přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Žlutice - zámek

Žlutice - zámek

Žlutice - zámek | Žlutice - zámek

Původně gotický městský hrad nechal vystavět patrně ve 14. století Boreš IV. z Rýzmburka nad nově založeným městem Žlutice (Luditz). Ve 40. letech 15. století byl hrad pozdně goticky rozšířen a začleněn do městských hradeb. V letech 1602-1623 byl starý hrad přestavěn na renesanční zámek, který poté v letech 1680-1700 barokně přestavěn. Roku 1761 opuštěný zámek do základů vyhořel a již nebyl obnoven. Jeho trosky byly následně rozebírány na stavební materiál.

 

Objekt: gotický městský hrad, přestavěný na renesanční, později barokně přestavěný zámek

Typologie: panská sídla

Kategorie: architektonické památky

Obec: Žlutice (Luditz)

Okres: Karlovy Vary

Poloha: severozápadně nad náměstím na severozápadním okraji města

GPS: 50°5'32.128"N, 13°9'37.748"E

Období vzniku: 1. polovina 14. století

Architekt: neznámý

Stavebník: Boreš IV. z Rýzmburka

První písemná zmínka: 1442

Přestavba: 40. léta 15. století, 1602-1623, 1680-1700

Období devastace: květen 1761

Památková ochrana: od 12. února 1964

Č. rejst. ÚSKP: 35710/4-1141

Stav: zříceniny

Přístupnost: volně přístupné

Historie objektu

První zmínka o Žluticích, které vznikly při historické cestě z Prahy do Chebu, pochází z roku 1140, kdy vladyka Zdimír věnoval kladrubskému benediktínskému klášteru vsi Žlutice, Bukovinu a Hradec. V roce 1186 poté kladrubský klášter směnil svůj žlutický statek se zemským knížetem, vévodou Friedrichem za jiná zboží. Obě zprávy se však považují za falza z klášterní kanceláře, která ovšem uvádějí v pochybnost majetková práva kláštera, ne však tehdejší existenci Žlutic. V roce 1214 je ve Žluticích připomínán Jindřich z Kynžvartu.

V roce 1280 se dostaly Žlutice do majetku Boreše z Rýzmburka. Někdy mezi léty 1306-1341 založil Boreš IV. z Rýzmburka poblíž původní vsi nové město Žlutice, opevněné obvodovou hradbou, příkopem a valem. V severozápadním cípu městských hradeb ve svahu nad náměstím byl následně založen gotický městský hrad nejspíše pravidelného čtverhranného půdorysu, který býval pravděpodobně opevněn i proti městu. Po smrti Boreše IV. z Rýzmburka v roce 1341 spravovali dědictví synové Boreš V. a Slavek V.

Na základě nařízení císaře Karla IV. ze dne 31. října 1352 byla přeložena hlavní kupecká cesta z Chebu do Prahy ve směru přes Kadaň na Žatec, takže se vyhýbala Žluticím, což mělo nepříznivý vliv na městské hospodaření. Kupci vezoucí vzácné zboží povinně cestovali přes Kadaň, kdežto obyčejné tovary mohli vézt přes Žlutice. Dne 10. června 1358 dosadil Boreš V. z Rýzmburka nového plebána Hanku k farnímu kostelu sv. Petra a Pavla ve Žluticích. V roce 1362 získali bratři Boreš V. starší a Slavek V. z Rýzmburka od Karla IV. potvrzení práva cla ve Žluticích. Listinou ze dne 4. června 1375 udělil Boreš V. z Rýzmburka Žluticím a Bochovu chebské městské právo.

Dne 17. února 1375 fundoval Boreš V. z Rýzmburka ve farním kostele sv. Petra a Pavla nový oltář Všech svatých a k němu ustanovil i plat oltářníka. Zdejší farnosti rovněž daroval ves Mlýnce, dnes již zaniklé sídliště Mnichovice někde v blízkosti Žlutic a tři usedlosti v Chyších, které držel jeho kaplan Jan, farář ve Vroutku. S pomocí městské obce zřídil ve farním kostele ještě nadaci pro kaplana k Mariánskému oltáři, který měl sloužit mše k poctě Panny Marie a daroval roční plat ve výši 8 kop grošů zajištěný příjmy z města Žlutic, které měly být odváděny ve dvou splátkách, na sv. Jiří a na sv. Havla, to vše pro spásu své duše i duše manželky. Již roku 1377 poté podával Boreš V. z Rýzmburka nového kněze k oltáři Panny Marie ve farním kostele. V červenci roku 1378 vydal císař Karel IV. Borešovi V. z Rýzmburka povolení, aby od svého bratra Slavka V. odkoupil jeho dědičný podíl. Slavek mu také odprodal své poloviny panství Bečov, Hrádku u Štědré a Žlutic. V letech 1377-1378 poté Boreš V. z Rýzmburka rozšířil počet manství ke Žluticím.

