Cheb - kostel Nalezení sv. Kříže

Stísněný prostor kolem původního klášterního areálu Kongregace milosrdných sester sv. Kříže, vybudovaného v letech 1869-1914 v Hradební ulici na okraji historického jádra města Cheb (Eger), bránil již na konci dvacátých let 20. století dalšímu rozvoji úspěšné činnosti řádu a poskytování vzdělávacích, zdravotních a sociálních služeb ve městě. V roce 1930 se proto Kongregace rozhodla vystavět nový prostorný klášterní komplex dále od středu města na volné ploše nového města v blízkosti všeobecné nemocnice při pravé straně Reichstrasse (dnešní ulice 17. listopadu) ve směru na Svatý Kříž na jihozápadním okraji města.

Rozsáhlý, velkoryse pojatý moderní klášterní areál o 800 místnostech spolu s klášterním kostelem Nalezení sv. Kříže ve stylu starokřesťanské či raně románské basiliky byl postaven v letech 1930-1933 městským stavebním radou Ing. Karlem Pascherem podle plánů architekta Antona Schneidera z Louky u Mariánských Lázní. Na stavebních pracích se účastnili rovněž chebští stavitelé Bernard Kirschnek a Karl Jacik. Interiér kostela byl vyzdoben hodnotnými pracemi chebských umělců. Alexander Bröms z Františkových Lázní a Franz Dietl z Chebu provedli malby kostela v byzantském stylu, hlavní oltář zhotovil chebský sochař Johann Adolf Mayerl, další mramorové oltáře Andreas Lugert a truhlářské práce dodala dílna Karla Scharnagela. Základní kámen klášterního areálu byl položen dne 14. září 1930 a stavební práce byly dokončeny dne 1. července 1933. Slavnostní vysvěcení nového kláštera kongregace Milosrdných sester sv. Kříže a klášterního kostela Nalezení sv. Kříže poté proběhlo v neděli 24. září 1933.

V nově vybudovaném klášterním areálu následně sídlilo vedení české provincie řádu Milosrdných sester. Klášterní areál o celkové zastavěné ploše asi 5.446 m². Klášterní kostel nabízel kapacitu pro celkem 1500 osob, z toho 380 míst na sezení pro sestry a 120 pro ostatní, na emporách dalších 200 míst. V areálu kláštera se nacházela vlastní moderní kuchyně, pekárna, prádelna a nechyběl ani vlastní hřbitov. Na konci druhé světové války se klášter spolu s nemocnicí stal internačním táborem pro německé obyvatelstvo určené k deportaci. Milosrdné sestry sv. Kříže byly v klášteře ponechány až do října 1950, kdy došlo ze strany státu k rušení ženských církevních řádů. Dne 5. října 1950 byly následně řádové sestry vyhnány z Chebu.

Klášterní areál spolu s kostelem byl poté církvi zabaven a v roce 1951 obsazen nově vzniklou pohraniční stráží, která si zde vybudovala svou kasárna. Nakonec se areál stal sídlem velitelství 5. brigády Pohraniční stráže, které řídilo pohraniční roty od Lubů až po Tachovsko. Interiér klášterního areálu byl upraven v duchu vojenské politrukové estetiky. Dodatečně musely být dostavěny garáže, dílny, veterinární ošetřovna, skladová budova a v letech 1974–1975 i nová jídelna. Samotný kostel sloužil jako tělocvična. Vybavení interiéru bylo následně zničeno či rozkradeno. Během druhé poloviny 20. století dokonce bývalý klášterní kostel vyhořel. Věž kostela byla tehdy snížena a na úrovni zdiva provizorně zakryta plochou lepenkovou střechou.

V roce 1990 nakonec armáda bývalý klášterní areál opustila a ten byl poté spolu s kostelem navrácen církvi. V roce 2005 byl nakonec bývalý klášterní areál spolu s kostelem prodán soukromé společnosti Beta Games s.r.o. z Krupky-Maršova, která plánovala komplex přestavět na domov pro penzisty. Část západního křídla v zadní části kláštera byla opravena a jednu dobu umístěna v něm byla umístěna kolej chebské ekonomické fakulty. Za správy velitelství Policie ČR v Chebu byl bývalý klášterní areál spolu s kostelem volně přístupný a nehlídaný a stal se tak cílem vandalů a zlodějů. Celý areál bývalého kláštera spolu s kostelem byl následně zcela zdevastován.

Velkorysý pseudorománský trojlodní kostel ve stylu starokřesťanské či raně románské basiliky na obdélném půdorysu s půlkruhově uzavřeným presbytářem. Při jihozápadní stěně lodi je připojena hranolová věž se zvonicí, krytá původně jehlancovou střechou. Vstupní průčelí kostela s připojenou předsíní s polokruhovým ústupkovým pseudorománským portálem obdélného vchodu a předloženým schodištěm, dvojicí sdružených obdélných, polokruhově zakončených oken a velkým kruhovým oknem s kružbou v ose, umístěnými v polokruhově zakončeném vpadlém rámci, je završeno trojúhelníkovým štítem. Po stranách průčelí jsou připojeny dvě hranolové věže s nasazenými nízkými osmibokými věžicemi s jehlancovými stříškami. Vnější stěny kostela jsou opatřeny zeleně a červeně tónovanou omítkou.

Poměrně široká střední loď, krytá plochým kazetovým stropem, je doplněna užšími bočními loděmi, ve kterých jsou situovány otevřené ambity, vynášející zděné postranní křídla empory, otevřené do lodi zdvojenými arkádami. Pásma arkád jsou rytmizována střídáním mezi sloupy s polosloupy a volně stojícími sloupy. V poschodí je tento rytmus zvýrazněn slepými oblouky, které přesahují mezi sloupy vždy dvě arkády. Pod stropem obíhá ještě relativně nízké okenní pásmo zdvojených oken se středovými sloupy, přecházející nad apsidou v malovaný arkádový vlys na perleťovém pozadí s postavami svatých ve slohu byzantských mozaik. Polokruhová kopule silně vtažené prosvětlené apsidy presbytáře je zdobena nástropní malbou s výjevem trůnícího Vykupitele podle byzantských vzorů od malíře Alexandra Brömse z Františkových Lázní. Ostatní vnitřní stěny kostela bývaly zdobeny malbami v byzantském stylu od malíře Franze Dietla z Chebu.

Vnitřní zařízení kostela pocházející z doby výstavby tvořil původně hlavní oltář s monumentálním křížem s plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista od chebského sochaře Johanna Adolfa Mayerla a tři postranní mramorové oltáře od Andrease Lugerta z Chebu. Dnes je interiér kostela prázdný a zcela zpustošený.