Budov - starý zámek

Novou raně barokní zámeckou budovu nechal vystavět v době po roce 1647 v rámci rozsáhlé přestavby zdejšího poplužního dvora, zničeného zřejmě na počátku třicetileté války, staronový vlastník zdejšího statku Baltazar Ladislav Sekerka podle návrhu neznámého architekta při příjezdové cestě v jihozápadním nároží poplužního dvora v severovýchodní části vsi Budov (Budau). Zámek nahradil starší zničenou tvrz, která byla v roce 1631 uváděna jako spálená. V severozápadním nároží dvora byla tehdy vybudována raně barokní sýpka s trámovým stropem. Neznámo kdy, patrně někdy koncem 17. století předal Baltazar Ladislav Sekerka statek svému synovi Felixovi, který na něm krátce hospodařil. Smlouvou zde dne 31. července 1698 prodal Felix Sekerka budovský statek s příslušenstvím žlutickému starostovi, rytíři Petru Jáchymu Campanu z Rösselfeldu za sumu 16.000 zlatých rýnských, který zemřel roku 1715.

Roku 1720 se po dosažení dospělosti ujal dědictví po zemřelém otci Petrovi jeho syn rytíř Adam Antonín Campan z Rösselfeldu, který smlouvou ze dne 6. července 1725 prodal Budov s veškerým příslušenstvím majiteli sousedního statku Luka rytíři Kryštofu Vojtěchu Putzovi z Breitenbachu za sumu 21.500 zlatých. Kryštof Vojtěch Putz však následujícího léta zemřel a jeho synové proto dne 3. září 1726 úředně oznámili úmrtí otce a současně požádali o převedení majetku po něm zůstalém na sebe. Majetek byl velmi rychle převeden na všechny čtyři pozůstalé, manželku Annu Marii, syny Václava Leopolda a Františka Antonína a dceru Evu Rozinu, kteří ho drželi po jeden rok společně. V létě toku 1727 se majetkově rozdělili a Budov připadl mladšímu synovi Františkovi Antonínovi. Neznámo kdy však statek nakonec prodal svému bratrovi Václavu Leopoldovi, který jej spojil se zbožím Luka a k tomuto komplexu přikoupil roku 1747 ještě nedaleké panství Chyše.

Po smrti Václava Leopolda Putze z Breitenbachu zdědil všechny tři statky jeho syn František Xaver, který panství rozšířil ještě o statky Verušičky, Albeřice a další zboží. Statek Luka se tak stal součástí panství Verušičky. Patrně již za Breitenbachů přestal plnit Budov svou rezidenční funkci, zámecká budova čp. 1 byla stavebně upravena pro potřeby dvora a později se o ní hovoří již jen jako o „obytné budově“. Během přestavby byla patrně ubourána celá východní část objektu a sneseno patro zámku. Obě nároží severního průčelí zbylé části zámku obráceného do dvora byla tehdy zaoblena. Z důvodu, že byla zámecká budova založena na okraji strmě terénní hrany, spadající těsně za ní o několik metrů níže, projevovaly se časté statické poruchy a objekt musel být na jižní straně postupně zpevněn třemi mohutnými opěrnými pilíři. Smlouvou ze dne 16. října 1774 odprodal František Xaver Putz z Breitenbachu část rozsáhlého majetkové komplexu, totiž statky Verušičky, Luka a Budov Františku Antonínu Nosticovi za sumu 115.000 zlatých a 200 zlatých klíčného, včetně 57.384 zlatých váznoucích dluhů a pohledávek. Po smrti Františka Antonína zdědil statky včetně Budova Friedrich Nostic, který je na základě smlouvy uzavřené dne 28. prosince 1798 prodal svobodnému pánu Friedrichu Josefovi von Overschie z Nizozemska statky Verušičky, Luka a Budov za 160.000 zlatých a statek Týniště za dalších 60.000 zlatých.

Po smrti Friedricha Josefa v době kolem roku 1810 se zboží v Čechách ujali dědicové, kteří však neplánovali přesídlit, a proto uzavřeli již dne 1. října 1810 smlouvu s belgickým rentiérem z Bruselu Karlem de Thysebaert o směně statků Verušičky, Luka, Budov a Týniště za zboží v Belgii a Nizozemku. Kupní smlouvou ze dne 14. ledna 1830 prodal Karl de Thysebaert velmi zadlužené statky Verušičky, Budov, Luka a Týniště malostranskému měšťanovi Janu Antonínu Hladíkovi za sumu 184.000 zlatých. Smlouvou ze dne 2. května 1838 nakonec Jan Antonín Hladík prodal statky Luka, Budov, Verušičky a Týniště za 184.000 zlatých a malostranský dům čp. 183/3 za dalších 16.000 zlatých Antonii z Neubergu, manželce Viléma z Neubergu a spolumajitelce panství Kysibl (Stružná). Za Neubergů, kteří v Budově po delší době opět sídlili, byla ve východním průčelí poplužního dvora vystavěna klasicistní budova nového zámku, které nahradila tehdy již nevyužívaný objekt starého zámku.

Po konci druhé světové války byl areál bývalého poplužního dvora v Budově se starou i novou zámeckou budovou převeden do majetku československého státu a působily zde státní statky. V severním průčelí starého zámku byly prolomeny nové vstupní a okenní otvory a objekt byl využíván pro hospodářské účely. Díky nedostatečné údržbě všechny postupně chátraly. Na konci 20. století přestal být celý areál využíván a byl opuštěn. V devadesátých letech 20. století se zřítila střecha a propadly klenby budovy starého zámku a objekt se postupně proměnil ve zříceniny. V létě roku 2012 byly nakonec zříceniny starého zámku strženy a trosky rozhrnuty do terénu.

Přízemní, původně pravděpodobně patrová, raně barokní zámecká budova na obdélném půdorysu o rozměrech asi 15 x 12 metrů krytá polovalbovou střechou. Obvodové zdivo a příčky objektu z lomového kamene dosahovaly tloušťky až 1,3 metru. Nároží severního průčelí zámku obráceného do dvora byla druhotně zaoblena. Na jižní straně bývala budova zpevněna třemi dodatečně přistavěnými mohutnými kamennými pilíři.

Vnitřní prostor přízemí býval původně rozčleněn do tří místností, zaklenutých velmi nízko nasazenými valenými klenbami s výsečemi. Západní místnost bývala otevřena směrem ze dvora trojicí oken v západní stěně a dvěma okny v severní stěně směrem do dvora. Ve střední části objektu bývala situována vstupní prostora, později plochostropá, a za ní komora. Později bylo přízemí rozčleněno do několika prostor novějšími příčkami. Původně býval raně barokní zámek trojdílné dispozice. Východní část objektu, odpovídající pravděpodobně západní místnosti, byla snesena spolu s celým patrem ve třetí čtvrtině 18. století.