Po smrti Boreše V. z Rýzmburka v roce 1385 přešel majetek na jeho dva syny, Boreše VI. a Boreše VII. Dne 22. prosince 1387 král Václav IV. daroval Žluticím Borešovi VI. z Rýzmburka v léno clo ze silnice, vedoucí z Chebu přes Útvinu do Žlutic, kteréžto Rýzmburkové užívali již „dlouhou dobu v minulosti“. Listinou ze dne 30. března 1389 potvrdili bratři Borešové z Rýzmburka městu všechna privilegia, právo svobodného stěhování, uzavírání sňatků a odvolání k chebskému městskému soudu. Roku 1392 prodal Boreš VI. z Rýzmburka svůj starý hrad Boršengrýn na Chebsku podkomořímu krále Václava IV. Zikmundu Hulerovi a usadili se trvale na vlastním městském hradě Žlutice.

V roce 1393 Boreš VI. z Rýzmburka věnoval v léno svému věrnému Petrovi Kovářovi ze Struhařova ve Žluticích nový dvůr „Pechow“ spolu se vsí Štoutov. V roce 1400 založila Alžběta z Landštejna, provdaná z Rýzmburka, nadaci pro kaplana v kapli Alžbětina špitálu. Roku 1403 zemřel Boreš VII. z Rýzmburka, který zanechal vdovu Annu. Dne 12. dubna 1406 založil Boreš VI. z Rýzmburka ve farním kostele sv. Petra a Pavla oltář Božího Těla a daroval mu roční plat 8 kop grošů z městečka Žlutice a stanovil povinnost oltářníka. Část rozděleného statku se dostala před rokem 1406 do rukou Vilémovi z Nečtin, který toho roku spolu se svým bratrem Janem zapsali sestrám Elišce a Braboře plat na žlutickém statku. Oba bratři jsou pak jako majitelé části statku Žlutice připomínáni až do let 1412-1413. V letech 1407 a 1410 podával Boreš VI. z Rýzmburka na Žluticích opět oltářníka k oltáři Panny Marie a v roce 1412 k oltáři Těla Kristova ve farním kostele sv. Petra a Pavla. Roku 1413 zemřel Boreš VI. z Rýzmburka, který zanechal vdovu Alžbětu a syna Jana Boreše. V roce 1414 založila svobodná paní Alžběta z Landštejna spolu se synem nový oltář Všech svatých Panen, stanovila k němu oltářníka a městské obci věnovala ves Kovářov s podmínkou, že správci oltáře Všech svatých Panen vyplatí ročně činži 8 kop grošů.

V roce 1415 prodal Jan Boreš z Rýzmburka svou polovinu Žlutic spolu s městským hradem Jindřichu z Elstrberka na Plané, který brzy poté získal i druhou polovinu panství. Tento prodej Žlutic byl nepochybně důsledkem porážky Rýzmburků v boji s královským vojskem Václava IV. u Štědrého hrádku. Již roku 1415 poté podával k oltáři sv. Panen ve farním kostele Jindřich z Elsterberka a na Plané. Listinou ze dne 9. července 1416 udělil král Václav IV. městu Žlutice privilegium konat osmidenní výroční svatodušní trh. Listinou ze dne 5. srpna 1418 potvrzující městu privilegia vstoupilo rovněž v platnost nové ustanovení Jindřicha z Elstrberka, kterým povoluje použít část městských důchodů na výstavbu opevnění.

Během husitských válek obsadili na jaře roku 1412 město Žlutice spojení husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova, kteří táhli po západních Čechách. Na konci srpna roku 1421 proti husitům postupovalo z Chebu vojsko německých křižáků, které se dne 1. září 1421 zmocnilo města Žlutic a nastolilo opět vládu katolické strany. Dne 27. dubna 1422 poté přitáhli ke Žluticím Pražané, straníci husitů. Druhý den dobyli město, všechny pobili, spálili všechny domy uvnitř i mimo hradby a odtáhli pryč. Když ale dorazili k vesnici Středokluky, vypukly mezi nimi neshody kvůli lupu, vzájemně se napadli a zabili 70 mužů. Sedláci museli odvézt do Prahy několik vozů naplněné zraněnými. Husité svými výpravami vážně ohrozili moc pánů z Elstrberka nad Žluticemi a Jindřich z Elstrberka byl od té doby také v neustálém boji s českými husitskými měšťany Žlutic.

