Památky a příroda Karlovarska

Tunkov (Tunkau)

Tunkov (Tunkau) Dnes již zcela zaniklá ves Tunkov, německy Tunkau, ležela v horní části údolí potoka Bublava, pramenícího 1,3 km jihozápadně od vsi, v nadmořské výšce 625 m v Doupovských horách, 12 km jihozápadně od Kadaně ve Vojenském újezdu Hradiště. Ves bývala za tří stran obklopena zalesněnými kopci, pouze k severu byl údolím potoka otevřena. Tunkov je původně slovanská vesnice, jejíž název byl odvozen ze jména Tomáš, Tomek.

sakrální stavby: kaple Panny Marie
přírodní zajímavosti: potok Bublava
části obce: osady Telcov a Kottershof

Dějiny Tunkova jsou spjaté se sousední vsí Telcov. První písemná zmínka o vsi Tunkov pochází z listiny z roku 1196, která potvrzovala, že mašťovský vladyka Milhost dává připsat cisterciáckým mnichům z Waldsassen pro jejich klášter mimo jiné i ves „Tulchowe“. Roku 1394 je však Tunkov spolu s Telcovem uváděn již u manství Okounov a roku 1566 spolu s dalšími 12 vesnicemi u panství Šumburků. Roku 1604 změnila ves dvakrát majitele. Nejdřív Markéta Boryňová, znovu provdaná za Viléma Huvaru z Lobenštejna, prodala zděděný Tunkov spolu s Telcovem bratrům ze Šteinsdorfu. Od nich koupil obě vsi ještě téhož roku Kryštof z Fictumu, pán Klášterce. Od té doby již Tunkov sdílel osudy kláštereckého panství včetně pobělohorských konfiskací a nástupu nových majitelů pánů z Thunu. Podle urbáře kláštereckého panství z roku 1649 žilo v Tunkově 7 sedláků a jeden chalupník. Až do 18. století robotovali obyvatelé Tunkova 237 dní s potahy při orbě a vláčení na poplužním dvoře Šumná. Kromě toho měli povinnost ruční roboty v době žní a senoseče. Aby mohli poddaní z pravého břehu řeky Ohře docházet do dvora, udržovala vrchnost u Černýše most. Koncem 18. století byl již postaven Kottershof a poddaní pak robotovali většinou tam. Do roku 1654 se postavení zdejších poddaných zřejmě zhoršilo, protože podle berní ruly zde žil pouze jeden sedlák, 6 chalupníků a 3 tzv. na obci. Závěrečná poznámka berní ruly zní: „Tato ves na stavení může býti, rolí špatné vršité, luk na mále,… živnost jich z dobytka a dříví dělání“. Roku 1787 uvádí Schaller u panství Klášterec ves Tunkov s 24 čp. a již i s poplužním dvorem Gottershof, roku 1846 Sommer udává ve vsi 146 obyvatel ve 28 domech. Dodává ještě, že „Tunkov leží vysoko v horách na planině, obklopené lesy a kopci. Je tam vrchností nově postavená škola, do které chodí děti i ze samoty Göttershof nebo také Kottershof“. Roku 1850 se Tunkov stal samostatnou obcí a byly k němu připojeny osady Telcov a Kottershof. V roce 1868 se však stal osadou Martinova, a až k 1. lednu 1908 se však oddělil a znovu vytvořil samostatnou obec i s oběmi osadami. Nadmořská výška vsi byla 625 m, ale tunkovské pozemky a pole zde byla kopcovitá a sahaly až do 800 m n. m. Pro velkou nadmořskou výšku nedávala pole velké výnos, ale dařilo se tu ovsu, bramborám, pícninám a trochu žitu. Ovocným stromům však škodily studené severní větry. Tunkov byl totiž ze tří stran obklopen zalesněnými kopci, jen k severu byl otevřen. Proto se obyvatelé věnovali více chovu dobytka a práci v lese. Dokud Telcov neměl školu, chodily také temnější děti do školy v Tunkově. Po postavení nové školy v Telcově roku 1883 byla tunkovská škola zrušena a místní děti poté chodily naopak do Telcova. Farou patřil Tunkov stále k Okounovu, kde byli pohřbíváni i jeho obyvatelé. Mnozí ale chodili na mši raději do Telcova, protože pěšky to tam bylo blíž. Podle statistických tabulek z roku 1863 žilo v Tunkově 80 mužů a 79 žen a bylo zde 35 zemědělských usedlostí. Podle adresáře z roku 1914 byly ze zdejších usedlostí pouze 4 větší, ve vsi byl truhlář, krámek, obchod s máslem a hostinec, zvaný „Ziener“. Druhý hostinec býval na Kottershofu, oblíbeném výletním místě. Než byla zřízena roku 1872 pošta ve Žďáru, bylo doručování zásilek do Tunkova dost nepravidelné. Někdy čekaly v Klášterci i několik dní než je martinovský posel roznesl. Roku 1914 byla otevřena pošta v Tocově a Tunkov k ní byl přeřazen. Roku 1914 zde žilo již 219 obyvatel ve 35 domech, do roku 1930 však počet obyvatel klesl na 174 a ubyl také jeden dům. Podle údajů z konce 30. let 20. století pracovala většina zdejších obyvatel stále ještě v zemědělství nebo v lese. V září roku 1944 dopadlo při velkém leteckém náletu na Krušnohoří několik bomb i do Tunkova, velké škody však nezpůsobily. Po vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války nebyla již ves nikdy zcela dosídlena a roku 1947 zde žilo pouze 16 stálých obyvatel. K dalšímu vysídlení došlo k 15. červnu 1953, tzn. hned v 1. etapě zřizování Vojenského újezdu Hradiště. Opuštěná ves byla poté postupně bořena až zcela zanikla.