Bražec - kostel sv. Bartoloměje

Původní raně gotický farní kostel sv. Bartoloměje Apoštola byl vystavěn již někdy v polovině 13. století podle návrhu neznámého architekta v sousedství hradu na vrcholové plošině vrchu Kostelní Horka (Kirchberg, 793 m n. m.) asi kilometr severně od dnešní vsi Bražec (Bergles). Původní založení obce tvořila dnes již zcela zaniklá osada Kostelní Horka (Am Berge) na úpatí zmíněného vrchu. Farní kostel spolu s hradem se poté staly jádrem kolonizace nejbližšího okolí.

První písemná zmínka o zdejším kostelu pochází z roku 1352, kdy byl součástí žlutického děkanátu a místní farář odváděl relativně vysoký papežský desátek ve výši 15 grošů dvakrát do roka, více než bochovská farnost. Patrony kostela byli tehdy držitelé sousedního hradu a majitelé zdejšího panství páni z Bražce. Ke zdejší farnosti tehdy patřily vsi Bražec (Bergles), Dlouhá (Langgrün), Doupovské Mezilesí (Olitzhaus) a Javorná (Ohorn).

Dne 11. srpna 1356 podával zdejší první známý farář Štěpán nového duchovního ke kostelu sv. Mikuláše v Zakšově. Krátce poté byl nahrazen farářem Buzcem z Lubence, kterého do úřadu uvedl žlutický děkan. V průběhu 14. a 15. století se ve funkci místního faráře vystřídala řada katolických kněží. Roku 1358 přišel z farnosti kladrubského kláštera Dolní Jamné farář Mikuláš, roku 1359 farář Ulrich ze Židovic u Mostu, roku 1365 farář Jindřich z Boče a roku 1369 farář František ze Želče u Žatce. V roce 1390 odešel zdejší farář do Lomazic na Chomutovsku, odkud přišel duchovní Matyáš. Ten krátce poté nastoupil na místo kaplana při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském, odkud do Bražce přišel farář Štěpán. Tuto výměnu v úřadu tehdy zapsal a potvrdil generální vikář pražského arcibiskupa Jan z Nepomuku.

V roce 1403 vedl tehdejší bražecký farář Martin spor se zástavním majitelem hartenberského zboží purkrabím Ederlinem mladším ze Steinbachu, který skončil farářovým zajetím ve vězení na hradu Hartenberg. Propuštěn byl až pod podmínkou, že se nebude mstít. Za faráře Martina se tehdy zaručili Boreš z Rýzmburku na Andělské Hoře, Hereš z Čichalova a Litolt Černý z Hrádku na Ratiboři. Roku 1408 farář Martin nahradil v úřadě v Březně u Chomutova faráře Konráda, který odešel již roku 1401 do Kynžvartu. Po smrti následujícího bražeckého faráře Zikmunda došlo roku 1413 ke sporu o patronátní právo ke zdejšímu kostelu. Proces vyhrál rytíř z Krajková a roku 1414 byl do úřadu uveden farář Mikuláš, který se později vyměnil s farářem Ondřejem z Jeníkova u Mostu.

Během husitských válek v průběhu dvacátých let 15. století byla ves zpustošena vojsky dvou křížových výprav a následně rovněž husitským vojskem. Přes Bražec postupně táhly roku 1421 druhá a roku 1427 čtvrtá křížová výprava, které pustošily zdejší kraj. V době po roce 1428 přes panství prošla také vojska husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Během bojů byl spolu se zdejším hradem zničen rovněž farní kostel. Při následné obnově kostela byly použity kameny z pobořeného hradu, který zanikl požárem a nebyl již obnoven. Ještě k roku 1431 zde byl ještě uváděn katolický farář Jan, který do Bražce přišel namísto zemřelého faráře Štěpána.

V polovině 16. století se poté ve zdejší oblasti rozšířilo protestantství a v letech 1555-1624 působil při zdejším kostele luteránský kazatel. Zdejší fara tehdy zanikla. Po bitvě na Bílé hoře a následné rekatolizaci byla v době po roce 1624 obnovena katolická správa. Ke zdejšímu kostelu však nebyl v neklidných dobách třicetileté války dosazován vlastní farář a Bražec se stal filiálním ke kostelu sv. Michaela Archanděla v Bochově. Teprve roku 1641 zde byly založeny matriky.

