Boží Dar - kostel sv. Anny

Původní dřevěný raně renesanční kostelík sv. Anny byl vystavěn patrně již ve třicátých letech 16. století ve svahu jihovýchodně nad hornickou osadou Vintířov, pozdějším svobodným městečkem Boží Dar (Gottesgab), založenou roku 1533 saským kurfiřtem Johannem Friedrichem I. Dřevěná stavba však špatně odolávala drsnému podnebí náhorní planiny Krušných hor a postupně zcela zchátrala. V roce 1593 byl proto na místě původního chatrného dřevěného kostelíku vystavěn pozdně renesanční kamenný kostel sv. Anny podle návrhu neznámého architekta. Při kostele tehdy působil protestantský kazatel. V roce 1594 ulil jáchymovský cínař Hans Wildt pro kostel nové zvony. V letech 1605-1607 byla poté ke kostelu přistavěna nová zvonová věž. V roce 1612 vytvořil jáchymovský cínař Leonhard Dürr cennou cínovou křtitelnici

Po bitvě na Bílé hoře zde byla v rámci rekatolizace zavedena katolická duchovní správa a kostel sv. Anny přifařen až do konce třicetileté války ke kostelu sv. Jáchyma v Jáchymově, po roce 1648 ke kostelu Krista Krále v Oberwiessenthalu v Sasku a poté až do roku 1737 opět ke kostelu sv. Jáchyma v Jáchymově. V roce 1737 byla při zdejším kostele sv. Anny založena samostatná farnost a vystavěna budova fary. K e zdejší farnosti patřily obce, vsi a osady Boží Dar, Český Mlýn, Háje, Kalter Winter, Klínovec, Komáří Vrch, Myslivny, Neklid, Rozhraní, Ryžovna, Špičák a Zlatý Kopec. Někdy po polovině 18. století však starý renesanční kostel vyhořel a jeho pozůstatky byly následně zbořeny.

Do roku 1771 byl poté na místě strženého kostela vystavěn nový pozdně barokní farní kostel sv. Anny podle návrhu pražského architekta Filipa Hegera. Po zřízení samostatné farnosti při kostele sv. Václava v Ryžovně v roce 1786 byla tato obce spolu s osadou Kopeček oddělena od duchovní správy z Božího Daru. Roku 1865 byl zvonařem Karlem Heroldem z Chomutova nově přelit umíráček kostela z roku 1594. V roce 1869 poté zvonař A. Pistorius z Chebu ulil nový sanktusový zvon. Roku 1892 postavila varhanářská firma Rieger z Krnova v kostele nové varhany. K roku 1930 žilo ve zdejší farnosti 1466 katolíků a 13 osob jiného vyznání. Roku 1935 nastoupil do funkce poslední zdejší farář Josef Dürmuth, působící předtím od roku 1923 jako kaplan v Jáchymově a od roku 1931 jako farář v Jelení, který byl během druhé světové války čtyři roky vězněn v koncentračním táboře.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byla zdejší farnost zrušena a duchovní správa byla vykonávána z Jáchymova. Budova bývalé fary byla poté přeměněna na rekreační středisko Výstavby dolů uranového průmyslu. Zdejší kostel přestal být následně udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Anny v Božím Daru zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 46489/4-767. Koncem šedesátých let 20. století byl stavu nakonec zdevastovaný kostel z důvodu havarijního a propadající se střeš veřejnosti uzavřen. Dokonce se tehdy uvažovalo o demolici objektu, obdobně jako tomu bylo v případě kostelů v Ryžovně a Loučné. Díky odporu místních obyvatel naštěstí z demolice sešlo. Jáchymovský páter František Krásenský tehdy osobně natíral střechu uzavřeného kostela.

V roce 1990 byla díky iniciativě jáchymovského administrátora pátera Františka Krásenského a finanční pomoci německých rodáků prostřednictvím sbírky provedena celková rekonstrukce zchátralého kostela. Následně byl obnovený kostel sv. Anny znovu vysvěcen za účasti nejvyšších církevních představitelů. Slavnost byla stanovena na den třístého výročí první historické písemné zmínky o tomto chrámu. Římskokatolická církev v zastoupení plzeňské arcidiecéze však neměla dostatek prostředků na údržbu kostela, který tak opět postupně chátral. Od lodi se začala odklánět zvonová věž, rozdíl dosahoval skoro 25 centimetrů. Dne 1. ledna 2013 byl po letech jednání kostel včetně vnitřního zařízení převeden z majetku církve do vlastnictví města Boží Dar. Zároveň převedla církev na město finanční prostředky ve výši 600.000 korun z dědictví po německé rodačce Božího Daru.

