Horní Slavkov - kostel sv. Anny

Ve svahu nad úžlabinou v blízkosti bývalého domu čp. 451 při cestě do Lokte na severozápadním okraji města Horní Slavkov (Schlaggenwald) stávala původně gotická kaple sv. Anny, postavená již ve 13. století. V době kolem roku 1500 byl v těchto místech vystavěn pozdně gotický špitální kostel sv. Anny podle návrhu neznámého autora společně s nově založeným městským špitálem. V roce 1542 byly do věže kostela zavěšeny nové zvony. Roku 1565 určil český král Maxmilián II. Habsburský nadání pro zdejší špitál.

Během ničivého požáru města dne 4. května 1713 špitální kostel sv. Anny spolu s přilehlým městským špitálem zcela vyhořel. Následně byl kostel spolu se špitálem do roku 1728 barokně obnoven na původním půdorysu s využitím zachovaných obvodových zdí původního kostela. Během obnovy byl vyhořelý objekt nově zastropen a zastřešen a bylo pořízeno nové vnitřní vybavení a výzdoba. Do věže kostela byly zavěšeny dva zvony, které musely být po požáru nově ulity v Chebu a následně pokřtěny ve Waldsassenu. Roku 1728 postavil ve špitálním kostele loketský varhanář Johann Leopold Burkart nové barokní varhany.

V letech 1726-1780 byla poté postupně pořízena barokní a pozdně barokní výzdoba a barokní vnitřní mobiliář interiéru kostela. V roce 1771 věnoval místní malíř Elias Dollhopf za vyslyšení modliteb za déšť a vláhu do interiéru špitálního kostela votivní obraz svého patrona, starozákonního proroka sv. Eliáše, a obraz Panny Marie Dobré rady. V roce 1772 nechal tehdejší městský rychtář Johann Steinmüller na své náklady vyzdobit interiér kostela nástropními malbami malířem Eliasem Dollhopfem z Horního Slavkova, který na své poslední velké zakázce spolupracoval s blíže neznámým umělcem patrně ze své dílny.

V roce 1843 opravoval zdejší varhany varhanář Gottlieb Hanke ze Žďáru u Doupova. Během první světové války byly v roce 1916 zrekvírovány oba zvony kostela na válečné účely. V roce 1918 byly nákladem tehdejšího státního památkového úřadu restaurovány tři olejové obrazy od neznámého autora z interiéru kostela.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být bývalý špitální kostel udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Anny v Horním Slavkově zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 31525/4-574. Někdy po roce 1960 byla střecha kostela nově pokryta šindelovou krytinou.

Dne 1. ledna 1992 se stal špitální kostel sv. Anny součástí nově vyhlášené městské památkové zóny Horní Slavkov. V roce 1996 provedl akademický malíř Václav Potůček z Jáchymova zajištění ohrožených hodnotných nástropních fresek a byl připravován jejich záchranný transfer. Roku 1998 byla během vloupání z interiéru kostela ukradena barokní kopie dřevěné gotické sošky Panny Marie ze 14. století a následně zloději jako usvědčující důkaz u obce Dobřeny spálena. Koncem 20. století se již však špitální kostel nacházel v havarijním stavu a muselo být zrušeno konání pravidelných bohoslužeb.

V roce 2004 přistoupila Římskokatolická farnost Horní Slavkov jako vlastník objektu k odstranění havarijního stavu bývalého špitálního kostela sv. Anny za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje částkou 70.000 Kč. Během záchranných prací bylo provedeno statické zajištění krovu kostela, na větší části plochy střechy, položena nová eternitová krytina a provedeno odvodnění střechy. Zbylá část krytiny byla položena někdy po roce 2006. V letech 2011-2015 přistoupila Římskokatolická farnost v Lokti k postupné záchraně zdevastovaného špitálního kostela za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje celkovou částkou 360.000 Kč. Během rekonstrukčních prací bylo provedeno kompletní odvodnění objektu, oprava stropů a restaurování stropních omítek a maleb.