Ve druhé polovině 18. století byl již patrně gotický kostel sv. Bartoloměje v havarijním stavu a bylo proto o výstavbě nového objektu. Roku 1778 byla stará sakrální stavba snesena a v letech 1778-1781 poté nechal tehdejší majitel panství Kysibel (Stružná) hrabě Ludwig Hartig vystavět na jejím místě novostavbu pozdně barokního kostela sv. Bartoloměje podle návrhu neznámého architekta. V prostoru kolem kostela se až k pozůstatkům zaniklého hradu na vrcholové plošině návrší rozkládal hřbitov obehnaným nízkou kamennou ohradní zdí. V následujících letech byl pořízen nový pozdně barokní inventář kostela. Roku 1783 nechal hrabě Ludwig Hartig na úpatí kopce pod novým kostelem vystavět rovněž novou pozdně barokní budovu fary a uvedl do bražeckého farního úřadu vlastního faráře. Ke zdejší farnosti byly znovu připojeny vsi Bražec (Bergles), Dlouhá (Langgrün), Doupovské Mezilesí (Olitzhaus) a Javorná (Ohorn). V roce 1785 byl následně dokončený farní kostel sv. Bartoloměje slavnostně vysvěcen.

Dne 22. března 1821 musela být nově pokryta šindelem střecha sakristie kostela. Roku 1822 byly do věže kostela zavěšeny nové zvony ulité v Praze. Na počátku 20. století bylo četnými dary donátorů postupně doplňováno a rozšiřováno vnitřní zařízení kostela. Roku 1904 bylo neznámým cínařem doplněno kovové víko křtitelnice. Roku 1913 nahradil zdejšího faráře Floriana Ulberta z Bochova, pozdějšího duchovního v Andělské Hoře a Svatoboru, v úřadu P. Ernst Pietsch, který funkci bražeckého faráře poté zastával až do roku 1920.

V roce 1914 byl do ohradní zdi hřbitova vestavěn nový objekt márnice odpovídající zpřísněným předpisům. V průběhu první světové války byly roku 1917 zrekvírovány dva zvony kostela na válečné účely. Na věži poté zůstal zavěšen pouze prostřední zvon sv. Václava z roku 1822. V letech 1920-1931 spravoval neobsazenou bražeckou faru ze Žalmanova tamní farář P. Josef Lang. V roce 1922 byly pořízeny dva menší postranní oltáře sv. Josefa a Panny Marie ustavičné lásky. Roku 1922 byla v interiéru kostela rovněž odhalena pamětní deska obětem 1. světové války. Při požáru fary dne 4. června 1923 bylo zničeno mnoho cenných dokumentů. V roce 1926 bylo renovováno vnitřní zařízení kostela, původní zašlé obrazy postranních oltářů byly zakryty modrým suknem a před nimi zavěšeny nově pořízené obrazy, nově natřena byla zděná část křtitelnice. V roce 1930 byl postranní oltář Panny Marie nově zřízen v podobě grotty z korkové kůry z Hammrovi korkové továrny v Krajkové a následujícího roku pod oltářem vytvořen Svatý hrob s imitací skály.

Kromě svátku patrona kostela sv. Bartoloměje 24. srpna byl každoročně slaven svátek sv. Cecílie. Během svátku Těla Kristova se táhlo procesí kolem celé Kostelní Horky, kde byly umístěny polní oltáře. Při velkých svátcích doprovázel bohoslužby sbor 29 hudebníků pod vedením sbormistra Antona Gessnitzera.

V roce 1931 nastoupil na faru v Bražci poslední zdejší farář P. Andreas Stein, který se narodil roku 1887 v Polsku a 10. července 1921 byl v Praze vysvěcen na kněze. Za jeho správy v letech 1931-1944 bylo průběžně pracováno na dalším okrášlení zdejšího kostela. Poté co byla v roce 1927 zavedena elektřina do Bražce, podařilo se roku 1931 rovněž v kostele zřídit elektrické osvětlení. Ke kostelu na Kostelní Horce muselo být tehdy od obce nataženo elektrické vedení o 16 sloupech. V interiéru kostela byla poté rovněž samostatně nasvícena grotta se sochou Panny Marie Lurdské se Svatým hrobem, čímž bylo dosaženo efektivního účinku, vytvářejícího věrný dojem. V roce 1931 byly renovovány varhany na kruchtě kostela. V roce 1932 byl druhý postranní oltář proměněn mladým zručným truhlářem Wilhelmem Wirknerem z domu čp. 53 v Bražci na oltář Srdce Ježíšova.

