Útvina - kostel sv. Víta

Původně gotický kostel sv. Víta byl postaven milevskou stavební hutí v první čtvrtině 14. století na návrší při cestě na Chylice na severovýchodním okraji obce Útvina (Uittwa). První písemná zmínka o zdejším kostelu však pochází až z roku 1354, kdy je uváděn jako filiální k faře a kostelu sv. Bartoloměje v Přílezech. Samostatná farnost byla v Útvině založena až v roce 1369. Na konci 14. století byl farní kostel upravován. Roku 1469 byl kostel při vyplenění městečka a jeho zániku značně poškozen požárem. Po obnovení Útviny byl kolem roku 1478 rovněž obnoven zdejší kostel.

Roku 1680 byly za 60 zlatých pořízeny nové malé varhany od varhanáře Johanna Mathiase Kannhäusera ze Sokolova. V roce 1706 byl kostel barokně přestavěn. Roku 1870 byl kostel obnoven po ničivém požáru včetně současného vnitřního vybavení. Tehdy byla patrně před západním průčelím přistavěna nová vstupní předsíň kostela. V roce 1781 postavil varhanář Franz Adam Gartner z Tachova nové varhany za 300 zlatých, které roku 1872 nahradily současné varhany od varhanáře Johanna Georga Sommera z Polné u Chebu.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl farní kostel sv. Víta zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 26352/4-1106.

V letech 2009-2011 přistoupil vlastník zchátralého objektu, Římskokatolická farnost Toužim, k rekonstrukci zchátralého kostela. Provedena byla rekonstrukce střešní krytiny a oprava klempířských prvků za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje na obnovu kulturních památek a památkově hodnotných objektů ve výši 150.000 korun a z programu Havárie střech památek Ministerstva kultury ČR ve výši 120.000 Kč.

Jednolodní gotický, barokně přestavěný kostel na obdélném půdorysu, krytý eternitovou valbovou střechou, s připojeným užším, odsazeným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým eternitovou valbovou střechou. Po celé délce severní stěny presbytáře je připojena mohutná dvoupatrová hranolová věž s nízkou zvonovitou bání, završenou štíhlým jehlancem s makovicí s křížem na vrcholu. V přízemí věže, otevřeném ze tří stran obdélnými kamennými portály vchodů, se nachází sakristie. První patro věže sloužilo nejen k obsluze zvonů, ale rovněž k obraně, což dokazuje existence trojice dochovaných štěrbinových střílen. Druhé zvonové patro věže je prolomeno na třech stranách obdélnými, polokruhově zakončenými okny s dřevěnými žaluziemi.

Hlavní západní průčelí s předloženou novodobou hranolovou předsíňkou, krytou valbovou eternitovou střechou, a s velkým obdélným, polokruhově zakončeným oknem v ose je završeno trojúhelníkovým štítem s kulatým plechovým ciferníkem věžních hodin. Boční stěny kostela jsou v přední části otevřeny obdélnými kamennými portály postranních vchodů, na jižní straně opatřeným nízkou obdélnou předsíní s obdélným, polokruhovým vchodem, trojúhelníkovým štítem a eternitovou sedlovou střechou. Po stranách vchodů jsou boční průčelí v přízemí prolomeny polokruhovými okny, v patře pak velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. V jižní stěně presbytáře, doplněného třemi opěrnými sloupy, se dochovalo úzké gotické lomené okno s pískovcovým ostěním. Vnější stěny kostela jsou hladké, bez členění.

Vnitřní prostor kostela je plochostropý. Loď kostela je od presbytáře oddělena širokým gotickým lomeným triumfálním obloukem. Z presbytáře vede obdélný vchod do sakristie, sklenuté křížovou klenbou s vyžlabenými žebry, okrouhlým svorníkem a třemi jehlancovými konzolami různých tvarů. V severozápadním koutu sakristie je vestavěno schodiště na věž. V západní části kostelní lodi se nachází dřevěná barokní kruchta s rovnou plnou poprsnicí, vynesená na dvou sloupech.

Jednotné novodobé vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby po požáru roku 1870. V presbytáři je umístěn hlavní oltář z roku 1875 od sochařského mistra Antona Hahna z Čisté, doplněný barokním reliéfem Korunování Panny Marie z 18. století. Po levé straně triumfálního oblouku je postaven postranní oltář s obrazem Panny Marie Neposkvrněné (Immaculata) od Johanna Christopha. Po pravé straně triumfálního oblouku je postaven protějškový postranní oltář s Ježíškem a sv. Antonínem Paduánským od Murilla je dílem karlovarského malíře Wilhelma Schneidera. Na levém pilíři triumfálního oblouku je situována kazatelna z roku 1875 od sochaře Antona Hahna z Čisté.

Na bočních stěnách lodi kostela je zavěšeno čtrnáct dřevěných vyřezávaných reliéfů zastavení křížové cesty z konce 18. století, pocházejících z kostela v Nové Vsi u Plané. Při triumfálním oblouku je umístěno pozdně gotické sousoší Piety z doby kolem roku 1520. Na stěně presbytáře je zavěšen hodnotný kříž s Ukřižovaným Ježíšem Kristem z první poloviny 16. století. Na konzole je postavena vyřezávaná raně barokní socha sv. Anny Samétřetí z druhé poloviny 17. století.

Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1872 od varhanáře Johanna Georga Sommera z Polné u Chebu s 11 rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Původně zde byly umístěny malé jednomanuálové varhany (pozitiv) z roku 1680 od varhanáře Johanna Mathiase Kannhäusera ze Sokolova, opravované v letech 1741 varhanářem Nicolausem Bergmüllerem z Vroutku nákladem 11 zlatých a 15 krejcarů, 1759 varhanářem Johannem Josefem Pleyerem z Lokte a 1771 opět varhanářem Bergmüllerem. V roce 1781 nahradily původní stroj nové varhany od varhanáře Franze Adama Gartnera z Tachova. Opravu těchto varhan provedl roku 1860 varhanář Ferdinand Guth z Nového Strašecí. V podkroví lodi při štítu je ve skříni umístěn hodinový stroj firmy Hainz. Na věži kostela je na zvonové stolici pro tři zvony zavěšen pouze nejmenší zvon patrně z doby po roce 1870.