Úvod > Architektonické památky > Březina - Březinský mlýn
Březina - Březinský mlýn
Vodní mlýn byl vybudován na počátku 18. století na levém břehu Ratibořského potoka (List Bach) na severozápadním okraji vsi Březina (Pirk). První písemná zmínka o mlýnu pochází z tereziánského katastru z roku 1748. V polovině 19. století je u mlýna uváděna i pila. Po roce 1945 již nebyl mlýn obydlen a provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Ve 2. polovině 50. let 20. století se následně proměnily ve zříceniny.
Obec: Březina (Pirk)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: na levém břehu Ratibořského potoka na severozápadním okraji vsi
GPS: 50°11'19.171"N, 13°5'31.913"E
Období vzniku: počátek 18. století
Architekt: neznámý
Období devastace: po roce 1945
Stav: zříceniny
Přístupnost: vstup bez povolení zakázán (VÚ Hradiště)
Historie objektu
Vodní mlýn byl vybudován patrně na počátku 18. století podle návrhu neznámého architekta na levém břehu Ratibořského potoka (List Bach) na severozápadním okraji vsi Březina (Pirk). První písemná zmínka o mlýnu pochází z tereziánského katastru z roku 1748, kde je uváděn mlýn o jednom kole s valchou. Vodní mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768. Na mapě stabilního katastru vsi Březina z roku 1841 je jako majitel vodního mlýnu čp. 44 s jedním mlýnským kolem uveden Anton Theml. Jeho manželkou byla Theresia, rozená Höring z Březiny čp. 31. Na mapě 2. vojenského františkovo mapování z roku 1846 je u mlýna uváděna i pila.
Po smrti Antona Themla, převzal mlýn jeho syn Ferdinand Theml. Jeho manželkou byla Theresia, rozená Blomer z Březiny čp. 2. Mlynářský mistr Ferdinand Theml zemřel dne 13. dubna 1894 ve věku 59 let bez mužského potomka. Jeho dcera Theresia Theml se provdala dne 6. května 1895 za koláře Franze Bachmanna z Radošova čp. 28, který se ujal mlýnského provozu. K roku 1930 je mlýn čp. 44 v Březině uváděn jako vodní mlýn s pilou poháněný dvěma mlýnskými koly. Majitelem mlýna byl tehdy syn Franze Bachmanna, mlynář Josef Anton Bachmann s manželkou Aloisií, rozenou Bachmann z Radošova čp. 28, který následně držel mlýn až do roku 1945.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války již nebyl mlýn obydlen a provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Následně byla oblast začleněna do nově vzniklého vojenského újezdu Hradiště. Již na snímcích vojenského leteckého mapování z roku 1956 měly všechny opuštěné mlýnské objekty poškozené střechy. V následujících letech se následně objekty proměnily ve zříceniny, které postupně zarostly náletovými dřevinami.
Popis objektu
Areál vodního mlýnu tvořila zděná hlavní mlýnská budova na půdorysu písmene „T“, krytá sedlovými střechami. Mlýnské kolo bývalo situováno v lednici v severní části objektu. Severně od hlavní mlýnské budovy byl situován menší objekt patrně pily na úzkém obdélném půdorysu. Při jeho severozápadní straně byla připojena lednice na druhé mlýnské kolo. Voda byla do lednic přiváděna od severu zhruba 400 metrů dlouhým náhonem. Na jeho počátku byl situován rybník a zakončen byl zhruba 50 metrů dlouhou, úzkou retenční nádrží nad mlýnem. K roku 1930 je mlýnský provoz s pilou poháněný dvěma mlýnskými koly na svrchní vodu uváděn s průtokem 81 l/s, spádem 6,08 metru a výkonem 3,2 kW a s průtokem 71 l/s, spádem 5,9 metru a výkonem 2,7 kW. Jižní stranu areálu uzavírala velká obdélná budova. Na západě se nacházel další menší objekt.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska II, Chomutov 2004, s. 14-17.
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov 2005, s. 8-9.
Jiří FÁK, Jiří SCHIERL, Martin VÁŇA, Jaroslav VOGELTANZ, Tajemství řeky Střely, Plzeň 2017, s. 55.
KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 323.
Seznam a mapa vodních děl republiky Československé. Stav koncem roku 1930. Sešit 6. Chomutov, Ministerstvo veřejných prací, Praha 1932, s. 32.
