Horní Slavkov - děkanství

Pozdně barokní budova děkanství čp. 178 byla postavena v letech 1755-1756 stavitelem J. G. Pöpperlem z Horního Slavkova patrně podle vlastního projektu snad na místě starší stavby těsně u hřbitovní zdi pod farním kostelem sv. Jiří na návrší ve východní části města Horní Slavkov (Schlaggenwald).

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být objekt děkanství využíván ke správním účelům a byl opuštěn. Neudržovaná budova následně postupně zcela zchátrala. Vnitřní zařízení objektu bylo následně rozkradeno či zničeno. Dne 3. května 1958 byla budova děkanství zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 15095/4-4206.

V devadesátých letech 20. století byla střecha zdevastované budovy nově pokryta pálenou krytinou. V roce 2005 byla v rámci projektu regenerace městské památkové zóny Horní Slavkov plánována rekonstrukce zchátralé budovy bývalého děkanství, ve které měla být zřízena centrální expozice Česko-bavorského geoparku a informační centrum. Prostor pod děkanstvím měl být přeměněn na přírodní park s upravenými stezkami, jejichž součástí by byla i exteriérová expozice hornin Slavkovského lesa.

Plánovaná realizace obnovy areálu děkanství a jeho bezprostředního okolí nakonec nebyla uskutečněna. Opuštěný objekt bývalého děkanství se dnes nachází v havarijním stavu, vážná statická narušení způsobují významné trhliny v obvodovém zdivu. V interiéru objektu jsou zřícené některé stropy, chybí okenní výplně.

Samostatná pozdně barokní patrová kamenná budova na obdélném půdorysu krytá mansardovou střechou s vikýři původně se šindelovou, dnes pálenou krytinou. Hlavní jižní sedmiosé průčelí je prolomeno obdélnými okny s kamenným ostěním a obdélným portálem vstupu ve středové ose. Vnější stěny budovy jsou členěny mohutnou lineární kordonovou římsou, oddělující patro objektu, iluzivní nárožní bosáží v omítce a završeny mohutnou profilovanou vynesenou římsou pod střechou. Místnosti v přízemí jsou zaklenuty valenými klenbami s pětibokými výsečemi, v patře jsou pak místnosti plochostropé s bohatým štukovým orámováním. V interiéru se dříve nacházela umělecky hodnotná kachlová kamna Louis XVI.

Před jižním průčelím budovy se rozkládal původní dvůr, ohraničený mohutnou vysokou tarasní ohradní zdí hřbitova, s několika hospodářskými objekty, zachovanými dnes v rozvalinách, dřevěnými kolnami a velkým hrázděným objektem. Dnes již z větší části zřícenou omítanou branou při jihozápadním nároží budovy děkanství vstupovala do dvora původní hlavní příjezdová cesta z jihu.

Mezi budovou děkanství a hřbitovní zdí vede do dvora sevřená bohatě zdobená vstupní průchozí branka z Kostelní ulice, tvořená obdélným, polokruhově završeným kamenným portálem s klenákem s dvakrát odskočenými pilastry po stranách s mohutnou profilovanými hlavicemi, vynášejícími mohutnou vynesenou profilovanou římsu, na kterou navazovala kordonová římsa budovy děkanství. Branka bývala nad římsou završena štítovým nástavcem s velkou nikou s křídly po stanách. Západně od areálu děkanství se rozkládala bývalá děkanská zahrada, svažující se směrem k severozápadu, místy upravená terasními zídkami.

V nice hřbitovní zdi před brankou do areálu děkanství se původně nacházelo sousoší Kalvárie z roku 1666. Při schodišti z Kostelní ulice pod děkanstvím stojí pozdně gotická kamenná zádušní svítilna z první poloviny 16. století, přenesená ze hřbitova, která patří k nejcennějším umělecko-historickým památkám Horního Slavkova.