dostačující podklad k ucelenému zpracování dějin příslušné četnické stanice (to by vyžadovalo dlouhodobější výzkum dalších archivních fondů, zejména fondu Zemského četnického velitelství Praha), nicméně lze na jejím příkladu ilustrovat využitelnost četnických kronik pro regionální historické bádání. Tento typ pramenů totiž často vydává svědectví nejen o činnosti četnictva, ale rovněž o hospodářském a politickém životě daného místa.

    Na úvod perninské kroniky, jak je u dokumentů podobného druhu běžné, najdeme přehled změn adres stanice v průběhu její existence. Zde se můžeme dočíst, že četnická stanice sídlila nejprve v Abertamech a k 1. červenci roku 1930 byla přesunuta do Perninku. Za výčtem adres následují, obdobně jako u jiných četnických kronik, seznamy nadřízených důstojníků, tedy generálních velitelů četnictva, zemských četnických velitelů, velitelů četnického oddělení v Karlových Varech a okresních četnických velitelů. Do uvedených seznamů byli zařazeni všichni držitelé dotyčných postů, tedy i ti, kteří působili ještě před zřízením stanice, jež je předmětem našeho zájmu.

    Kronika rovněž obsahuje soupis velitelů četnické stanice. 2) První z nich je uváděn k 1. prosinci 1901. Do konce rakousko-uherské éry se v čele stanice vystřídalo osm mužů, z nichž poslední, Karl Elger, opustil svůj post necelé dva měsíce po vzniku Československa, 17. prosince 1918. Po Elgerovi následovalo šest velitelů, z nichž nejdéle působil vrchní strážmistr Josef Köhler, který stál v čele stanice od roku 1921 až do své smrti roku 1932. Pro období mezi říjnem 1938 a květnem 1945, kdy se obvod četnické stanice stal součástí nacistické Třetí říše, kronika uvádí sedm velitelů. Poslední z nich ukončil svou činnost v dubnu 1940, kdy stanice dočasně zanikla. K jejímu obnovení došlo záhy po skončení druhé světové války, kdy se do konce roku 1946 v poměrně rychlém sledu vystřídali čtyři velitelé.

    Nejstarší záznam v kronice, psaný německy, je datován rokem 1850. Pochopitelně jde o dodatečně doplněné informace, vypovídající o okolnostech vzniku rakouského četnictva. Následuje stručný přehled dějin bezpečnostního sboru v průběhu druhé poloviny 19. a počátku 20. století. O samotné četnické stanici se však nedozvídáme téměř nic, kromě krátké zmínky o jejím založení. Zápis o vzniku československého státu v říjnu 1918 byl do kroniky patrně doplněn dodatečně, což je poměrně častý jev. V případě Perninku je zajímavostí, že záznam byl proveden v němčině.

    Krátce po vzniku republiky však kronika začala být psána česky. Záznamy z první poloviny 20. let se věnují převážně různým stávkám a demonstracím, motivovaným zpočátku mimo jiné nacionálně, později především ekonomicky a politicky. Například v průběhu roku 1920 došlo k sérii hladových bouří, zatímco v letech 1924 a 1925 opakovaně probíhaly stávky v rukavičkárnách. V obdobných případech kronika obvykle zaznamenává, zda stávka skončila ve prospěch či neprospěch dělnictva.

Kronikář četnické stanice věnoval stručnou zmínku i mobilizaci proti Maďarsku v roce 1921, v jejímž průběhu se německé obyvatelstvo v obvodu chovalo poměrně klidně. (Stojí za zmínku, že obdobné záznamy v kronikách četnických stanic nacházíme i v jiných pohraničních oblastech, například na Mariánskolázeňsku.)

    Z kriminálních případů kronika zmiňuje pouze ty nejvýznamnější, jako je vražda v Abertamech 9. června 1919 či loupež, spáchaná skupinou německých státních příslušníků v roce 1923. K méně obvyklým případům patřilo poškození telegrafního vedení roku 1925. Z kroniky bohužel nevyplývá, zda se jednalo o vandalství či o politicky motivovanou sabotáž. Z o něco pozdější doby stojí za zmínku série krádeží u firmy Steinberger a dalších podniků v letech 1927-30, při které se podařilo prokázat účast několika místních továrníků.