Po smrti Jindřicha z Elstrberka v roce 1426 měl Žlutice zdědit pravděpodobně jeho švagr Aleš Holický ze Šternberka, ale po vítězství u Ústí nad Labem se jich ještě téhož roku zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. V létě roku 1427 se však ve Žluticích objevila velká křížová výprava proti husitům pod vedením kurfiřta Friedricha Braniborského a markraběte míšeňského a Jakoubek z Vřesovic s posádkou tak město vyklidil. Němci město obsadili a předali Aleši Holickému ze Šternberka. Ještě dne 18. června 1428 ještě potvrzovala Markéta ze Šternberka, Elsterbergova vdova a sestra Aleše ze Šternberka, manský list majitelům vsi Štoutov a dvora Pechow, vydaný v roce 1393 Borešem VI. z Rýzmburka. Z neznámých důvodů jsou dne 30. září 1428 jako patroni zdejšího kostela uváděni Oldřich a Purkart z Čichalova. Následně však Markéta ze Šternberka město Žlutice spolu s hradem odprodala Jakoubkovi z Vřesovic, což roku 1431 následně potvrdil i Aleš ze Šternberka.

Žlutice se poté staly pevným husitským opevněným bodem, odkud ovládl Jakoubek z Vřesovic v letech 1428-1430 nejen téměř celý Loketský kraj, ale i velké oblasti na Teplicku aj. Roku 1429 dobyli husité ze Žlutic Toužim a v roce 1430 dobyli dokonce i hlavní sídlo pánů z Plavna, pevný hrad Bečov. V letech 1431-1433 se Jakoubek z Vřesovic účastnil po boku Prokopa Holého nejen bitev, nýbrž i diplomatických jednání v Chebu a Basileji. Na počátku května roku 1433 prošli vyslanci českého Zemského sněmu s posly basilejského koncilu z Basileje přes Cheb a za doprovodu Jakoubka z Vřesovic poté ze Žlutic do Prahy. Při svém návratu v červenci roku 1433 šli poté pod Jakoubkovou ochranou a s jeho doprovodem až do Chebu.

Po bitvě u Lipan v roce 1434 se Jakoubek z Vřesovic dovedl rychle přizpůsobit nové situaci - žlutickým měšťanům potvrdil všechny svobody města a poskytl další, hlavně pivovarnická práva. Dne 13. února 1434 stanovil Jakoubek žlutickým měšťanům martinskou činži za várečné a výčepní právo udělené na 92 kop grošů, 13 grošů a 2 denáry. V roce 1437 dal císař Zikmund Jakoubkovi za 5.000 kop pražských grošů do zástavy statek milevského kláštera Toužim. Jakoubek z Vřesovic se psal po městě s hradem, např. roku 1439 jako: „…Jakub z Vřesovic, seděním na Žluticích…“ Dne 29. ledna 1445 udělil Jakoubek městu Žlutice privilegium na obchod se solí a právo na týdenní solní trh, za což mělo být na zámek dodáno každoročně ve dvou splátkách 5 strychů soli.

Obranyschopnost města by patrně v nových podmínkách vedení boje nezabezpečoval dostatečně nepříliš výhodně situovaný městský hrad ve svahu nad městem, který se v písemných pramenech prvně připomíná k roku 1442, kdy ho nechal Jakoubek z Vřesovic pozdně goticky přestavět a rozšířit téměř až k hradebnímu příkopu a následně začlenit do městských hradeb. Navíc v jeho blízkosti, avšak ve výhodnější poloze na vrcholu nad svahem, na němž leží město, přestavěl předsunuté opevnění Mazanec na samostatný hrad. Na výrazné výšině nad městem na protilehlé straně ještě ve čtyřicátých letech 15. století vystavěl na základech staršího objektu nový hrad Nevděk. Prozíravý vojevůdce se pak staral o posilování všech těchto opevněných objektů včetně městského hradu. Stavební práce zde probíhaly zvláště v letech 1454 a 1455. Roku 1454 odkoupil Jakoubek z Vřesovic z důvodu revizitace pozemkové držby od jednoho z Borešů z Rýzmburka veškerá jeho práva k vyplacení města a následujícího roku si u krále Ladislava vymohl všechny odúmrti na celém žlutickém panství.

Po smrti Jakoubka z Vřesovic v roce 1462 ho následoval v držbě zdejšího zboží syn Jan I. z Vřesovic, který již předtím s otcem panství spravoval. Ten v roce 1467 udělil Žluticím další privilegium k soudnictví. Ještě za svého života postoupil Jan I. z Vřesovic svým již dospělým synů Jarošovi, Janovi, Illbukovi, Jakubovi, Jindřichovi a Janovi svá zboží Kostomlaty, Kynšperk, Dlažim, Toužim a Bukovinu, o které se rozdělili. Nejmladší syn Jan II. získal tehdy statky Toužim a Bukovinu. K roku 1472 je zmiňován zdejší purkrabí Václav z Nežichova, není ovšem jasné, ke kterému hradu se jeho funkce vztahuje. Po smrti Jan I. z Vřesovic v roce 1475 zdejší majetek získal syn Jan II, pán na Toužimi a předek Žlutických z Vřesovic. V roce 1478 získal Jan II. z Vřesovic od krále Vladislava II. pro město právo na druhý výroční trh na den sv. Šimona a Judy a na trh probíhající poté každé úterý a roku 1489 potvrdil žlutickým měšťanům právo používat sklad soli k všeobecnému užitku a zároveň stanovil, kolik soli mají ročně dodat na zámek. Na městě Žluticích zapsal plat své druhé manželce Johance z Kolovrat. Roku 1495 však Jan II. z Vřesovic zamřel a správa zdejšího manství s hrady a městem přešla na poručníka jeho nezletilého syna Jana III. strýce Burjana z Vřesovic na Žlutic, který roku 1499 zapsal na městě Žluticích Jiljímu ze Štampachu dluh 800 zlatých. Burjan však patrně roku 1501 zemřel a v úterý po sv. Františku roku 1501 byl zemským soudem ustanoven nový poručník Jana III., strýc Jindřich z Vřesovic.

