Bochov - kostel sv. Jakuba

Původně farní gotický kostel sv. Jakuba byl postaven koncem 13. století podle návrhu neznámého architekta v místech původního založení městečka, středověké farní vsi Krašnov (Krassnow), v mírném svahu nad údolím Bochovského potoka (Krailnbach), jihozápadně od dnešního města Bochov (Buchau). První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1356, kdy si podle zápisu z konfirmačních knih pražského arcibiskupství ponechal patronátní právo ke kostelu Boreš V. z Rýzmburka. Tehdy zemřel první zdejší známý farář Wolfhard.

Patrně někdy na počátku 14. století bylo pod nově vystavěným hradem Hungerberg na Hladovém vrchu založeno nové hornické městečko Bochov, do kterého byli postupně převedeni obyvatelé původní vsi. Boreš V. z Rýzmburka podával faráře ke zdejšímu kostelu ještě v letech 1380 a 1383. Roku 1412 se stal držitelem patronátního práva kostela v Bochově Jindřich mladší z Plavna (Jindřich „iunior de Plawen residens in Beczow“). Patrně až na počátku 15. století byl poté v městečku Bochov vystavěn nový farní kostel sv. Michaela Archanděla a zdejší kostela sv. Jakuba se poté stal k němu filiálním. Osídlení v poloze původní vsi kolem kostela sv. Jakuba následně postupně zcela zaniklo.

V letech 1768-1774 byl tehdy již osamocený kostel sv. Jakuba v polích pod západními svahy Zámeckého vrchu (Schlossberg) s pozůstatky hradu Hartenštejn přestavěn v pozdně barokním slohu. Někdy ve druhé polovině 19. století byla položena nová dlažba v interiéru kostela. Dne 12. ledna 1918 byly zrekvírovány dva zvony zdejšího kostela spolu s umíráčkem z farního kostela sv. Michaela Archanděla v Bochově na válečné účely.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války sloužil kostel po roce 1947 krátce jako pravoslavný, poté byl definitivně opuštěn, přestal být udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Jakuba zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 21008/4-744. Během druhé poloviny 20. století bylo vybavení interiéru opuštěného kostela rozkradeno či zničeno, dřevěné méně hodnotné prvky patrně včetně kruchty a kazatelny byly odstrojeny a použity jako palivové dříví. Od osmdesátých let 20. století byly v okolí kostela opakovaně prováděny sběry archeologického materiálu.

Na počátku 21. století se nacházel opuštěný, volně přístupný kostel ve velmi zdevastovaném až havarijním stavu. Střecha kostela včetně krovů byl částečně propadlá a hrozila zřícením, do interiéru zatékalo, stropní klenby byly z větší části propadlé, obvodové zdivo bylo na několika místech prolomeno a prázdný interiér kostela byl zcela zdevastovaný a zasypaný sutinami.

Nový vlastník objektu, podnikatel Milan Laštůvka z Karlových Varů, který plánuje do budoucna využívat sakrální stavbu jako rekreační chatu, proto přistoupil k postupné rekonstrukci zdevastovaného kostela. Ve dnech 13. až 20. prosince 2007 proběhl archeologický průzkum interiéru kostela Krajského muzea Karlovarského kraje pod vedením Mgr. Jiřího Klsáka. V roce 2008 byly vyměněny zbytky šindelové krytiny mimo věžičky za novou střechu provizorně krytou lepenkou. V lodi a presbytáři kostela vyměněny a opraveny krovy a dozděna korunní římsa. V roce 2009 šlo na opravu kostela 370.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Karlovarského kraje. Střecha lodi byla pokryta starší krytinou a nově oplechována byla zvonička nad závěrem.

Jednolodní gotický, pozdně barokně přestavěný kostel s lodí na téměř čtvercovém půdorysu o rozměrech 10,8 x 10 m, s připojeným mírně odsazeným protáhlým obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem na půdorysu o rozměrech 7,6 x 10 m, krytý původně šindelovou valbovou střechou s otevřenou oplechovanou osmibokou sanktusovou sloupkovou zvoničkou s cibulovou bání nad závěrem. Síla kamenného zdiva kostela dosahuje šířky 120 cm.

Hlavní západní průčelí kostela s obdélným kónickým vchodem a trojlistým okénkem v ose nad ním je nad profilovanou římsou završeno vystupujícím trojúhelníkovým štítem s kruhovým okénkem. Další dva boční obdélné vchody jsou umístěny pod oknem v osách severní a jižní stěny lodi. Boční stěny lodi a presbytáře jsou prolomeny po jednom obdélném, polokruhově zakončeném okně. V závěrové stěně presbytáře je umístěno trojlisté okénko. Vnější stěny kostela jsou hladké, bez členění, doplněné profilovanou korunní římsou pod střechou.

Loď kostela je sklenuta dnes z větší částí zřícenou plochou osmibokou kopulí, původně zdobenou plochými lizénami s čtyřlistými rámy. Triumfální oblouk kostela je polokruhový. Presbytář kostela, uvnitř půlkruhově uzavřený, je sklenut plackovou klenbou. V závěrových stěnách presbytáře jsou umístěny tři vysoké pohledové obdélné, segmentem završené výklenky. Zhruba pod okny se v obou protilehlých stěnách presbytáře vyskytují ve výši pasu drobné kruhovitě zaklenuté niky. Vnitřní stěny kostela členěny pilastry. V západní části lodi nad hlavním vstupem bývala vynesena dřevěná kruchta s rovným balkónem, přístupná kamenným schodištěm se sníženým symbolickým stropem, vedoucím zčásti v síle zdiva západní stěny po levé straně vchodu. Po pravé straně vchodu se pod bývalou kruchtou nachází pohledová vysoká nika.

Podlaha kostela byla kryta několika vrstvami dlažeb. Nejstarší podlahu z první poloviny 14. století tvořily menší cihlové dlaždice o rozměrech asi 21 x 16 x 3 cm, nad touto vrstvou byla položena podlaha tvořená velkými cihlovými dlaždicemi o rozměrech asi 23 x 21 x 4 cm. Obě cihlové podlahy nebyly uloženy v maltovém loži, za to však byly kladeny velmi natěsno. Nejmladší vrstva byla tvořena podlahou z druhé poloviny 19. století, tvořenou kameninovými dlaždicemi s rytým ornamentem, uloženými do silné vrstvy pevné vápenné malty.

Vnitřní zařízení kostela bývalo jednotné, rokokové, bílé se zlacením z druhé poloviny 18. století. Hlavní portálový oltář, široký 230 cm, býval vybaven oltářním obrazem sv. Jakuba. Oltářní menza bývala široká asi 135 cm. Oba boční oltáře a kazatelna byly doplněny plastikami světců a andělů. Kazatelna bývala přístupná kamenným schodištěm z presbytáře proraženým otvorem v levém pilíři triumfálního oblouku.

Ve zvoničce kostela bývaly zavěšeny dva zvony, zabavené roku 1918 na válečné účely.
Kolem zchátralého kostela rostou památkově chráněné Jakobovy lípy.