Orientovaný pozdně barokní jednolodní kostel z lomového kamene na obdélném půdorysu se zkosenými nárožími, krytý plechovou valbovou střechou, s připojeným odsazeným obdélným, polokruhově zakončeným presbytářem, krytým plechovou valbovou střechou s dvouramenným křížem v závěru hřebene. V koutu mezi lodí a presbytářem na jižní straně kostela je připojena přízemní sakristie na obdélném půdorysu se zaoblenými nárožími, krytá plechovou valbovou střechou.

V hlavní západní průčelí kostela stojí představěná hranolová zvonová věž čtvercového půdorysu se zaoblenými nárožími, završená oplechovanou jehlancovou helmicí se zvonovou základnou s makovicí a křížem na vrcholu. V přízemí věže je na přední straně prolomen plochý obdélný kamenný portál vstupu s uchy a středovým klenákem, ve kterém je vysekána datace stavby kostela 1771. V ose nad vstupem je situováno velké obdélné, polokruhově zakončené okno v náběhu odstupňované s ostěním v omítce, osvětlující prostor kruchty. Zvonové patro věže, oddělané vynesenou římsou, je na třech stranách otevřenou obdélnými, polokruhově zakončenými okny s ostěním v omítce a dřevěnými žaluziemi.

Trojosá boční průčelí lodi kostela jsou prolomeny trojicemi obdélných, polokruhově zakončených oken v náběhu odstupňovaných se šambránami. Ve středové ose severní steny lodi kostela je pod oknem situován plochý obdélný kamenný portál bočního vstupu s uchy a středovým klenákem. Presbytář kostela je prolomen na obou stranách po dvou obdélných, polokruhově zakončených oken v náběhu odstupňovaných se šambránami. Vnější stěny kostela na základovém soklu jsou členěny lizénovými rámci s hrubou omítkou.

Vnitřní prostor lodi kostela je sklenut českou plackou, krytou hladce omítnutým rákosovým stropem se štukovým zrcadlem doplněným nástropní malbou v podobě orla s českým znakem ve štítku dvěma mlátky vespod. O stupeň převýšený prostor presbytáře kostela, otevřeného do lodi polokruhovým triumfálním obloukem, je zaklenut nízkou valenou klenbou s nástropní malbou s motivem Panny Marie (Madony) s dítětem a světci z počátku 19. století. Sakristie, přístupná pravoúhlým pískovcovým portálem s uchy, je zaklenuta valenou klenbou s dvojnásobnou štukovou rozetou ve středu klenby. Vnitřní stěny kostela jsou členěny plochými korintskými pilastry mezi okny s ornamentálně zdobenými hlavicemi nesoucími výrazné úseky bohatě, ale drobně profilovanými římsového kladí.

V západní části lodi je vestavěna rovně podstrojená kruchta, vynesená na hladkých, hranolových pilířích. Dřevěné zábradlí kruchty se šikmo postavenými balustry je ve středu prolomeno hracím stolem varhan. Kruchta, vyložená do lodi o 4,2 metru je přístupná dřevěným vřetenovým schodiště se zděným pláštěm v jihovýchodním koutě. Prostor podkruchtí se do lodi otevírá třemi polokruhovými oblouky.