Někdy před rokem 1508 toto poručnictví skončilo, protože Jan roku 1508 věnoval své manželce Ludmile z Lipé „...na zámku, který jest ve Žluticích, na celém městě a všelijakých užitcích se vším příslušenstvím“. Ve čtvrtek po sv. Vavřinci v roce 1508 pohnal Jan III. z Vřesovic k soudu chebskou městskou radu s žádostí o odškodnění, protože několik žlutických měšťanů si chtělo koupit koně na výročním trhu v Hofu v Bavorsku, byli však u Chebu přepadeni silničními lupiči a oloupeni o peníze a zboží. Při pronásledování lupičů je vojáci, poslaní chebským purkmistrem, nechali na holičkách, takže žlutický měšťan Rybák byl lupiči zajat. V roce 1511 udělil Jan III. z Vřesovic žlutickým měšťanům právo svobodného pořizování závěti.

V průběhu let 1512-1521 si byl Jan III. z Vřesovic nucen od městské obce vypůjčit postupně sumu 1235 kop grošů. Dne 11. prosince 1514 udělil král Vladislav II. městu Žlutice právo mílové, to znamená, že v okruhu jedné míle od města nesmělo být prodáváno žádné obilí, slad, sádlo, vlna, sůl nebo železo. Tento obchod směl probíhat jenom na týdenním trhu ve Žluticích. Dne 5. ledna 1515 dosáhli Vřesovicové propuštění žlutického panství, tedy města a předměstí spolu se 3 zámky včetně všech vsí a pozemků k nim náležejících z korunního lenního svazku, které nechal král Vladislav II. rytíři Janu III. z Vřesovic zapsat do zemských desek jako alod. V roce 1534 nechal Jan III. z Vřesovic odlít velký zvon pro farní kostel sv. Petra a Pavla u mistra Matyáše z Nového Města pražského a u mistra konváře Andrease ze Žlutic menší zvon sv. Judy Tadeáše, zvaný Polední.

Dne 9. listopadu 1537 prodal Jan III. z Vřesovic město a panství Žlutice míšeňskému purkrabímu Jindřichovi IV. z Plavna za 12.800 kop pražských grošů. Dne 7. února 1538 koupil Jindřich IV. z Plavna ještě od premonstrátského kláštera v Milevsku probošství Toužim včetně příslušenství, v tom vesnice Střídku a Verušice za 5.000 kop českých grošů. Listinou ze dne 4. února 1540 poté potvrdil Jindřich IV. z Plavna žlutickým měšťanům všechna privilegia a vydal nařízení, které stanoví, že Židé musejí opustit město do sv. Jiří. Rovněž došlo k rozmnožení městského znaku o věž jako znamení opevněného města a plavenského lva a městská rada dostala právo pečetit červeným voskem.

Dne 23. května 1542 zastavil Jindřich IV. z Plavna žlutické panství na pět let za 33.000 kop míšeňských grošů hraběti Lorencovi Šlikovi na Rabštejně. Na konci března roku 1547 dorazil do Žlutic král Ferdinand I. a odpočíval tady s vojskem, s nímž táhl na pomoc císaři Karlu V. proti Johannu Friedrichovi Saskému. V roce 1548 se všechny tři hrady, tedy „...tří zámkuov, jmenovitě zámku Nevdieku, zámku Mazancze, třetího ležícího v městě Zluticzych...“ vrátily do rukou Plavenských. Po smrti Jindřicha IV. z Plavna dne 19. května 1554 při polním tažení a při obléhání hradu Plassenburg v Bavorsku zdědili jeho silně zadlužený majetek nezletilí synové Jindřich V. a Jindřich VI, za něž vládla ze Žlutic jako vdovského sídla jejich matka Markéta ze Salmu. Po smrti Jindřicha V. v roce 1568 musel bratr Jindřich VI. z Plavna dne 15. srpna 1568 úplně zadlužené panství svému bratranci, svobodnému pánovi Bohuslavu Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic na Líčkově za 31.000 kop míšeňských grošů. Z kupní smlouvy vyplývá, že hrad Nevděk na Zámeckém vrchu jakož i hrad Mazanec byly již pusté. Dne 15. září 1572 koupil panství Žlutice český apelační prezident Janu Popelovi z Lobkovic a na Točníku za 20.000 kop českých grošů a k němu si přikoupil statek Prohořský Hrádek.

