Dlouhý Luh (Langenau)

První písemná zmínka o vsi Dlouhý Luh pochází z roku 1541, kdy patřila k panství Nový Šumburk. Roku 1572 je již však Dlouhý Luh uváděn již v urbáři panství Egerberk. Zdá se, že tamnější poddaní na tom nebyli zrovna nejhůře, protože na 9 usedlostí připadalo podle urbáře v přepočtu na dnešní míry téměř 12 000 arů polností, zatímco 7 poddaných ve Zvoníčkověmělo celkem pouze něco přes 1 700 arů. Je ovšem otázkou, jak výnosná ta pole byla. V té době míval Dlouhý Luh také svobodnou rychtu. Není jasné, proč nebyl Dlouhý Luh uveden ve výčtu majetků, zabavených Fictumům a Štampachům po Bílé hoře, když k Egerberku, patřícího Štampachovi, patřil. Zvoníčkov tam uveden byl. Dlouhý Luh se poté stal součástí panství Klášterec, patřící k Thunům, které vzniklo z těchto zabavených panství. K panství Klášterec poté patřil až do roku 1850. Berní rula z roku 1654 již „Longenau“ u panství Klášterec uvádí. Žilo zde tehdy 6 sedláků, 3 chalupníci a 5 poddaných tzv. na obci. V poznámce berní ruly se však říká, že „žitná pole jsou kamenitá a vršitá, luk na mále a živnost jich z dobytka, les k potřebě mají“. Podle Schallerovy Topografie z roku 1787 měl Dlouhý Luh 21 domů a podle Sommera v roce 1846 22 domů, ve kterých žilo 115 obyvatel. Selner roku 1863 uvádí, že dominium Klášterec tam má menší hospodářský dvůr a že většina tamních pozemků byla rozdělena mezi 19 zemědělců. Rozloha luk tam byla větší než polí, na kterých se pěstovalo hlavně žito a brambory, trochu také hrách, čočka a pícniny. V roce 1850 se Dlouhý Luh stal na krátkou dobu samostatnou obcí, od roku 1869 byl však osadou Zvoníčkova. Je zajímavé, že Dlouhý Luh byl však větší, než Zvoníčkov, ke kterému patřil. Kadaňský adresář z roku 1914, kdy zde žilo již 142 obyvatel ve 26 domech, uvádí v Dlouhém Luhu 4 větší zemědělská hospodářství, hospodu, trafiku, ale žádný obchod. Farou i školou patřila ves k Úhošťanům, poštou a zdravotnickým obvodem k Radnici. V roce 1921 žili v Dlouhém Luhu také 3 Češi. Po vysídlení původního německého obyvatelstva na konci 2. světové války a částečném dosídlení vsi zde žilo pouze 41 stálých obyvatel. K definitivnímu vysídlení vsi došlo k 15. květnu 1954 z důvodu začlenění do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště. Část katastru vsi však byla tehdy přičleněna ke katastru Zvoníčkova.