Úvod > Města a obce > Hůrky (Berghäuseln)
Hůrky (Berghäuseln)

Obec Hůrky, německy Berghäuseln, dnes součást města Karlovy Vary, leží v nadmořské výšce od 550 do 586 m asi tři kilometry východně od centra Karlových Varů. Obec leží v katastrálním území Olšová Vrata o výměře 12,23 km2. Nejvyšším bodem okolí je Výšina věčného života (637,6 m n. m) s rozhlednou Goethova vyhlídka severně nad obcí.
Typologie: města a obce
Kategorie: města a obce
Obec: Hůrky (Berghäuseln)
Okres: Karlovy Vary
Stav:
Přístupnost: volně přístupné
Historie objektu
V místech dnešní obce ležela původně malá osada Dorf Berghäuser, zkráceně také Am Berg, která vždy bývala důležitou vstupní branou ze směru od Prahy do lázeňského města Karlovy Vary v údolí říčky Teplé. Ves neměla nikdy náves ani žádnou sakrální stavbu a tvořily ji pouze dvě řady domů podél silnice a ostatní stavení rozházená po stráních. V letech 1805-1812 byla zásluhou nejvyššího purkrabího Království českého hraběte Rudolfa Chotka vystavěna stará Pražská silnice jako jediné spojení vsi Hůrky s obchodním centrem města, která nahradila starší úvozovou cestu na Prahu, jejíž pozůstatky můžeme dodnes najít v lázeňských lesích ve svahu severně od vlastní silnice. Celkové náklady na stavbu, jejíž plány vznikly už za napoleonských válek, se tehdy vyšplhaly na 160 tisíc zlatých a nová silnice, nazývaná zprvu Kunststrasse, později Neue Kunststrasse nach Prag, se v zápětí se stala důležitou spojnicí českých a německých měst, hlavní trasou z Rybář, Dvorů, Drahovic, Sedlce i Bohatic směrem na Prahu. Hůrky bývaly důležitou vstupní branou do údolí a po staré Pražské silnici byl vždy historicky nejhezčí příjezd do města. Významní lázeňští hosté a vzácné návštěvy byli okázale vítáni slavobránou s vlajkami a seřazeným vítající špalírem v krojích na začátku serpentin právě v Hůrkách. Než zhoustl provoz, bývaly serpentiny korzem, místem romantických vycházek a setkání řady slavných návštěvníků města. Později odtud sjížděly do lázeňské metropole kočáry, odvážní jezdci na velocipedech a později první automobily. V Hůrkách stával zájezdní hostinec, kde těžké formanské vozy obvykle po zdolání stoupání serpentinami do Hůrek serpentin zastavily a kočí dávali koním pít. Tehdy trvala cesta čtyřspřežím statných valachů s těžkým nákladem třeba sudů z pivovaru Rybáře na vrcholek Hůrek i pět hodin. Na rozdíl od dostavníků a lehkých kočárů, které přes Hůrky pouze proletěly. Napojením Karlových Varů na Buštěhradskou dráhu v roce 1870 nejslavnější éra dostavníků na Kunststrasse definitivně skončila. Dne 21. července 1889 byla na Výšině věčného života severně od obce slavnostně otevřena Rozhledna korunní princezny Stefanie (Stephaniewarte) se stylovou výletní restaurací, která se stala ihned vyhledávaným výletním místem lázeňských hostů, stoupajících k ní právě přes Hůrky. Již před 1. světovou válkou usilovaly Hůrky stejně jako další obce na periferiích lázní o připojení k městu Karlovy Vary, které však další rozšiřování odmítalo. Zvrat nastal po změně poměrů a zákonů po konci války. V roce 1920 zahájili karlovarští radní jednání o sloučení s obcemi Hůrky, Rybáře, Drahovice, Tuhnice a Březová. Vyhláškou ze dne 23. srpna 1920 nakonec Ministerstvo vnitra rozhodlo o připojení těchto pěti sousedních obcí k lázním. Od roku 2004 je stavba staré Pražské silnice národní technickou památkou. V současnosti je v nejmenší karlovarské městské části Hůrky evidováno 77 domů, ve kterých žije 219 obyvatel. Hůrky mají dnes pouze devět ulic: Kpt. Malkovského, Pod Hvězdárnou, Pod Hájem, K Výhledu, K Letišti, Náhorní, K Lesu, Na Vrchu a Pražskou silnici.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Fikar, J. 2012 : Hůrky, Karlovarské radniční listy 1/2012, Karlovy Vary, 22/23