Dne 14. července 1575 získal žlutické panství za 33.000 kop míšeňských grošů rytíř Jiří Kokořovec z Kokořova, pán na Šťáhlavech. Pro Kokořovské se stal městský hrad ve Žluticích rezidenčním objektem. Ke žlutickému panství tehdy patřil kromě zdejšího zámku s poplužním dvorem a dvou sešlých hradů rovněž Hradský dvůr, město Žlutice s pivovarem a mlýnem, tvrz Prohořský hrádek s poplužním dvorem a vsí, vsi Záhořice, Skřipová, Novosedly, Kobylé, Verušice a Dolánky a clo ve Žluticích a Skřipové. Dne 20. října 1578 však předal Jiří Kokořovec z Kokořova statky Žlutice a Prohořský Hrádek svému synovi Petrovi staršímu. Po jeho smrti v letech 1593 či 1594 spravoval zboží jeho bratr Karel Kokořovec z Kokořova jako poručník za nezletilého syna Adama Jiřího. V pátek 11. března 1594 udělil hrabě Karel Kokořovec z Kokořova městu Žlutice právo, aby si samo volilo faráře, pouze s podmínkou, že museli duchovní patřit k luteránskému vyznání. Roku 1602 dosáhl Adam Jiří Kokořovec z Kokořova plnoletosti a převzal správu panství. V letech 1602-1623 nechal přestavět starý gotický městský hrad Žlutice na dvoupatrový renesanční zámek se zámeckou kaplí sv. Václava. V letech 1606-1610 nechal vystavět ve Žluticích rovněž nový panský pivovar, jako náhradu za pivovar, který přenechal roku 1594 jeho strýc Karel Kokořovec městu.

Dne 11. srpna 1614 odkoupil Adam Jiří Kokořovec z Kokořova od Kryštofa Doupovce z Doupova za 2.950 kop grošů dvůr Štědrá. Ves Štědrá zůstala v majetku města Žlutice. V roce 1623 v sobotu na sv. Bartoloměje poté koupil ještě od knížete Julia Jindřicha sasko-lauenburského dvůr Vísku s vesnicí Chlum a s tím, co kníže v Novosedlech vlastnil. Dne 19. září 1626 přenechala žlutická městská rada z důvodu bídy za třicetileté války majiteli zdejšího panství, rytíři Adamu Jiřímu Kokořovci z Kokořova, za 2.000 českých grošů obecní statek a ves Domašín. V roce 1627 získal Adam Jiří Kokořovec z Kokořova dvůr Víska a vsi Chlum a Novosedly, za které k toužimskému panství postoupil dvůr Luhov a ves Smilov a navíc přidal ještě 10.000 kop míšenských grošů. V roce 1623 přikoupil ještě statek Vlkošov a v roce 1630 od Magdaleny a Sofie Pröllhoferových ze Stříteže statek Týniště. Držitel zdejšího panství Adam Jiří Kokořovec z Kokořova odkázal ve své závěti ze dne 13. března 1631 farnímu kostelu sv. Petra a Pavla a městu Žlutice ves Domašín za 300 kop míšeňských grošů na vylepšení školy. Podle závěti měl rovněž jeho nemanželský syn Vilém z Vladořic ročně o sv. Havlu a sv. Jiřím dostávat 70 kop českých grošů. Po smrti jeho a jeho matky Zuzany byla částka odkázána kostelu.

Od října roku 1631 do 2. srpna 1632 velmi trpěly Žlutice kvůli výpalnému, dodávkám peněz a naturálií Sasům do Žatce jejich knížeti z Altenburgu. V roce 1632 poté museli být Chorvati v Rakovníku zásobováni chlebem ze Žlutic. Martin Hermann půjčil 4 korce 3 věrtele mouky na chleba pro vojáky, bylo napečeno 282 bochníků, které byly rozdány mezi vojáky. Vojákům muselo být dodáno i pivo. Od 1. února do 5. 1633 dubna putovaly z pivovarů pana primase Řehoře Campana (3 dvojnásobné sudy), Václava Čose (Czohs) (1), Jana Hermolakse(1), Jáchyma Rakla (2), Georga Achmona (1), Kryštofa Roba (1), Jana Skřípičky (1), obecních pánů (17), dohromady tedy 37 dvojnásobných. Od 25. března do 2. dubna 1633 probíhalo ze Žlutic zásobování valdštejnských oddílů a od 29. listopadu 1633 do ledna roku 1634 zásobování štábu a setniny Wrangelova pluku.

