Budov - nový zámek

Klasicistní budova nového zámku byla vystavěna za Neubergů v době po roce 1841 podle návrhu neznámého architekta těsně při příjezdové cestě ve východním průčelí poplužního dvora v severovýchodní části vsi Budov (Budau). Statek Budov spolu se zbožím Luka, Verušičky a Týniště zakoupila dne 2. května 1838 Antonie z Neubergu, manželka Viléma z Neubergu a spolumajitelka panství Kysibl (Stružná), od malostranského měšťana Jana Antonína Hladíka za sumu 184.000 zlatých. Neubergové poté po delší době v Budově opět sídlili. Nový zámek nahradil starší, již nevyužívanou raně barokní zámeckou budovu v jihozápadním nároží poplužního dvora. Současně s novým zámkem nechali na protilehlé straně dvoru klasicistně přestavět obecní kapli Panny Marie.

V květnu 1863 statky Budov, Luka, Verušičky a Týniště odkoupili za 600.000 zlatých manželé Heliodor a Klementina Heidlerovi. Poté se zde majitelé rychle střídali. V září 1878 statek Budov zakoupil František Vilém, držitel nedalekého zboží Teleč, a chomutovský obchodník August Gutt. Od Františka Viléma získal Budov roku 1879 statkář Johann Klieber ze Skřipové. Zemřel mladý a jeho nezletilý syn Franz se připravoval na správu zděděného panství, především docházkou do zemědělské školy v Kadani. V době kolem roku 1900 bylo patro zámku upraveno v secesním slohu. Majitel statku měl v zámeckém zahradním rybníku kapří sádky. Dne 12. září 1898 se Franzi Kliebrovi a jeho manželce Marii, rozené Romisch, narodil syn Guido.

Dr. Guido Klieber, bojoval na sočské frontě v první světové válce a obdržel nejvyšší rakouské vyznamenání za statečnost. Poté, co byl těžce zraněn sesuvem kamení, byl převezen z vojenské nemocnice v Marburgu do Karlových Varů. Jeho rekonvalescence a uzdravování pokračovaly i po skončení první světové války. Studoval v Praze a následně v Halle. V roce 1922 složil státní zkoušku jako diplomovaný zemědělec a později získal doktorát z filozofie. Poté pracoval na státním panství Uhříněves nedaleko Prahy, v Karlových Varech a jako zaměstnanec chemické továrny v Ústí nad Labem. V roce 1935 se stal poslancem za Sudetoněmeckou stranu a v roce 1938 poslancem německého Říšského sněmu. V Berlíně vedl Sudetoněmeckou obchodní komoru. V roce 1942 se vrátil na rodinný statek Budov. Když se v posledních měsících války v roce 1945 směřoval na západ zdánlivě nekonečný proud uprchlíků, mnoho lidí našlo na budovském statku útočiště. V roce 1945 byl Guido Klieber zatčen českými úřady. Po propuštění v roce 1946 odešel do Ersenhofu u Braunschweigu, kde 23. března 1959 zemřel ve věku 61 let.

Po konci druhé světové války byl zámek spolu s poplužním dvorem převeden do majetku československého státu a působilo zde JZD Věrušičky. Zámek sloužil jako administrativní budova. Díky nedostatečné údržbě zámecká budova postupně chátrala. Na konci 20. století přestal být celý areál využíván a byl opuštěn.

Samotný objekt nového zámku byl volně přístupný a byl postupně devastován. Od roku 2022 přistoupil nový majitel k postupné rekonstrukci bývalého zámeckého objektu. Roku 2022 provedla firma StatiCAL zajištění trhlin ve zdivu objektu vlepovanými táhly z nerezové helikélní výztuže. V roce 2024 byla budova zastřešena novou plechovou střechou.

Jednopatrová klasicistní, secesně upravená zámecká budova na obdélném půdorysu o rozměrech 15,5 x 11 metrů krytá nízkou valbovou střechou. Zdi objektu jsou silné asi 60 centimetrů. Stěny zámku jsou prolomeny obdélnými okny v maltových rámech. Přízemí objektu je doplněno nárožní bosáží provedenou v omítce, v boční stěnách zdvojenou, opakující se ve středu bočních stěn. Patro odděluje mezipatrová římsa zvýrazněná taškami. Okna ve třech průčelích patra zámecké budovy kromě východního byla ozdobena v secesním slohu bohatě pojednanými nadokenními římsami a nároží stavby ozdobily pilastry, v bočních stěnách zdvojenými.

Nepravidelně členěné hlavní západní průčelí zámku obrácené do dvora je prolomeno vstupem s bočním okénkem, zvýrazněným původně půlkruhovou stříškou vynesenou na velkých zdobných kovaných konzolách s rostlinným dekorem. Nad ním je v mezipatře situována dvojíce oken osvětlujících schodiště a vysoko nad nimi další dvě menší okénka na schodišti do podkroví. Po levé straně jsou nad sebou situována úzká obdélná okna patrně na toalety, horní zaslepené. V krajních osách jsou prolomena obdélná okna, po jednom v každém patře. Plochy mezi okny v patře jsou zdobeny geometrickými tvary provedenými v hrubé omítce v podobě přímých liní a vlnovek.

Pětiosé východní zahradní průčelí budovy je ve středové ose zvýrazněno plochým rizalitem, v přízemí zdůrazněným nárožní bosáží provedenou v omítce. V přízemí je prolomen obdélný vstup, v patře nad ním obdélné okno doplněno nadokenní římsou a trojúhelným tympanonem. Rizalit je završen stupňovitým štítem s plastickým medailonem v podobě ženské hlavy.

Vnitřní prostory objektu tvoří menší nástupní prostor za hlavním vstupem v západním průčelí se schodištěm do patra a záchodem. Za vstupem ve východním zahradním průčelí jsou situovány dvě menší prostory. Zbytek přízemí zaujímají čtyři velké plochostropé obytné místnosti. Obdobně je řešeno rovněž patro zámku.