    Od druhé poloviny 20. let si kronika podrobněji všímá politické situace v regionu a značný prostor je věnován výsledkům voleb. Tak se kupříkladu dozvídáme, že v obecních volbách roku 1928 zvítězili v Abertamech i Perninku němečtí sociální demokraté, zatímco v parlamentních volbách následujícího roku si nejlépe vedli komunisté. V kronice lze nalézt přehledy odevzdaných hlasů v jednotlivých obcích obvodu četnické stanice.

    Kronika neopomíjí ani různá jubilea, jako bylo například desáté výročí vítězství československých legionářů v bitvě u Zborova. Součástí oslav v červenci 1927 byl proslov velitele četnické stanice Köhlera. O sedm let později, roku 1935 kronikář, věnoval krátkou zmínku narozeninám T. G. Masaryka, které byly od té doby připomínány i v následujících letech. Kronika zaznamenala i Masarykovu rezignaci z úřadu prezidenta a následně jeho úmrtí. Od poloviny 30. let se v kronice objevují i údaje o oslavách 28. října.

    Z obvyklého výčtu poněkud monotónních záznamů o stávkách a krádežích vybočuje informace o účasti četnictva na sčítání lidu na počátku 30. let.

Jestliže již v průběhu 20. let docházelo mezi chudým obyvatelstvem horské oblasti k sociálním nepokojům, na přelomu 20. a 30. let se situace v důsledku probíhající všeobecné hospodářské krize ještě zdramatizovala. Například 27. ledna 1931 četníci z Perninku s pomocí kolegů z Horní Blatné zasahovali proti komunistickým demonstrantům.

    7. února 1932 zemřel vrchní strážmistr Josef Köhler, který vedl četnickou stanici v Perninku přes deset let. Byl stižen náhlou srdeční zástavou během návštěvy hostince.

    Co se týče kriminality ve 30. letech, je zdokumentováno několik loupeží, vražda v roce 1934, k níž bohužel chybí podrobnosti, a tři sebevraždy roku 1936, přičemž v jednom z případů sebevrah nejprve usmrtil svou milenku. V roce 1936 došlo mimo jiné k přestřelce se skupinou lupičů. Téhož roku byl zatčen jistý dělník Josef Ullmann „pro zločin vojenské zrady.“ Podrobnosti o případu však bohužel chybí.

    V průběhu 30. let se postupně začíná objevovat nebezpečí nacismu. Na podzim 1933 prováděli četníci z Perninku i řady jiných míst v pohraničí domovní prohlídky u členů úředně rozpuštěné německé nacionalistické strany DNSAP. Volby roku 1935 v obvodu stanice vyhrála Henleinova Sudetendeutsche Partei, kronika ovšem uvádí, že průběh voleb byl poměrně poklidný. K témuž roku kronika připomíná přezbrojení četnictva.

    Od roku 1936 se v kronice objevují každoroční přehledy úspěchů stanice, díky nimž se můžeme dočíst, že v uvedeném roce četníci z Perninku zatkli 13 osob a 240 jich udali soudu pro různé zločiny a přestupky. Následujícího roku došlo k 10 zatčením, 307 udáním, 13 domovním prohlídkám a 8 asistencím četnictva při udržování veřejného pořádku.

    Popis událostí roku 1938 byl do kroniky doplněn až po skončení druhé světové války. Vzhledem k tomu, že poválečný velitel stanice Josef Hošťálek sloužil v Perninku již před válkou, mohl se autor kroniky opřít o jeho svědectví. Líčení začíná květnovou mobilizací.

    V noci z 20. na 21 května 1938 dva četníci ze stanice Pernink pátrali po skupině mužů údajně pašujících zbraně z Německa. Plánované hlídkování však bylo náhle přerušeno a četníci dostali rozkaz k návratu na stanici, kde se dozvěděli o vyhlášení částečné mobilizace.

