Horní Tašovice - Schlemmský mlýn

Původně budovu pro zpracování kaolinu porcelánky ve Stružné nechal vybudovat v době kolem roku 1860 tehdejší vlastník panství Stružná hrabě Vilém Antonín Jakub z Neuberka podle návrhu neznámého architekta v části katastru později zvaném Schlemm za říšskou silnicí z Bochova do Karlových Varů na pravém břehu Lomnického potoka (Langgrüner Bach či Lammitz Bach) na severním okraji obce Horní Tašovice (Taschwitz). Tento provoz však zde netrval dlouho a již krátce poté, jistě před rokem 1878, byl objekt přebudován na parní pilu se strojem na výrobu šindelů, kotelnou, mlecí mlýn a stáje pro koně.

V roce 1898 odkoupil Schlemmský mlýn (Schlemmühle) čp. 5 s pilou od tehdejšího velkostatku ve Stružné hraběte Rudolfa Černína majitel sousedního zájezdního hostince „Zur Schlemm“ čp. 3 Ing. Alois Pörner. V době kolem roku 1900 založil nový vlastník spolu s továrníkem a majitelem zdejší porcelánky Eduardem Schuldesem ve Schlemmském mlýně dřevařskou firmu Pörner & Schuldes, která zaměstnávala až 30 lidí. Hlavní předmět podnikání spočíval v dodávkách kulatiny do závodů v karlovarské průmyslové oblasti.

V roce 1930 zajišťovala provoz mlýna dvě mlýnská kola na svrchní vodu. Po smrti Eduarda Schuldse se roku 1933 stal společníkem ve firmě jeho zeť, bochovský městský stavitel Ing. Alois Pörner z Horních Tašovic čp. 51. Oba majitelé firmy Pörner & Schuldes stejného jména vedli poté společnost až do konce druhé světové války. Nový spoluvlastník se v letech 1942-1945 stal posledním německým starostou Horních Tašovic.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však již nebyl provoz mlýna s pilou patrně obnoven. Objekt přestal být udržován a postupně chátral, Vnitřní zařízení a technologie byly následně z větší části rozkradeny či zničeny. Na počátku 21. století se již opuštěný a neudržovaný objekt nacházel v havarijním stavu. Navíc došlo k propadnutí střechy nad středovým traktem provozní budovy. Na jaře roku 2022 poté proběhla celková demolice objektu bývalého Schlemmského mlýna. Místo stržené budovy bylo následně zplanýrováno.

Podlouhlá zděná patrová klasicistní budova z pálených cihel a lomového kamene na obdélném půdorysu krytá eternitovou sedlovou střechou. Hlavní jedenáctiosé jižní průčelí bývalo v přízemí prolomeno nad mohutnou římsou výše položenými půlkruhovými okny a obdélnými a polokruhově zakončenými vstupními otvory. V patře byl středový trakt prolomen velkými obdélnými, polokruhově zakončenými trojdílnými okny s dřevěnými rámy. Krajní trakty bylo prolomeny čtveřicemi menších obdélných, segmentově zakončených dvoudílných oken s dřevěnými rámy.

Západní boční trojosé průčelí prolomené v přízemí půlkruhovým oknem a dvojicí obdélných vstupů s kamenným ostěním a v patře trojicí obdélných, segmentem zakončených oken, bývalo nad mohutnou římsou završeno trojúhelným štítem s dvojicí obdélných, segmentem zakončených oken a dvěma úzkými obdélnými, polokruhově zakončenými sdruženými okénky ve vrcholu. Protilehlé východní boční průčelí bylo v přízemí prolomeno dvěma půlkruhovými okny, obdélným, polokruhově zakončeným vstupem a kvůli stoupajícímu svahu v pravé části menším obdélným, segmentem zakončeným okénkem. V patře byla situována dvojice obdélných, segmentem zakončených oken a v pravé části větší obdélný, segmentem zakončený vstupní nákladový otvor, zavřený dvoukřídlými dřevěnými vraty. Průčelí bylo završeno trojúhelným štítem s dvojicí obdélných, segmentem zakončených oken a dvěma úzkými obdélnými, polokruhově zakončenými sdruženými okénky ve vrcholu.

Zadní severní stěna obrácená do svahu byla prolomena dvojicemi sdružených obdélných, polokruhově zakončených okem, prosvětlující prostor v patře a obdélným vstupním otvorem. Stěny objektu bývaly hladké, členěné mohutnými lineárními horizontálními římsami a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. Vnitřní prostory objektu bývaly z větší části plochostropé, kryté trapézovými plechy, hurdisky a trámovými stropy s prkenným záklopem. Část prostor byla zaklenuta cihlovými velenými klenbami na pásech. V přízemí budovy probíhala středem v ose východ západ úzká, valeně zaklenutá chodba.

V průběhu let dispozičně a logisticky často vnitřně přestavované budově byly situovány všechny provozní technologie včetně parního stroje a transmise. Mlýnský provoz je k roku 1930 uváděn s dvěma mlýnskými koly na svrchní vodu s hltností 0,101 m³/s, spádem 4,75 metru a výkonem 3,83 koňské síly a s hltností 0,085 m³/s, spádem 4,7 metru a výkonem 3,46 koňské síly. Voda byla přiváděna od východu z Lomnického potoka asi 300 metrů dlouhým mlýnským náhonem zakončeným rozšířenou retenční nádrží.