Jáchymov - rozhledna na Klínovci

Nejvyšší vrchol Krušných hor, Klínovec (Keilberg, 1.244 m n. m.), vypínající se asi 5 kilometrů severovýchodně od města Jáchymov (Sankt Joachimsthal), byl od počátku 19. století vyhledávaným výletním místem s dalekým rozhledem. Vrchol navštěvovali především lázeňští hosté z Karlových Varů. V roce 1817 byla na plochém vrcholu Klínovce vztyčena jednoduchá dřevěná vyhlídková pyramida. Roku 1838 na jejím místě postavili jáchymovští občané, poštmistr Florián Makasy spolu s hostinským Petrem Weiglem dřevěný vyhlídkový gloriet. V polovině 19. století byla k vrcholu vybudována zpevněná příjezdová cesta. V roce 1868 však gloriet do základů shořel a vrchol Klínovce tak zůstal zcela prázdný.

Dne 30. května 1880 byl v Jáchymově založen spolek Erzgebirgsverein (Krušnohorský spolek), jehož hlavním bodem ve stanovách byla výstavba turistických zařízení. Již v létě roku 1880 se členové spolku rozhodli vystavět na vrcholu Klínovce novou zděnou vyhlídkovou věž. Potřebné finance na stavbu byly získávány prostřednictvím vyhlášené veřejné sbírky. Ještě v roce 1880 pak spolek na podporu svého záměru postavil během jednoho týdne na vrcholu Klínovce jednoduchou dvoupatrovou provizorní dřevěnou konstrukci, která zde stála až do roku 1883. V roce 1882 jáchymovská radnice propůjčila spolku bezplatně na vrcholku hory potřebný pozemek a dala svolení k těžbě kamene a písku na Klínovci. V roce 1883 proběhla následně omezená architektonická soutěž na projekt nové vyhlídkové věže. Své návrhy přihlásili pouze dva známí účastníci, plzeňský podnikatel Johann Unger a známý podkrušnohorský stavitel Josef Peter z Kadaně, jehož projekt byl porotou přijat.

Dne 17. června 1883 byla poté staviteli Peterovi svěřena výstavba rozhledny s rozpočtem 3.300 zlatých. Do konce stavební sezóny dne 27. září 1883 byla za obtížných povětrnostních podmínek věž vyzděna do úrovně vyhlídkové plošiny. Stavba byla poté dokončena během léta roku 1884. Celkové náklady na stavbu vystoupily oproti původnímu projektu na 4.300 zlatých. Dne 3. srpna 1884 poté proběhlo velkolepé slavnostní vysvěcení nové rozhledny a její předání k užívání za početného shromáždění obyvatel z širokého okolí. Vyhlídková věž byla tehdy pojmenována po císaři Františku Josefu I Kaiser-Franz-Josephs-Turm. Počet návštěvníků rychle vzrůstal, v roce 1885 vrchol navštívilo 6.000 lidí, z toho však podle záznamů pouze 4.623 turistů vystoupilo také na rozhlednu. Důvodem prý byla především fyzická náročnost výstupu a velmi úzký prostor schodiště. Vstupné na věž v té době činilo 10 krejcarů.

V souvislosti s rozvojem turismu byl v roce 1893 v sousedství vyhlídkové věže postaven zděný objekt výletního hostince s místností pro provizorní ubytování deseti osob, bytem pro hlídače a stájí pro osm koní. Hostinec, otevřený dne 18. srpna 1893, býval v provozu každoročně od 1. května do 30. září. Hostinec však nedostačoval stále rostoucímu počtu návštěvníků a proto musely být jeho prostory několikrát rozšiřovány. V červnu roku 1897 byla na Klínovci zřízena poštovní stanice, ze které bylo během první turistické sezóny odesláno přes 7 000 zásilek. Roku 1900 byly k původnímu hostinci přistavěny první objekty horského hotelu, prostorný, tzv. Dotzauerův sál, kuchyň a devět pokojů pro hosty v prvním poschodí.

Roku 1908 se na vrcholu Klínovce se z podnětu J. R. Sobitschky z Loučné uskutečnila Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Rudohoří na počest šedesátileté vlády císaře Františka Josefa I. V této souvislosti byla v roce 1907 v sousedství rozhledny a horského hotelu vystavěna prostorná výstavní hala s kazetovým stropem s 26 erby vystavujících krušnohorských měst. Výstavu, která byla s velkou slávou otevřena dne 1. června 1908, navštívilo na 40 000 návštěvníků a významných hostů.

V době před první světovou válkou byl v letech 1912-1913 horský hotel postupně rozšiřován až na ubytovací kapacitu 80 lůžek ve 40 pokojích, přistavěny byly garáže pro automobily a stáje pro 35 koní. Celý komplex budov byl tehdy opláštěn dřevěnými latěmi. Dříve se na vrcholu Klínovce nacházela rovněž meteorologická stanice. Od roku 1918 nese původní výstavní hala, přeměněná během adaptace na restaurační jídelnu, název Sobitschkův sál. V roce 1919 musela být provedena oprava rozhledny. Počet návštěvníků Klínovce a turistů stále vzrůstal zejména díky výstavbě nové silnice, až na vrchol poté pravidelně zajížděl autobus z Karlových Varů. Po požáru jedné z budov v roce 1929 a následné dostavbě byla dokončena výstavba uceleného komplexu horského hotelu s rozhlednou. Kapacita ubytování byla navýšena na 112 lůžek. V hotelu se nacházely již tři velké sály, Dotzauerův, Sobitschkův a nový Müllerův sál, pojmenovaný po dlouholetém předsedovi jáchymovského krušnohorského spolku.

Během druhé světové války byl komplex horského hotelu zabrán pro vojenské účely. Po roce 1945 byl celý objekt převeden do majetku státu, v letech 1951-1960 poté sloužil armádě jako rekreační středisko. V padesátých letech 20. století byl v souvislosti s rozvojem televizního vysílání na vrcholu Klínovce v sousedství objektu horského hotelu postaven 80 metrů vysoký telekomunikační vysílač. Rozhledna tak ztratila dominantní postavení na panoramatu Krušných hor. Po opětovném zpřístupnění oblasti pohraničí veřejnosti byl na Klínovci obnoven hotelový provoz, který poté zajišťoval až do roku 1990 podnik Restaurace a jídelny Karlovy Vary. V sedmdesátých letech 20. století bylo obvodové zdivo zchátralé rozhledny z obou stran zpevněno betonovým pláštěm, tzv. torkretáží, která však ještě více urychlila postupnou destrukci zdiva. V roce 1983 byla poté provedena zatím poslední částečná rekonstrukce objektů horského hotelu, opravy však byly realizovány svépomocí a celý komplex tak během druhé poloviny 20. století postupně zcela zchátral.

Po roce 1989 přešel v rámci privatizace celý komplex horského hotelu spolu s rozhlednou jako historický majetek pod město Jáchymov. Již v roce 1991 odprodalo město objekty na Klínovci za 18 milionů korun společnosti Interconex a. s. Litoměřice, která však přes příslib investice do oprav zchátralého komplexu částkou 25 milionů korun hned po zaplacení kupní ceny přeprodala hotel i s pozemky Českému národnímu investičnímu fondu v Litoměřicích. Dne 6. března 1992 byl komplex horského hotelu na Klínovci spolu s rozhlednou zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 29322/4-4765.

Dalším v řadě vlastníků se stala firma Moon a. s. z Prahy, která zbavila hotelový komplex bankovních zástav a snažila se jej neúspěšně pronajímat. Objekty však nebyly udržovány a nadále postupně chátraly. Záchranu nepřinesly ani plány německých investorů na generální rekonstrukci hotelového komplexu. V době kolem roku se dokonce objevil návrh vybudovat z hotelu utečenecký tábor. V zimě na přelomu let 2002-2003 způsobila vichřice velké škody na střešním plášti. V červnu roku 2003 sice podala společnost Moon a. s. žádost na Městský úřad v Ostrově o příspěvek na rekonstrukci střechy objektu, následně se však rozhodla ukončit provoz hotelu a areál na Klínovci prodat městu Jáchymov, které však nabídku odmítlo.

V srpnu roku 2003 zakoupila zchátralý komplex bývalého horského hotelu spolu s rozhlednou za 14 milionů 80 tisíc korun servisní společnost Služby Boží Dar s r. o., jejímž jediným vlastníkem je město Boží Dar. Podle plánů měly objekty na Klínovci projít v letech 2004-2008 celkovou rekonstrukcí nákladem zhruba 150 milionů korun. Pro získání potřebných financí na opravy byl založen Nadační fond Klínovec, jehož patronem se stal český reprezentant v běhu na lyžích Lukáš Bauer z Božího Daru, a v srpnu roku 2004 byla vyhlášena veřejná sbírka. Vzhledem k havarijnímu stavu byla v září roku 2004 uzavřena vyhlídková věž.

Na jaře roku 2005 měla být následně provedena celková rekonstrukce vnějšího pláště věže pomocí speciální omítky odolné nepříznivému počasí nákladem přes 2,5 milionu korun. V červnu roku 2005 měla být poté opravená rozhledna znovu zpřístupněna veřejnosti, krátce po zahájení stavebních prací však bylo zjištěno staticky narušené obvodové zdivo věže a rekonstrukce byla díky navýšení nákladů přerušena. Po odstranění betonového torkrétu se totiž začala horní část rozhledny svou vahou rozjíždět. Objekt navíc vykazoval díky nekompaktnímu podloží vychýlení asi o 80 cm. Vyhlídková věž byla následně provizorně zpevněna a přepásána ocelovými lany. Zahájení generální rekonstrukce věže se několik let odsouvalo pro nedostatek finančních prostředků. V letech 2003-2009 se přesto do základní údržby a dalších souvisejících prací investována částka přes 6,5 milionu Kč.

V roce 2009 odkoupilo komplex zdevastovaného horského hotelu spolu s rozhlednou od společnosti Služby Boží Dar samo město Boží Dar. V roce 2012 následně přistoupil nový vlastník k celkové rekonstrukci zdevastované rozhledny nákladem zhruba 15 milionů korun za přispění z rozpočtu evropského Programu Cíl 3/ Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007 - 2013 ve výši 85 % a dalšími 5% ze státního rozpočtu České republiky, zbytek částky uhradilo město Boží Dar.

Stavební práce, zahájené v červenci roku 2012, realizovala firma Chládek a Tintěra z Litoměřic. Celá konstrukce kamenné vyhlídkové věže byla pro její havarijní stav kompletně demontována, jednotlivé kamenné prvky zaměřeny a označeny. Vybudovány byly nové základy, nad nimiž byla následně vystavěna přesná replika původní rozhledny. Při obnově byly z důvodu velkého poškození opětovně použity pouze některé původní stavební prvky, především schodišťové stupně, sloupky a dláždění ochozu, profilované římsy nebo repasovaná historická okna. Z větší části jsou rovněž původní konstrukce střechy věže, kterou osadil jeřáb na tubus obnovené věž v červenci roku 2013. Kvůli vysoké vlhkosti musely být některé dokončovací práce přesunuty až na jaro roku 2014. Dne 28. října 2013 následně proběhlo slavnostní znovuotevření obnovené rozhledny za hojné účasti obyvatel z okolí.

Zděná kamenná vyhlídková věž na osmibokém půdorysu s krytou zasklenou vyhlídkovou plošinou a ochozem, krytá plechovou osmibokou jehlancovou střechou s makovicí na vrcholu, dosahuje celkové výšky 17 metrů. Základnu věže tvoří hranolová podesta s nárožními pilíři, spojenými mezioblouky. Po stranách podesty jsou situovány dvě menší prostory na čtvercových půdorysech, kryté nízkými plechovými valbovými střechami. Vnější plášť rozhledny je tvořen skládanými pravidelnými kamennými kvádry s vynesenými římsami mezi patry. Schodiště je osvětleno menšími obdélnými, v prvním patře polokruhově zakončenými okny, prolomenými ve všech stěnách jednotlivých pater.

Vyhlídkový ochoz ve výšce 14 metrů je přístupný po 75 kamenných schodech točitých proti směru hodinových ručiček. V přízemních místnostech objektu se nachází stálá expozice o historii rozhledny se snímky z rozsáhlé rekonstrukce. Shlédnout je možné aktuální záběry z webových kamer umístěných na ochozu věže.

Z vyhlídkového ochozu rozhledny se nabízí rozsáhlý kruhový výhled. Severovýchodním směrem na hřebeny Krušných hor až po Děčínský Sněžník, východně na České Středohoří a při velmi dobré viditelnosti na Lužické hory, Ještěd, Sněžku či Říp, jihovýchodně na Doupovské hory, jižně na Tepelskou vrchovinu, jihozápadně Slavkovský les, Český les a Šumavu, západně na západní část Krušných hor a severně na území Německa.