Po smrti bezdětného Adama Jiřího Kokořovce z Kokořova dne 14. ledna 1633 se stal univerzálním dědicem jeho synovec Jiří Petr Kokořovec z Kokořova. Dne 14. února 1637 poté povýšil císař Ferdinand II. rytíře Jiřího Petra Kokořovce z Kokořova do stavu svobodných pánů. V roce 1638 potvrdil Jiří Petr Kokořovec z Kokořova, že soukeníci pro své pohodlí dostanou dědičně valchu pod městem Žlutice, za což budou odvádět z každého 1 kusu sukna 16 feniků. Dále potvrdil, že stoupa, kde před lety jircháři tloukli tříslo, což soukeníkům bránilo při jímání vody do své valchy, bude odstraněna. Soukeníci zato museli ročně připlatit ještě 8 feniků, takže dohromady platili 4 krejcary. Roku 1642 poté zapsal Jiří Petr Kokořovec z Kokořova své druhé manželce Kateřině z Vrtby 20.000 kop míšenských grošů na zámku a ve městě Žlutice.

Od 4. září 1639 do 19. ledna 1640 město opakovaně pustošily Bannerovy a Hanauovy oddíly, které žádaly výpalné. Purkmistr Matouš Papašek byl dokonce střelen nepřáteli do úst a krku. Dne 18. února 1640 dorazil do Žlutic švédský generál Pfuhl, který město vyplenil a částečně spálil vsi Verušice a Pšov. Ve dnech 21. - 30. února 1645 poté se ve městě usadily Torstensonovy oddíly, které bylo nutné je zásobovat. Aby se uchránily před pleněním a vypálením, musel kostel zaplatit 600 zlatých a město 150 zlatých. Další škody výpalným a částečně i poničením utrpělo město v roce 1647, kdy v době žní dorazily do Žlutic Švédové pod vedením Wrangela.

Po smrti Jiřího Petra Kokořovce z Kokořova dne 14. července 1650 v Praze přešlo zdejší panství na Ferdinanda Hroznatu, syna z druhého manželství s Kateřinou z Vrtby, která poté vedla poručnictví až do roku 1670. V zemských deskách se dochovalo ocenění s popisem součástí žlutického zámku ze dne 20. října 1652: „Předně zámek žlutický od kamene dobře vystavěný, se všemi pokoji, sklepy, vrchními i podzemními, též před zámkem s marštalemi a jiným stavením. Item v zámku kaple založení sv. Václava. Zahrada kořenná s mnohými kusy zahradnickým kořením vysazena, v kteréžto zahradě některými stromy višňový se nachází. Item zahradu druhou též při zámku pro všelijaké vaření, v ní pazderna vystavěná, též na mnoho stromoví se nachází.

Dne 2. března 1678 postoupila městská rada na svobodného pána Ferdinanda Hroznatu Kokořovce z Kokořova ves Mlýnce za úlevu 28 pražských čtvrtí ze solné činže a rovněž i ves Hlavákov za podíl na Jánském mlýnu. Narovnání však bylo docíleno teprve až roku 1721. Dne 15. března 1678 poté Ferdinand Hroznata Kokořovec z Kokořova znovu získal právo pro sebe a své nástupce navrhovat faráře a potvrdil a rozmnožil městu privilegia. Dne 28. května 1680 byl svobodný pán Ferdinand Hroznata Kokořovec z Kokořova povýšen císařem Leopoldem I. do hraběcího stavu.

V letech 1680-1700 nechal hrabě Ferdinand Hroznata Kokořovec z Kokořova barokně přestavět, podstatně rozšířit a zdokonalit zdejší zámeckou budovu. Těsně nad stavbou zámku nechal rovněž založit zámeckou zahradu. Na výzdobu zámku a zahrady povolal hrabě do Žlutic sochaře, malíře, štukatéry a další umělce, podoba zahrady je pak dílem významného českého barokního architekta italského původu Jana Blažeje Santini-Aichela z let 1712-1713. Nedaleko zámku byl v roce 1680 vystavěn rovněž nový panský hospodářský dvůr. Dekretem Ferdinanda Hroznaty Kokořovce z Kokořova ze dne 9. srpna 1686 bylo nejmenovanému měšťanovi udělen trest za spáchání cizoložství se svou služebnou, a to 10 kop míšeňských grošů, přičemž bylo přikázáno bezpodmínečně složit jednu polovinu pro farní kostel sv. Petra a Pavla a druhou polovinu poukázat na opravu městských hradeb. Dne 22. července 1698 následně hrabě Ferdinand Hroznata Kokořovec z Kokořova zřídil žlutický panský majorát neboli fideikomis, který se skládal z panství Žlutice, Štědrá a statku Týniště.

