Valeč - zámek

Počáteční vývoj nového sídla, které nahradilo starší hrad, není přesně znám. Pozdně gotický hrad byl postaven na místě dnešního zámku během 15. století za Valečských z Doupova. V roce 1505 zde seděl Jakub z Vřesovic, vnuk husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic, v letech 1513-1526 královský podkomoří, zemřel roku 1526 v bitvě u Moháče. Roku 1514 vymohl Jakub z Vřesovic na králi Vladislavovi II. povýšení Valče na tržní městečko. Po smrti Jakuba z Vřesovic v roce 1526 prodali jeho synové Valeč Hugovi z Leisneku. V roce 1538 zdědil Valeč se zdejším hradem po Hugovi z Leisneku manžel jeho dcery Anny Vilém Hasištejnský z Lobkovic, který zemřel před rokem 1570. V roce 1571 prodal Vilémův syn Arnošt Hasištejnský z Lobkovic Valeč Kryštofovi ze Steinbachu. Po smrti Kryštof ze Steinbachu, který zanechal šest synů, v roce 1585 se o panství Valeč rozdělili pouze dva ze synů. Jan dostal menší díl, statek Skytaly, a Václavovi připadla vlastní Valeč. Po roce 1585 za Václava ze Steinbachu vznikl upravil zdejší hrad na pozdně renesanční zámek. V roce 1591 rozšířil Václav ze Steinbachu panství sňatkem s Barborou Malesickou z Poutnova a v roce 1603 scelil opět valečské panství koupí Skytal od svého bratra Jana ze Steinbachu. V roce 1616 se Václav ze Steinbachu stal hejtmanem Žateckého kraje a angažoval se v protihabsburském povstání z let 1618-1620 ve stavovských komisích, proto byl po Bílé hoře v roce 1622 odsouzen ke ztrátě všeho jmění. Valečské panství tehdy zahrnovalo městečko a zámek Valeč, devět vesnic a tři tvrze - Jeřeň, Mlýnce a Skytaly. Roku 1623 však manželka Václava ze Steinbachu, Barbora, koupila válečnými událostmi zpustošené panství a vydrancovaný zámek zpět díky přímluvě Jaroslava Bořity z Martinic. Barbora Malesická z Poutnova svého muže Václava a nejstaršího syna Jiřího v roce 1623 do emigrace nenásledovala, ale zůstala doma s rodinou. Václav ze Steinbachu zemřel v devadesáti letech roku 1658 v saském Annaberku. Jiří ze Steinbachu se v roce 1638 po matčině smrti ze Saska vrátil, konvertoval ke katolické víře a zúčastnil se téhož roku spolu s bratry Erazimem, Ferdinandem a Jaroslavem dělení valečského panství. V roce 1670 opět spojil rozdrobené panství nejmladší z bratrů, Jaroslav ze Steinbachu, který se stal královským radou a roku 1674 povýšen do hraběcího stavu „Kager von Stampach“. Po smrti Jaroslava v roce 1694 zdědil panství Jan Kryštof, hrabě Kager ze Štampachu. Roku 1695 začal Jan Kryštof Kager ze Steinbachu s přestavbou zámku ve stylu vrcholného baroka a v letech 1695-1712 vzniká první fáze cenné barokní zámecké zahrady. V roce 1718 Jan Kryštof Kager ze Steinbachu zemřel bez potomků a panství přešlo na vdovu Kateřinu Terezii, rozenou z Morana. Po smrti Kateřiny Terezie v roce 1721 zdědil Valeč Jan Ferdinand Kager z Globenu, spřízněný se Steinbachy, za něhož dokončena barokní přestavba zámku, pod kterou staré renesanční sídlo Steinbachů téměř zmizelo. V letech 1730-1733 byla dokončena druhou fází také výstavba zámecké zahrady. Roku 1747 zdědil Valeč po Janu Ferdinandovi hrabě Karel Josef August Kager z Globenu a Limburg-Styrumu. Po smrti Karla Josefa Augusta v roce 1760 zdědila panství jeho dcera Marie Josefína, provdaná za hraběte Josefa z Argentau d'Ochain, rakouského vojevůdce valonského původu. Roku 1797 prodala Marie Josefína zboží státnímu ministrovi hraběti Janu Augustovi z Pergenu. K valečskému panství patřil tehdy zámek, tržní městečko Valeč a pět vesnic. Již v roce 1798 však Jan August z Pergenu prodal Valeč rytíři Janovi Gottfriedovi Korbovi z Weidenheimu. Během 19. století byl barokní zámecký park přeměněn v přírodně krajinářský park. Ve 2. polovině 19. století získali od Weidenheimů Valeč hrabata z Thurnu, kteří vlastnili zámek s velkostatkem až do konce druhé světové války. Roku 1945 přešel zámek do majetku československého státu a byl zde zřízen domov mládeže. Roku 1976 zámek vyhořel, od té doby ve správě KSPPOP v Plzni a je postupně rozsáhle rekonstruován.

