Chyše - zámek

Původní panské sídlo vzniklo patrně již ve druhé polovině 12. století v místech dnešního zámku v severozápadní části pozdějšího města Chyše (Chiesch). Nejstarší písemné zmínky o zdejší vsi a vladyckém sídle pochází z let 1169 a 1192, kdy je zde uváděn Ctibor z Chyš, příslušník neznámého rodu. V této době se zde předpokládá sídlo charakteru kurie neboli velmožského dvorce, které později nahradil vrcholně středověký gotický hrad.

V letech 1219-1225 zde seděl Tas z Chyš, příslušník neznámého rodu. V roce 1239 je zde připomínán Přibyslav z Chyš, příslušník neznámého rodu. V letech 1254-1292 na Chyších sídlil Odolen z rodu Pětipeských z Chyš a Egerberka, jehož potomci poté drželi místní zboží až do roku 1354. Na Chyších seděli synové Odolenovi, v letech 1317-1327 Vilém Pětipeských z Chyš a Egerberka, a v letech 1322-1332 Frycek Pětipeský z Chyš a Egerberka, držitel rodového zboží Pětipsy. V letech 1332-1354 seděl na Chyších Odolen Pětipeský z Chyš a Egerberka. V roce 1358 si zdejší panství rozdělili Vilém ze Skály a Ahník (Ahně, Ahro, Hagen) a Oldřich Pluh z Rabštejna.

V letech 1361-1365 bylo celé panství Chyše patrně spolu s rabštejnským statkem majetkem královské koruny Karla IV. V letech 1370-1378 držel Chyše jako manství Boreš z Rýzmburka, majitel panství Žlutice. Roku 1397 vlastnili Chyše bratři Detřich a Jan Smetánkové z Hradišťan. Někdy v době před rokem 1403 připojili Detřich a Jan Smetánkové z Hradišťan k chyšskému zboží sousední statek Protivec. V roce 1422 se zdejšího zboží s velkou pravděpodobností na krátký čas zmocnil Jindřich z Plavna.

Po Jindřichovi z Plavna držel zdejší statek Jan Calta z Kamenné Hory, který jej připojil k panství Rabštejn. V roce 1466 získal od Hilbranta Satanéře panství Rabštejn spolu se zbožím Chyše s hradem Burian II. z Gutštejna. Burian II. z Gutštejna, zvaný Bohatý, měl spolu s manželkou Sidonií z Ortenburgu syny Buriana Jana IV., Jetřicha, Volfa, Kryštofa a Jindřicha. Burian z Gutštejna však následně přistoupil k Jednotě zelenohorské a přidal se tak na stranu odbojných pánů soustředěných okolo nejvyššího purkrabí Zdeňka ze Štenberka. V roce 1467 byl proto zdejší hrad dobýván a pobořen vojsky krále Jiřího z Poděbrad.

Hned v roce 1471 se Burián z Gutštejna přiklonil na stranu krále Vladislava II. Jagellonského, který mu zato roku 1473 „hrad pobořený řečený Chyše s vesnicemi a lidmi“ propustil z manství do přímého držení. Jedná se o první písemnou výslovnou zmínku o zdejším hradu. Burian poté zdejší hrad obnovil v pozdně gotickém slohu. Kolem přilehlého města nechal vybudovat městské hradby. Každé z jeho 11 panství prý tehdy stavělo baštu a část hradební zdi městského opevnění. Roku 1487 následně založil v městečku klášter karmelitánů a v roce 1488 městský špitál s kostelem sv. Bartoloměje a oba ústavy dostatečně hmotně zajistil.

Po smrti Buriana z Gutštejna v roce 1489 spravoval statek syn Jetřich z Gutštejna, po jehož smrti v roce 1513 statek přešel na jeho bratra Buriana Jana IV. z Gutštejna. Roku 1521 však umírá rovněž Burian Jan IV. z Gutštejna a vlády nad zdejším panstvím se ujímá jeho bratr Volf z Gutštejna. Volf měl za manželku Markétu z Roupova a po její smrti Annu z Roupova, se kterými zplodil syny Adama, Buriana, Viktorína a 7 dcer. Po smrti Volfa z Gutštejna v roce 1545 zdědil zdejší panství syn Viktorín. Po smrti Viktorína z Gutštejna věnovala roku 1566 dcera Anežka, provdaná za Mikuláše z Lobkowitze, celý dědický podíl po otci svému manželovi. Jednalo se o panství Chyše s městečkem a statky Podbořany, Kryry a Lubenec, které byly do té doby součásti petrohradského panství. Nový majitel však některé méně významné pozemky následně prodal.