Na počátku třicátých let 20. století proběhla na základě výzvy 22 kmotrů veřejná sbírka na pořízení nových zvonů, které nahradí zvony zrekvírované během první světové války. Roku 1932 byly poté ve firmě Richard Herlod v Chomutově ulity zvony nové. Velký zvon sv. Bartoloměje stál 5.325 korun a malý zvon sv. Cecílie, na jehož pořízení darovali finance členové kostelního sboru, stál 1.725 korun. Při této příležitosti byl renovován rovněž původní zachovaný zvon z roku 1822. Během oslav Velikonoc byly následně dne 20. března 1932 nové zvony slavnostně vysvěceny vikářem Andreasem Wagnerem z Nahořečic. Když byla roku 1936 sakristie nově pokrývána zinkovým plechem, byly nalezeny dva šindele s německými nápisy: „zum ersten Mal gedeckt 1781“ (prvně pokryto 1781)a na druhém stálo „am 22. 3. 1821 zum 2. Mal gedeckt“ (22. 3. 1821 pokryto podruhé).

V roce 1937 bylo přistoupeno k celkové rekonstrukci farního kostela nákladem 10.186,65 korun. Během oprav byla nově oplechována střecha kostelní věže a boční křídla štítu. Do obnovené makovice byly následně vloženy dobové dokumenty. Vnější omítky kostela byly nově natřeny šedou a bílou barvou. Vyspravena byla rovněž ohradní zeď hřbitova. K roku 1938 žilo ve zdejší farnosti celkem 1.344 katolíků a 9 židů. Během druhé světové války byly dne 7. listopadu 1942 zvony pořízené roku 1932 znovu odmontovány a zabaveny na válčené účely. Dne 18. dubna 1944 byl bražecký farář P. Andreas Stein zadržen gestapem a internován v koncentrační táboře v Dachau. Po konci války mu české úřady povolili vycestovat do Polska, kde převzal farnost kousek od svého rodiště. Zemřel dne 23. března 1967.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přestal být kostel užíván k církevním účelům, nebyl udržován a postupně chátral. Po začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 byl nevyužívaný kostel převeden do správy vojenských statků, které interiér objektu využívaly jako sklad. Část vnitřního zařízení kostela se podařilo zachránit. Hodnotný oltářní obraz Utrpení sv. Bartoloměje z roku 1782 od českého malíře Josefa Kramolína byl přenesen do karlovarského Muzea a po renovaci v roce 1992 umístěn v karlovarském děkanství. Obě sochy sv. Petra a Pavla z hlavního oltáře dnes stojí u hlavního oltáře kostela Nanebevzetí Panny Marie v Žalmanově, kde se ještě v roce 1964 nacházela rovněž část oltáře Panny Marie. Na počátku šedesátých let 20. století opuštěný kostel zapálili pionýři při bojových hrách a poničený kostel byl krátce poté stržen. Dnes se na místě zbořeného kostela nachází pouze zarostlá hromada sutin, poničený hřbitov s povalenými náhrobky a zvětší části rozvalenou ohradní zdí a schody vedoucí na Kostelní Horku.

Orientovaný pozdně barokní jednolodní kostel s lodí na obdélném půdorysu se zkosenými a zaoblenými nárožími, s připojeným odsazeným užším pravoúhlým, segmentově uzavřeným presbytářem, krytý šindelovou valbovou střechou. Nad západním průčelím se vypínala masivní hranolová věž, završená původně šindelovou, později plechovou nízkou stanovou střechou s makovicí a křížem na hrotnici. K jižní straně presbytáře bývala přistavěna obdélná sakristie.