Roku 1718 odkoupil hrabě Petr František Kokořovec z Kokořova celkem 92 na místě zaniklého hradu Mazanec, který byl již v roce 1568 uváděný jako zřícenina, pro další rozšíření své výstavní zámecké zahrady. Po smrti Petra Františka Kokořovce z Kokořova dne 14. července 1720 vedli správu zdejšího panství po dobu 4 let poručníci za jeho nezletilého syna. V roce 1724 se hrabě Ferdinand Jakub Kokořovec z Kokořova ujal sám svého dědictví a dalším skupováním zahrádek a políček na Mazanci dále rozšířil zámeckou zahradu. Městská obec tehdy přenechala vrchnosti svou stodolu a dva další soukromé pozemky na Mazanci, načež hrabě náhradou vystavěl dvě nové stodoly na svém pozemku u panské lesní školky nad hostincem U hrábí, kde stál zámecký strážní domek, a navíc vyplatil obci 100 zlatých.

V letech 1730-1734 si však hrabě Ferdinand Jakub Kokořovec z Kokořova nechal vystavět nový barokní zámek ve Štědré, kam již v roce 1732 přesídlil a učinil tak Štědrou novým centrem Kokořovského statku. Zámek ve Žluticích poté přestal plnit svou správní a sídelní funkci a postupně chátral. V květnu roku 1761 nakonec opuštěný zámek po zásahu bleskem do základů vyhořel a již nebyl obnoven. V letech 1767-1769  byla za využití rozebraného zdiva zámku vystavěna nová budova fary ve Žluticích. Po ničivém požáru města ve dnech 11. května a 27. května 1779 byla ještě obnovena zámecká kaple sv. Václava, která však byla nakonec v roce 1787 uzavřena na příkaz císaře Josefa II. a roku 1823 se propadli její klenby. Trosky zámeckého objektu byly následně rozebírány žlutickými měšťany na stavební materiál při obnově zničeného města po požárech v roce 1779. V první polovině 19. století tvořily sutiny zřícených zdí asi 3,5 metru vysoký, křovím porostlý pahorek. Ze severu a severozápadu jej obklopovaly vnější příkopy, mnoho masivních zbytků zdiva, kleneb a dosud zčásti používaných sklepů.

V průběhu 19. století byly na základech zámecké budovy postupně budovány obytné domy zdejších obyvatel. Zdivo bývalého zámku jsou patrně skryty v domech čp. 268 a 151 při severozápadní straně náměstí a v čp. 158. Při domku čp. 234 se nacházely sklepy a další sklep východně od nich s valenými klenbami. Někdejší zámecká kaple je dochována ve zdivu domu čp. 261. Dne 12. února 1964 byl soubor objektů bývalého zámku ve Žluticích na základě rozhodnutí ŠKK ONV Karlovy Vary zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 35710/4-1141. V sedmdesátých letech 20. století byly poslední větší zbytky bývalého zámku zničeny výstavbou nových panelových domů čp. 398-401.

 

Popis objektu

Městský hrad -gotický, pozdně goticky rozšířený hrad nejspíše pravidelné dispozice na čtverhranném půdorysu dnes již neznámé, snad výstavnější podoby. Hrad býval původně opevněn nejen vůči vnějšímu prostoru, ale pravděpodobně i proti městu. Za zbytek středověké konstrukce původního hradu je považován pozdně gotický portál z počátku 16. století, který býval dříve osazen v domě čp. 234.

Zámek - renesanční, barokně přestavěný zámek tvořila dlouhá dvoupatrová severní budova se dvěma kratšími pravoúhle navazujícími křídly, vymezující nádvoří otevřené směrem k jihu. Dvoutraktové západní křídlo bývalo podélně orientované ve směru západ-východ, oproti tomu jednotraktové východní křídlo ve směru sever-jih. K tomuto křídlu se v jeho severní části připojovalo další velmi krátké dvoutraktové křídlo, vybíhající podélnou osou směrem k východu. Všechny trakty zámeckého objektu kryly sedlové střechy s pálenou krytinou a průčelí zámku ukončovaly strmé trojúhelníkové štíty. Kolik ze středověkých konstrukcí původního hradu obsahovala zámecká budova, však není známo. V zámku se nacházela proslulá Kokořovská obrazárna. Východně od zámku stávala samostatná zámecká kaple sv. Václava. Kolem objektu se na západní straně rozkládala zámecká zahrada.

Z původního zámeckého areálu jsou dodnes dochované pouze nevelké pozůstatky, v domech čp. 261 (zámecká kaple), čp. 158, 268 a 151 považované za základy zámku. Z vlastní zámecké budovy do poloviny 20. století patrny nevelké zbytky, dnes je plocha bývalého hradu a zámku z větší části zastavěna panelovými domy. V areálu bývalého zámku se dnes nachází již jen terénní relikty s několika úseky zdiva až do výše prvního patra na půdorysu písmene „L“. Na straně k domu čp. 234 směrem k západu je vsazen hladký pravoúhlý kamenný portálek s římsově profilovaným překladem. Po pravé straně je při zemi situováno ležaté okénko. Další vstup na jižní straně vede do valeně zaklenuté, dnes podsklepené prostory. Nesporným pozůstatkem areálu je umělecky cenná barokní trojdílná brána, vzniklá při přestavbě zámku roku 1680. Další dvě zámecké brány, v domě čp. 234 a prostší barokní brána v zámecké zahradě proti dosud zachovanému panskému hospodářskému dvoru Kokořovců z roku 1680 při silnici do Bochova, se již nedochovaly.

