Jáchymov - kostel sv. Jáchyma

Původně protestantský renesanční kostel sv. Jáchyma byl vystavěn v letech 1534-1540 podle návrhu neznámého architekta na strmém svahu v horní severozápadní části města Jáchymov (Sankt Joachimsthal). Stavbu kostela financovali bohatí těžaři a majitelé zdejšího panství hrabata Šlikové. V druhém největším městě českého Království s osmnácti tisící obyvatel tak vznikl jednolodní chrám monumentálních rozměrů, schopný pojmout až 3000 věřících. V kostele nebyly lavice a při bohoslužbách lidé stáli. Chrám se stal prvním luteránským kostelem v českých zemích. Kostel sloužil rovněž jako rodová hrobka ostrovské větve Šliků a jáchymovských horních hejtmanů.

Stavba kostela byla zahájena v pondělí po sv. Trojici dne 1. června 1534 položením základního kamene. Stavební práce vedl jáchymovský stavitel Hanuš Kopp za účasti tesařského políra Wolfa Müllera z Ostrova a kameníka Jörga z Bamberka. Již na svatou Kateřinu v neděli 25. listopadu 1537 sloužil v tehdy stále ještě nedokončeném kostele protestantský kazatel Johannes Mathesius první bohoslužbu. Hrubá stavba kostela tehdy zatím neměla vyneseny štítové zdi, rovněž nebyla dokončena věž, strop nebyl dosud podbitý a střecha byla jen provizorně pobita šindelem, ve zdech scházely okenní výplně. Teprve během následujících tří let byla stavba do roku 1540 dokončena pod vedením šlikovského stavitele Johanna Münnicha, celkové náklady se vyšplhaly na 14 824 zlatých a 8 grošů. V roce 1539 byla pokryta břidlicí střecha kostela.

Během let 1542-1573 byl kostel následně vybaven vnitřním zařízením. V roce 1542 byl ve věži kostela instalován velký zvon přivezený z Burcksteinu. Roku 1545 darovala hrabata Jeroným a Lorenz Šlikové kostelu hodnotný křídlový oltář malovaný významným německým renesančním malířem Lucasem Cranachem. Roku 1559 darovali Ondřej Selttenreich kostelu Boží hrob a v roce 1560 Nikel Militz sochu Nanebevstoupení Páně. V roce 1564 bylo v interiéru kostela postaveno deset dřevěných pilířů. V roce 1566 byl vyděstěn strop lodi, zhotovena nová zpovědnice a kostel byl vybílen. V následujícím roce 1567 byly poté vymalovány vnitřní stěny kostela a roku 1573 rovněž empory.

Po bitvě na Bílé hoře byl protestanský kostel v roce 1623 uzavřen a v září následujícího roku 1624 vysvěcen jako katolický chrám sv. Jáchyma a sv. Anny, patronů města Jáchymova.

V letech 1764-1785 proběhly rozsáhlé pozdně barokní stavební úpravy kostela a doplnění jeho vnitřního zařízení. V roce 1764 byly postaveny nové boční oltáře. Roku 1768 byla ke kostelu přistavěna nová sakristie s hrobkou. Uvnitř kostela byla zřízena zábradlí kněžiště a postaveny nové lavice. Patronátní lavice byly vyzdobeny sochařem Matyášem Schmiedhuberem, všech deset dřevěných sloupů bylo pomalováno a pozlaceno a celý kostel byl znovu vybílen. V roce 1769 byly nově zřízeny oltáře Nejsvětější Trojice a sv. Anny a celý kostel byl vydlážděn. V roce 1773 byla kostelu věnována nová křížová cesta, kterou vytvořil významný barokní malíř Elias Dollhopf z Horního Slavkova. V letech 1776-1781 byla střecha kostela nově pokryta břidlicí a v roce 1779 byl vymalován strop kostela. V roce 1782 byl poté dokončen nový mramorový hlavní oltář kostela celkovým nákladem 1.785 zlatých. Na oltáři pracovali kameník Matyáš Millauer z Prahy, zednický mistr Christianelli, pozlacovač Tadeáš Beck z Jáchymova a sochař Matyáš Schmiedhuber. Oltářní obraz sv. Jáchyma namaloval v roce 1785 malíř Josef Kramolín z Prahy, který tehdy přebýval v Karlových Varech. Původní archa byla tehdy umístěna za postranní oltář.

