Heřmanov (Hermersdorf)

O nejstarších dějinách Heřmanova se nedochovaly žádné zprávy. První písemná zmínka o vsi pochází až z roku 1544, kdy je uvedena jako „hermstorf“ se clem v zápisu dědictví Anny, dcery zemřelého Mikuláše ze Žďáru, do obnovených Desek zemských. K panství Žďár musel Heřmanov patřit s jistotou již před rokem 1544 a zůstal u něj až do roku 1850. Období třicetileté války se stalo vsi osudným. Podle knihy zemřelých z doupovské fary zemřelo roku 1625 v Heřmanově 71 osob na mor. Ves tím prakticky vymřela a byla později osídlena cizími lidmi. Podle berní ruly z roku 1654 zde však již opět žilo 11 sedláků, z nichž jeden byl také tesařem a pouze 1 grunt byl ještě pustý. Dále zde žili 2 chalupníci a 1 poddaný tzv. na obci. Zdejší stavení byla tehdy dobrá, měli dostatek luk i žitných polí a „živnost jejich z dobytka a rolí“ byla. Podle Schallera bylo v roce 1785 v Hermersdorfu 29 domů a podle Sommera roku 1847 již 36 domů, ve kterých žilo 215 obyvatel. V roce 1850 se stal Heřmanov samostatnou obcí, od roku 1868 byl však na krátký čas uváděn jako osada Tocova, v roce 1881 však byl opět samostatnou obcí. Roku 1914 zde žilo 170 obyvatel ve 38 domech. Farou i poštou patřil Heřmanov k Tocovu, nejbližší železniční stanice bývala v Olešce. Adresář z roku 1924 zde uvádí jednotřídní školu a celkový počet místních zemědělců – 28. V roce 1930 zde žilo 181 obyvatel ve 37 domech a ve 30. letech 20. století zde bylo 9 větší zemědělských usedlostí, hostinec, 2 obchody s potravinami, trafika, řezník, obchod s vejci a máslem a pracovali zde 3 tesaři a 3 zedníci. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války nebyla ves již nikdy zcela dosídlena a v roce 1947 zde žilo pouze 11 stálých obyvatel. K dalšímu vysídlení došlo v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště došlo ihned v první etapě, tj. k 15. červnu 1953. Někdy poté byla opuštěná ves patrně zbořena.