Jednotné pozdně barokní vnitřní zařízení kostela pochází ze sedmdesátých let 18. století. Při závěrové stěně presbytáře je postaven vyřezávaný portálový hlavní oltář, hnědě a šedě mramorovaný, v roce 1912 nově natřený. Ve středu oltáře je zavěšen novodobý oltářní obraz sv. Rodiny na plátně. Po stranách oltářního obrazu jsou situovány sloupy s vrtulovitými dříky a zlacenými korintskými hlavicemi na dvoupatrovém, šikou postaveném soklu. Po obou stranách sloupů stojí hodnotné pozdně barokní vyřezávané sochy sv. Václava, sv. Floriána, sv. Barbory a sv. Markéty. Na zevnějším okraji oltáře jsou dva hladké korintské sloupy na konsolách. Nad vysokým kladím, uprostřed vypjatým, se nachází nástavec s vypjatým římsovím doplněný mohutnými, dovnitř zatočenými volutami. V nástavci oltáře je umístěna plastická skupina Nejsvětější Trojice se Zeměkoulí na oblacích, vlevo Ježíš Kristus, vpravo Bůh Otec, nahoře holubice jako symbol Duch Svatého, doprovázené zástupem andílků. Na postranních volutách a na rozích ukončujícího štítku jsou andílci. Na postranních brankách oltáře s řezanými medailóny s reliéfy Zvěstování Panny Marie v plochách štítů, jsou postaveny sochy klečících andělů.

Při zkosených koutech lodi po stranách triumfálního oblouku jsou postaveny vyřezávané pozdně barokní postranní oltáře se zlacenými ozdobami. Vpravo je umístěn postranní oltář sv. Cecílie s novodobou sochou Srdce Ježíše Krista v oltářní nice pod baldachýnem, sbíhajícím se do koruny. Po stranách jsou postaveny sošky andělů, nad nimi na konsolách úseky římsoví se sedícími putti. V nástavci oltáře, završeném soškou žehnajícího Ježíška, je zavěšen olejový obraz sv. Cecílie u varhan, za kterou hrají andílci na flétnu a housle. Při levé straně triumfálního oblouku je postaven architektonicky shodný protějškový postranní oltář sv. Jana Nepomuckého s novodobou sochou Panny Marie a obrazem sv. Jana Nepomuckého v nástavci.

Na pravém pilíři triumfálního oblouku je umístěna vyřezávaná rokoková kazatelna se šestibokým vydutým i prohnutým řečništěm se sochami evangelistů se svými atributy v nárožích. Na stříšce kazatelny je vyvedena plastický glorie z oblaků s hlavičkami andílků, vynášející beránka Božího ve svatozáři. Na spodku stříšky je umístěna holubice a po stranách andělé. V prostoru podkruchtí je postavena barokně zprohýbaná trojdílná zpovědnice z doby kolem roku 1770 z nebarveného dubového dřeva s řezbou na římse. V sakristii je umístěná kredenční skříň z druhé poloviny 18. století z dubového dřeva. Spodní část, prádelník, se čtyřmi zásuvkami, horní skříň je pětidílná s převýšeným středem, jehož římse uprostřed zatočena do volut.

Na kruchtě jsou postaveny varhany z roku 1892 od varhanářské firmy Rieger z Krnova se dvěma manuály a 14 rejstříky. Hrací stůl zdobený rokokovou řezbou je zapuštěn do zábradlí kruchty. V kostele jsou postaveny pontifikální lavice z 18. století z měkkého dřeva s řezaným opěradlem a tři pontifikální lavice z doby kolem roku 1740 z dubového dřeva, částečně zlacené. V lodi visí skleněný lustr z první poloviny 19. století. Dále je zde umístěn dřevěný kříž k církevním průvodům z počátku 19. století, pestře barvený s řezanou tyčí a korpusem a nově barvené, 1,5 metru vysoké, dřevěné sochy sv. Anny a sv. Jáchyma z první poloviny 19. století.

Nejcennější součástí vybavení interiéru je osmiboká cínová křtitelnice, dílo jáchymovského cínaře Leonharda Dürra z roku 1612. Křtitelnice je vysoká 1 metr, s víkem pak 1,55 metru. Profilovaná noha křtitelnice je vyřezána ze dřeva, plášť kotle je pokryt 5 mm silným cínovým plechem. Kolem okraje kotle je bohatý reliéfní vlys Sedmi svobodných umění v renesanční arkádě, několikrát se opakující. Pod tím je vyryt nápis v němčině. Kolem otvoru křestního kotlíku, měřícího 35 cm v průměru, je cínový litý věnec, dělený na pět polí, průměrně 28,5 cm široký. Pole na zevním a vnitřním okraji je hladké. Z následujících polí je zevní zdobeno akantovými rozvilinami a arabeskami, vyvinutými z kandelábrů a herem, vnitřní pak hermami, ovocnými věnci, pásky, zavilinami a rozvilinami s hudoucími andílky.

