Bečov nad Teplou - kaple sv. Petra

Rodovou pohřební kapli sv. Petra nechal vystavět v roce 1926 tehdejší vlastník zdejšího zámku, vévoda Heinrich Beaufort-Spontin, jako kopii pohřební kaple sv. Petra za hradbami rodu Beaufort-Spontin v belgickém Florennes při lesní cestě na místě dříve palouku zvaném „Farní loučka“ (Pfarrlagel) na zalesněném vrchu nedaleko okresní silnice na Novou Ves západně od města Bečov nad Teplou (Petschau). Zvon do kaple ulila roku 1926 zvonařská firma di Valle v Chebu. Zdálky viditelná dominantní poloha hrobky dotvářela jedinečnou krajinotvornou kompozici okolí bečovského zámku. Okolí kaple bývalo upraveno v parkovém stylu a v lesním porostu postupně vznikaly udržované cestičky s lavičkami.

Po dostavbě kaple byly do krypty přeneseny ze starého bečovského hřbitova ostatky vévody Friedricha Georga Maria Antona Michaela Beaufort-Spontin (1843-1916) a komtesy Marie a komtesy Anny, které tragicky zemřely ihned po porodu roku 1913. V dubnu roku 1931 byla do krypty uložena v prosklené zinkové rakvi manželka Fridricha Beaufort-Spontin a matka dvojčat Maria Mélania Ernestine Hedwig Ligne (1855-1931), která zemřela v Římě během jedné ze svých náboženských cest do Vatikánu. Po smrti manželky vévody Heinricha Beaufort-Spontin, Marie Silvy Tarouci, dne 12. července 1945, nepovolily sovětské vojenské jednotky uložení jejích ostatků v rodinné hrobce, přestože se nacházela v americké zóně. Maria tak byla pohřbena do samostatného hrobu ve staré části bečovského hřbitova.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva však přestala být nevyužívaná kaple udržována a postupně chátrala. Vnitřní zařízení opuštěné kaple bylo následně rozkradeno či zničeno a samotná hrobka rabována. Někdy v šedesátých letech 20. století zmizel bronzový zvon ze zvoničky kaple, z rakví byly vyřezávány ozdobné ornamenty a dokonce mizely i části mrtvých těl. Okolí kaple postupně zarůstalo hustým lesním porostem. Na počátku sedmdesátých let 20. století byla kaple již ve velmi zdevastovaném stavu. Díky úsilí tehdejšího faráře Jaroslava Lobkowicze byly v roce 1971 z krypty zchátralé kaple vyzvednuty místními úřady ostatky zemřelých a znovu důstojně pohřbeni na starém bečovském hřbitově, kde byly uloženy do společného hrobu s hraběnkou Marií. Následně se propadla střední část střechy kaple a do objektu začalo zatékat.

Koncem sedmdesátých let 20. století byla kaple v havarijním stavu a hrozila zřícením. Na jaře roku 1981 byla nakonec zdevastovaná kaple na základě rozhodnutí tehdejších úřadů stržena z důvodu nutnosti zajištění bezpečnosti obyvatel. Trosky rozvalené kaple byly postupně rozebírány místními obyvateli na stavební materiál. Největší část objektu byla nakonec použita při výstavbě obchodního domu Úsvit v centru města Bečov nad Teplou. Dnes se na místě kaple nachází zcela zarostlé zbytky základových zdí pod úrovní terénu, trosky a železobetonové desky, překrývající původně prostor krypty.

Kamenno-cihlová kaple na obdélném půdorysu s připojeným, neodsazeným polokruhovým závěrem, krytá sedlovou nad závěrem zvalbenou šindelovou střechou s hranolovou zvoničkou nad průčelím, otevřenou na třech stranách čtvercovými okénky a završenou jehlancovou šindelovou stříškou s vysokým dvou ramenným křížem na vrcholu. Ve zvoničce kaple býval zavěšen asi metr vysoký zvon z roku 1926 od chebské zvonařské firmy di Valle, zdobený ornamentálními reliéfy. Střechy kaple bývala doplněna plechovými okapy.

Vstupní jihozápadní průčelí kaple bývalo prolomeno obdélným, polokruhově zakončeným profilovaným kamenným portálem vchodu se středovým klenákem a reliéfy, uzavřeným masivními dubovými dveřmi. Před portálem byly předloženy dva kamenné stupně s reliéfní výzdobou. Průčelí bývalo završeno trojúhelníkovým štítem s nasazenou hranolovou zvoničkou. V ose nad vstupem se nacházela vysoká, polokruhově završená nika pro umístění sochy světce. Pod výklenkem byla zazděna profilovaná kamenná deska, patrně s reliéfním rodovým znakem vévodů Beaufort-Spontin. Podélné stěny kaple bývaly prolomeny dvojicemi velkých obdélných, polokruhově zakončených oken. Vnější stěny kaple bývaly hladké, bez členění, zakončené vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní jednotný prostor kaple s neodděleným prostorem presbytáře býval sklenut mohutnou valenou klenbou. Vnitřní stěny kaple byly hladké, bez členění. Vnitřní zařízení kaple tvořil mramorový katafalk nesený šesticí masivních profilovaných kamenných sloupků ve dvou řadách, postavený v presbytáři. Po pravé straně pultu byla postavena kamenná socha Panny Marie. V prostoru kaple byly postaveny dvě řady dřevěných lavic.

Pod podlahou ze silných železobetonových desek se v suterénu kaple nacházela vyzděná krypta s uloženými rakvemi s ostatky zemřelých. Zinková rakev vévodkyně Marie Mélanie Ernestiny Hedwigy Ligne, zdobená reliéfy, byla opatřena víkem s průhledným sklem v horní části, které dovolovalo nahlédnout dovnitř. Podlaha hrobky byla kryta dlažbou z leštěného terasa s kruhovým dekorem.