    Velitel stanice praporčík Štěpán Sova podle předem připravených rozkazů vyzbrojil příslušníky Stráže obrany státu 3) a přidělil svým podřízeným i vojenským posilám úkoly. Strážmistr Josef Hošťálek s vojínem Krausem byli vysláni hlídkovat podél železniční trati, strážmistr Vaváš a vojín Černík se vydali na stanoviště do Halbmailu a strážmistr Kybal dostal rozkaz střežit viadukt v Perninku. Velitel Sova zůstal na stanici, aby vyřizoval kancelářskou agendu.

    Během následujícího týdne velitel praporu Stráže obrany státu ve Falknově nad Ohří (dnes Sokolov) major František Helvín (původním jménem Helwin, později za války popravený nacisty 4)) nařídil, aby strážmistr Kybal převzal třaskaviny, které měly být v případě německého útoku použity ke zničení perninského viaduktu. Za tímto účelem Kybal absolvoval dvoutýdenní destrukční kurs v Bochově. Četníci Hošťálek s Vaváčem se na kmenovou stanici vrátili až během července.

    Dne 1. září do Perninku dorazili vojáci instrukčního praporu z Milovic, později ještě příslušníci cyklistického praporu z Loun pod vedením podporučíka Beneše. 9. září se v Nejdku konalo nacistické shromáždění, henleinovci z Perninku při návratu provolávali protistátní hesla, ale k žádným jiným incidentům nedošlo.

    Situace se dramaticky zhoršila 12. září po odvysílání Hitlerova rozhlasového projevu z Norimberku. V noci se konal průvod městem, během něhož henleinovci ničili české nápisy. U poštovního úřadu došlo dokonce ke střelbě, ale nikdo nebyl zraněn. Dav několikrát prošel kolem četnické stanice, ale neodvážil se k jakékoliv provokaci. Během zbytku noci a následujícího dne v obci hlídkovali ozbrojení ordneři.

    Místní komunisté se v počtu 60-70 osob s pomocí lesníka Josefa Jiskry ukryli ve stodole lesního úřadu, zatímco přibližně 120 sociálních demokratů hledalo útočiště v areálu továrny GRR. Jeden z nich se však rozhodl tajně navštívit rodinu, přičemž byl objeven a ordnery, zbit a násilím odvlečen na henleinovské ústředí v hotelu Pappenberger. Tam nacisté zajatce uzamkli v pokoji, odkud se mu podařilo uniknout oknem a dostat se na četnickou stanici.

    13. září do Perninku dorazilo vojsko z Ostrova a Jáchymova. Část místních henleinovců utekla do Německa. 17. září okresní úřad v Nejdku nařídil státním zaměstnancům v Perninku stáhnout se do Staré Role. Následujícího dne se četníci, vojáci a poštovní zřízenci evakuovali, přičemž četnictvo použilo zrekvírovaný autobus firmy Zenker. Ve Staré Roli se však praporčík Sova od neznámého armádního plukovníka dozvěděl, že došlo k omylu a že se četníci mají vrátit na svá místa, což se neprodleně stalo.

    Během mobilizace četníci asistovali při vojenských odvodech, značná část branců německé národnosti však utekla za hranice. 28. září praporčík Sova onemocněl a ve vedení stanice ho vystřídal štábní strážmistr Josef Hošťálek. O dva dny později byla opět nařízena evakuace, tentokrát skutečná. Po zničení všech spisů byly klíče od četnické stanice předány starostovi Františku Hofmannovi. Poté se četníci stáhli nejprve do Karlových Varů a následně 12. října do Kněževsi.

    Stanici v Perninku mezitím převzalo říšskoněmecké četnictvo, přičemž nové osazenstvo stanice nadále používalo dosavadní kroniku. Německý kronikář se však omezil převážně na nepříliš podrobný popis politických událostí, jako byl zábor československého pohraničí nebo zahájení války s Polskem. Informace o obou zmíněných událostech byly doplněny výstřižky z dobového tisku. „Politicky uvědomělý“ kronikář kromě toho do knihy vlepil podomácku vyrobenou papírovou nacistickou vlajku.