Prostřední pole, prostředkující přechod od kruhového obvodu kotlíku k osmihranu pláště, je vyplněno vyrytým německým nápisem: „LASSET DIE KINDLEIN ZV MIR KOMMEN VND WERET IHNEN NICHT DEN SOLCHER IST DAS REICH GOTTES WEHR DA GLAVBT VND GETAVFT WIRT DER WIRT SELIG WERTEN: J 6 J Z DEN J IANV = ARI“. Tento opis je přerušen osmi medailonky s hlavami čtyř evangelistů a čtyřnásobným otiskem patrně jáchymovské pečeti s výjevem Ježíšova křtu v Jordáně. Na víku, jež má tvar stupňovité, osmiboké, hrotité helmy, je na dolním okraji reliéfní vlys s opakujícím se motivem biblického výjevu Mojžíš úderem do skály otvírá pramen. Na druhém profilovaném pásku je skupina tří reliéfů. Uprostřed jsou mezi rozvilinami postavy dětí nalévajících vodu do misky, vpravo rytířský zápas, vlevo slavnostní průvod. Na hranách víka jsou ve třech vrstvách sdružené rozety a mezi nimi okřídlené hlavy andílků. Na vrcholu víka je situován novodobý cínový krucifix, náhrada za původní plastiku skupiny Křtu Ježíšova v Jordáně.

Mezi liturgické předměty kostela patří rovněž 66 cm vysoká, zlacená a stříbřená, měděná monstrance z doby kolem roku, tvořená oválnou nohou se čtyřmi dělícími pásy, jež vybíhají vespod ve voluty. Na ploše nohy jsou tepané akantové listy a nasazené zlacené oválné medailony se čtyřmi poprsími církevních otců a ovocnými girlandy. Za stonek slouží socha anděla ve splývavém rouše, nad ním kulovitý ořech, obklopený postříbřenými akantovými listy. Schránka srdcovitého tvaru se září, dole je tepaná hlava andílka, nahoře koruna a poprsí Boha Otce, po obou stranách andělé na oblacích a putti nesoucí květiny, nejvýše je pak holubice a hierogram IHS v paprscích. Dále zde jsou kalichy a cínové svícny na oltářích.

Na věži kostela je zavěšen zvon s hladkými uchy, vysoký 0,8 metru a spodním průměrem 1 metr. U horního okraje zvonu jsou situovány tři ornamentované pásy. Horní s okřídlenými hlavičkami andílků pod baldachýny, rozvilinami, květinami a draperiemi. Druhý pás má podobnou výzdobu. Třetí je tvořen koši ovoce mezi rozvilinami. Na plášti je vyveden názav města: „GOTTES – GAB“, přerušený vloženým reliéfním znakem města. Pod znakem je umístěn orámovaný nápis: „D : VIGILY : BATOG : DECHANT : ZV / S : ICCH : TA : IOHAN : JAGOB : KVT / TNER : ROM : KEY : MAY : OB : AMPTS / VERWALTER : ANNO : M . D C . XXXIX“. Na druhé straně je pak situován reliéf krucifixu s iniciálami po stranách: vlevo „I . C“, vpravo „I . C . C“. a na věnci pak „ANTONI . ARNOLT . F . M“.

Druhý zvon s profilovanými uchy o dolním průměru 0,8 metru a výšce 0,65 metru. Na horním okraji je mezi dvěma provazci umístěn latinský věnovací nápis: „VERBVM DOMINI MANET / INAETERNVM AMEN IM J 5 9 4“ a otisk medaile císaře Maxmilliána II., pod tím jsou visuté akantové listy a německý věnovací nápis na plášti: „EIN GANTZES KIRCHSPIL VND GEMEIN AVFF DER GOTZGAW LISSEN MICH GISSEN HANS WILDT IN S IOACHIMSTAL LIS MICH FLISSEN DEN 3 DEGEMBER 1 5 9 4“. Na druhé straně je pak reliéf Kalvárie a po stranách další nápisy. Sanktusový zvon byl ulit roku 1869 zvonařem A. Pistoriem v Chebu. Původní umíráček z roku 1594, byl přelit roku 1865 zvonařem Karlem Heroldem v Chomutově.