Chyše - kostel Povýšení sv. Kříže

Původní středověký farní gotický kostel, který byl spojován s původním vesnickým sídlem, byl postaven v době kolem poloviny 14. století na mírném návrší Špičák (Spitzberk) ve východní části města Chyše (Chiesch). První zmínka o kostelu pochází z roku 1358. V roce 1370 byl držitelem patronátního práva ke kostelu Boreš V. z Rýzmburka, který podával faráře ke kostelu rovněž v roce 1378. Patrně během třicetileté války v první polovině 17. století byl však původní kostel poničen a jako farní poté sloužil bývalý klášterní kostel Panny Marie Sněžné. Na konci 17. století byl vystavěn nový karmelitánský klášter a kostel Panny Marie Sněžné začal sloužit opět pro potřeby konventu. Tehdejší majitelka chyšského panství Anna Ludmila Michnová, rozená hraběnka Krakovská z Kolovrat, proto nechala spolu s manželem Karlem Michnou z Vacínova vybudovat na místě původního kostela na Špičáku nový farní kostel Zvěstování Panny Marie v podobě raně barokní monumentální basilikální stavby ukrývající rodinnou kryptu. Základní kámen kostela byl položen dne 5. prosince 1697 v místech u pravé věže a dokončen byl v roce 1710. Stavitelem kostela byl Johann Baptist Rappa. Slavnostní vysvěcení kostela proběhlo v roce 1713. Zakladatelé kostela, Karel Michna, který zemřel dne 7. srpna 1710, a Anna Ludmila Michnová, která zemřela dne 14. července 1718, byli následně pohřbeni v kryptě pod novým kostelem. Po zrušení chyšského karmelitánského kláštera za josefínských reforem v roce 1787 byl původní klášterní kostel Panny Marie Sněžné nově vysvěcen jako farní kostel Jména Panny Marie, aby nemusel být zrušen a využit pro erár jako kasárna apod., nebo prodán v dražbě. Kostel Zvěstování Panny Marie na Špičáku se tehdy stal hřbitovním kostelem. V roce 1854 proběhla za hraběte Prokopa III. Lažanského celková rekonstrukce tehdy již velmi zchátralého hřbitovního kostela. Kostel upraven za dohledu pražského architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna, na střechu kostela byla tehdy položena nová břidlicová krytina, vyměněna okna, kostel byl opraven jak zvenku tak zevnitř, malířské práce provedl pražský malíř Weiss a pro nový hlavní oltář byl namalován obraz „Umírající vykupitel“ pražským malířem Josefem Hellichem. Patrně právě tehdy byl hřbitovní kostel nově zasvěcen Povýšení sv. Kříže. Další záznamy o renovaci kostela pocházejí z let 1914 a 1937. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl hřbitovní kostel zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek. Dne 16. září 1986 tragicky zahynul po pádu ze střechy kostela, kterou vyspravoval, žlutický farář Miroslav Janák. Na základě zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči mělo výslovně dojít ke snížení nadměrného počtu historických památek. Všechny kostely, které nebyly zahrnuty na oficiálním seznamu míst pro konání bohoslužeb, mohly být opuštěny a zbořeny. To se týkalo i hřbitovního kostela Povýšení sv. Kříže. Na počátku devadesátých 20. století byla provedena poslední rekonstrukce hřbitovního kostela financovaná z prostředků státu, obecního úřadu Chyše, ze sbírek obyvatel Chyše a darů organizací německých rodáků. Byla položena nová krytina střechy kostela, nově omítnuta jižní, severní a východní vnější fasáda a byla provedena část vnitřních oprav. Větší část vnitřního prostoru a omítka v průčelí jsou však stále silně poškozeny. Kostel patří v současnosti církvi, která však nemá na jeho nákladnou rekonstrukci finance a její prioritou je nejprve dokončit opravy farního kostela Jména Panny Marie. Jen obnova a oprava fasády průčelí kostela se odhaduje na částku 2 miliony korun. O převzetí kostela usiluje i samotná obec Chyše.

Trojlodní kostel s vysokou středovou hlavní lodí zakončený zevně trojbokým, uvnitř půlkruhově zakončeným presbytářem. Hlavní loď kostela a presbytář jsou kryty jednolitou valbovou střechou s menší osmibokou sloupkovou zvoničkou s cibulovou bání nad závěrem. Boční lodi kostela jsou kryty pultovými střechami. Hlavní západní ploché dvouvěžové tříosé průčelí kostela je členěno pilastry a výraznými vystupujícími profilovanými římsami, dělící jednotlivá podlaží. Zvýrazněno je dvěma postranními hranolovými věžemi, završenými nízkými stanovými střechami, přecházejícími v barokní helmice. V ose průčelí je umístěn obdélný portál hlavního vchodu se sloupy po stranách, nesoucími segmentový štít s rodovými znaky zakladatelů kostela Michnů z Vacínova a Krakovských z Kolovrat. Ve postraních osách průčelí jsou ve dvou patrech nad sebou prolomena zdvojená lunetová okna s trojúhelníkovými a segmentovými štíty, ve věžích jsou pak okna obdélná. Na vrcholu polokruhového štítu mezi věžemi je umístěna socha Panny Marie. Průčelí je doplněno nikami se současnými sochami českých zemských patronů. V nice pod štítem nad středovým oknem v ose je umístěna socha sv. Josefa, v postranních nikách pak sochy sv. Václava a sv. Ludmily. V nikách po stranách portálu hlavního vchodu jsou umístěny sochy sv. Zikmunda, sv. Víta, sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Postranní stěny bočních lodí kostela jsou v polích mezi pilastry prolomena nad sebou položenými polokruhovými okny. Boční stěny horního patra hlavní lodi a presbytáře jsou v polích mezi pilastry prolomeny obdélnými okny.
Hlavní loď kostela je sklenuta poli velených kleneb s žebrováním, položenými mezi pásy a vynesenými nad silnou vystupující římsou. Boční lodi kostela jsou sklenuty křížovými klenbami. Nad polokruhovými arkádami do bočních lodí kostela, jsou umístěny křížově sklenuté empory s rovným zábradlím s balustrádami, otevírající se do lodi polokruhovými výklenky. Nad triumfálním obloukem, dosahujícím výšky hlavní lodi, je umístěn rodový znak Lažanských z doby renovace kostela. Presbytář kostela je zaklenut velenou klenbou s výsečemi. Kruchta je podklenuta valeně s výsečemi. Na kruchtou s varhany je umístěn oblouk s štukovými reliéfy se skupinou putti před rozevřenou oponou. Vnitřní stěny jsou členěny podloženými pilastry se složenými hlavicemi.
Barokní vnitřní zařízení kostela pochází z první poloviny 18. století. Úzký vysoký rámový hlavní oltář s oltářním obrazem Ukřižování Ježíše Krista z roku 1854 od pražského malíře Josefa Hellricha, který nahradil původní vybledlý obraz Zvěstování Panny Marie. V nástavci oltáře je umístěn monogram Jména Ježíše Krista ve svatozáři. Při východní stěně severní boční lodi je postaven portálový postranní oltář s obrazem sv. Jana Evangelisty na ostrově Patmos a točitými sloupy po stranách a rodovými znaky zakladatelů oltář, vlevo Krakovských z Kolovrat. Na antependiu je vyobrazení Útěk do Egypta. U západní zdi severní boční lodi stojí portálový boční oltář Panny Marie. Mezi točitými sloupy je umístěn obraz Panny Marie (Madona) a pod ním ve skleněných skříňkách votivní předměty. Na antependiu je umístěno sešlé vyobrazení člunů unášených na rozbouřených vodách. Podle ústní tradice byl obraz Madony totiž přinesen velkou vodou během povodní. U východní zdi jižní boční lodi kostela je umístěn jednoduchý portálový barokní postranní oltář sv. Apolonie s vybledlým obrazem Utrpení sv. Apolonie se sloupy po stranách. V nástavci oltáře je umístěn bohatý figurální reliéf. Při západní stěně jižní boční lodi kostela je umístěn obdobný portálový postranní oltář sv. Jana Nepomuckého z druhé poloviny 18. století s obrazem sv. Jana Nepomuckého obklopeného anděly a rokajovou výzdobou. Vyobrazení na antependiu je těžko rozpoznatelné. V kapli v jižní věži je umístěn oltář sv. Anny, který patrně stával původně na místě pomníku obětem 1. světové války. Na sešlém obraze je vyobrazena skupina sv. Anny Samétřetí. Zavěšen je zde rovněž další obraz sv. Anny. Při levé straně triumfálního oblouku mezi hlavní lodí a presbytářem je umístěna kazatelna z doby výstavby kostela z let 1695-1718. Kazatelna je přístupná z vnějšku. Ve třech ohraničených polích koše kazatelny jsou umístěny pozlacené kovové destičky s reliéfy sv. Patra, Krista Slavátora a sv. Pavla. Na stříšce kazatelny jsou umístěny sošky andílků hrajících na pozouny a rodové znaky zakladatelů. Ve výklenku naproti kazatelně je umístěn pomník obětem 1. světové války z roku 1920. V nice pod kruchtou je postavena socha sv. Jana Nepomuckého. Na stěnách jsou zavěšeny jednotlivá zastavení křížové cesty. V lodi kostela jsou postaveny dřevěné lavice, zdobené kovovými ornamenty na postranicích. Čela lavic jsou doplněna kovovými destičkami s rodovými znaky zakladatelů kostela. V sakristii stojí poničená krásně vyřezávaná skříň. Na kruchtě jsou postaveny varhany z roku 1870, složené ze tří jednoduchých věžovitých skříní zdobené řezbou. Na varhanách je umístěna tabulka s věnovacím nápisem: „Den Kauf dieser Orgel ermöglichte Seelig Josef aus Badstübl Nr. 15 durch die Opferspende von 900 fl zum besonderen Gedächtnis seiner verst. Kinder Josef Wenzl, Johann, Anna Maria. Als ich dieses Werk gemacht / Hab ich nich tan Ruhm gedacht / Nur zu Gottes Ehr und Lust / Weih ich es aus formmer Brust 1872“. V podlaze uprostřed kostela se nachází kamenná deska nad vstupem do krypty. V postranní hrobce jsou pohřbeni zakladatelé kostela, Karel Michna z Vacínova, který zemřel dne 7. srpna 1710, a Anna Ludmila Michnová, rozená hraběnka Krakovská z Kolovrat, která zemřela dne 14. července 1718, v severní pak nejmladší členové rodu Lažanských, jako poslední Jan Karel Lažanský, držitel panství Manětín, který zemřel roku 1932, a hraběnka Natalie Huyn, která zemřela roku 1940 ve věku 22 let.

Ve věžích jsou zavěšeny dva zachované zvony z původního kostela. V levé věži se nachází malý zvon z roku 1520 od zvonařského mistra Andrease s reliéfem Ukřižovaného Spasitele a latinským nápisem. V pravé věži visí velký zvon z roku 1572 od zvonařského litce Gregora Albrechta z Ostrova, který nese městský znak a pečeti města, starosty a radních a latinský nápis.