Žlutice - hrad Nevděk

Pozdně gotický hrad Nevděk, nazývaný původně Nový hrad, nechal vystavět ve čtyřicátých let 15. století tehdejší majitel zdejšího panství husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic na výrazném vysokém čedičovém kopci Zámecký vrch (Schloßberg, 630 m n. m.), nad pravým břehem říčky Střely (Schnella) jižně nad městem Žlutice (Luditz). Materiál k výstavbě hradu byl získán roku 1446 částečným rozebráním opevněného dvorce v Semtěši. Podle svědectví „…lidé z Borku vyznali, že dvuor v Semtěši rozvezen jest od páně Jakubových, a tiem kamenem hrad nad Žlutici dělán jest…lidé v Semtěši vyznali, že p. Jakub lesy k Štědrému příslušejície toliko k své potřebě mýtie...“ Podle některých autorů měl být hrad vystavěn na základech staršího objektu, snad zaniklého hradu z doby Rýzmburků.

Jakoubek z Vřesovic rozsáhlými stavebními pracemi v nových podmínkách vedení boje tehdy posiloval obranyschopnost města, kterou do té doby nedostatečně zabezpečoval nepříliš vhodně situovaný městský hrad ve svahu v nároží městských hradeb. V jeho blízkosti, avšak ve výhodnější poloze na návrší nad městem, nechal rovněž v době kolem roku 1446 přestavět předsunuté opevnění Mazanec na samostatný hrad a modernizovat a rozšířit městské opevnění. Žlutice byly pevným husitským opevněným bodem v oblasti, odkud husité ovládli v letech 1428-1430 nejen téměř celý Loketský kraj, ale i velké oblasti na Teplicku aj.

Ve druhé polovině 15. století se poté prozíravý vojevůdce Jakoubek z Vřesovic staral o posilování všech opevněných objektů ve městě a hrad Nevděk tak byl několikrát opravován a rozšiřován. Stavební práce zde probíhaly zvláště v letech 1454 a 1455.

Po zklidnění situace v zemi v první polovině 16. století však hrad Nevděk patrně přestal plnit vojenskou funkci a nebyl užíván, k roku 1568 je poté uváděn jako pustý. Dne 15. srpna 1568 totiž tehdejší majitel žlutického panství Jindřich VI. z Plavna krátce před svou smrtí prodával „panství žlutické se zámkem, dvěma pustými zámky a vším příslušenstvím“ Bohuslavu Felixovi Hasištějnskému z Lobkovic na Ličkově za 15.000 kop českých grošů. Hrad Nevděk je zmiňován ještě ke dni 20. října 1578 při dělení žlutického panství ještě za života tehdejšího majitele Jiřího Kokořovce z Kokořova, kdy syn Petr starší získal „zámek Nevděk, zámek Mazanec a třetí v městě Žluticích ležící s dvory poplužními, město s podacím a vesnice, též tvrz Hrádek, při ní dvůr poplužní slove Prohoř s vesnicemi“.

Na počátku třicetileté války v 17. století pak měl být opuštěný hrad Nevděk rozvalen samotnými žlutickými měšťany, aby neohrožoval město Žlutice pod ním, které měl původně chránit. V průběhu 19. století se již o bývalém hradu mluví jako o zřícenině a v roce 1884 se zde připomínají jen valy a příkopy, zbytky zdiva ale hlavně rozsáhlé rumiště, které mnohokrát překopali hledači pokladů. Patně v první polovině 19. století byl uprostřed areálu zaniklého hradu v nejvyšším bodě vztyčen vysoký dřevěný kříž.

Po roce 1890 došlo nově založeným Okrašlovacím spolkem ze Žlutic ke zpřístupnění pozůstatků hradu Nevděk. Vytyčena a upravena byla turistická vycházková cesta na vrchol kopce, lemovaná lavičkami a altány, vybudován dřevěný most přes bývalý příkop a dřevěná besídka za branou jádra hradu. V roce 1907 byl v hradních zříceninách byly v rámci archeologického výzkumu provedeny vykopávky, během kterých byly odhaleny zbytky silných zdí, základů věže a zbytky schodiště do sklepení. Na jihozápadní straně bývalého jádra byly odkryty pilíře po padacím mostu a sutinami zasypaná studna. V roce 1914 bylo Okrašlovacím spolkem opraveno kamenné roubení vyčištěné studny. V květnu roku 1934 byl během silné vichřice vyvrácen dřevěný kříž v rozvalinách hradu Nevděk. Koncem března roku 1935 proto nechal Okrašlovací spolek na jeho místě vztyčit nový, deset metrů vysoký dřevěný kříž.

