Úvod > Architektonické památky > Bražec - Dolní mlýn
Bražec - Dolní mlýn
Vodní mlýn, nazývaný Dolní mlýn (Untere Mühle), stával pod hrází Zeleného rybníku (Mühlteich) na Lomnickém potoce při silnici do Stružné asi 1,3 km západně od obce Bražec (Bergles). Mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského mapování z let 1764-1768. V roce 1945 byl mlýn zkonfiskován. Na počátku 50. let 20. století byly již však všechny objekty areálu v rozvalinách. V průběhu 2. poloviny 20. století areál postupně zarostl náletovými dřevinami.
Obec: Bražec (Bergles)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: pod hrází Zeleného rybníku při silnici do Stružné asi 1,3 km západně od obce
GPS: 50°10'30.781"N, 13°1'31.202"E
Období vzniku: neznámé
Architekt: neznámý
Období devastace: po roce 1945
Stav: zříceniny
Přístupnost: volně přístupné
Historie objektu
Vodní mlýn, nazývaný Dolní mlýn (Untere Mühle), byl vystavěn v neznámé době pod hrází Zeleného rybníku (Mühlteich) na levém břehu Lomnického potoka (Langgrüner Bach) při pravé straně cesty do Stružné asi 1,3 kilometru západně od vsi Bražec (Bergles). Ač spolu se sousedním Horním mlýnem ležely již na katastru Bražce, náležely původně oba mlýny ke vsi Dlouhá (Langgrün). Dolní mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768.
V první třetině 19. století vlastnil Dolní mlýn čp. 1 Joseph Riedl s manželkou Catharinou, rozenou Stieber. Na mapě stabilního katastru z roku 1841 je jako vlastník mlýna uveden patrně jejich potomek Konrad Riedl. Patrně v roce 1850 byl poté Dolní mlýn připojen k samostatné obci Bražec. Posledním předválečným majitelem Dolního mlýna čp. 78 s pilou byl Josef Riedl.
V roce 1945 byl však Dolní mlýn československým státem zkonfiskován. K mlýnu byl ještě na krátkou dobu jmenován národní správce Juščík a mlýn se poté nazýval Juščíkův mlýn. Na počátku padesátých let 20. století byly již všechny objekty areálu v rozvalinách, bez zastřešení. V prostoru směrem k silnici se tehdy těžil písek a na počátku šedesátých let 20. století byla v těchto místech vybudována dnes již opuštěná úpravny vody. Samotný areál se zříceninami opuštěného mlýna postupně zarostl náletovými dřevinami.
Popis objektu
Areál vodního mlýnu s pilou tvořila hlavní zděná budova z lomového kamene na obdélném půdorysu na západní straně dvora. K jižní stěně byla připojena lednice. Podle záznamu k mapám stabilního katastru z roku 1841 měl mlýn jedno vodní kolo na svrchní vodu. Podle Soupisu vodních děl republiky Československé k roku 1930 jsou již uváděna jako vybavení mlýnského provozu s pilou tři vodní kola na svrchní vodu. Největší kolo se spádem 4,5 metru a hltností 0,082 m³/s mělo výkon 3,2 koňské síly, další dvě menší kola se spádem 5 metrů a hltností 0,052 m³/s pak 2,25 koňské síly. Zásobárnu vody pro mlýnský provoz tvořil Zelený rybník (Mühlteich) o rozloze 4 hektary. Odtud tekla přes přepad v hrázi do menší nádrže (Schützteich) a dále do lednice mlýna. Využitá voda odtékala zpět do Lomnického potoka.
Naproti hlavní budově stával úzký podélný objekt neznámého využití. Za mlýnským náhonem u příjezdové cesty na jižní straně areálu stávala velký objekt z lomového kamene na obdélném půdorysu, patrně stodola či kolna. Poslední menší kamenný objekt obdélného půdorysu stál severně od hlavní budovy mlýna, těsně pod hrází Zeleného rybníku.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov 2004, s. 9.
KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 234.
Seznam a mapa vodních děl republiky Československé. Stav koncem roku 1930. Sešit 6. Chomutov, Ministerstvo veřejných prací, Praha 1932, s. 33.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen:statistisch-topographisch Dargestellt. Bd. 15. Elbogner Kreis, Praha 1847, s. 161.