Neorientovaný jednolodní barokní halový kostel na obdélném půdorysu s připojeným, mírně odsazeným obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytý sedlovou, nad závěrem zvalbenou eternitovou střechou. Při jihozápadním uličním průčelí presbytáře a lodi kostela je připojen trojosý patrový přístavek na obdélném půdorysu se zkosenými nárožími s nízkou vystupující středovou hranolovou zvonovou věží, krytou oplechovanou měděnou cibulovou bání s otevřenou osmibokou sloupkovou lucernou, završenou cibulovou bání s pozlacenou makovicí a křížem na vrcholu. V prostoru přístavku přiléhajícím k pravé straně věže je situována sakristie s oratoří v patře, otevřenou arkádou do presbytáře, v levé prostoře je pak situováno schodiště.

Ve středové ose přístavku je prolomen obdélný, segmentově zakončený portál hlavního vstupu s profilovaným ostěním ve zdivu ve formě pilastru s římsovou hlavicí a záklenkem lemovaným lizénovou šambránou. Portálem se vstupuje do předsíně v přízemí věže. Nad portálem je prolomena široká nika s konchou ve tvaru mušle, ve které bývala původně osazena kamenná lidová reliéfní plastika polopostavy žehnajícího Ježíše Krista s rozpřaženými pažemi. V ose nad ní je prolomeno velké široké obdélné, polokruhově zakončené okno ve štukové šambráně. Shodné okno je prolomeno i do prostoru oratoře v patře pravé osy přístavku, v přízemí je prolomeno obdélné podélné okno s ostěním v omítce a kovanou mříží. Prostor schodiště osvětluje dvojice elipsovitých okének, prolomených v levé ose přístavku. Zvonové patro věže je na třech stranách prolomeno po jednom úzkém obdélném okně s půlkruhovým záklenkem se štukovými šambránami.

V jihozápadní podélné stěně lodi je prolomen obdélný portál bočního vchodu s kamenným ostěním s uchy a profilovaným polokruhovým frontonem, uzavřený dvoukřídlými dřevěnými dveřmi. V obdélné nice s polokruhovým záklenkem s konchou ve tvaru mušle s plastikou holubice a spodní profilovanou římsou nad portálem je osazena kamenná lidová plastika ve formě tzv. haut reliéfu skupiny sv. Anny Samotřetí s postavami sv. Anny, Ježíška a Panny Marie. V ose nad portálem s nikou je prolomeno velkým obdélným, polokruhově zakončeným oknem ve štukové šambráně.

Podélné stěny kostelní lodi a presbytáře a boční stěny závěru jsou prolomeny velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny ve štukové šambráně. Vnější stěny kostela jsou hladké, jednoduše členěné štukovými lizénovými rámci, završené mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. K západní stěně kostela přiléhají sousední patrové budovy bývalého špitálu, sloužící dnes jako bytový dům. Objekt špitálu býval stavebně propojen ve výši prvního patra průchodem do interiéru kostela, kterým se vstupovalo na kruchtu.

Vnitřní prostor lodi i presbytáře kostela je sklenut plochou valenou klenbou s nadokenními lunetami, zdobenou štukovou výzdobou a nástropními malbami od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova z roku 1772 s motivem legendy ze života sv. Anny a Panny Marie. Autenticita fresek byla značně znehodnocena pozdějšími restaurátorskými zásahy.