Panské sídlo připomíná i ohrazení bývalé rozsáhlé zámecké zahrady s terasovitými úpravami svažitého terénu. Ohradní zeď s lomového kamene je v severním průběhu doplněna zachovanou monumentální barokní iluzivní branou v podobě výklenkové kapličky, zřízenou jako ukončení osového řešení zahrady. Dvakrát odstupňovaná nika, zaklenutá konchou, je po stranách zdobena dvojicemi pilastrů s píšťalami v hlavicích. Pilastry vynášejí úseky kamenné římsy, na kterých jsou postaveny pískovcové obelisky (jehlance). Na středovém klenáku niky je postavena plastická pískovcová váza, zdobená palmetami. Další iluzivní brána na východní straně areálu se dochovala pouze ve fragmentu.

 

Fotodokumentace

Žlutice - zámek | zámecká budova po barokní přestavbě na výřezu z obrazu města Žlutice od Michala Triebla z roku 1692
Žlutice - zámek | bývalý zámecký areál po demolici zámku na císařském otisku mapy stabilního katastru města Žlutice (Luditz) z roku 1841
Žlutice - zámek | bývalá brána do zámecké zahrady ve východní ohradní zdi na kresbě Karla Liebschera z konce 19. století
Žlutice - zámek | iluzivní brána v severní ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích na fotografii z roku 1982
Žlutice - zámek | iluzivní brána v bývalé zámecké zahradě ve Žluticích v roce 1982
Žlutice - zámek | zbytky sklepení pod bývalou zámeckou budovou ve Žluticích na fotografii z roku 1983, zdroj: archiv Muzea Karlovy Vary
Žlutice - zámek | iluzivní brána v severní ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích na fotografii z roku 1983, zdroj: archiv Muzea Karlovy Vary
Žlutice - zámek | iluzivní brána v severní ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích na fotografii z roku 1983, zdroj: archiv Muzea Karlovy Vary
 
Žlutice - zámek | průběh ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích na fotografii z roku 1983, zdroj: archiv Muzea Karlovy Vary
Žlutice - zámek | iluzivní brána v západní ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích na fotografii z roku 1983, zdroj: archiv Muzea Karlovy Vary
Žlutice - zámek | zbytky sklepení pod bývalou zámeckou budovou ve Žluticích - duben 2016
Žlutice - zámek | zříceniny torza vyhořelé zámecké budovy ve Žluticích - duben 2016
Žlutice - zámek | zbytky zdiva torza vyhořelé zámecké budovy ve Žluticích - duben 2016
Žlutice - zámek | iluzivní brána v západní ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích - duben 2012
Žlutice - zámek | iluzivní brána v západní ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích - duben 2012
Žlutice - zámek | severozápadní cíp bývalé rozlehlé zámecké zahrady ve Žluticích - duben 2012
 
Žlutice - zámek | průběh severní ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích - duben 2012
Žlutice - zámek | průběh severní ohradní zdi bývalé zámecké zahrady ve Žluticích - duben 2012
 

Použitá literatura

Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha, 647/648
Durdík, T. 2005: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2, Praha, 356/357
Fleissner, K. 2012: Dějiny města Žlutic v chronologickém podání, Žlutice
Heber, F. A. 2007: České hrady, zámky a tvrze I. Západní Čechy, Praha, 503/505
Karel, T. - Knoll, V. - Krčmář, L. 2009: Panská sídla západních Čech - Karlovarsko, České Budějovice, 185/186
Kolektiv 1971: Heimatbuch des Kreises Luditz, München, 424
Kolektiv 1985: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha, 417/418
Kratochvílová, A. - Karel, T. 2014: Opevnění města Žlutice. Návrh na prohlášení za kulturní památku, Loket
Kuča, K. - Zeman, L. 2006: Památky Karlovarského kraje, Karlovy Vary, 256
Líbal, D. - Heroutová, M. - Lišková, A. 1976: Žlutice - stavebně historický průzkum města, Praha
Poubová 2007: Evidenční list nemovité památky - soubor objektů bývalého zámku a tvrze. 35710/4-1141-1-7, Loket
Sedláček, A. 1905 : Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl třináctý, Plzeňsko a Loketsko, Praha, 206/209
Sýkora, M. 2013: Hrady doby husitské. Diplomová práce, Most
Träger, G. 1993: Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt, 198/199
Velímský, T. 2002: Hrabišici - páni z Rýzmburka, Praha

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz