Bochov (Buchau)

Předchůdcem dnešního města byla dnes již zaniklá středověká farní ves Krašnov (Krassnow), rozkládající se kolem kostela sv. Jakuba nad údolím Bochovského potoka. Hornická osada Bochov v místech dnešního města u obchodní cesty z Lokte do Prahy byla založena na počátku 14. století. První písemná zmínka o Bochovu pochází z roku 1325, kdy byla osada bratry Slavkem a Borešem Hrabišici z Rýzmburka povýšena na městečko. Středověký Bochov byl vystavěn ve velmi nezvyklém tvaru pro poddanské město, bylo vyměřeno poměrně velké téměř pravoúhlé náměstí s pravidelnými, na sebe kolmými ulicemi. Přístup do města byl kontrolován třemi branami, Karlovarskou, Pražskou a Ostrovskou branou. Na ochranu města nechali páni z Rýzmburka na výrazném návrší Hladový vrch (Hungerberg, 686 m n.m.) nad Bochovským potokem na severozápadním okraji městečka založen nevelký hrad Hungerberg, který se poté stal střediskem správy rýzmburských lén. Do nově založeného městečka byli následně postupně převedeni obyvatelé původní vsi. Zdejší nevelké zásoby cínu pro cínovou huť v nedaleké Stružné se brzy vyčerpaly a hlavní obživou obyvatel se stalo zemědělství, řemesla a obchod. V roce 1349 udělili bratři Boreš V. a Slavek V. z Rýzmburka listinou vydanou v Bečově práva měšťanům v Bochově. Tehdy se poprvé připomíná nově vystavěný hrad Hungerberg. Dne 24. června 1366 vydal Boreš V. z Rýzmburka německy psanou listinu, kterou udělil Bochovu žlutické městské právo. Dne 4. června 1375 se rozhodl Boreš V. z Rýzmburka udělit Bochovu a Žluticím Chebské městské právo. V roce 1378 připojil Boreš V. z Rýzmburka k městečku Bochov ves Krašnov, která patřila do farnosti Údrč. Kostelu v Údrči za to zapsal roční plat 56 grošů z rychty ve vsi Dlouhá Lomnice a také bochovský farář Eberhard měl svému údrčskému kolegovi převést roční plat ve výši jedné těžké hřivny, tj. 64 grošů z rolnické usedlosti Lhota, kterou drželi Matyáš a Sobko. Platy byly hrazeny ve dvou půlročních splátkách na sv. Jiří a sv. Havla. V privilegiu z roku 1396 je uvedeno jako odvolací místo bochovského městskému soudu město Cheb. Po porážce panské jednoty, utvořené proti králi Václavu IV., v roce 1406 ztratili Rýzmburkové zboží Bochov včetně hradu Hungerberg i všechna okolní panství. Roku 1412 se Hungerbergu spolu s ostatními hrady statky v okolí, Bečova, Andělské Hory, Žlutic a jiných, zmocnili páni z Plavna, nepřátelé krále Václava IV. a později i husitů. Páni z Plavna se zasloužili o rozšíření městských pravomocí. Během 15. století byl jižně nad náměstím vystavěn nový gotický farní kostel sv. Michaela Archanděla, který nahradil původní farní kostel sv. Jakuva na místě původní vsi v údolí Bochovského potoka. Míšeňský purkrabí Jindřich II. z Plavna se však angažoval v Zelenohorské jednotě, utvořené proti českému králi Jiřímu z Poděbrad. Panovník proto následně udělil statky pánů z Plavna a další majetky vévodům Arnoštovi a Albrechtovi Saským. Roku 1469 proto následně na základě vymáhání práv tohoto nového vlastníka obléhala a dobyla vojska krále Jiřího z Poděbrad město Bochov i zdejší hrad spolu s hrady Andělská Hora a Toužim. Hrad Hungerberg byl během obléhání zcela zničen a nebyl již nikdy obnoven. Jeho nástupcem se stal modernější a pevnější gotický hrad Hartenštejn, založený Jindřichem II. z Plavna na nedalekém osamělém Zámeckém vrchu (Schlossberg) jihozápadně od města. První písemná zmínka o hradu Hartenštejn pochází z roku 1473, kdy ho Jindřich III. z Plavna zastavil Bohuslavovi ze Švamberka. Roku 1477 byl hrad dále zastaven Jindřichovi z Géry. V roce 1496 zastavil Jindřich III. z Plavna hrad Hartenštejn Anně Zedwitzové, ale nakonec jej vyplatil. Po smrti Jindřicha III. z Plavna v roce 1519, který zemřel přímo na hradě Hartenštejn, převzal zdejší panství syn Jindřich IV. z Plavna, oblíbenec nového českého krále Ferdinanda I. Habsburského. Roku 1521 získal hrad Hartenštejn spolu s městem Bochov a celým zdejším panstvím sňatkem Jindřich Mašťovský z Kolovrat, za kterého byla znovu provdaná druhá manželka zemřelého Jindřicha III. z Plavna, kněžna Barbora Anhaltská. Město Bochov mělo od samého začátku velké problémy s vodou. Například v roce 1547 byl v Klášteře Teplá udělán notářský zápis, v němž majitel rybníka u Bražce povoluje Bochovu přivést si za poplatek vodu v dřevěných rourách do dřevěných kašen. Po smrti Jindřicha IV. z Plavna v roce 1554 získal roku 1563 v dědickém řízení hrad Hartenštejn spolu s bochov a panstvím Jindřich VI. V letech 1556-1624 se na zdejší farnosti rozšířilo protestantství. V roce 1567 připadl Hartenštejn Jindřichovi Mikuláši Hasištejnskému z Lobkowitz, ale hrad již v té době nebyl obýván. Jindřich Mikuláš Hasištejnský z Lobkowitz prodal roku 1573 tehdy již zpustlý hrad Hartenštejn, město Bochov a vsi Tašovice, Německý Chloumek a Těšetice Adamu staršímu Štensdorfovi ze Štensdorfu a na Údrči. Ten patrně úsporně obnovil hrad Hartenštejn, ale sám sídlil ve městě Bochov, kde roku 1579 zemřel. Po jeho smrti panství zdědili jeho synové, kteří se roku 1588 o rodový majetek rozdělili a tehdy hrad Hartenštejn spolu s městem Bochov a dalším příslušenstvím dostal nejstarší Anzelm. V roce 1589 vyměnil Anzelm Štensdorf ze Štensdorfu hrad Hartenštejn a dva domy v Bochově s Jeronýmem starším Hrobčickým z Hrobčic na Březně a Manětíně za statek Koštice. Od roku 1602 akceptoval Bochov pražský apelační soud, do roku 1617 pak došlo k jednomu odvolání od bochovského městského soudu, v 18. století pak k dalšímu odvolání. Po Jeronýmově smrti v roce 1602 zdědil zdejší zboží roku 1606 jeho syn Ferdinand Burian Hrobčický z Hrobčic, který rovněž sídlil ve městě Bochov. Již v roce 1608 však zakoupila zdejší panství v dražbě Marianna Černínová, rozená ze Svárova, od které získal hrad Hartenštejn roku 1609 Vilém starší z Lobkowitz. Ještě téhož roku získal hrad Hartenštejn Linhart Colonna z Felsu, který následně připojil zdejší zboží spolu s městem Bochov k panství Andělská Hora. Zdejší hrad poté ztratil funkci vojensko-správního sídla a postupně chátral. Od roku 1622 vlastnili zdejší zboží Černínové, kteří hrad Hartenštejn spolu s městem Bochov a dalším příslušenstvím připojili spolu s Andělskou Horou k panství Kysibl (Stružná). Během vlády rodu Černínů vypukl v roce 1666 ve městě ničivý požár, který poničil velkou část dosavadní zástavby. Následná výstavba nového města se protáhla na několik desetiletí. Na náměstí byly položeny litinové roury a zhotoveny krásné kamenné kašny. Město bylo sevřené stodolami v Okružní ulici a bažinatými loukami na severní straně. V okolí města byla vybudována soustava několika rybníků a město obklopují lesní porosty. K městu patřilo několik mlýnů na Bochovském potoce, Králův mlýn (Kralenmühle), Křížový mlýn (Kreuzermühle), Panský mlýn (Herrnmühle), Huschkův mlýn (Huschkamühle), Bártův mlýn (Bartmühle), Lohmühle a Waldmühle. Většina obyvatel se tehdy živila zemědělstvím, chovem dobytka, drobnými řemesly a obchodem. Od konce 18. století se již o opuštěném hradu Hartenštejn mluví jako o „zbořeném“. Jeden z posledních majitelů Antonín Hladík zpustlý Hartenštejn prodal poštmistrovi Beerovi z Bochova, který jej proměnil v kamenolom, což byl počátek jeho likvidace. Kámen z hradu byl používán na stavby domů ve městě. Od roku 1871 ve městě fungoval telegraf. V roce 1885 se propadl otvor na náměstí. Po vyčerpání vody byly vyčištěny středověké důlní chodby až do hloubky 27 metrů, ve kterých byl nalezen rumpál, žebříky a jiné pomůcky. Pro vysoký finanční náklad byl však průzkum zastaven a dnes jsou důlní prostory pod náměstím opět zatopeny vodou. Ve druhé polovině 19. století existovaly v Bochově dvě školy a do města byla přivedena železniční trať od Protivce, která zde měla svou konečnou stanici. V roce 1901 žilo v Bochově celkem 2091 obyvatel, z nichž ani jeden se nehlásil k české národnosti. Roku 1904 byl do města z Karlových Varů přiveden telefon. Roku 1917 žilo ve zdejší farnosti, ke které patřilo město Bochov a vsi Německý Chloumek, Dlouhá Lomnice, Horní Tašovice a Nový Dvůr na katastru Těšetic, celkem 3492 katolíků, 56 Židů a 43 osob jiného vyznání. Až do roku 1920 jezdil do města postilion - koňský dostavník, poté byla zavedena autobusová doprava. Na Vánoce roku 1922 bylo město elektrifikováno. V roce 1923 se poprvé promítal němý film a v roce 1935 film zvukový. V roce 1931 byl uveden do provozu první vodovod. Dne 10. června 1923 bylo otevřeno v obecní škole městské muzeum, po roce 1946 zavřené. S příchodem rozvoje turistiky a občanských spolků na počátku 20. století se nového zájmu dočkala rovněž zřícenina hradu Hartenštejn. V roce 1927, kdy město Bochov za 500 Kč pozůstatky hradu odkoupilo, zbyly z bývalého panského sídla již jen základy, což dosvědčuje dobová fotografie, na které jsou vidět pouze malé zbytky zdiva. Tehdy přišel bochovský rodák, stavitel Ing. Alois Naff, s návrhem hrad rekonstruovat. Peníze na zahajovací výkopové práce byly získány od okrašlovacího spolku a od bochovské městské spořitelny. Od roku 1933 probíhaly na bývalém hradě intenzivní záchranné práce. Celý hradní areál byl částečně vykopán a stavebně zajištěn, vyspraveny byly rovněž přístupové cesty. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války bylo město znovu dosídleno osídlenci z vnitrozemí v rámci osídlování pohraničí. Z původních 318 domů a usedlostí stojících v Bochově v roce 1946 bylo následně 144 zbořeno. Ve druhé polovině 20. století se opět začal projevovat nedostatek vody, roku 1964 byl dokončen přívod vody do Bochova z úpravny u Bražce a v roce 1972 byl zprovozněn na návrší východně od města věžový vodojem. Od roku 2001 využívá Bochov kvalitní vodu z vodovodního přivaděče z úpravny vody u Žlutické přehrady. Dne 10. října 2006 byl obci Bochov navrácen status města, tehdy zde žilo celkem 2026 obyvatel.