Boží muka a kříže

SOUPIS BOŽÍCH MUK A KŘÍŽŮ V KARLOVARSKÉM KRAJI

Drobná sakrální architektura v podobě božích muk, křížů a svatých obrázků vznikala jak v intravilánech obcí, tak i ve volné krajině. Nejčastěji byly postaveny na místech odedávna významných, podél cest, na návrších, na krajích obcí, v polích či rozcestích. Objekty představovali důležité orientační body, byly využívány jako mezníky na hranicích pozemků či katastrů obcí, nebo sloužily jako rozcestníky. Někdy označovaly místa uložení ostatků padlých vojáků, či připomínaly jiné tragické události, jindy byly stavěny jako projev díků za odvrácení neštěstí, moru, či za usmíření sporu o majetek mezi sousedy a vrchností. Především však byly místem určeným k modlitbě, zastavení a rozjímání na cestách. Objekty jsou nedílnou součástí krajiny domova a kolektivní paměti jejích obyvatel.

Boží muka – drobná stavba nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře, završená lucernou či kapličkou se zobrazením Božího umučení, symbolizující sloup, u nějž byl z rozhodnutí Pointa Piláta bičován Ježíš Kristus. Nejstarší dřevěná boží muka začala vznikat již ve 14. století, od počátku 15. století začínají být vytvářeny z kamene. Největší rozšíření boží muk přišlo s nástupem baroka, od poloviny 18. století pak můžeme též datovat první zděná omítaná muka. Postupem času však byly původní obrazy na sloupech poničeny a některé následně v dobrém úmyslu nahrazeny obrázky ostatních světců. Objekty byly poté zaměňovány s kapličkami.

Kříže – železné, kované či litinové, dřevěné a kamenné kříže, osazené většinou na kamenném podstavci. Některé kříže, tzv. krucifixy, jsou doplněny figurální plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista a tabulka s nápisem „INRI“ (zkratka latinských slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský). Jiné kříže bývaly obklopeny postavami Panny Marie Bolestné či sv. Máří Magdalény. Na podstavcích se často objevují vysekané pamětní či věnovací nápisy, připomínající rok vzniku, osobu donátora, či významnou událost, která se zde stala.

Svaté obrázky – dřevěné sošky či malované obrazy světců, většinou na dřevě v rámech, byly již od středověku zavěšovány na starých a významných stromech či na torzech odumřelých stromů v okolí obcí. Specifickou úlohou objektů bývala ochrana místa, kde býval svatý obrázek zavěšen.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestaly být tyto drobné památky udržovány, postupně chátraly a řada z nich zcela zanikla. Jejich zkázu přineslo rovněž scelování menších polí do rozměrných polností v rámci kolektivizace po roce 1948 a záměrná devastace za proticírkevních kampaní v 50. a 60. letech 20. století.

Naštěstí po roce 1989 došlo k obnovení zájmu o tyto památky. Díky péči místních zájmových spolků a občanských sdružení jsou v posledních letech mnohé objekty renovovány a obnovovány. Krajina domova získává zpět svou paměť.