Po vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však úpravy hradních zřícenin ustaly a rozvaliny začaly postupně chátrat. Celý areál následně během druhé poloviny 20. století zarostl náletovými dřevinami i vzrostlými stromy. Dne 3. května 1958 byly zříceniny hradu Nevděk nad Žluticemi zapsány na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 22526/4-907. V sedmdesátých letech 20. století měla podle návrhu vzniknout v hradních rozvalinách na vrcholu návrší rozhledna, k akci však nebylo vydáno stavební povolení. Na lokalitě dnes roste smíšený les a křoviny, v období vegetace je situace na lokalitě nepřehledná.

Menší strážný pozdně gotický hrad okrouhlého areálu zaujal vrchol výrazného vysokého čedičového kopce Zámecký vrch nad pravým břehem říčky Střely, chráněného na severní straně strmými svahy, spadajícími hluboko do údolí. Hrad je ukázkou pozdních hradů z dob husitských válek, v poloze na vrcholu návrší neohrožené dělostřelbou.

Vlastní jádro na skalnaté ostrožně zhruba oválného tvaru, přístupné původně dřevěným mostem přes příkop a mohutnou čtverhrannou věžovitou branou v jihovýchodním cípu. Relikty brány se dnes sestávají ze dvou souběžných zdí. Východní z nich má na straně obrácené dovnitř hradu dochovanou špaletu vyzděného portálu. Severní část jádra tvořil patrně palácový objekt s východní částí snad věžovou. Přízemí paláce s trojicí prostor bývalo přístupné vstupem od severu. Průběh stavby je ve východní třetině zalomený k jihovýchodu. V jižní části jádra je těsně při západní straně brány situována hluboká studna kruhového průřezu, zděná z lomového kamene. Studna bývala dříve úplně zasypaná, dnes vybrána do hloubky asi 5-6 metrů a suť naházena na hranu příkopu. Vrcholová plošina jádra patrně nebyla opevněna klasickou zdí, po níž zde nenacházíme žádné stopy. Místo toho na ostré hraně pozorujeme velké množství lomového kamene, snad pojeného hlínou.

Jádro hradu obklopuje mohutné obvodové opevnění na okrouhlém půdorysu, tvořené 5-6 metrů hlubokým příkopem a vnějším valem bez prvků umožňujících aktivní dělostřeleckou obranu. Koruna valu s ostrými hranami, doplněná původně snad nějakou nezapuštěnou konstrukcí na vrcholu, je ve stejné úrovni jako centrální plošina hradního jádra. Opevnění je v krátkém úseku na nejvíce chráněné severní straně areálu nad prudce spadajícími severními svahy návrší přerušeno.

Na jihovýchodní straně areálu směrem k někdejšímu panskému hospodářskému Hradskému dvoru, v místě nejsnadnějšího přístupu k hradu, je situován násep s nižší baštou zhruba obdélného půdorysu vymezený ostrými terénními hranami. Násep snad původně chránil přístup do hradu s hlavní věžovitou branou. Východní strana je lemována jakýmsi parkánem s menší sníženinou obdélného tvaru se zaoblenými rohy ve svém středu. Z náspu stoupá ve směru severozápad-jihovýchod rampa na korunu vnějšího valu jádra. Na jihozápadní straně je připojena další bašta, členěná na dvě části oddělené dnes již velmi mělkým příkopem, hlubokým pouze do jednoho metru. Od okolního terénu byla bašta oddělena výraznou terénní hranou. Při čelní jižní straně se nachází relikty zástavby, patrně brány a strážnice.

Mezi oběma baštami je položen další příkop s vnějším valem, kopírující jihovýchodní průběh hlavního opevnění jádra hradu. Val se zaobleným vrcholem je oproti baštám navýšen asi o 2 metry a jeho západní a východní konec jsou zesíleny. Ze středu čelní strany valu vybíhá menší polokruhovitý výběžek, snad pozůstatek po srubu.

Pozvolný jižní svah návrší byl doplněn poměrně rozsáhlým dvoudílným předsunutým opevněním, využívajícím k obraně přirozené terénní hrany, vytvářející terasy. Pouze na severozápadní straně najdeme na vnější straně terasy zbytek valu, na ostatních stranách buď nebyl, nebo je zničen hospodářskou činností.

Přístupová komunikace směřovala od Žlutic z údolí říčky Střela, podél západní strany areálu a dále pod předsunutým opevněním na jižní straně areálu, kde se setkala s cestou z jihu od bývalého Hradského dvora. Komunikace pak stoupala skrze předsunuté opevnění pod spojovacím valem směrem k západu do jihozápadní bašty, kde se otočila o téměř 180° a vystoupala po rampě na korunu vnějšího valu jádra, po které pokračovala do jihozápadní části areálu. V těchto místech se obvodový val výrazně rozšiřuje a příkop zužuje, protože zde byl situován most spojující jádro s obvodovým valem. Na dně příkopu zde proto byly ponechány skalní bloky jako opora konstrukce mostu. Po mostě se vstupovalo skrze věžovitou bránu do prostoru jádra.