Dalovice - kaple Panny Marie Utěšitelky

Pseudorománská obecní kaple Panny Marie Utěšitelky byla postavena v roce 1898 na terase ve svahu nad levým břehem Vitického potoka (Dallwitzer Bach) v jižní části obce Dalovice (Dallwitz). Kaple nahradila původní dřevěnou obecní kapli, která byla již v soupisu kaplí a křížů sedlecké farnosti z roku 1835 uváděna jako zbořená.

Hlavní zásluhu na zbudování nové obecní kaple měla Susanna Nemetz z Dalovic, která si ve svém pokročilém věku dala postavení kaple za svůj hlavní životní úkol. Prováděla domovní sbírky a organizovala zábavy, jejichž výnos byl určen na stavbu kaple.

Samotnou stavbu kaple provedl v roce 1898 stavitel J. A. Schöberl. Vnitřní zařízení nové kaple bylo pořízeno především z darů občanů Dalovic a blízkého okolí. Oltářní obraz věnovala paní Pükenhanová z Nových Drahovic, manželka převozníka přes Ohři, obrazy sv. Bedřicha a sv. Matyldy byly dary baronky Matyldy Riedel-Riedensteinové, obraz sv. Josefa darovala paní Zebischová ze Sedlece, obraz sv. Anny paní Pröscholdová, manželka místního továrníka, obraz Nejsvětější Trojice nejmenované dalovické ženy. Baronka Matylda Riedel-Riedensteinová a paní Pröscholdová daly pořídit rovněž lavice, harmonium bylo darem paní Rühlingové.

Dne 26. května 1898 převzalo hotovou stavbu do své správy obecní zastupitelstvo. Slavnostní vysvěcení a otevření nové obecní kaple Panny Marie Utěšitelky poté provedl dne 8. prosince 1898 tehdejší sedlecký farář Josef Schöniger.

Prvním dalovickým knězem se stal katecha Vymětal, který působil dlouhá léta jako misionář v Africe. Vymětal se však dostal do sporu s obcí, protože dal z kaple odstranit některé vnitřní zařízení, např. nahradil varhany harmoniem. Obec rovněž žádala, aby jí byly odváděny peníze za zvonění. Vymětal, odchovaný tvrdým životem v misiích, žil i v Dalovicích velice skromně a veškerý svůj čas rozdělil mezi výuku náboženství a jazyků a překladatelské práce. Když už pro stáří nebyl schopen kněžské práce, vrátil se ke klášternímu životu.

Dne 28. listopadu 1919 se stal novým dalovickým knězem Paul Fritz. Fritz se narodil 5. května 1875 ve vsi Konitz ve Východním Prusku. Absolvoval humanistické gymnázium a pak univerzitu ve Freiburgu, kde studoval teologii a filozofii. Poslední čtyři semestry studoval v Praze, kde také dne 5. července 1907 dosáhl kněžského svěcení. V letech 1907-1911 působil jako kaplan ve Stanovicích, v letech 1911-1913 jako katecha ve Falknově (Sokolov) a v letech 1913-1915 byl katechou na měšťanské škole v Chodově. Fritz měl nemocné srdce, a proto mu funkce katechy příliš neprospívala. Byl proto přeložen do Dalovic, kde se předpokládalo menší psychické zatížení.

V letech 1923-1924 byla dalovická obecní kaple dvakrát vykradena. Ukradeny byly tehdy kalichy, menší roucha a další liturgické předměty. Pachatel nebyl nikdy vypátrán. V roce 1924 proto provedl katecha Fritz sbírku, která vynesla 2 400 korun, za něž byla pořízena nová roucha a mešní náčiní. Dále bylo pořízeno elektrické osvětlení a kaple byla nově vymalována.

Během let však přestala obecní kaple dostačovat narůstajícímu počtu věřících. Na území Dalovic, Všeborovic a Vysoké tehdy žilo přibližně 3 300 obyvatel a při nedělních bohoslužbách musela část věřících stát venku. Při svém kázání dne 27. září 1925 proto katecha Fritz oznámil záměr vystavět v Dalovicích nový kostel a dosáhnout zřízení samostatné farnosti.

Po třech letech příprav byl poté v září roku 1928 založen Spolek pro postavení kostela Panny Marie Utěšitelky v Dalovicích a v průběhu července až září roku 1929 byl na pahorku za obecní kaplí vystavěn nový moderní pseudorománský kostel Panny Marie Utěšitelky podle plánů Karla Ernstbergera z Karlových Varů. Z pietních důvodů byla na žádost investora zachována část původní obecní kaple. Po částečné demolici se tak přední část kaple s věžičkou stala předsíňkou nového sakrálního objektu.

Pseudorománská obdélná kaple s trojboce uzavřeným presbytářem, krytá břidlicovou sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou s vynesenou oplechovanou hranolovou sloupkovou zvoničkou s jehlancovou stříškou s křížem na vrcholu nad průčelím. Vstupní průčelí kaple s obdélným, polokruhově zakončeným portálem vchodu a kruhovým oknem v ose nad ním, je završeno trojúhelníkovým štítem. Podélné stěny kaple bývaly prolomeny po dvou obdélných, polokruhově zakončených oknech s kružbou. Boční stěny presbytáře bývaly prosvětleny po jednom úzkém obdélném, polokruhově zakončeném okně s kružbou. Vnější stěny kaple bývaly hladké, bez členění, zdobené obloučkovým vlysem v omítce pod střechou.

Loď kaple bývala zaklenuta vysokou valenou klenbou. Polokruhovým triumfálním obloukem byl prostor otevřen do prostoru presbytáře. Stropy a stěny kaple bývaly zdobeny bohatou výmalbou.

Vnitřní zařízení kaple tvořil původně hlavní oltář s oltářním obrazem, dále obrazy sv. Bedřicha a sv. Matyldy, obraz sv. Josefa, obraz sv. Anny a obraz Nejsvětější Trojice. V interiéru kaple bývaly umístěny také lavice a harmonium. Na stěně lodi kaple bývalo zavěšeno tablo z roku 1920 s medailony padlých občanů obce Dalovice v první světové válce. Tablo bylo patrně po zrušení kaple přeneseno na faru v Sedleci. Roku 2012 bylo tablo padlých navráceno obci Dalovice.