Žlutice - Vodní brána

Gotická městská brána, nazývaná Vodní brána (Wassertor), byla vystavěna jako součást nově budovaného městského opevnění patrně v době po roce 1375 podle návrhu neznámého architekta na dolním konci tehdejší Vodní ulice (Wassergasse), dnešní ulice Dukelských hrdinů, pod farním kostelem sv. Petra a Pavla na jihozápadním okraji hrazeného historického jádra města Žlutice (Luditz). V sousedství brány stával domek strážného. Podle vyobrazení města od Michala Triebla z roku 1692 stávala jižně od Vodní brány další předsunutá brána se strážním domkem, vystavěná patrně v první polovině 15. století během rozšiřování a modernizace městského opevnění husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic.

Ještě k roku 1685 jsou připomínány výnosy pokut věnované na zabezpečení hradeb. Během 18. a 19. století pozbývala městská středověká opevnění svého významu a byla proto postupně rušena. Příkopy byly rozparcelovány a rozprodávány na zahrádky, hradby rozebírány na stavební materiál. Podle účtů však ještě v roce 1822 vyhotovil zdejší kovářský mistr Kašpar Mann 3 články a nové rukojeti k opravovanému řetězu na Vodní bráně. Brána se tak v té době mohla ještě zavírat.

Dne 10. března 1832 odprodalo město Žlutice bývalý strážní domek u brány ve Vodní ulici Johannu Schössnerovi ze Pšova za 202 zlatých konvenční měny. Domek měl obvod 20 sáhů a byl vysoký 4 sáhy bez střechy. Podle protokolu ze dne 16. července 1841 byly prodán železný řetěz na zavírání Vodní brány o váze 62 liber za 3 zlaté a 34 krejcarů. V roce 1873 byl poté za 440 zlatých rakouské měny městem odkoupen nazpět bývalý strážní domek u Vodní brány a následně spolu s bránou zbořen. Z bývalé brány zůstalo zachováno při parkánové hradební zdi torzo východního pilíře s ochranným (odrazným) patníkem.