V roce 1799 žádala jáchymovská radnice o povolení stavby nových varhan pro děkanský kostel za 456 zlatých. Roku 1842 vypracoval pražský varhanář Josef Gartner návrh na opravu zdejších varhan, samotná realizace však byla svěřena varhanáři Josefu Müllerovi z Chebu, který požadoval méně peněz.

Během ničivého požáru města dne 31. března 1873 kostel zcela vyhořel, zůstaly zachovány pouze obvodové konstrukce včetně původních renesančních vstupních portálů. Zničeno bylo rovněž původní vnitřní vybavení kostela včetně křídlového oltáře od Lucase Carnacha z roku 1545. Padající konstrukce střechy prorazila malovaný kazetový strop a roztříštila desku z bílého mramoru kryjící vstup do šlikovské hrobky.

V letech 1874-1876 poté proběhla obnova zničeného kostela v pseudogotickém stylu podle dvorního návrhu stavitele při chrámu sv. Víta v Praze Josefa Mockera. Původně jednolodní renesanční vnitřní uspořádání kostela bylo tehdy změněno na trojlodí. Stavební práce pod vedením stavitele Karla Franze Richtera z Johanngeorgstadtu, který byl vybrán ve veřejné soutěži z 56 nabídek, započaly dne 14. dubna 1874 a trvaly jeden rok. Veškeré kamenické práce provedli bratři Habrechtovi ze Zwieckau a místní kameníci. Náklady na obnovu kostela ve výši 88 000 zlatých financovalo město Jáchymov prostřednictvím úvěrů a darů. V roce 1875 postavila varhanářská firma Steinmayer z Oettingenu za 7.646 zlatých pro kostel nové mechanické varhany. Nástroj kolaudoval profesor pražské konservatoře Josef Förster. Obnovený kostel byl následně v letech 1876-1884 vybaven pseudogotickým inventářem, jehož pořízení zaplatili bohatí jáchymovští měšťané. Dřevěné oltáře a kazatelnu vytvořila dílna vídeňského sochaře Lehnera.

V roce 1908 přestavěl varhanář Christoph Müller z Pomezí zdejší varhany na pneumatické. Během první světové války byly zrekvírovány původní zvony kostela. V roce 1922 byly poté do kostela instalovány tři nové zvony od zvonařské firmy Richarda Herolda z Chomutova, které byla však v průběhu druhé světové války rovněž sneseny a odvezeny na válečné účely, skončily však s mnoha jinými v potopeném nacistickém parníku na známém pohřebišti zvonů na dně Baltu. Ve věži kostela sv. Jáchyma zbyl jen umíráček a litinový zvon z počátku 20. století.

V roce 1952 byly do kostela přeneseny umělecké předměty ze zrušeného kapucínského kláštera na Mariánské včetně poutní sochy Panny Marie. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Jáchyma zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 18875/4-832. Ještě v roce 1958 byla provedena celková rekonstrukce kostela, během které byly obnoveny rovněž vnější fasády objektu.

V letech 1981-1992 přistoupilo město Jáchymov jako vlastník objektu k postupné celkové rekonstrukci zchátralého kostela sv. Jáchyma za přispění z rozpočtu státu, města Jáchymova a pomocí sbírek mezi bývalými německými rodáky. Dne 8. listopadu 1987 udělil kardinál František Tomášek kostelu sv. Jáchyma statut poutního místa při tradičních Mariánských poutích na místo zaniklého kapucínského kláštera na Mariánské. Dne 13. září 1992 následně proběhlo slavnostní znovuvysvěcení obnoveného kostela sv. Jáchyma a sv. Anny pražským světícím biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem za hojné účasti místních obyvatel a lázeňských hostů. Průvodní řeč tehdy pronesli arciděkan František Krásenský a místostarosta Jáchymova Jančík.

V roce 1992 byly do kostela díky místnímu duchovnímu správci, arciděkanovi Františku Krásenskému, pořízeny nové zvony celkovým nákladem 450 tisíc korun ze zvonařské dílny Marie Tomáškové-Dytrchové z Brodku u Přerova. V neděli 18. října 1992 následně proběhlo slavnostní vysvěcení nových zvonů za velké účasti místních obyvatel a nejrůznějších spolků. Průvodní řeč tehdy pronesli arciděkan František Krásenský a starosta města Rüdiger Eisenstein. Následně byla v kostele sloužena pontifikální mše. Instalaci zvonů do zvonice věže kostela za pomoci jeřábu provedla karlovarská firma Kama. V letech 1992-1994 byly následně pořízeny vnitřní výmalby kostela.

Původně jednolodní renesanční kostel pseudogoticky obnovený na síňově trojlodní monumentální kostel na obdélném půdorysu o rozměrech 50,5 x 28,5 metru s pravoúhlým neodsazeným presbytářem, krytý původně břidlicovou, dnes plechovou mohutnou sedlovou střechou. Před požárem roku 1873 dosahovala střecha kolmé výšky 9 sáhů, 4 stopy a 6 coulů, nyní je vysoká pouze 14 metrů. Při znovuzřízení střechy nebyla obnovena polygonální sanktusová věžička, krytá kupolovitou helmicí, která stávala původně uprostřed hřebene střechy. Kostel s hlavním osou jdoucí ve směru údolí od severozápadu k jihovýchodu je otočen závěrem směrem k městu.

Za závěrem kostela je v ose před jižním průčelím obráceném do náměstí, přistavěná k líci zdiva diagonálně postavenými zdmi, v přízemí až k okapní římse válcová, v patrech osmiboká věž, stojící úplně mimo půdorys presbytáře. Zdi věže, podepřené dvěma opěráky, sahajícími až do výše válcovité části věže, jsou v půdoryse segmentově prohnuty a prolomeny nikou v místech, kde původně bývala okna položená v rovině s okny v závěru. Osmiboké patro věže se skládá ze dvou částí, spodní sahá až k hřebeni střechy kostela a nese ciferníky hodin. Po požáru v roce 1873 nově vyzděná horní část slouží jako zvonice. Věž bývala původně završena zvonovitou kupolí s polygonální lucernou s křížem na vrcholu, a dosahovalo celkové výšky 25 sáhů (asi 47,5 metrů). Dnes je zakončena pseudogotickou oplechovanou hrotitou jehlancovou střechou a měří 56 metrů.

V přízemí věže je prolomen renesanční profilovaný obdélný, polokruhově zakončený vstupní portál, orámovaný po stranách hladkými, nahoru se zužujícími bočními polosloupy na stylobatu. Korintská, hruškovitá hlavice sloupů je vyzdobena jednou řadou listů a rozetami pod středy abakových stran. Římsa nad sloupy je oblomena, vlys prohlouben, hladký. Nad tím se zdvihá podobná architektura o dvou válcových, balustrových sloupech, v první třetině zaškrcených a prstencem opásaných. Na spodní části sloupového dříku jsou široké kanelury, dělené můstky, horní část hladká. Hlavicemi dosahují sloupy až na kordon věže. Nad portálem v hlubokém výklenku jsou nad sebou položeny dva páry sdružených oken, spodní pár s polokruhovým, svrchní s hrotitým obloukem, oba s římsami na lavici. Stará okenní ostění jsou prostě skosena, dělící pruty s drážkami pro sklo po obou stranách jsou profilovány hruškovcem. Stěny věže jsou členěny profilovaným kordonem a hlavní kostelní římsou, jež obíhá věž i spojovací zdi. Horní, osmiboká část věže je členěna gotizujícím kordonem a okapní římsou.

V nitru věže je situováno vrtulové pískovcové schodiště. Schodnice jsou podklenuty omítnutou klenbou z cihel, uprostřed opřenou o vřeteno. Otvory ve věži, dnes zazděných, vedl vchod na devátém schodu v úrovni kostelní dlažby do „nové“ sakristie, zřízené kdysi za hlavním oltářem. Druhý otvor na 31. schodu vedl na empory. Na schodnicích, na držadle vřetena, na ostění oken a na portále jsou umístěny kamenické značky.

Obvodové stěny kostela z lomového kamene, vysoké 15 metrů, jsou doplněny 16 opěrnými pilíři s jedním ústupkem se zespodu vyžlabenou kosinou. Nárožní opěráky jsou postaveny diagonálně. Podélné stěny a průčelí kostela jsou prolomeny třemi zachovanými bohatě zdobenými, renesančními vstupními portály. Pravoúhlé profilované kamenné portály s půlkruhovými vnitřními záklenky, bočními pilastry s předloženými čtvrtsloupy a s ornamentálními hlavicemi na bohatě profilovaném soklu. Nad tím se nachází úplná římsa, nad pilastry oblomená, spodní část složená z lalošky a výžlabku, svrchní z krycí lištiny a čtvrtválce. Nástavce jsou ve tvaru tupého štítku. Profilace a ornamentace portálů je vláčná, figurální a rostlinný dekor však velmi přesně propracovaný.

Nejkrásnější je výzdoba tzv. Hornického portálu od kamenického mistra Jörga z Bamberka, prolomeného v západní stěně kostela směrem k dolu Svornost. Portál je věnován památce zakladatele Jáchymova hraběte Štěpána Šlika, nezvěstného od bitvy u Moháče dne 29. srpna 1526. Uprostřed štítového pole je v medailonu umístěno reliéfní poprsí zakladatele, podobající se poprsí na jeho pohřební medaili, obličej s krátce střiženým plnovousem, obrácený vlevo, s baretem s širokým krajem na hlavě a vlasy pokrytými calottou. Po stranách medailonu je umístěn jeho roh hojnosti vybíhající v zatočenou rozvilinu, z jehož ústí vylézá delfín. Na štítovém zastřešení je zubořez a na vrcholu okřídlená hlava andílčí. Pod poprsím je v kladí ve vlysovém páse umístěno dvojverší (distichon), zbásněné dr. Janem Neffem (Naevius), tehdejším městským fyzikem, vysekané kameníkem Jiřím z Bamberka: „HVNC PIETAS REGISQUE FAVOR ATQVE INCLITA VIRTVS ORBARVNT│VITA CONIVGE ET IMPERIO. D STEPHANVS SCHLICK. COMES Z G AN 1526 ǢTATIS 40“. Ve střední ose pilastrových hlavic se rozvijí akantový list, který podpírá otupené nároží krycí desky. Místo volut jsou na hlavicích umístěny delfíni s dolu obrácenými hlavami, Na přední zalomené ploše římsy jsou umístěny čtyřdílné rozety. V koutech archivolty jsou umístěny dva souměrné zdobené štítky, levý kartušový se třemi zavalinami.

Stejné formy štítků jsou i na obou zbylých portálech. Ve štítovém poli severního portálu je v medailonu vyvedena hlava bezvousého vojína v profilu, s helmou se zdviženým hledím. Pod medailonem je akantový list, vyplňující skoro celé štítové pole. Ve vrcholu štítu je pinie. Ostění portálu nese kamenické značky. Hlavice pilastrů východního portálu, přístupného devítistupňovým schodištěm, jsou ve středu zdobeny maskou, nad níž vyrůstá z abaku akantový list. Větší akantové listy lemují nároží hlavice. Poprsí portálu se svým provedením podobá svému protějšku na severním portále. Po obou stranách medailonu leží dva delfíni s hlavami obrácenými ven, končícími akantovými rozvilinami. Na sloupech portálu jsou rovněž vysekány kamenické značky, jedna ve středu prázdného vlysu. Dále je okolo dveří do sakristie v západní stěně, těsně vedle jižního nároží zachován menší boční půlkruhový portálek s původním orámováním, se středním obolem zdobeným reliéfním rostlinným listovým ornamentem, obíhajícím až do třetiny výšky, kde přechází ostění v jednoduchou oblinu. Na vrcholu oblouku je ve shora zavinutém štítku vytesán znak šlikovského panství Bossano.

Vnější stěny kostela jsou hladce omítnuté. Okna kostela byla při přestavbě roku 1873 zcela změněna. 16 hlavních oken dvojí různé velikosti nově doplněná gotizující spodní římsou, jsou překlenuta stlačeným hrotitým obloukem s kružbou ze dvou čtyřlistů a jednoho trojlistu. Původně bývala okna obdélná, zakončená polokruhovým obloukem, dělená dvěma kamennými pruty, jež bývaly pod obloukem jednoduše spleteny po způsobu kružby, podobně jako v dochovaných oknech ve věži. Původní okna měla rozměry 2 sáhy, 5 stop a 4 coule výšky a 1 sáh, 1 stopu a 8 coulů šířky. Pod velkými okny bývalo původně vzhledem k nutnému osvětlení prostoru pod emporami ještě 16 menších, rovněž trojdílných oken, jež byla roku 1873 úplně odstraněna, když nebyly empory po požáru znovu vyneseny. Z původní stavby z 16. století je též zachována kamenná v různých úrovních podle výšky terénu pravoúhle zalamovaná, profilovaná trnožní římsa obíhající kolem celého kostela.

Původně působil vnitřní prostor kostela jako velký jednolitý prostor. Skoro po celém obvodu obíhaly empory na sloupech. Ve volném prostoru stálo deset šestibokých sloupů z celých tesaných kmenů, které sloužily pouze jako dekorace bez jakékoliv statické funkce. Po požáru kostela v roce 1873 získal vnitřní prostor zcela jiný ráz. Do koutů byly vestavěny čtyři čtvercové tribuny (empory) na sdružených sloupech a prostor byl rozčleněn na trojlodí řadou sdružených sloupů s pupencovitými hlavicemi, vzájemně opřenými pomocí oblouků, které nesou malovaný kazetový strop z doby obnovy kostela po roce 1873 se znakem českého Království, císařským znakem Habsburské říše, rodovým znakem hrabat Šliků a znakem města Jáchymova. Za hlavním oltářem byla vložena stěna uzavírající přímočaře dnešní kněžiště, čímž byl úplně porušen dřívější stav, kdy byla věž z vnitřního prostoru kostela, pokud nebyla zakryta pozdější „novou“ sakristií, viditelná. Zachováno zůstalo renesanční kamenné ostění dveří do sakristie s rodovým znakem hrabat Šliků. Vnitřní stěny kostela bývaly původně pokryty renesančními nástěnnými malbami z let 1567-1573 od A. Cordela. Dnešní vnitřní výmalba s orientálním nádechem pochází z let 1992-1994.

Současné pseudogotické vnitřní zařízení kostela pochází z let 1876-1884 z dílny vídeňského sochaře Lehnera. Bohatě vyřezávané dřevěné oltáře a kazatelna jsou barvené a částečně zlacené.

Z původního zařízení interiéru kostela zničeného požárem v roce 1873 se dochovalo pouze několik částí inventáře. Dvě pole renesančního mřížového zábradlí z první poloviny 17. století, postavené kdysi kolem křtitelnice v jižním koutě vedle staré sakristie. Zábradlí, složené z provlékaných prutů a širokého rámce z plochého železa, je zdobeno čárovými motivy, spirály s nasazenými, z plechu vysekanými listy a jednorožcem, zakončené nůsky. V levém dveřním křídle je kosočtverečná síť a hmotný skříňový zámek s hladkým příkopem a svrchní deskou. Zábradlí dnes odděluje křestní kapli pod emporou v severovýchodním koutě lodi kostela.

Déle se dochoval renesanční litý cínový věnec novější křtitelnice o průměru 0,85 metru a šířky 0.22 metru s mísou o průměru 0,51 metru. Vynikající reliéfní práce s ornamentálními a figurálními reliéfy zhotovená jáchymovským cínařem a zvonařem Hansem Wildtem v roce 1575. Zevnější pás věnce s geometrickým ornamentem, na který navazuje kruh z ražených palmett a pás bohatých akantových rozvilin. Střední pole věnce je vyznačeno dvěma hladkými ovrubami se 35 poli, dělenými arkádami s balustrovými sloupky, se sérií sedmi pašijových výjevů, pětkrát opakovanou – Kristus na Olivetské hoře, Zatčení Krista, Ježíš před Kaifášem, Kristus korunován trním, Pilát si myje ruce, Kristus nese kříž, Kalvárie. V 36. poli je znak nakladatele, mužský trup, po stranách klenotu iniciály „H R“ (patrně jáchymovského patricije Hanse Rotha) a u paty štítu rytý letopočet 1575. Věnec je dovnitř ohraničen páskem ornamentu z akantových rozvilin, stejným jako na okraji mísy. Dno mísy je bez ozdoby. Na zevním hladkém kraji věnce je městská jáchymovská značka a dvakrát mistrovská značka jáchymovského kováře Hanse Wildta: zvonek a iniciály „H W“.

V interiéru kostela se zachovaly rovněž renesanční znakové náhrobníky. Značně poškozený pískovcový náhrobek z roku 1575 o rozměrech 1,80 x 0,75 metru je situován v dlažbě pod hudební kruchtou. Levá horní půle kamene je však uražena, znak a nápis jsou skoro úplně ošlapány, zbývají jen nesouvislé zbytky písmen. Náhrobek byl zasazen na paměť prvního císařského sekretáře dvorní komory Kašpara Geitzkoflera z Greifeneggu, který zemřel 15. října 1575 v Karlových Varech ve věku 44 let a byl do Jáchymova převezen k pohřbení v děkanském kostele.

Druhý náhrobník z červeného mramoru z roku 1613 o rozměrech 1.95 x 1,05 metru je zasazen ve zdi mezi západním portálem a oltářem sv. Josefa. V horní části je nápisová deska, v dolní části ve čtyřkruhu bohatě provedený znak. Opis, částečně nečitelný: „…Monats Oktrobis gegen morgen umb׀ Ein Uhr Anno 1613…“ a citát z Izasiáše, 26. kap. V sakristie je zazděn pískovcový medailon, jediný zbytek rozbitého náhrobku první manželky hraběte Lorenze Šlika, Kateřiny z Wartenberka z roku 1541. Pískovcový portrétní medailón o průměru 0,33 metru nese reliéfní hlavu chlapce, na pravém okraji označený STEFAN. Těchto medailonů (Kopfstücke) bývalo kolem náhrobku osazeno celkem osm, označených jmény: Joannes, Veronice, Catharina, Adam, Christoph, Susanna, Stephan a Eleonora. Opis náhrobku zněl: „Dum gravido dubium tentaret copore partum, Inclyta cum foetu proh. Caharina perit. Obiit VII. Kalenda May Anno Domini M. D. XLI“.

Během ničivého požáru kostela v roce 1873 byl mimo jiné zničen umělecky nejcennější trojdílný křídlový oltář z roku 1545, malovaný Lucasem Cranachem. Ve středu oltáře býval obraz Ježíše na kříži mezi lotry, posmívaného učenci s průvodem ke Kalvárii v pozadí. Na pohyblivém levém křídle byl obraz Zmrtvýchvstání Krista, na pravém obraz Krista na Olivetské hoře. Při zavřený pohyblivých křídlech byl na levé straně obraz Mojžíše dávajícího zákony na deskách a na pravé pak obraz Ježíš jako dobrý pastýř s beránkem. Na levém pevném křídle býval obraz Křtu Kristova v Jordáně a na pravém obraz Potopy. V nástavci oltáře býval umístěn obraz Seslání sv. Ducha. Nad ním bývala postavena socha sv. Michala s vahami, na jedné misce byl hříšník, na druhé závaží hříchů.

V predelle býval umístěn obraz Poslední večeře Páně a hlavy apoštolů ve formě podobizen slavných současníků. Mezi nimi byla i hlava samotného umělce a vpravo v rohu také jeho značka (okřídlený dráček). Na zadní straně oltáře byly pod obrazem Boha otce nápisy: „Ich Glauber in Gott Vater, allmechtigen Scheppfer Himmels und der Erden“ a „Dekretu nicenoe Synodi contra Cikoma Caus hub. Centant. Ao 787 Jus: ipsa: Nam Deus est quod imago docet. Sed non Deus: Hanc videa, sed mente colas quod cernis in ipsa“. Mimo to byly na zadní straně oltář vyobrazeny poslední věci člověka, smrt, soud a nebeské království a také rozličné práce hornické. Po straně byla podobizna Štěpána Šlika, dvojverší (distichon), zbásněné dr. Janem Neffem (Naevius) a pod tím věnování.

Dále bylo zničeno osm původních epitafů na stěnách, z nichž tři údajně maloval Albrecht Dürer, hlavní oltář ze šedivého mramoru s obrazem svatého Jáchyma, oltář Svatého kříže s postavou Krista ze stříbra uprostřed kostela, pod ním hrob Boží sestavený ze stříbrných rud, horníkem nesená a ve stříbře tepaná kazatelna a mnoho dalších vzácností.

Původně bývaly v kostele postaveny varhany z doby po roce 1799 s mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Dnes se zde nacházejí varhany z roku 1875 od varhanářské firmy Steinmayer z Oettingenu. Původně mechanický nástroj s dvěma manuály, 26 rejstříky a kuželkovitými vzdušnicemi byl roku 1908 přestavěn varhanářem Christophem Müllerem z Pomezí na pneumatický s kuželkovitými vzdušnicemi. Počet rejstříků byl tehdy snížen na 25.

Ve věži kostela jsou dnes zavěšeny dva zvony z roku 1992 ze zvonařské dílny Marie Tomáškové-Dytrchové z Brodku u Přerova, ulité z odstřižků měděného plechu, které zbyly po opravách střech kostelů v Jáchymově v letech 1983-1984 a na Božím Daru v letech 1988-1989. Větší, vážící 850 kilogramů, byl zasvěcen patronům města sv. Jáchymovi a sv. Anně, a menší, 500 kilogramů, pak Panně Marii. Zvony jsou naladěny do akordu Fis 1, Ais 1, Es 2, Fis 2 a jsou opatřeny elektrickým pohonem s elektronickou synchronizací.