Doubí - zámek

Doba vzniku zdejšího hradu je nejasná. První zmínka o vsi jako manství loketského hradu pochází z roku 1365. Touto dobou je již zřejmě možné počítat s existencí hradu. Roku 1369 zde seděl loketský man, rytíř Fencl z Dubu. Jedná se o první zmínku o zdejším sídle. V roce 1447, když tu seděl loupeživý rytíř jménem Tannenberg, byl hrad dobyt a poničen spojenými vojsky okolních měst. Poté se hrad při obnově dočkal výrazných renesančních přestaveb. V letech 1598 až 1615 držel Doubí Haubolt Vinkler z Hainfeldu, jehož rod spravoval Doubí s přestávkami až do roku 1692. Za jejich vlády bylo Doubí propouštěno z manství. V roce 1692 prodal Jindřich Lotar Vinkler Doubí svému švagrovi Adamovi Gerhartovi Unruherovi z Horního Chodova. Od něho získala Doubí roku 1739 Josefína Eleonora Mulcová z Valdova, která nechala během let 1739-1756 přestavit místní hrad na barokní zámek. V letech 1795-1834 patřilo Doubí pánům ze Schönau a pak se v držení zámku až do 20. století vystřídalo mnoho majitelů. Po roce 1841 byla vystavěna novostavba zámecké budovy. V roce 1865 vznikla na místě původní barokní kaple novogotická zámecká kaple. V 90. letech 19.století byla za Edvarda Claryho provedena razantní novorenesanční přestavba objektů. Po roce 1945 přešel zámek do majetku Zemědělského stavebního podniku v Karlových Varech a sloužil k administrativním účelům. Ve dnech 7. -17. září roku 2000 zde během rekonstrukce, kterou provedl soukromý majitel Karel Holoubek, proběhl archeologický výzkum Karlovarského muzea vedený Mgr. Jiřím Klsákem.

hrad - Zda hrad ve výrazné poloze obsahoval předhradí nevíme. Jádro mělo tvar zhruba kruhové výseče s polookrouhlou parkánovou baštou. Nejvýraznějším pozůstatkem středověké situace je dochované okrouhlé zdivo v dnešní zámecké kapli ve straně nad cestou sestupující k řece, které odhalil archeologický výzkum v roce 2000. Severní okrouhlý závěr kaple zčásti využíval základového zdiva bašty, když pak směrem jižním se půlkruh kaple rozšiřoval. Parkánová zeď široká 80 cm stavěna na lomový kámen a vápennou maltu s oranžovým pískem. Při archeologickém výzkumu však bohužel nebylo z technických důvodů dosáhnuto její základové spáry. Vnitřní hradební zeď byla objevena ve vzdálenosti 360 cm od parkánové zdi. Je taktéž 80 cm široká a tvořil ji lomový kámen, ale s výrazněji vápenatější maltou. Položena byla na okraj skalního výchozu. Podle charakteru pojiva, ale také dle charakteru umístění zdí, je možné uvažovat o dvou vývojových fázích opevnění, kdy parkánová zeď byla předsunuta hlavní hradební zdi později. Vznik zdí se dá datovat asi do druhé poloviny 14.století. Pozůstatek hradební zdi objeven také i před kaplí na terase. Průběh a vzdálenosti objevených zdí napovídají, že se jedná skutečně o původní dispozici hradu. V ostatních částech areálu jsou předpokládané středověké obvodové zdi hradu překryty plentami z 19.století. V rámci současných úprav byl razantně rozšířen do skály zasekaný příkop odtěžením materiálu včetně skalního podloží na konterskarpové straně. Ve výkopech inženýrských sítí při nádvorní fasádě hlavní budovy bylo bezprostředně pod dnešním povrchem zastiženo skalní podloží, upravené osekáním zřejmě při úpravách v 19.století. Dosavadní fragmentární vědomosti by snad mohli naznačovat, že by se nejspíše mohlo jednat o hrad bergfritového typu.

zámek – Dnešní zámecká patrová budova je v podstatě úplnou novostavbou z doby po roce 1841. Staršího, zřejmě hradního původu kromě pozůstatků hradeb a okrouhlé bašty jsou pouze valeně zaklenuté sklepy pod jihozápadním zámeckým křídlem. Roku 1865 vznikla na místě původní barokní kaple novogotická zámecká kaple. Do dnešní podoby jednopatrové novorenesanční stavby obdélného obrysu zformovala zámek přestavba z 90. let 19. století. Na nádvoří se nacházejí další přízemní objekty.