Horní Blatná - kostel sv. Vavřince

Dne 17. června 1538 povolil saský kurfiřt Johann Friedrich v nově založeném horním městě Horní Blatná (Bergstadt Platten) stavbu kostela spolu se školou a špitálem. První dřevěný protestantský kostelík byl vystavěn v roce 1542 podle návrhu neznámého architekta v místech dnešní farní zahrady. V roce 1544 byla z cínu věnovaného majitelem dolu ulita nová renesanční cínová křtitelnice. Přímo pod kostelem však byla ražena štola Ducha svatého (Heiligen-Geist-Grube) a poddolovaný objekt díky tomu značně chátral. Ještě v roce 1584 dostal kostel nový velký zvon. Na počátku devadesátých let 16. století byl však již dřevěný kostelík v havarijním stavu a musel být nakonec stržen.

V letech 1593-1594 byl následně na náměstí uprostřed královského horního města vystavěn nový kamenný protestantský kostel ve stylu saské renesance podle návrhu neznámého architekta. Základní kámen nového jednoduchého svatostánku na obdélném půdorysu byl položen dne 2. června 1593 a dne 14. srpna 1594 byl dokončený kostel slavnostně vysvěcen. Úpravy interiéry a exteriéru však probíhaly další dvě desítky let, náklady byly většinou hrazeny z obecních sbírek. V letech 1605-1607 byla nad zděnou sakristií při východním závěru kostela vynesena nová dřevěná zvonová věž s hodinami, završená velkou cínovou helmicí. Roku 1613 zakoupila městská rada prostřednictvím plavebního mistra kurfiřta saského Petra Fickera za sedm centýřů cínu nové jednomanuálové varhany s osmi rejstříky. Roku 1616 varhany opravil za jeden centýř cínu a 60 florinů jáchymovský varhanář Jakob Schedlich, který tehdy zhotovil nový níže položený principál a do pedálu sulas. V roce 1617 byl nově obložen kazetový strop kostela, zřízena oltářní mříž a hornické a patronátní lavice.

Až do začátku třicetileté války převažovalo ve zdejší oblasti luteránské vyznání. Teprve v roce 1636 založena v Horní Blatné katolická obec. Poslední evangelický pastor Johann Jahn opustil úřad a odešel do emigrace. Prvním katolickým farářem pro Abertamy, Boží Dar a Horní Blatnou byl ustanoven minorita P. Leo Majesanus z Kadaně. Roku 1651 nastoupil do farního úřadu P. Vinzenz Witzbacher. Na základě patentu z 10. října 1653 nechal rekatolizační komisař Schönfeld z Horní Blatné pro výstrahu vykázat do 10. prosince 1653 šedesát místních evangelických rodin, které nechtěly konvertovat ke katolické víře. V letech 1653-1654 tak emigrovalo kolem stovky nejzámožnějších obyvatel do nedalekého Saska, kde si těsně za hranicemi založili nové město Johanngeorgenstadt.

V roce 1672 se zřítila dřevěná věž kostela. Do čtrnácti let byla následně vynesena nová mohutná kamenná zvonová věž v dnešní podobě. V patře byl situován příbytek městského hlásného. Roku 1686 byl dosavadní evangelický kostel na příkaz pražského arcibiskupa přesvěcen na katolický kostel sv. Vavřince. Slavnostní vysvěcení kostela provedl dne 12. listopadu 1686 loketský děkan Paul Strosser. V době kolem roku 1690 věnovala rodina Putzů kostelu monstrance, kalichy a další nádherné liturgické předměty. V roce 1697 byla renovována renesanční křtitelnice a ozdobena novými cínovými doplňky. Roku 1700 byl pro místní kostel odlit nový zvon kadaňským zvonařem Johannem Gauwem.

V letech 1754-1755 byl farní kostel sv. Vavřince za faráře P. Thaddäuse Richtera rozsáhle pozdně barokně přestavěn a rozšířen a doplněn sochařskou výzdobou v exteriéru i interiéru. Během přestavby bylo zvýšeno obvodové zdivo, stěny doplněny opěrnými pilíři, vybudovány dvě nové boční kaple a schodišťové věžice v západním průčelí. Roku 1760 podával pražský světící biskup v Horní Blatné první svaté biřmování.

V letech 1767-1777 byla jihovýchodně od kostela vystavěna nová pozdně barokní farní budova. Střechy kostela a fary byly tehdy nově pokryty pozinkovaným plechem. Dříve bydlel místní farář v budově, ve kterém sídlila správa dolů. Ke zdejší farnosti patřily kromě Horní Blatně rovněž vsi Bludná (Irrgang), Háje (Zwittermühl), Hammer (Hammer), Luhy (Jungenhengst), Pila (Brettmühl), Pískovec (Schwimmiger), Podlesí (Streiseifen), Potůčky (Breitenbach), Smolné Pece (Pechhöfen), Stráň (Ziegenschacht) a mnoha dalších lesních a hornických samot, celkem 109 domů. Blatenský farář zajišťoval duchovní povinnosti i mezi katolickými poddanými v nedalekém Johanngeorgenstadtu a jeho okolí, za což dostával ročně od saské vlády odměnu 52 zlatých.