V roce 1578 nechal Mikuláš z Lobkowitz přestavět zdejší středověký hrad na reprezentační renesanční zámek. Již následujícího roku 1579 však Mikuláš z Lobkowitz prodal zdejší panství spolu se zámkem, městem Chyše a dalším příslušenstvím za 32.500 kop míšeňských grošů Ferdinandu Renšpergárovi z Ronšperka a z Držkovic. Roku 1587 získala tento majetek za 48.900 kop míšeňských grošů Griselda, vdova po Adamovi ze Švamberka, rozená z Lobkowitz, a dále jej rozšířila. Městu Chyše tehdy potvrdila všechna privilegia.

V roce 1607 přešlo chyšské panství na Griseldina syna z prvního manželství Bohuchvala Berku z Dubé a Lipé, na Bělé a Kuřívodách, nejvyššího purkrabího za Fridricha Falckého a jednoho z hlavních představitelů českého stavovského povstání z let 1618-1620. Roku 1620 Buhuchval Berka z Dubé hned po prohrané bitvě na Bílé hoře uprchl ze země a následujícího roku byl v nepřítomnosti komisí exekucionis odsouzen k trestu smrti, ztrátě cti a veškerého jmění a jeho jméno bylo potupným způsobem přibito na staroměstskou šibenici. Zkonfiskovaný majetek byl roku 1621 postoupen svobodnému pánu Jiřímu Vilému Michnovi z Vacínova, císařskému radovi nad apelacemi.

Jiří Vilém Michna ihned započal s obnovou hospodářství, ale i s prováděním důsledné rekatolizace. V roce 1622 bylo Jiřímu Vilému Michnovi následně zboží Chyše bez odhadu za nízkou cenu prodáno. Roku 1627 Jiří Vilém Michna rozhodl o obnově zaniklého a zpustošeného karmelitánského kláštera. V roce 1651 si synové po Jiřím Vilému Michnnovi, zemřelém v roce 1640, pozůstalost rozdělili. Zikmund Norbert dostal polovinu panství Chyše, statek Struhaře a tvrz Ležky na Podbořansku, František Chodov (okr. Sokolov) a Vilém Bedřich druhou polovinu Chyší se zámkem, městem a ostatním příslušenstvím.

Teprve v šedesátých letech 17. století začali bratři Zikmund Norbert a Vilém Bedřich Michnové s obnovou chyšského karmelitánského konventu včetně klášterního kostela Panny Marie Sněžné, Vilém Bedřich se však značně zadlužil a panství mu bylo odňato a finančně odhadnuto. Ještě téhož roku Vilém Bedřich Michna umírá bez potomků. Jeho majetek včetně zámku odkoupil v dražbě pro svou dceru Annu Ludmilu Vilém Albrecht Kolovrat-Krakovský.

V odhadu z roku 1644 přiloženém ke kupní smlouvě se dochoval stručný popis zámku, který také dokládá špatné hospodaření Viléma Bedřicha na jeho polovině zboží - "Zámek Chyše je postaven z kamene, je v něm mnoho klenutých pokojů a místností v podzemí. Část střechy je kryta šindelem, ostatek poškozenými taškami. Budova je značně porušena a ve zpustlém stavu. U zámecké brány je vysoká věž s hodinami. Naproti zámku stojí jiná věž s mnoha vězeními. Ze zámku vede ke kostelu dlouhá, krytá a dřevěná chodba, v příkopech je zahrádka a dřevěné nehotové stavení."

V roce 1672 Anna Ludmila Kolovrat-Krakovská, provdaná za Julia Albrechta Kolovrata-Libštejnského, zdědila i druhou polovinu panství Chyše, kterou mezitím zakoupil dne 13. prosince 1664 její otec Vilém Albrecht a strýc Arnošt Abund Kolovrat-Libštejnský. Anna Ludmila Kolovrat-Krakovská brzy poté znovusjednocené panství svému druhému manželu baronu Karlu Jiřímu Michnovi z Vacínova, synovi Zikmunda Norberta. Roku 1678 padla podstatná část městečka Chyše včetně rozestavěného kláštera za oběť velkému požáru. Objekt konventu byl následně nově vystavěn.

V letech 1695-1708 nechal Karel Jiří Michna z Vacínova zdejší zámek barokně přestavět pravděpodobně významným českým barokním architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou, který byl tehdy u Michnů zaměstnán. Dobu přestavby dokládá kamenný znak s letopočtem 1708 v průjezdu hlavního vchodu. V letech 1697-1710 nechali manželé na vrchu Špičák (Spitzberk) vystavět nový farní kostel Zvěstování Panny Marie v podobě raně barokní monumentální basilikální stavby ukrývající rodinnou kryptu. Roku 1710 Jiří Vilém Michna zemřel a zboží přešlo opět na vdovu Annu Ludmilu.