Trojosé hlavní západní průčelí bylo zvýrazněno vystupujícím mělkým středovým rizalitem hranolové věže se zkosenými nárožími. V přízemí věže býval prolomen obdélný portál vchodu s kasulovým oknem v ose nad ním. Nad vrcholem průčelní zdi byla situována mohutná vynesená profilovaná římsa s menším trojúhelníkovým klasicistním štítem v ose středového rizalitu, ukončeném až ve stěně věže. Nad římsou pokračovala hranolová věž s křídly trojúhelníkového štítu po stranách. Přední západní strana věže byla prolomena menším obdélným, polokruhově zakončeným okénkem, ostatní strany zvonového patra věže byly otevřeny výše položenými obdélnými, segmentem zakončenými okny s dřevěnými roletami. Stěny věže bývaly završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Podélné stěny kostela byly prolomeny dvěma páry kasulových oken. V ose jižní boční stěny lodi byl situován portál bočního vstupu. Stejná okna se nacházela rovněž v bočních stěnách presbytáře. Další okno v závěrové stěně prosvětlovalo prostor presbytáře. Vnější stěny kostela bývaly členěny lizénovými rámci v omítce a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor kostela býval plochostropý. Prostor presbytáře byl oddělen polokruhovým triumfálním obloukem s nápisem: „Gelobt und angebetet ohne End‘ sei das Allerheiligste Sakrament“ (Chvála a uctívání bez konce je Nejsvětější svátostí) s monogramem Ježíše Krista „JHS“ na koruně oblouku. Vnitřní stěny kostela byly členěny pilastry s výraznými hlavicemi a profilovanými římsami. V prostoru mezi tělesem věže a severní stěnou lodi bývala umístěna mužská kruchta a v protějším rohu pak chórová kruchta.

Vnitřní zařízení kostela tvořil rokokový hlavní oltář sv. Bartoloměje z druhé poloviny 18. století. Ve středu oltáře býval zavěšen velký hodnotný oltářní obraz Utrpení sv. Bartoloměje od českého malíře Josefa Kramolína z roku 1782, který patřil k nejcennějším předmětům v kostele. Obraz, signováný: „Josef P. Cramolin 1782“, byl před demolicí kostela přenesen do karlovarského Muzea a po renovaci v roce 1992 umístěn v karlovarském děkanství. Po stranách obrazu byly postaveny hladké sloupy s korintskými hlavicemi a nasazenými pilíři, na kterých byly umístěny dvě dekorativní vázy. V nástavci oltáře byla situována plastika Boha Otce posazeného na oblacích se svatozáří. V přední části byla umístěna plastika holubice, symbol Ducha svatého. Nad postranními brankami oltáře bývaly postaveny sochy apoštolů sv. Petra (vlevo) s klíči a knihou a sv. Pavla (vpravo) s mečem. Obě sochy sv. Petra a Pavla z hlavního oltáře dnes stojí u hlavního oltáře kostela Nanebevzetí Panny Marie v Žalmanově. Kromě toho zde bylo místo pro barokní sochy patronů sedláků sv. Isidora (vlevo) a sv. Nortburgy (vpravo), která nesla srp.

V nároží lodi kostela při levé straně triumfálního oblouku býval postaven postranní oltář Panny Marie. Původní zašlý oltářní obraz byl roku 1926 zakryt modrým suknem a před ním zavěšen nový obraz Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1930 byl oltář Panny Marie nově zřízen v podobě grotty z korkové kůry z Hammrovi korkové továrny v Krajkové. Na oltáři byla poté umístěna socha Panny Marie Lurdské, darovaná sestrou zdejšího faráře Andrease Steina. V roce 1931 byl pod oltářem vytvořen Svatý hrob s imitací skály a roku 1940 byl na oltář umístěn nový relikviář v podobě oltářního kamene s relikviemi mučedníků sv. Kláry a Castala, který byl dodán ze sídla vikariátu v Ostrově. Pozdně barokní plastiky z původního oltáře zůstaly zachovány. Jednalo se patrně o sochy sv. Zachariáše s kadidelnicí a sv. Alžběty.