Strop lodi kostela je zdoben centrální bohatou figurální nástropní malbou Nejsvětější Trojice ve zprohýbaném štukovém rámci. V dolní části scény klečí proti sobě sv. Jáchym a sv. Anna, z jejichž srdcí vyrůstá bílá lilie. Světci jsou obklopeny andílky, kteří nesou nápisové pásky s proroctvím Izajáše a Ezdráše (Iz 11.1, Ez 4.24). Nad výjevem je situována Nejsvětější Trojice, obklopená početnou družinou andělů, s iluzivním pohledem do oblačných výšin. Nad kruchtou je nástropní malbě připojen německý věnovací nápis: „Als Stadtrichter H(err) Johannes Steinmüller, hat diesses zur Ehre Gottes mahlen lassen. Elias Dollhopf pinxit 1772“ (Jako městský rychtář nechal Johanes Steinmüller toto ke cti Boží namalovat. Elias Dollhopf namaloval 1772). Centrální freska lodi je doplněna na výsečích klenby rámovaných štukovými pásy malbami osmi apoštolů ve výrazně patosní gestikulaci. Vyobrazení jsou zde sv. Ondřej, sv. Jakub Větším sv. Petr a Pavel, sv. Juda Tadeáš, sv. Šimon, sv. Matouš, sv. Matěj, sv. Filip a sv. Jan. Tři stropní pole působící dojmem příčné lodi, tvoří přechodový prostor vsunutý mezi kratší lodí a presbytářem. Pole lunet při triumfálním oblouku zdobí pokračování cyklu apoštolů.

Strop presbytáře je zdoben nástropní malbou Oslava jména Anna v oválném zrcadle se štukovým rámem tvořeným ovocnými festony, vymezená bohatě zdobeným mnohonásobně zprohýbaným štukovým rámem, s vnitřní plochou zdobenou štukovými výplněmi s motivy rokají, andílků, květin, košů, závěsů a stuh. V dolní části malby jsou situovány postavy andělů v oblacích s plody vinné révy a květinami, které se sypou rovněž z rohu hojnosti anděla v popředí. Ve svatozáři v ústřední části malby je v pastelově modrém kruhu s korunou vepsán ozdobným písmem monogram jména Anna. Okolo poletují v kruhu andílci s girlandami květů a snítek, dva z nich pak přidržují nad výjevem květinový věnec.

V nadokenních výsečích klenby presbytáře a drobných štukových rámech je zobrazeno davět výjevů z mariánského cyklu - Zasnoubení Panny Marie, Zvěstování Panny Marie, Navštívení Panny Marie u sv. Alžběty, Narození Páně, Klanění pastýřů, Klanění Tří králů, Útěk Svaté rodiny do Egypta, Svatá Rodina v Nazaretě a Kristus v chrámu. V klenebním poli u triumfálního oblouku kostela završila cyklus scéna Nanebevzetí Panny Marie. Ve cviklech mezi lunetami jsou v bohatém štukovém orámování situovány srdcovité medailony s hlavičkami andělíčků.

Vnitřní stěny kostela jsou členěny plochými pilastry s profilovanými hlavicemi, nesoucí úseky kladí, na něž nasedají náběžníky s výběhy lunet. Mezi pilastry jsou vložena bohatě členěná barokní okna. V rozích lodi dotváří architektonickou výzdobu iluzivní pendentivy, které však nemají vztah ke konstrukci stavby. Stěny presbytáře a triumfálního oblouku člení vrstvené pilastry s vegetabilními hlavicemi a kladím, jež zdobí štukové postavy puti a výrazně profilovanou římsou. V severozápadní části lodi je situována rozsáhlá trojkřídlá dřevěná kruchta s půlkruhovou vydutou poprsnicí a balustrovým zábradlím, vynesená na vyřezávaných sloupech.

Vnitřní zařízení kostela tvoří polychromovaný rámový pozdně barokní hlavní oltář sv. Anny ze šedesátých až sedmdesátých let 18. století. Na architektonickém retabulu s volutami po stranách je zavěšen oltářní obraz sv. Anny v bohatě vyřezávaném oválném rámu, který původně přidržovaly dvě plastiky andílků. Vlevo na židli sedící sv. Anna přidržuje na svém levém klíně malého Ježíška, za ní stojí pod stromem její manžel sv. Jáchym. V koruně stromu je situována postava andílka, který nabízí ovoce. Zprava přistupuje Panna Marie a levou rukou podává dítěti misku s hroznovým vínem, v pravé ruce drží větvičku s plody. Nad figurální kompozicí se klene červánkové nebe. Po stranách oltářního obrazu bývaly na konzolách predely původně postaveny vyřezávané polychromované sochy sv. Josefa s Ježíškem (vlevo) a sv. Jáchyma (vpravo).