Po smrti Anny Ludmily Kolovrat-Krakovské v roce 1718 se stal dědicem panství její bratr hrabě Jan František Kolovrat-Krakovský, člen řádu Zlatého rouna, po kterém roku 1723 zdědil zdejší zboží jeho syn Vilém Albrecht Jan Kolovrat-Krakovský. Oba však zastávali vysoké úřady a na chyšském zámku se zdržovali zřídka. Vilém Albrecht Jan byl místokancléřem, na sklonku svého života přímo dvorským kancléřem. Po jeho smrti v roce 1738 získal chyšské panství syn Jan Josef, který však sídlil na březnickém panství. Roku 1747 zakoupil od Jana Josefa Kolovrata-Krakovského Chyše za 157.000 zlatých rýnských Václav Leopold Putz z Breitenbachu, pánu na Lukách a Budově.

Václav Leopold Putz se však dostal do finančních potíží a dne 14. března 1766 získal zadlužené panství Chyše v dražbě za 110.400 zlatých rýnských hrabě Prokop I. Lažanský z Bukové, nejvyšší kancléř a příslušník starobylého českého rodu, který tehdy vlastnil rovněž nedaleké panství Manětín a Rabštejn. Příslušenství panství Chyše následně rozšířil natrvalo o statky Lubenec, Struhaře, Drahonice a Řepany. Po smrti Prokopa I. Lažanského v roce 1804 si dědictví rozdělili jeho synové. Jan obdržel Manětín, statek Kalec a podstatnou část Rabštejna, Prokop II. Chyše s příslušenstvím a menší část Rabštejna. Tak došlo k rozdělení rodiny Lažanských na dvě linie v Čechách, tj. linii manětínskou a chyšskou. Prokop II. Lažanský, česko-haličský dvorní kancléř, rozšířil roku 1821 panství Chyše o statek v Libyni.

Po smrti Prokopa II. v roce 1823 zdědil celé panství Chyše jeho nejstarší syn Prokop III. V roce 1829 nechal Prokop III. Lažanský upravit zdejší zámek a zřídil v něm kapli sv. Kříže, od roku 1862 sv. Prokopa. V letech 1839-1841 byl východně od zámku postaven panský pivovar. Roku 1842 proběhly další úpravy zámku.

V letech 1856-1858 za Prokopa III. Lažanského byla provedena zásadní pseudogotická přestavba zámku ve stylu tehdy moderní tudorovské gotiky, provedená pražským stavitelem Františkem Havlem podle plánů známého architekta Ignáce Ullmanna, která zámku dodala dnešní romantizující podobu. Součástí těchto úprav byla také likvidace starých obranných příkopů, z nichž dodnes zůstala zachována pouze nepatrná část. Prokop III. Lažanský zemřel v roce 1868 jako bezdětný a zdejší zámek se statkem tak přešel na syna bratra Vojtěcha, Alexandra, někdejšího moravského místodržitele.

Po smrti Alexandra Lažanského, který zemřel roku 1870 v Budapešti, přešlo dědictví na Leopolda II. hraběte Lažanského svobodného pána z Bukové, syna Leopolda I. bratra Prokopa III. Leopold II. byl říšským poslancem za stranu mladočeskou, poté za stranu svobodomyslnou, a rozhodným obráncem národní a české věci. Po náhlé smrti dosud svobodného Leopolda II. ve věku 37 let v roce 1891 v Mariánských Lázních se stal majitelem zdejšího statku třetí bratr Vladimír. Hrabě JUDr. Vladimír Lažanský, významná postava českého veřejného, kulturního i politického života devadesátých let 19. a počátku 20. století, prezident Národopisné výstavy československé v Praze roku 1895, okresní komisař v Broumově atd. Po získání chyšského panství se však zcela oddal jeho správě.

V roce 1917 působil na chyšském zámku krátce jako domácí učitel a vychovatel syna Vladimíra Lažanského, tehdy třináctiletého Prokopa IV., spisovatel Karel Čapek, který zde po ukončení univerzitních studiích získal první zaměstnání. Krátký pobyt na zámku ovlivnil Čapka natolik, že se promítl hned do několika jeho děl: románu Krakatit, divadelní hry Věc Makropulos a povídek Modrá chryzantéma a Na zámku.

V roce 1925 převzal velkostatek po otci Prokop IV. Lažanský, který jej poté držel až do konce druhé světové války, kdy mu bylo zestátněno podle Benešových dekretů. Prokop IV. Lažanský nakonec v červnu roku 1946 Chyše opustil.

