Úvod > Architektonické památky > Chaloupky - Leopoldova pila
Chaloupky - Leopoldova pila
Původně vodní mlýn byl vystavěn patrně na přelomu 18. a 19. století na levém břehu říčky Rolava (Rohla Bach) při cestě do Přebuzi na západním okraji vsi Chaloupky (Neuhaus). Po polovině 19. století byl mlýn rozsáhle přestavěn na parní a vodní pilu. Roku 1947 byl provoz pily ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly a na počátku 70. let se proměnily ve zříceniny.
Obec: Chaloupky (Neuhaus)
Okres: Sokolov
Poloha: na levém břehu říčky Rolava při cestě do Přebuzi na západním okraji vsi
GPS: 50°22'31.304"N, 12°38'54.890"E
Období vzniku: přelom 18. a 19. století
Architekt: neznámý
Období devastace: po roce 1945
Demolice: polovina 60. let 20. století
Stav: zříceniny
Přístupnost: volně přístupné
Historie objektu
Původně vodní mlýn byl vystavěn patrně na přelomu 18. a 19. století podle návrhu neznámého architekta na levém břehu říčky Rolava (Rohla Bach) při cestě do Přebuzi na západním okraji vsi Chaloupky (Neuhaus). Mlýn je prvně zachycen na mapě stabilního katastru vsi z roku 1841. Po polovině 19. století byl mlýn rozsáhle přestavěn na parní a vodní pilu. V letech 1902-1918 zaměstnávala Leopoldova pila 4-5 zaměstnanců. Ve třicátých letech 20. století byl provozovatelem mlýna čp. 63 s jedním mlýnským, parní pilou a bednárnou Franz Leopold.
Po konci druhé světové války získal Leopoldovu parní pilu a bednárnu do národní správy J. Kubát. Přestože pila prosperovala, byl její provoz v roce 1947 úřednickým rozhodnutím ministerstva průmyslu ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Již na snímcích vojenského leteckého mapování z roku 1969 se nacházela většina provozních objektů bývalé pily bez zastřešení. Na počátku sedmdesátých let se následně proměnily všechny budovy bývalého mlýnského areálu ve zříceniny.
Popis objektu
Objekt původního mlýna tvořila zděná hlavní mlýnská budova na obdélném půdorysu s drobným středovým rizalitem v zadním průčelí. Lednice s mlýnským kolem bývala situována při jihozápadní stěně budovy. Voda na mlýnské kole byla přiváděna mlýnským náhonem v délce asi 300 metrů z koryta říčky Rolava. Na severovýchodě přiléhal spalný objekt patrně stodoly na obdélném půdorysu.
Po přestavbě vznikla na místě bývalé hlavní mlýnské budovy dlouhá budova pily s převyšující příčnou středovou patrovou částí s obráceným trojúhelným štítem, a přízemními křídly. K roku 1930 je provoz s jedním mlýnským kolem na svrchní vodu uváděn s hltností 200 l/s, spádem 5,3 metrů a výkonem 6 kW. Za západním křídlem stával vysoký cihlový komín parního provozu. Severovýchodně byla situován přízemní objekt stodoly na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou s velkým středovým nákladovým vikýřem v ose. V přední části stávala reprezentativní administrativní a obytná budova na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou s velkým sedlovým vikýřem.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Romana BERANOVÁ VAICOVÁ, Zaniklé obce na Sokolovsku, Sokolov 2005, s. 193.
Seznam a mapa vodních děl republiky Československé. Stav koncem roku 1930. Sešit 5. Cheb, Ministerstvo veřejných prací, Praha 1932, s. 30.