Na architektonickém nástavci oltáře je v gotizující trojlisté kružbě vsazen obraz Nejsvětější Trojice. Po stranách nástavce bývaly na konzolách frontonu postaveny menší vyřezávané polychromované sochy sv. Alžběty a sv. Zachariáše a na vrcholu nástavce pak bývala na paměť posledního požáru kostela postavena vyřezávaná polychromovaná socha sv. Floriána. Několik plastik z výzdoby hlavního oltáře je dnes umístěno v expozici městského muzea v Horním Slavkově.

Na přední straně blokové oltářní mensy bývalo zavěšeno později přemalované antependium z roku 1772 od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova v podobě obdélného obrazu o rozměrech 230 x 95 cm olejem na dřevě s ústřední skupinou sv. Anny Samotřetí. V kruhovém květinovém věnci je zpodobněna Panny Marie (Madona) v bílém plášti, která drží na kolenou Ježíška v rudém pláštíku, vpravo je pak situována postava sv. Anny. Osová figurální kompozice je zasazena do plochy s předimenzovaným rostlinným dekorem. Antependium je dnes uloženo v expozici muzea v Horním Slavkově, jako dlouhodobá zápůjčka Římskokatolické farnosti Loket.

Na postranním oltáři Panny Marie bývala postavena 120 cm vysoká vyřezávaná polychromovaná barokní kopie dřevěné gotické sošky Panny Marie (Assumpta) na srpku Měsíce ze 14. století, zničené během požáru kostela v roce 1713. Kopie bývala původně umístěna v děkanském kostele sv. Jiří a do špitálního kostela přenesena při velkých úpravách interiéru v roce 1903. Po stranách Assumpty bývaly postaveny barokní sochy sv. Jana Křtitele a sv. Josefa. Socha Assumpty však byla v roce 1998 ukradena a následně zloději jako usvědčující důkaz spálena. Vedle oltáře je na vysokém podstavci postavena socha sv. Jana Nepomuckého.

V presbytáři je umístěna polychromovaná, bohatě zlacená pozdně barokní kazatelna jemné architektury se zvonovým dnem z doby kolem roku 1750. Na poprsni řečniště bývaly původně osazeny čtyři vyřezávané polychromované figurální plastiky sedících evangelistů se svými typickými atributy, umístěné dnes v expozici městského muzea v Horním Slavkově. Na stříšce kazatelny bývala uprostřed prolomené římsy postavena ve svatozáři figurální plastika Ježíška s křížem. Nad sakristií byly osazeny sochy sv. Norberta a sv. Valbnurga z doby kolem roku 1750. Na kruchtě bývala postavena socha sv. Rocha, dále se v interiéru nacházela vyřezávaná lidová socha sv. Jana Křtitele nebo sv. Jana Nepomuckého.

Na stěnách lodi kostela je zavěšeno 14 zastavení křížové cesty olejem na plátně od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova. Figurální vyplňují celé plochy obrazů. Na stěně vstupem do sakristie bývaly zavěšeny barokní olejové obrazy Klanění tří králů, Máří Magdaléna u nohou Spasitele a Poslední večeře Páně od neznámého malíře z druhé čtvrtiny 18. století, připisované podle místní tradice autorovi nástěnné malby v kapli Božího Těla v Horním Slavkově. V roce 1918 byly obrazy nákladem tehdejšího státního památkového úřadu restaurovány. V kostele byl rovněž zavěšen pozdně barokní obraz sv. Jana Nepomuckého z doby kolem poloviny 18. století od neznámého autora. V předsíni kostela býval zavěšen lidový krucifix z 18. století.

