Hůrka (Horkau)

Za první zmínku o vsi Hůrka je všeobecně považována zpráva ze soupisu panství Egerberk při jeho prodeji Fictimům v roce 1460. Th. Schütz však první zprávu posouvá do roku 1400, kdy je v lenních deskách zapsáno „w Huorcze“. Také listina z roku 1443 dokládá dřívější existenci vsi. Ještě roku 1488 je Hůrka uváděna s určitostí u panství Egerberk, ale v dalších letech o ní neexistují žádné zprávy. Teprve roku 1631 je „Horka“ uvedena v pozemkové knize vsi Ostré (Westrum), patřící tehdy ke kláštereckému panství. Podle berní ruly z roku 1654 žili v Hůrce, patřící k panství Klášterec, 4 sedláci, 2 chalupníci a 3 poddaní tzv. na obci. Stavení neměli třicetiletou válkou poničená, ale jejich žitná pole byla „vršitá“ a luk měli jen tolik, aby jim to stačilo. Berní rula dále uvádí, že „živnost jich z dobytku a dříví dělání“. To ukazovalo, že výnosy z polí nemohly obyvatele uživit. Roku 1787 bylo ve vsi Harkau, Horkau nebo též Hurke již 19 domů a roku 1846 o dva domy více a žilo zde 102 obyvatel. V roce 1850 se Hůrka stala na krátkou dobu samostatnou obcí, od roku 1868 však byla již osadou Radnice. Roku 1914 zde žilo 108 obyvatel. Podle adresářů z let 1914-1924 byla ze zdejších několika málo hospodářství jen tři trochu větší. Obchod ani hospoda zde nebyla a pracoval zde pouze švec a kovář. Obyvatelé pracovali v zemědělství a v lese. Na železnici to měli zdejší obyvatelé přes 9 km, ať už šli do Olešky nebo na stanici Hluboká-Žďár. Farou, poštou i školou patřila Hůrka k Radnici. Silnici z Radnice do Hůrky lemovalo krásné švestkové stromořadí, za vsí však pokračovaly jeřáby. V roce 1930 zde žilo 107 obyvatel ve 20 domech. Po vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla ves znovu částečně dosídlena a roku 1947 zde žilo 41 obyvatel. K 15. květnu 1954 byla však Hůrka v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště definitivně vysídlena.