Holetice - Dolní Kleiův mlýn

Poddanský námezdní vodní mlýn, nazývaný Dolní Kleiův mlýn (Untere Klei Mühle), byl vystavěn v nezjištěné době podle návrhu neznámého architekta na levém břehu potoka Velká Trasovka (Trasovska Bach) na jihozápadním úpatí Kamenného vršku (Bucherberg, 765 m n. m.) při cestě do Radošova asi 800 metrů západně od vsi Holetice (Holeditz). První zmínka o mlýnu pochází z roku 1606, kdy ves Holetice s tvrzí, poplužním dvorem a mlýnem zakoupil Asman Štampach ze Štampachu na Sedčicích za 12.700 kop míšeňských. Mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768 s názvem Kleine Mühle (Malý mlýn).

Na mapě stabilního katastru vsi Holetice z roku 1841 je Dolní Kleiův mlýn čp. 24 zakreslen se dvěma mlýnskými koly. Držitelem mlýna byl tehdy mlynář Josef Gürtler. Následně byl mlýn ve čtyřicátých letech 19. století rozsáhle přestavěn přístavbou provozu pily. Výstavba nových objektů je zachycena na doplněné originální mapě stabilního katastru. Provoz je zobrazen se třemi vodními koly.

Na přelomu let 1926/1927 areál Dolního Kleiova mlýna vyhořel a mlynářská činnost měla být ukončena. Ještě k roku 1930 je však mlýn v držení mlynáře Johanna Müllera uváděn s jedním vodním kolem. Ve třicátých letech 20. století byly vyhořelé objekty zcela přestavěny na dva samostatné obytné objekty. Na leteckém snímku vojenského leteckého mapování z července roku 1938 je bývalá hlavní mlýnská budova zachycena bez zastřešení.

Posledním vlastníkem přestavěného objektu bývalé pily čp. 28 před rokem 1945 byla rodina Franze Thomase. V samotném objektu bývalé hlavní mlýnské budovy čp. 24 bydlela rodina Johanna Armstarka, která přišla z Luk. Koncem podzimu roku 1945 se sem ke svým rodičům vrátil po vojenské službě a věznění kněz Rudolf Armstark, který se narodil 19. listopadu 1911 v Lukách a 5. července 1936 slavil svou primici ve farním kostele sv. Vavřince v Lukách.

Po začlenění oblasti do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 byl areál bývalého Dolního Kleiova mlýna u Holetic v polovině padesátých let 20. století zcela přestavěn na úpravnu vody. Budova bývalé pily byla tehdy stržena a proti bývalé hlavní mlýnské budovy vystavěn velký objekt vodárny s úpravnou vody. Za mlýnem byla vybudována betonová retenční vodní nádrž a celý areál byl oplocen. Patrně na konci 20. století byl provoz úpravny vod ukončen a opuštěný areál postupně zarůstá náletovými dřevinami.

Areál vodního mlýnu tvořila zděná hlavní mlýnská budova na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou s pálenou krytinou. Budova byla původně vystavěna z lomového kamene, po požáru ve dvacátých letech 20. století nově vyzděná z pálených cihel. K severozápadní stěně budovy přiléhala zděná lednice z lomového kamene. Na mapě stabilního katastru z roku 1841 je mlýn zakreslen se dvěma mlýnskými koly, po následné přístavbě pily jsou zobrazena již tří mlýnská kola. K roku 1930 je mlýnský provoz s jedním mlýnským kolem na svrchní vodu uváděn s průtokem 67 l/s, spádem 5,4 metru a výkonem 2,3 kW. Voda bývala přiváděna od severu z odtokového kanálu Horního Kleiova mlýna, napájeného z koryta potoka Velká Trasovka, mlýnským náhonem, zakončeným podlouhlou úzkou retenční nádrží nad mlýnem.

Severozápadní stranu areálu mlýna zaujímaly dvě velké obdélné budovy kryté sedlovými střechami s provozem pily ze čtyřicátých let 19. století. Při mlýnském náhonu mezi nimi byla v pravém úhlu k hlavní mlýnské budově připojena úzká mlýnice ze spalného materiálu se dvěma, později třemi mlýnskými koly. Dvůr uzavírala na jihovýchodní straně další obdélná budova. Všechny tyto provozy překryly terénní a stavební úpravy v polovině padesátých let 20. století při výstavbě současného velkého objektu úpravny vody, zaujímající celou jižní stranu areálu bývalého mlýnu. Ve svahu severně za mlýnem se nachází betonová retenční vodní nádrž. Celý areál je oplocen pletivovým plotem s betonovými sloupy, prolomeným plechovou vstupní brankou s betonovými sloupy na jižní straně a velkou plechovou branou s boční brankou v jihovýchodním cípu areálu.