Zámek vznikl přestavbou pozdně gotického hradu po roce 1585 v pozdně renesačním slohu, přestavován od roku 1695 barokně. V té době práce vedl stavitel F. Barelli, později od roku 1701 vystřídaný G.A. Biana Rossou. Projekt pravděpodobně vypracoval Giovanni Battista Alliprandi, jemuž také odpovídá základní hmotové rozvržení zámku, které však nebylo provedeno v celém rozsahu. Později se na stavbě zřejmě podílel drobnějšími úpravami a návrhy vybavení i František Maxmilián Kaňka, doložený jako štampachovský stavitel před rokem 1708 (Kaňka také s největší pravděpodobností navrhl zámecký kostel Nejsvětější Trojice, přímo se zámeckou architekturou však nesouvisející). Roku 1976 poškodil zámek požár, od té doby opravován.

Čtyřkřídlá, dvoupatrová stavba kolem obdélníkového dvora, se dvěma hranolovými věžemi v nárožích východního, hlavního průčelí. Vertikální osu zámku zdůrazňují vysoké mansardové střechy. Konstrukce původního hradu jsou zachovány ve východním a jižním křídle zámecké budovy. Fasády budovy jsou členěny rizality a pilastry. Detailní úprava fasád zámku pochází až z novobarokních adaptací let 1895-96.

Z interiérů si umělecko-historickou hodnotu zachovaly oba hlavní sály. Menší se zrcadlovou klenbou s dobovou štukovou výzdobou nově doplněnou kolem roku 1740 na starší klenby a nástropní malbou z 19. Století. Větší sál s lunetovou klenbou zdobenou ornamentální barokní štukaturou, nástropní freska z 19. století představuje skupinu antických bohů. Další prostory zase zdobí vrcholně barokní malba.

Terasa před jižním, zahradním průčelím ozdobena kamennými alegorickými postavami, pocházejícími z okruhu Matyáše Bernarda Brauna z let 1730-1740. Původní sochy zámeckého parku však byly přeneseny do muzea v Kladrubech, kde se staly roku 1982 součástí instalace barokního umění v bývalém klášterním konventu, a nahrazeny kopiemi.

Zámecký park byl založen ve dvou fázích v letech 1695-1712 a 1730-1733 jako cenný barokní park, během 19. století byl pak přeměn v přírodně krajinářský park.

Pozoruhodný soubor mytologických plastik pocházejících rovněž z dílny Matyáše Bernarda Brauna z let 1730-1740. Skulptura A. Brauna z roku 1733 oslavující hraběte F. A. Šporka, známého barokního mecenáše umění. Dále se zde nachází teatron, zbytek unikátní vodní kaskády, vodní nádrže a letohrádek. Součástí zámeckého areálu je také historizující skleník a barokní kostel Nejsvětější Trojice.