V první polovině 19. století byly zdejší staré varhany z roku 1613 patrně již ve velmi špatném technickém stavu. V roce 1814 byl do kostela zakoupen malý positiv od tachovského varhanáře Josefa Gartnera. O zakázku na vytvoření nových varhan v kostele se roku 1837 ucházeli varhanáři Josef Gartner z Prahy, Josef Gröbl z Kadaně a Josef Müller z Chebu. Stavba nových varhan byla nakonec zadána chebskému varhanáři Josefu Müllerovi, který za nový nástroj s využitím starých píšťal požadoval 900 zlatých. V roce 1842 však varhanář Josef Müller pouze rozebral staré varhany v kostele, ale pro nedostatek peněz nebyl schopný zakázku dokončit. Nástroj se dvěma manuály s pedálem a 17 rejstříky dokončil až v roce 1847 Josef Prediger z Albrechtic v Jizerských horách za 615 zlatých. Později přestavoval nové varhany v kostele varhanář Johann Georg Sommer z Františkových Lazní a v roce 1904 poté znovu chebský varhanář Martin Zaus.

V průběhu 1. světové války byly za náhradu zrekvírovány zvony kostela, na válečné účely musely být odevzdány rovněž cínové píšťaly varhan. Po válce byly varhany znovu doplněny a opatřeny elektrickým pohonem. V roce 1927 byly na návrh katolického lidového svazu pořízeny tři nové zvony kostela. Zvony vysvětil okrasní vikář Johann Endt z Abertam.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 18. ledna 1964 byl kostel sv. Vavřince v Horní Blatné zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 19518/4-804. V letech 1993-1997 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zchátralého kostela sv. Vavřince díky sbírce německých rodáků a za přispění Ministerstva kultury ČR a města Horní Blatná. V letech 1995-2001 byl v rámci rekonstrukce kostela opraven také věžní hodinový stroj a úchyt zvonů. Horní Blatné byla zrušena samostatná farnost a kostel se stal filiálním ke kostelu sv. Michaela Archanděla v Ostrově.

Orientovaný jednolodní sálový kostel na podélném obdélném půdorysu s neodsazeným presbytářem, krytý šindelovou mansardovou střechou s vikýři a sanktusovou vížkou na hřebeni s lucernou s cibulovou bání. V ose východního závěru kostela je přisazena mohutná hranolová, v horní části osmiboká zvonová věž, se sakristií v přízemí. Věž je kryta plechovou zvonovou helmicí s lucernou. Po stranách věže jsou přistavěny boční kaple na půdorysu příčně postaveného obdélníka se zaoblenými nárožími. K východní stěně věže je připojen novodobý polygonální patrový přístavek členěný římsami a krytý plechovou valbovou stříškou. Při severní poční stěně lodi je připojena boční kaple podkovitého půdorysu, krytá šindelovou valbovou stříškou, s obdélným vstupem ve východní stěně a obdélným okénkem se segmentovým záklenkem v ose závěru.

Hlavní pětiosé západní průčelí kostela je zdůrazněno dvojicí nárožních osmibokých schodových věžic, završených zvonovými helmicemi se šindelovou krytinou. Ve středové ose průčelí je nad pravoúhlým vstupním portálem situována mušlovitá nika s barokní sochou sv. Vavřince. Esovitě prohnutá postava světce s hlavou zdviženou vzhůru. Pravou ruku má postava položenou na prsou, v levé ruce opírající se o rošt drží svitek. V osách po stranách vstupu jsou prolomena dvé velká obdélná, polokruhově zakončená okna s kamenným ostěním se středovým klenákem, osvětlující prostor kruchty. Nárožní věžice mají od západu nad obdélnými vchody výklenky s mariánskými sochami. Ve výklenku severozápadní věžice je postavena socha Panny Marie Neposkvrněného početí (Immaculaty). Barokní figurální plastika stojící světice na zeměkouli ovinuté hadem, se sepnutýma rukama, tváří natočenou k levému rameni a svatozáří s dvanácti hvězdami. Ve výklenku jihozápadní věžice je postavena socha Panny Marie s Ježíškem (Madony). Barokní figurální plastika světice s korunou na hlavě, žezlem v pravé ruce a dítětem v náručí. Prostovlasý Ježíšek drží v levé ruce říšské jablko. Plášť Panny Marie má na břiše přehrnutý záhyb, po levé straně těla se rozvírá ve splývavých záhybech. Vřetenová schodiště osvětlují kruhová a v horním podlaží půlkruhově zakončená okénka. V polygonálních závěrech bočních kaplí v nárožích východního průčelí kostela jsou situovány niky, v jihovýchodní socha sv. Antonína Paduánského, protilehlá prázdná.