V roce 1946 se majitelem zkonfiskovaného zámeckého objektu stalo Ředitelství státních lesů a statků, poté zde sídlilo zemědělské učiliště, později Střední zemědělská škola a do roku 1967 byly prostory bývalého zámku využívány jako škola v přírodě pro děti z pánevní mostecké oblasti. Dne 3. května 1958 byl zámek v Chyších zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 32490/4-1274. V letech 1967-1989 byl správcem zámeckého objektu ONV Most. V roce 1976 byl zámek kompletně vyklizen a uzavřen, aby zde byla provedena generální oprava, která byla neustále odkládána. Do objektu začalo následně zatékat a bývalý zámek postupně chátral.

Po roce 1989 se vlastníkem objektu stala firma Balnex a.s., která spravovala zámek již krátce před revolucí. Společnost plánovala vybudovat v zámku luxusní hotel, od roku 1993 však nabízela chátrající zámecký areál k odprodeji. Koncem roku 1995 projevil zájem o koupi zámku Ing. Vladimír Lažanský z Děčína, nepřímý příbuzný posledního majitele zámku hraběte Prokopa IV. Lažanského, který na počátku roku 1996 skutečně spolu s manželkou Marcelou zámecký areál zakoupil s plánem tuto významnou kulturní památku zachránit.

V červnu roku 1996 byla následně ve spolupráci s Památkovým ústavem v Plzni zahájena celková obnova a rozsáhlá rekonstrukce zámecké areálu. V letech 1997-2001 byla rekonstrukce zámku zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví ČR při Ministerstvu kultury. Zámecká budova dostala nové omítky, byly obnoveny všechny zámecké interiéry a sklepení, zpřístupněna středověká bašta i barokní studna. Současně s rekonstrukčními pracemi byl zásadním způsobem revitalizován i vzácný zámecký park o rozloze asi 9 ha včetně rehabilitace jeho vodního hospodářství. Dne 30. května 1999 byla slavnostně otevřena první zámecká expozice včetně stálé expozice „Karel Čapek a západočeský kraj“, která připomíná pobyt K. Čapka na chyšském zámku v roce 1917.

Hrad
Jádro vrcholně středověkého pozdně gotického hradu na lichoběžníkovém půdorysu bývalo tvořeno dvěma paláci, z nichž jeden mohl být věžovitý, brankou a dvěma dalšími menšími věžemi. Polygonální věž v severovýchodním nároží pozdějšího zámku však ještě není zakreslena na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1841 a nemůže tak být pozdně gotického stáří. Hradní areál býval obehnán mohutným příkopem.

Zámek
Objekt renesančního zámku, vzniklého přestavbou pozdně gotického hradu, později barokně a zásadně pseudogoticky přestavěného, na pahorku v zámeckém parku se svým rozsahem pravděpodobně kryje s jádrem původního hradu. Během přestaveb byly odstraněny a zavezeny původní hradní příkopy okolo zámecké budovy, dnes pouze částečně zachované.

Dvoupatrová a částečně jednopatrová čtyřkřídlá budova nepravidelného půdorysu kolem vnitřního nádvoří se dvěma nestejně velkými polygonálními věžemi. Jihovýchodní dvoupatrové křídlo zámku s mohutnou dvoupatrovou hranolovou věží završenou cimbuřím s klenutým průjezdem hlavního vstupu. Jihozápadní obytné křídlo zámku je v jihovýchodním průčelí završeno stupňovaným trojúhelníkovým štítem s gotizujícím zdobením. Z jihovýchodního patrového křídla, doplněného na straně nádvoří arkádami na pilířích, sklenutými křížovou klenbou, vystupuje jednopatrový trakt zámecké kaple sv. Prokopa, vystavěný roku 1827, s velkým kruhovým oknem s kružbou a stupňovaným štítem s obloukovým a gotizujícím zdobením nad ním v jihovýchodním průčelí. Při severním nároží objektu je umístěna menší polygonální věžička završená cimbuřím.

V průjezdu hlavního vchodu je umístěný pískovcový znakový erb s letopočtem 1708. Vstupní síň v přízemí východního křídla je sklenuta plackou, zdobenou vrcholně barokní štukovou výzdobou z počátku 18. století. Ve velkém sále v přízemí s valenou klenbou a výsečemi na štukové omítce nástropní výzdobou, malba, al secco od Petra Brandla z roku 1708, představující krále Davida, jemuž je přinášena hlava zavražděného syna Saulova. Současnou bohatě zdobenou štukovou výzdobu stropu má rovněž síň sousedící s velkým sálem.

K zámku přiléhá vzácný zámecký park o rozloze asi 9 ha, založený patrně již v 17. století. V současnosti park představuje velmi dobrý příklad krajinářské architektury z poloviny 19. století s působivým založením, které využilo členitý prostor pro vytvoření téměř všech forem zahradní architektury té doby a spojilo je v dokonalé harmonii.