přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Verušice - kostel sv. Mikuláše

Verušice - kostel sv. Mikuláše

Verušice - kostel sv. Mikuláše | Verušice - kostel sv. Mikuláše

Původně raně gotický kostel sv. Mikuláše z 13. století stojí v místech zaniklé farní vsi Středka na hřbitově asi 800 m východně od vsi Verušice (Gross Werscheditz). V roce 1765 byl kostel pozdně barokně upraven. V letech 1927-1928 proběhla celková rekonstrukce kostela, po roce 1945 však přestal být udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení bylo rozkradeno a zničeno. V 70. letech 20. století bylo přistoupeno k poslední rekonstrukci zchátralého kostela.

 

Objekt: raně gotický, pozdně barokně upravený kostel

Typologie: sakrální stavby

Kategorie: architektonické památky

Obec: Verušice (Groß-Werscheditz)

Okres: Karlovy Vary

Poloha: na hřbitově uprostřed polí asi 800 metrů východně od vsi

GPS: 50°5'46.677"N, 13°8'44.688"E

Období vzniku: 13. století

Architekt: neznámý

Přestavba: 1765 pozdně barokně

Období devastace: po roce 1945

Rekonstrukce: 1927-1928, 70. léta 20. století

Památková ochrana: od 16. prosince 1963

Č. rejst. ÚSKP: 41320/4-1126

Stav: zchátralé

Přístupnost: přístupné exteriéry

Historie objektu

Původně farní raně gotický kostel sv. Mikuláše byl vystavěn ve 13. století podle návrhu neznámého architekta v dnes již zaniklé vsi Středka, uprostřed polí asi 800 metrů východně od vsi Verušice (Gross Werscheditz). Farní ves Středka (Strzedka) byla založena patrně v době kolem roku 1200 premonstrátským klášterem v Milevsku u Tábora a jako klášterní zboží byla dotována. V roce 1357 byl ke zdejšímu kostelu dosazen první zdejší známý duchovní správce, původně žlutický plebán Hildprant, který již však dne 10. července 1358 zemřel. Podle rejstříku papežských desátků z roku 1384 zdejší farní kostel v držení milevského kláštera patřil ke žlutickému děkanátu. Ves Středka spolu s patronátním právem ke zdejšímu kostelu byla zmiňována ještě v kupní smlouvě Jindřicha IV. z Plavna ze dne 7. února 1538, poté co získaly žlutické panství páni z Kokořova v roce 1575 již o vsi žádné zprávy nejsou.

Po zániku zdejší vsi se kostel sv. Mikuláše byl uzavřen a následně se stal filiálním ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Žluticích a sloužil jako hřbitovní kostel pro zemřelé občany ze vsí Verušice, Veselov, Dolánky a do roku 1769 rovněž Skoky. V roce 1765 byl kostel sv. Mikuláše pozdně barokně upraven. Původní vysoká, mírně hrotitá okna byla při barokních úpravách zazděna a prolomena nová obdélná polokruhově zakončená okna. V roce 1855 byl pořízen nový oltářní obraz sv. Mikuláše od malíře L. Schulze. O Velikonočním pondělí byla během verušického svátku každoročně sloužena v kostele sv. Mikuláše slavnostní mše, během které zpíval žlutický kostelní sbor Schubertovu Německou mši.

V polovině října roku 1927 byla střecha kostela nově pokryta šindelem. V září roku 1928 bylo poté přistoupeno k celkové rekonstrukci kostela sv. Mikuláše u Verušic s celkovým nákladem 20.600 korun, které hradil patronátní úřad ve Štědré. Stavební práce probíhaly pod vedením žlutického stavebního mistra Leopolda Kiesswettera. Interiér kostela byl vymalován malířským mistrem Braunem. Hřbitov byl nákladem obcí Verušice a Veselov rozšířen a obehnán novou ohradní zdí z cementových cihel. Dne 18. listopadu 1928 poté proběhlo slavnostní vysvěcení rozšířeného hřbitova. Dne 1. prosince 1928 byl následně do věže kostela sv. Mikuláše vsazen menší zvon o váze 22 kg, který daroval Wild z Veselova.

Po zrušení žlutického hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice v polovině března roku 1954 sloužil zdejší hřbitov rovněž pro pohřby žlutických občanů. Na ohradní zdi hřbitova jsou umístěny náhrobky německých rodin, přenesené ze zrušeného hřbitova ve Žluticích. Během druhé poloviny 20. století však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení bylo rozkradeno a zničeno a interiér kostela je dnes prázdný a zdevastovaný.

Na základě rozhodnutí ŠKK ONV Karlovy Vary ze dne 16. prosince 1963 byl kostel sv. Mikuláše u Verušic s přilehlým hřbitovem zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 41320/4-1126. V sedmdesátých letech 20. století bylo přistoupeno k celkové rekonstrukci vnějšího pláště zchátralého kostela v duchu analytické metody. Nově oplechována byla báň na věži kostela a opraveny vnější omítky kostela. Během rekonstrukce byl zbořen drobný přístavek u jižní stěny presbytáře. Následně byla položena nová šindelová krytina střechy kostela a došlo k dalšímu rozšíření zdejšího hřbitova. V letech 2009-2010 byla báň věže kostela nové oplechována.

 

Popis objektu

Orientovaný jednolodní raně gotický, pozdně barokně přestavěný kostel z lomového kamene s podélnou osou ve směru východ-západ, je tvořen lodí na lehce obdélném půdorysu s odsazeným, užším pravoúhlým, nepatrně příčně obdélným, rovně zakončeným presbytářem, krytý šindelovou valbovou střechou se dvěma pultovými vikýři.

Před vstupním západním průčelí kostela je v ose připojena předsazená hranolová zvonová věž z lomového kamene na čtvercovém půdorysu s východní stěnou založenou na stěně lodi. V západní stěně věže je prolomen pravoúhlý portál s pískovcovým ostěním s výraznou vnější oblou římsou vstupu do předsíně v přízemí věže. V patře věže je v západní stěně situováno obdélné, segmentově zakončené okénko, osvětlující prostor přístupný z kruchty. V úrovni druhého patra je na jižní stěně situováno zazděné drobné úzké okénko s hrotitým záklenkem, provedeným z jednoho kvádru.

Zvonové patro věže je na třech stranách prolomeno po jednom vysoké, obdélném okně s půlkruhovým záklenkem. V patře je vsazena zvonová stolice. Omítané vnější stěny věže jsou hladké, bez členění, zakončené omítanou zděnou deskovou korunní římsou bez profilace. Věž je završena štíhlejší oplechovanou cibulovou bání, podloženou pozvolnými a lehce prohnutými námětky, s osmibokou otevřenou sloupkovou lucernou s otvory zakončenými odsazenými stlačenými záklenky, krytá nízkou projmutou jehlancovou stříškou s vysokou hrotnicí s pozlacenou makovicí a dvou ramenným křížem na vrcholu. Báň věžičky bývala původně kryta šupinovou břidlicí.

Boční stěny lodi kostela jsou prolomeny trojicemi úzkých, vysokých obdélných oken se segmentovým záklenkem. Krajní západní okna osvětlující prostor kruchty jsou na výšku snížena dozdívkou. Mezi druhým a třetím oknem jižní stěny je v omítce analyticky přiznáno ostění z pískovcových kvádrů původního zazděného, výše položeného gotického na výšku obdélného, mírně hrotitého okna. Ve východní části jižní stěny při terénu je situován zhruba čtvercový větrací otvor do interiéru. V bočních stěnách presbytáře je prolomeno po jednom nižším, úzkém obdélném okně se segmentovým záklenkem. V severní boční stěně presbytáře je při terénu situován drobný čtyřhranný větrací otvor do interiéru. Vnější omítané stěny kostela jsou hladké, bez členění, završeny mohutnou dřevěnou trámovou římsou s jednoduchou profilací pod střechou.

Presbytář kostela je zaklenut křížovou klenbou bez žeber. Gotický triumfální oblouk je hrotitý a zkosený. Loď kostela je plochostropá, krytá nad mohutnou vynesenou štukovou římsou omítaným fabionovým stropem se štukovým zrcadlem v ploše. Hladce omítané vnitřní stěny lodi kostela bývaly členěny malovanými iluzivními pilastry. Na západní straně lodi kostela je vložena dřevěná kruchta se zvlněnou poprsnicí s plných dřevěným zábradlím a dvouramenným dřevěným schodištěm v jihozápadním koutu lodi.

Vnitřní zařízení kostela tvořil původně rámový oltář z druhé poloviny 18. století s rámovým obrazem sv. Mikuláše od malíře L. Schulze z roku 1855 a signaturou „L. Schulz 1855“ na zadní straně. Po stranách oltářního obrazu byla postaveny sochy sv. Floriána a sv. Vavřince. Dále zde býval také obraz Panny Marie (Madony) z druhé poloviny 18. století.

Za závěrem kostela stojí při ohradní zdi hřbitova v minulosti patrně rozšiřovaná drobná přízemní stavba márnice z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytá valbovou střechou s drážkovými taškami. V západním průčelí je asymetricky prolomen obdélný pískovcový portál vstupu s vnější profilovanou lištou, uchy a kapkami. V pravé, patrně mladší části průčelí je pak prolomen novodobější obdélný vstup. Vstupy jsou uzavřeny novodobými dřevěnými dveřmi. V severní boční stěně je situováno půlkruhové termální okénko, v protilehlé jižní stěně pak široké, ležatě obdélné okno. Vnější stěny márnice jsou hladce omítané, bez členění. Interiér márnice je příčkou rozdělen na dvě prostory. Skoro po celém obvodu ohradní zdi nepravidelné plochy hřbitova rostou památkově chráněné Mikulášské lípy.

 

Fotodokumentace

Verušice - kostel sv. Mikuláše | zchátralý hřbitovní kostel sv. Mikuláše u Verušic od jihu na fotografii z 60. let 20. století
Verušice - kostel sv. Mikuláše | jižní průčelí zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic na fotografii z 60. let 20. století
Verušice - kostel sv. Mikuláše | zazděné gotické hrotité okno v jižní boční stěně hřbitovního kostela sv. Mikuláše na fotografii z 60. let 20. století
Verušice - kostel sv. Mikuláše | torzo hlavního oltáře v interiéru zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic patrně v 50. letech 20. století
Verušice - kostel sv. Mikuláše | křížová klenba presbytáře zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic na fotografii z 60. let 20. století
Verušice - kostel sv. Mikuláše | zchátralý kostel sv. Mikuláše v roce 1968
Verušice - kostel sv. Mikuláše | hřbitovní kostel sv. Mikuláše u Verušic od severozápadu po celkové obnově v roce 1983; zdroj: archiv Muzea Karlovy Vary
Verušice - kostel sv. Mikuláše | jižní průčelí opraveného hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic v roce 1983; zdroj: archiv Muzea Karlovy Vary
 
Verušice - kostel sv. Mikuláše | hřbitovní kostel sv. Mikuláše u Verušic od jihovýchodu po celkové obnově v roce 1983; zdroj: archiv Muzea Karlovy Vary
Verušice - kostel sv. Mikuláše | areál hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic od jihu po celkové obnově v roce 1983
Verušice - kostel sv. Mikuláše | západní průčelí kostela sv. Mikuláše - leden 2010
Verušice - kostel sv. Mikuláše | kostel sv. Mikuláše od jihozápadu - leden 2010
Verušice - kostel sv. Mikuláše | jižní průčelí zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic před obnovou báně na věži kostela - leden 2010
Verušice - kostel sv. Mikuláše | závěr zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic od jihovýchodu - leden 2010
Verušice - kostel sv. Mikuláše | zchátralý hřbitovní kostel sv. Mikuláše u Verušic od severozápadu - leden 2010
Verušice - kostel sv. Mikuláše | areál zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic od jihozápadu - březen 2011
 
Verušice - kostel sv. Mikuláše | zchátralý hřbitovní kostel sv. Mikuláše u Verušic od jihozápadu - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | kostel sv. Mikuláše od jihozápadu - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | zchátralý hřbitovní kostel sv. Mikuláše u Verušic od jihozápadu - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | kostel s nově oplechovanou bání na věži - březen 2011
Verušice - kostel sv. Mikuláše | jižní průčelí kostela sv. Mikuláše - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | jižní průčelí zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | zchátralý hřbitovní kostel sv. Mikuláše u Verušic od jihu - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | jižní průčelí zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic - duben 2015
 
Verušice - kostel sv. Mikuláše | jižní průčelí kostela sv. Mikuláše - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | závěr zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic od jihovýchodu - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | kostel sv. Mikuláše od jihovýchodu - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | zchátralý hřbitovní kostel sv. Mikuláše u Verušic od severovýchodu - duben 2015
Verušice - kostel sv. Mikuláše | areál zchátralého hřbitovního kostela sv. Mikuláše u Verušic od jihozápadu - duben 2015
 

Použitá literatura

Fleissner, K 2012: Dějiny města Žlutic v chronologickém podání, Žlutice
Kolektiv 1971: Heimatbuch des Kreises Luditz, München, 491/492
Poche, E. a kol. 1982: Umělecké památky Čech 4 (T-Ž), Praha, 216
Poubová, A. 2007: Evidenční list nemovité památky - Verušice, kostel sv. Mikuláše. 41320/4-1126, Loket
Svoboda, J. 2008: Žluticko. Z nedávné minulosti, Žlutice, 143
Träger, G. 1993: Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt, 202

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz