Záhořice (Sahorz)

První písemná zmínka o osadě Záhořice pochází z roku 1393, kdy zde držel nějaký majetek Jindřich z Kolešova. Nejpozději od roku 1568 patřila část vsi Záhořice ke žlutickému panství, druhé část vši pak nejpozději od roku 1587 k panství Chyše. Tři zdejší usedlosti patřily do roku 1848 k tvrzi v Protivci na chyšském panství. Asi až do roku 1784 patřily Záhořice farou ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Žluticích, poté ke Kostelu Povýšení sv. Kříže v Kobylé. Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Záhořice staly samostatnou obcí v politickém kraji Žlutice v Sudetech. K obci patřil bývalý Strahovský mlýn (Strabamühle) na říčce Střele a samota Linzer Häuseln. Roku 1921 stávalo v Záhořicích 21 domů a usedlostí, ve kterých žilo 133 obyvatel. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války nebyla již ves nikdy zcela dosídlena z důvodu špatné přístupnosti. Někdy po roce 1949 byly Záhořice převedeny pod správu obce Protivec a někdy po roce 1955 pod Močidlec. Dnes patří ves Záhořice ke Žluticím. Ve 26 domech žijí trvale pouze tři obyvatelé. Z usedlostí a domů původní zástavby vsi zůstaly zachovány bývalá usedlost čp. 3 Josefa Prägera, usedlost čp. 4 Antona Kruga, dům čp. 13 Franze Burdy, dům čp. 15 Rudolfa Franka, dům čp. 17 Franze Prägera a bývalý mlýn Strahovský mlýn (Strabamühle). Na místě zbořených domů a dvorů byly během druhé poloviny 20. století vystavěny víkendové chaty a chalupy.