    Pokud jde o činnost říšského četnictva, kronika zmiňuje vynětí Abertam z obvodu perninské stanice v lednu 1939 a zánik stanice v dubnu následujícího roku. Touto informací německé zápisy v kronice končí.

    Z poválečných záznamů v kronice se dozvídáme, že v letech 1940–44 existoval v Salmtalu nedaleko Perninku pracovní tábor, jehož osazenstvo prý tvořili zejména francouzští zajatci. Určité množství Francouzů bylo internováno i v samotném Perninku, kam nacisté od roku 1942 umisťovali rovněž ruské zajatce. V dubnu posledního válečného roku procházel Perninkem transport politických vězňů, z nichž asi 27 bylo poblíž obce zabito. Na základě informací od jistého Josefa Wüsta, který byl svědkem celé události, došlo po válce k exhumaci obětí a jejich následnému pohřbu na místním hřbitově.

    Poválečný kronikář vylíčil politické a vojenské události dubna a května 1945, ale především zanechal podrobnou výpověď o obnovení činnosti československých bezpečnostních složek v Perninku a jeho blízkém okolí.

    12. května 1945 byl v Perninku ustaven Národní výbor v čele s Václavem Machem. O deset dní později do oblasti dorazily vojenské jednotky, následované četnickým pohotovostním oddílem, který se 28. května usídlil v Horní Blatné. Útvar tvořilo 19 mužů z Plzeňska a Stříbrska pod vedením vrchního strážmistra Svitáka. Další pohotovostní oddíl byl situován v Nejdku.

    K prvním úkolům četnictva patřilo pátrání po nacistických aktivistech a příslušnících německých ozbrojených složek. Svitákovi muži provedli 19 zatčení a 62 domovních prohlídek, poté byl oddíl 14. června 1945 rozpuštěn a jeho příslušníci přiděleni na jednotlivé četnické stanice v oblasti. Do Perninku nastoupili tři muži a poslední předmnichovský velitel Josef Hošťálek.

    Krátce po obsazení perninské stanice byli zadrženi dva příslušníci SS, časem následovali další. Příslušníci SNB, jak zněl nový poválečný název bezpečnostního sboru, se dále podíleli na zabavování zbraní, prováděli soupis motorových vozidel a zajišťovali ostrahu průmyslových objektů.

    25. června 1945 začala první fáze odsunu Němců, při níž Hošťálkovi muži spolupracovali s příslušníky Revolučních gard a odbojové skupiny Pěst. 19. července proběhla v obvodu stanice všeobecná razie s vojenskou asistencí. 20. srpna byly nalezeny mrtvoly dvou žen. Objevily se spekulace, že by vrahem mohl být ruský voják, případ se však nepodařilo spolehlivě objasnit. Do 25. srpna probíhalo prověřování a přezkušování údajných německých antifašistů.

    Život v Perninku se pomalu vracel do běžných kolejí. V září 1945 byla slavnostně zahájena činnost české školy, 16. dne téhož měsíce se uskutečnila národní slavnost. Pátrání po podporovatelích nacistického režimu však stále pokračovalo, například 7. prosince byl zatčen bývalý německý četník Karel Spona. Celkem v roce 1945 Hošťálek a jeho podřízení provedli 130 zatčení. V poslední lednový den roku 1946 byl velitel stanice přeložen do Kralovic a nahrazen vrchním strážmistrem Františkem Heřmanem.

    Jednou z prvních záležitostí, jimiž se nový velitel stanice musel zabývat, byl případ vojenského aspiranta Miroslava Jirků, který se 11. února vydával za příslušníka Obranného zpravodajství. Během jara proběhla další fáze odsunu Němců, kteří byli k 15. dubnu soustředěni ve sběrném táboře v Nejdku. 17. června „dobrovolně“ 5) odešlo za hranice i 179 německých antifašistů.

