Žlutice - Horní brána

Gotická městská věžová brána, nazývaná Horní brána (Obere Tor), byla vystavěna jako součást nově budovaného městského opevnění v době po roce 1375 podle návrhu neznámého architekta v sousedství městského hradu na tehdejším horním konci Karlovarské ulice (Karlsbader Gasse) na severním okraji historického jádra města Žlutice (Luditz).

V roce 1426 se Žlutic zmocnil po vítězství u Ústí nad Labem husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, který jej učinil pevným husitským opevněným bodem v oblasti, odkud husité následně v letech 1428-1430 ovládli nejen téměř celý Loketský kraj, ale i velké oblasti na Teplicku aj. Patrně v nových podmínkách vedení boje započal rozsáhlými stavebními pracemi posilovat obranyschopnost města. V průběhu 20. - 40. let 15. století nechal modernizovat a rozšířit městské opevnění.

Nejexponovanější dominantní Horní brána s věží v linii hlavní severní městské hradební zdi, která kontrolovala nejzranitelnější čelo města, byla tehdy doplněna na vnější čelní části navazující na parkánové opevnění předbraním či barbakánem. Před branou se měl nacházet příkop s padacím mostem. Městská věž Horní brány měla tehdy jistě strážní charakter, přítomnost hlásného však nebyla dosud zjištěna.

Při pozdně gotických úpravách městského opevnění za tehdejšího majitele zdejšího panství Jana III. z Vřesovic byla roku 1523 na Horní bráně osazena pamětní kamenná znaková deska. Patrně na konci 17. století byla gotická hranolová věž Horní brány s ochozem a výraznou hrotitou střechou, jejíž původní podoba je zachycena ještě na obrazu města od Michala Triebla z roku 1692, barokně upravena. Věž tehdy patrně dostala zúžené nejvyšší patro, zakončené cibulovou bání s lucernou.

Ještě k roku 1685 jsou připomínány výnosy pokut věnované na zabezpečení hradeb. Během 18. století pozbývala městská středověká opevnění svého významu a byla proto postupně rušena. Příkopy byly rozparcelovány a rozprodávány na zahrádky, hradby rozebírány na stavební materiál. Horní brána přestala být udržována a postupně zcela zchátrala.

Někdy na počátku 19. století byla poté část věže Horní brány kvůli špatnému technickému stavu snesena. Podle protokolu ze dne 12. března 1827 však nakonec musel být rovněž zbytek Horní brány, která nadále hrozila zřícením, zbořen úplně. Zásluhou žlutického faráře a osobního děkana Johanna Hopfa byla kamenná deska před demolicí torza věže v roce 1827 snesena a druhotně osazena na průčelí nedaleké objektu staré kovárny čp. 299. V době kolem roku 1884 se uvádí, že ve městě se z dřívějšího opevnění zachovaly již jen valy a příkopy.

Při výkopových pracích u tehdejšího domu čp. 68 v Karlovarské ulici v roce 1927 se narazilo na zdivo základů bývalé městské věže s branou. Během stavebně-historického průzkumu města Žlutice roku 1976 byl u domu čp. 164 v Karlovarské ulici zjištěn z čáry hradby vystupující, zcela mírně obdélný útvar se starobylým lomovým zdivem, který mohl být případně pozůstatkem věže Horní brány.