V nároží lodi při pravé straně triumfálního oblouku pak býval postaven protějškový postranní. Rovněž jeho původní oltářní obraz byl roku 1926 zakryt modrým suknem a před ním zavěšen nový obraz sv. Terezie od Ježíše. Na oltářním stole bývala postavena socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 1932 byl původní oltář proměněn mladým zručným truhlářem Wilhelmem Wirknerem z domu čp. 53 v Bražci na oltář Srdce Ježíšova. V nice mezi čtyřmi sloupy uprostřed oltáře byla postavena socha Srdce Ježíšova, doprovázená po levé straně 1 metr vysokou sochou sv. Josefa, darovanou Marií Tächl z Dlouhé čp. 34, a po pravé straně pak 1 metr vysokou sochou sv. Antonína Paduánského, darovanou Marií Grimm z Dlouhé čp. 54 a Annou Wolf z Javorné čp. 9. Obě postranní sochy mohly být zaměňovány se sochami sv. Vojtěcha a sv. Václava, které byly rovněž v kostele zastoupeny.

Při stěnách kostela bývaly další dva menší postranní oltáře sv. Josefa a Panny Marie ustavičné lásky z roku 1922. U levého pilíře triumfálního oblouku bývala umístěna pozdně barokní kazatelna. Řečniště, členěné volutami ve zdobených polích a zdobené soškami andílků, bývalo zakončeno do vinného hroznu. Na stříšce kazatelny byly ve svatozáři umístěny desky se zákonem a symboly tří božských ctností, nad kterými držel anděl kříž jako symbol víry. Kříž zavěšený naproti kazatelně byl v roce 1932 vysvěcen na misijní kříž. Před oltářem Srdce Ježíšova bývala postavena zděná křtitelnice s kovovým víkem se zdobeným rámováním polí, doplněným cínařem roku 1904. V roce 1926 byla zděná část křtitelnice nově natřena.

V interiéru kostela bývala umístěna rovněž socha Panny Marie z roku 1907, užívaná při poutích ke kostelu Navštívení Panny Marie ve Skokách, kterou pořídila Marie Grund z Bražce čp. 7. Obraz Ježíše Krista na Olivové hoře věnovala kostelu učitelka průmyslu Gabriele Schmidt. Jesle ze St. Ulrichu v tyrolském Grödnertalu darovala Johanna Humml z Dlouhé čp. 41. Na stěnách kostela bývaly zavěšeny obrazy Křížové cesty z roku 1926, které darovala Johanna Humml z Dlouhé čp. 41. Na severní stěně lodi kostela bývala připevněna pamětní deska obětem 1. světové války z roku 1922 s fotografiemi a jmény padlých a pohřešovaných vojáků z první světové války. Na chórové kruchtě bývaly umístěny hodnotné majestátní varhany, renovované v roce 1931. Mezi liturgické předměty kostela patřily vlajky, procesní oblaka z roku 1906 a mešní roucha.

Ve věži kostela byly původně zavěšeny tři zvony. Největší a nejmenší zvon však byly během první světové války v roce 1917 zrekvírovány na válečné účely. Prostřední zvon sv. Václava, ulitý v roce 1822 v Praze, nesl reliéf sv. Václava. Roku 1932 byl zvon renovován. Od roku 1932 byly na věži umístěny nové zvony, ulité firmou Richard Herlod v Chomutově. Velký zvon sv. Bartoloměje z roku 1932 o průměru 75 cm a váze 250 kg nesl nápis: „Zu Ehren des Apostels Bartholomäus angeschafft von der Pfarrgemeine Bergles, Langgrün, Ohorn a Olitzhaus unter dem Seelsorger Stein, Ostern 1932“ (Ke cti apoštola Bartoloměje pořízen farností Bražec, Dlouhá, Javorná a Doupovské Mezilesí prostřednictvím kněze Steina, Velikonoce 1932). Na protější straně pláště zvonu byly ve dvou dlouhých řadách vyvedeny celá jména všech 22 privilegovaných kmotrů. Malý zvon sv. Cecílie z roku 1932 o průměru 50 cm a váze 81 kg nesl nápis: „Zu Ehren der hl. Cäcilia angeschafft von der Pfarrgemeine Bergles, Langgrün, Ohorn a Olitzhaus unter dem Seelsorger Stein, Ostern 1932“ (Ke cti sv. Cecílie pořízen farností Bražec, Dlouhá, Javorná a Doupovské Mezilesí prostřednictvím kněze Steina, Velikonoce 1932). Nové zvony byly však již dne 7. listopadu 1942 odmontovány a zabaveny na válčené účely.