Boční čtyřosá průčelí lodi kostela, doplněná po třech pravidelně rozmístěných opěrných pilířích, jsou prolomena čtveřicemi obdélných, polokruhově zakončených oken s kamenným ostěním s lištou a středovým klenákem. Pod oken ve třetí ose jižního průčelí je prolomen pravoúhlý portál bočního vstupu s kamenným ostěním se středovým klenákem. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci. Zvonová věž je v hranolové části hladká, v oktogonální členěna lisenovými rámci s tupoúhlým zakončením polí. Okna obdélná, některá zakončená polokruhem a z části malá oválná.

Vnitřní sálový prostor kostela je plochostropý, doplněný plackami, krytý malovaným prkenným stropem se štukovými zrcadly. Prostřední zrcadlo nese motiv černé dvouhlavé orlice. Vnitřní stěny jsou členěny pilastry s ornamentálně zdobenými hlavicemi (motiv čabraky a zvonku), nesoucími podstropní římsu. V lodi kostela je vynesena dřevěná trojramenná kruchta s vypnutým středem a kuželkovou balustrádou. Kaple po stranách věže, otevřené do presbytáře, jsou plochostropé a členěné koutovými bohatě ornamentálně zdobenými pilastry. Podvěží, zaklenuté hmotnou valenou klenbou, je od presbytáře odděleno půlkruhovým portálem s okosenými nárožími. Na severní straně lodi je zazděn patrně pozdně gotický, zbarokizovaný portálek.

Vnitřní zařízení kostela tvoří barokní portálový hlavní oltář z první třetiny 18. století se středovým oválným reliéfem sv. Vavřince klečícího na pravém koleni a polychromovanými bočními sochami sv. Václava a sv. Floriána z první třetiny 18. století. Postava sv. Václava ve zbroji drží v jedné ruce úzký štít s orlicí, ve druhé praporec, postava sv. Floriána drží v jedné ruce korbel s vodou, kterým hasí požár, ve druhé praporec. V nástavci oltáře jsou situovány akantové kartuše a na římse je postavena socha Archanděla Michaela se štítem se sedícími andílky po stranách.

Ostatní zařízení pochází převážně z doby dokončení výstavby kostela. Rokokové tabulkové oltáříky se současným obrazem sv. Cecílie neseným sochami andělů a sochařský oltář s drobnými sochami Čtrnácti sv. pomocníků, rokokový sochařský oltář Kalvárie se sochou Ukřižovaného Ježíše Krista vv nadživotní velikosti, oltář sv. Jana Nepomuckého s dřevěnou otevřenou mensou, oltář sv. Antonína, oltář sv. Františka Xaverského se současným přemalovaným obrazem a sochami světců. V severní boční kapli je umístěn sochařský baldachýnový oltář Piety, v jižní pak obdobný oltář sv. Josefa se sochou sv. Josefa. Rokoková vyřezávaná kazatelna s horním baldachýnem a figurálními reliéfy s výjevy Kázání, Zmrtvýchvstání Ježíše Krista a papeže v tiaře doprovázeného sv. Petrem s klíčem.

Pod kazatelnou je postavena renesanční cínová křtitelnice z roku 1544 od jáchymovského litce Leonharda Dürra. 134 cm vysoká křtitelnice s průměrem mísy 82 cm nese nápis o renovaci roku 1680. Při severní boční stěně kostela jsou postaveny dvě patronátní lavice s malovanou figurální a ornamentální výzdobou. Pozdně barokní dvoudílná dřevěná patronátní lavice hornického cechu z doby po roce 1740 na obdélném půdorysu o rozměrech 256 x 188 cm. Čelo lavice je pilastry se zvonky rozděleno do třech polí. Čtvercové středové pole je prázdné, v polích po stranách jsou vyvedeny složité obrysy plochých řezeb akantových rozvalin. Dvířka jsou zdobeny volutami. Obdobně členěný zadní nástavec lavice s trojicí prázdných čtvercových polí je nad profilovanou segmentově prohnutou římsou završen velkým polychromovaným reliéfem městským erbem Horní Blatné s královskou korunou v klenotu. Po stranách erbu stojící figury havířů s čepicemi v podpaží, v černých kabátcích s bílými krejzlíky, v červených kalhotách a bílých rukavicích. Při bočních stěnách kostela jsou postaveny kostelní lavice s ornamentálně vyřezávanými postranicemi. Na stěnách kostela a na zábradlí kruchty jsou zavěšeny obrazy křížové cesty.

Ve věži kostela je zavěšen zvon z roku 1700 od zvonaře Johanna Gauwa z Kadaně, přelitý v roce 1904 chebským zvonařem Hansem Pistoriem. 42 cm vysoký zvon o průměru 65 cm, s válcovou a hladkou korunou, nese v horní části německý nápis: „IM / 1700 / GOSS / MICH / IOANNES / GAVW“ a německým nápisem v dolním pásu: „IM / 1904 / GOSS / MICH / UM / HANS / PISTORIUS / IN EGER“. Dříve zde bývaly zavěšeny rovněž tři zvony z roku 1927. Největší zvon s reliéfem sv. Vavřince vážil 647 kilogramů, prostřední s reliéfem kříže vážil 368 kilogramů a nejmenší s reliéfem sv. Barbory vážil 252 kilogramů.