Čichalov - Čichalovský mlýn

Poddanský námezdní vodní mlýn, nazývaný Čichalovský mlýn (Sichlauer Mühle), byl vystavěn v neznámé době na levém břehu potoka Malá Trasovka (Kleiene Trasovska Bach) v hlubokém údolí asi 1,1 kilometru západně od vsi Čichalov (Sichlau). Mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768. Na počátku 19. století byl držitelem Čichalovského mlýna čp. 29 mlynářský mistr Leopold Pleyer s manželkou Katharinou, dcerou mlynářského mistra z Matoušova mlýna u Štoutova.

Na mapě stabilního katastru vsi z roku 1841 je Čichalovský mlýn čp. 29 zachycen s jedním vodním kolem. V Sommerově topografii z roku 1847 je uváděn mlýn ležící 3/8 hodiny od Čichalova. Dne 15. března 1849 zemřel mlynářský mistr Leopold Pleyer ve věku 76 let a byl pohřben na hřbitově u kostela Všech svatých na Vakově. Po něm převzal mlýn jeho syn, mlynářský mistr Wenzl Pleyer s manželkou Marií Annou. Mlynář Wenzl Pleyer nechal u příjezdové cesty k Čichalovskému mlýnu vystavět u nové stodoly kapli Panny Marie. Wenzl Pleyer zemřel 25. září 1882 ve věku 75 let. Provoz mlýna po něm převzal jeho syn, mlynářský mistr Franz Anon Pleyer s manželkou Barbarou, rozenou Schuh, z Čichalova čp. 24.

Na počátku 20. století převzal provoz Čichalovského mlýna manžel dcery mlynáře Franze Antona Pleyera, Emilie, mlynářský mistr Josef Schopf z Veselova čp. 24. Franz Anton a Barbara Pleyerovi poté odešli do důchodu a dožili na výminku Čichalovského mlýna. Oba zemřeli stejného roku 1922 ve shodném věku 81 let. K roku 1930 je uváděn poslední provozovatel Čichalovského mlýna čp. 29 s dvěma mlýnskými koly mlynář Franz Schopf. Dne 13. dubna 1945 zasáhly spojenecké stíhací bombardéry poblíž Čichalovského mlýna vlakovou soupravu na železniční trati Protivec-Bochov. Útok měl deset obětí a několik vážně raněných. Některé vagony začaly hořet.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války byl provoz mlýna ukončen a areál opuštěn. Mlýnské objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Již na snímku vojenského leteckého mapování z července roku 1952 zbývá pouze obvodové zdivo budov bez zastřešení. V průběhu druhé poloviny 20. století zříceniny objektů postupně zarostly náletovými dřevinami. Areál zaniklého mlýna je zčásti zatopen vodou.

Areál vodního mlýnu tvořila hlavní mlýnská budova z lomového kamene na podlouhlém obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou. V severozápadní části objektu bývala situována mlýnice se dvěma mlýnskými koly. K roku 1930 je mlýnský provoz se dvěma mlýnskými koly na svrchní vodu uváděn s průtokem 68 l/s, spádem 4,3 metru a výkonem 1,6 kW a průtokem 55 l/s, spádem 4,3 metru a výkonem 1,3 kW. Voda do lednice bývala přiváděna asi 350 metrů dlouhým mlýnským náhonem od severozápadu z levého břehu potoka Malá Trasovka. Na lednici navazovala mlýnice a jihovýchodní část objektu zaujímaly snad obytné prostory.

Přes úzký dvorek stávala jihozápadně podlouhlá provozní budova z lomového kamene na obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou. Severozápadní část, sloužící patrně jako kolna, bývala dřevěná s mohutnými sloupy vyzděnými z lomového kamene. Před jihovýchodním průčelím obou budou býval situován dvůr s menšími provozními objekty. Dále jihovýchodně stávala stodola z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou. Stodola byla značně rozšířena ve druhé polovině 19. století. Tehdy byla k jihovýchodní stěně stodoly přistavěna kamenná kaple Panny Marie. Západně od stodoly pokračovala cesta po mostku přes potok Malá Trasovka.