V kostele je umístěna kopie obrazu Vstoupení Panny Marie do chrámu. Obraz Panny Marie Dobré rady olejem na plátně z roku 1771 od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova, před druhou světovou válkou umístěn ve sbírkách městského muzea v Horním Slavkově, je dnes nezvěstný. Rám obrazu zřídil Andreas Hybner a sklo dotvořil Georg Fischer. V dolní části obrazu byl vyveden německý nápis: „H. Maria von gutten Rath“. Na rámu obrazu je situován německý věnovací nápis: „Andres Hyber verehret diese Rahmen, 1771 Georg Fischer gericht das Glas“ Na rubu obrazu je pak situována signatura: „E. Dollhopf pinxit den 18. Juni 1771“.

Na stěně presbytáře u kazatelny býval zavěšen votivní obraz starozákonního proroka sv. Eliáše z roku 1771 od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova, který byl umělcovým darem špitálnímu kostelu. Světec je zde ztvárněn v podobě karmelitána v rozevlátém těžkém plášti z kozlích kůží s ohnivým mečem v pravici a s objemnou knihou u nohou. Za postavou se otevírá průhled do krajiny s horou Karmel s věžovitou kostelní stavbou. Obraz je opatřen ve štítu levém dolním rohu signaturou: „1771 / E. D. / ex voto“. Pod obrazem je pak situován německo-latinský věnovací nápis: „H. Elias, Propeth und Stifter des Carmeliter Ordens / Der regen und schenes wetter bey Gott erbittet. / Regum 3, Cap. 18. Vers I et 45“ (Eliáš, prorok a zakladatel karmelitánského řádu, který u Boha vyprošuje déšť a pěkné počasí. 3. kniha královská, kap. 18. verš 1 a 45). Obraz ve špatném stavu je dnes umístěn ve farním depozitáři.

Mezi liturgické předměty kostela patří 23,5 cm vysoký pozlacený a postříbřený měděný kalich z roku 1760 zdobený reliéfy, pocházející z bývalé kaple sv. Filipa a Jakuba u vrchu Hub. Na noze kalichu jsou vyveden znak v podobě cínařských značek mezi hornickými kladívky a letopočtem 1760 v gravírovaném rámu. Další 23 cm vysoký stříbrný kalich z roku 1763 se zdobením byl darem měšťana Christopha Wenzla z Horního Slavkova. Na noze kalichu je vyryt latinský věnovací nápis: „Christophorus Wentzl, civís Schlaggenwaldensis 1763 ad S. Annam obtulit S. Joannes“. Vedle kolku „FR“ z let 1809-1810 je na okraji nohy kalichu vyvedena dvakrát přerušená mistrovská značka „MF“. Malý postříbřený pacifikál v podobě monstrance z poloviny 18. století.

U bočního vchodu do kostela je situována měděná mísa na svěcenou vodu z roku 1838, značenou na dně monogramem „FH“ a letopočtem „1838“. V sakristii je zavěšeno cínové lavabo z konce 18. století od neznámého cínaře z Horního Slavkova. Na kruchtě jsou postaveny barokní varhany z roku 1728 od loketského varhanáře Johanna Leopolda Burkarta. Jednomanuálový nástroj s mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi měl původbě šest rejstříků. Patrně varhanář Gottlieb Hanke ze Žďáru u Doupova k původnímu positivu přidal dva pedálové rejstříky ze starších varhan. Tyto rejstříky nemají rejstříková táhla, ale zapínají se přímo vytažením zásuvky u vzdušnice.

Ve věži kostela bývaly zavěšeny původně dva zvony, nově ulité v Chebu po požáru kostela v roce 1713. Větší zvon Jména Panny Marie a sv. Anny vážil 1232,5 kg, menší zvon sv. Josefa a Jáchyma pak 839 kg. V roce 1916 byly oba zvony zrekvírovány na válečné účely.