Žlutice - fara

Nová pozdně barokní budova farního úřadu a děkanství čp. 97 byla vystavěna v letech 1767-1769 podle návrhu neznámého architekta na základech staršího gotického objektu ve svahu nad farním kostelem sv. Petra a Pavla uprostřed města Žlutice (Luditz). Stavební materiál na stavbu byl druhotně použit ze zničeného objektu žlutického zámku, který vyhořel roku 1761. Celkové náklady na stavbu fary činily 6.775 zlatých.

Po dvou krátce po sobě následujících ničivých požárech města ve dnech 11. května a 27. května 1779, během kterých bylo spáleno celkem 185 domů a 36 stodol, zůstala budova fary spolu se sousedním kostelem zachována. Přesto musely být provedena raně klasicistní obnova objektu. Silná zimní vichřice ve dnech 12. a 13. prosince 1863 způsobila na objektu fary a kostela sv. Petra a Pavla značné škody. Dne 14. července 1934 dokončil žlutický fotograf Alfred Brumeisel renovaci vybledlých slunečních hodin na jihozápadním nároží farní budovy podle vlastního návrhu, které opatřil nápisem: „Mach es wie die Sonneuhr, zähl die heiteren Stunden nur“ (Udělej to stejně jako na sluneční hodiny, počítej pouze jasné hodiny).

Během druhé poloviny 20. století budova fary z důvodu nedostatečné údržby postupně chátrala. Na základě rozhodnutí ŠKK ONV Karlovy Vary ze dne 16. prosince 1963 byla budova fary ve Žluticích zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 35541/4-1145. V roce 1972 provedl tehdejší farář Miroslav Janák renovaci slunečních hodin na nároží farní budovy, které opatřil novým, dnes již neznatelným nápisem: „Život je sen. Čas plyne. Svůj doušek života pij“. Na počátku osmdesátých let 20. století byla provedena renovace vnějších omítek farní budovy. Dne 10. září 1992 se budova fary čp. 97 stala součástí nově vyhlášené Městské památkové zóny Žlutice. Někdy na počátku 21. století byla obnovena pálená krytina střechy farní budovy.

Pozdně barokní, raně klasicistně upravená nárožní patrová budova na obdélném půdorysu, vystavěná na vysoké kamenné podezdívce, vyrovnávající svažitý terén, krytá sedlovou střechou s pálenou krytinou s hřebenem rovnoběžným s hlavním průčelím. Hlavní, sedmiosé západní průčelí, obrácené směrem do ulice, je zvýrazněno plochým trojosým rizalitem. Ve středu je prolomen hlavní vstup s raně klasicistním kamenným portálem s uchy a výrazným klenákem s oválnou kartuší v ploše a volutově zakončenou římsou po stranách. Před vstupem je vyzděno asymetrické dvouramenné rovné schodiště s klasicistním kovaným zábradlím. V podezdívce po levé straně schodiště je prolomeno drobné okénko do sklepa s kamenným ostěním, završeným záclonovým obloukem.

Stěna průčelí objektu je členěna lizénovými rámci a výraznou římsou oddělující první patro a završena mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. V přízemí jsou prolomena obdélná okna s lištovými šambránami s uchy a středovými klenáky s vpadlým polem, opatřená tepanými srdčitými mřížemi klasicistního charakteru. V patře jsou prolomena obdélná okna s lištovými šambránami se středovými klenáky s medailonky, ve středovém rizalitu zvýrazněná sponovými nadokenními římsami se zaostřeným středem, ve stření ose pak konvexkonkávně zvlněnými se šikmými úseky. Parapetní zazdívky pod okny jsou zvýrazněny plastickými obdélnými plochami. Pod okny ve dvou dvojicích krajních os člení pole vpadlá pole uprostřed se čtyřcípou rozetkou, v rizalitu jsou pak plochy doplněny reliéfními čabrakami a pod středovým oknem nad portálem vchodu je v ploše situována zasklená nika se soškou sv. Jana Nepomuckého.

Dvouosé jižní průčelí budovy s dvojicí obdélných vstupů do sklepů s kamenným ostěním prolomených v podezdívce je členěno bosovanými lizénami a výraznou římsou oddělující první patro. V plochách stěn jsou prolomena obdélná okna s lištovými šambránami se středovými klenáky s vpadlým polem, v patře doplněná plastickými obdélnými plochami na parapetních zazdívkách. Na stěnách patra při jihozápadním nároží jsou situovány zašlé sluneční hodiny s letopočtem 1769.

Nad mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou, krytou prejzy, vyrůstá mohutný zdobený štít. Dvouosý střed štítu s dvojici menších družených obdélných oken ve středu a volutovými křídly po stranách s konvexkonkávně zvlněnými rameny a oválnými okénky je završen bohatě profilovanou mohutnou vynesenou římsou se segmentově vypjatým středem se středovým klenákem krytou prejzy. Nad římsou je vynesen strmý trojúhelníkový štítový nástavec v podobě tympanonu se sdruženými volutami ve vrcholu a vpadlou plochou, ve které je vloženo kasulové okno. Na vrcholu nástavce jsou osazeny plastické pískovcové vázy různého tvaru, přenesené snad z objektu zbořeného zámku.

Východní sedmiosé průčelí objektu, obrácené směrem do farní zahrady, je členěno vertikálními bosovanými lizénami v dikci 2-2-2-1 a výraznou římsou oddělující první patro a završeno mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. Plochy stěny jsou prolomeny obdélnými okny s lištovými šambránami se středovými klenáky s medailonky. Parapetní zazdívky pod okny jsou zvýrazněny plastickými obdélnými plochami se čtyřcípou rozetkou. Severní štít se zevně uplatňuje pouze dvojicí volut na straně do ulice.

V přízemí objektu se nachází klenuté místnosti a střední chodba s valenými klenbami s výsečemi a pozdně barokní vpadlou štukovou výzdobou s motivem oslích hřbetů. V patře jsou pak plochostropé místnosti a velký sál se štukovou výzdobou. Druhotně osazeným raně renesančním portálem se vstupuje do původně gotického sklepení pod budovou o několika prostorách s kamennými valenými klenbami a dochovanými portály.

Při jihozápadním nároží budovy je v krátkém úseku ohradní zdi farní zahrady situována brána z první poloviny 19. století s žulovými odrazníky, zakončená stlačeným obloukem se zvýrazněným středovým klenákem, s mohutnými schématickými toskánskými pilastry s profilovanými hlavicemi a patkami po stranách, vynášejícími mohutnou rovnou vrcholovou římsu krytou prejzovou stříškou. V sousedství brány u ohradní zdi farní zahrady z lomového kamene je situována kamenná kašna z roku 1877, doplněná roku 1973 mohutným pískovcovým chrličem v podobě plastiky koně od italského sochaře Ambrozia Petruzziho z osmdesátých let 17. století, přenesený z hospodářského dvora. Další kamenná kašna z roku 1879 se nachází při jihovýchodním nároží zdi zahrady.