    V květnu se uskutečnily oslavy prvního výročí osvobození, jinou významnou společenskou událost představovalo výročí upálení Jana Husa. Dále došlo k otevření školy v Abertamech a začalo se se znárodňováním některých podniků, například 20. července 1946 došlo k znárodnění rukavičkáren v obvodu perninské stanice SNB. Údaje o znárodňování představují poslední záznam v kronice.

    Jak vyplývá z předchozích řádků, ač byla kronika vedena za čtyř politických režimů, nejpečlivější a nejhodnotnější kronikářské záznamy pocházejí z éry první republiky a z období bezprostředně po druhé světové válce. 6) Zatímco rakousko-uherští a později i říšskoněmečtí četničtí kronikáři, kteří se v Abertamech a Perninku vystřídali, se často zaměřovali především na popis „vysoké“ politiky a základních milníků v dějinách četnictva, českoslovenští autoři v meziválečné i poválečné epoše si všímali rovněž kriminality, společenského dění, hospodářské situace a politických poměrů v okolí Perninku. Kronika tudíž představuje cenný pramen k regionálním dějinám.


Poznámky:
1) Jak bude dále zmíněno, dotyčná četnická stanice po jistou dobu sídlila v Abertamech, nikoliv v Perninku (který však byl součástí obvodu stanice), v tomto textu se však přidržíme oficiálního označení, pod nímž je kronika evidována v archivu.
2) Četnické kroniky za monarchie i později za republiky měly vždy předtištěná záhlaví jednotlivých stránek, určených pro přehled změn adres, seznamy velitelů stanice a nadřízených velitelů a seznam mužstva, zařazeného na stanici. Nejvíce prostoru bylo vyčleněno pro „krátké vylíčení událostí.“ Do této kategorie byly zapisovány samotné kronikářské záznamy, nezřídka doplňované zpětně na konci každého roku. V případě větších organizačních celku, jako byla okresní velitelství či jim nadřízená četnická oddělení, kroniky často obsahují i popis obvodu daného velitelství.
3) Stráž obrany státu, zřízená na podzim 1936, se skládala z vybraných příslušníků státní policie, četnictva, finanční stráže a armády, kteří měli v případě nacistické agrese tvořit první linii obrany, zejména v odlehlých pohraničních oblastech se slabými či žádnými vojenskými posádkami. Blíže viz např. Jaroslav BENEŠ: Stráž obraný státu. Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 2007.
4) Blíže k osobnosti Františka Helwina – Helvína viz: Radan LÁŠEK: Velitelé praporů SOS. Praha, Codyprint 2009.
5) Nové studie o odsunu Němců z Československa dokládají, že odchod německých „antifašistů“ (správnější by byl termín antinacisté) nebyl v rozporu s dobovými oficiálními dokumenty zdaleka vždy dobrovolný, viz např. Kateřina LOZOVIUKOVÁ – Lenka ŠTOPPEROVÁ: Oblastní sběrné středisko v Liberci. In: Fontes Nissae X/2009. Liberec, Technická univerzita v Liberci 2009.
6) Celkově lze zobecnit, že československé četnictvo dbalo na správné vedení kronik více než četnictvo rakousko-uherské, byť pochopitelně vždy záleželo na iniciativě příslušného četnického velitele a kronikáře. Kroniky četnických stanic i vyšších orgánů četnictva, zkoumané autorem předkládaného článku, v převážné většině potvrzují zmíněný trend. Nelze ovšem zastírat, že vedení meziválečných kronik podléhalo jisté ideologizaci, samozřejmou součástí každé kroniky byla pasáž o významu 28. října 1918 a informace o Masarykových narozeninách či výročích bitvy u Zborova. Použitelnost těchto kronik jako pramenů pro regionální dějiny se liší případ od případu.


 

« další texty z kategorie Historie Karlovarska

« zpět na seznam textů

Přidat komentář

 

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz