Javorná - kostel sv. Jana Nepomuckého

Původně zámeckou barokní kapli sv. Jana Nepomuckého nechali vystavět v letech 1729-1730 tehdejší majitelé zdejšího panství Kounic-Questenberkové podle návrhu neznámého architekta v rámci přestavby původní tvrze s poplužním dvorem na reprezentativní zámek severozápadně od vsi Javorná (Gabhorn). Zámecká kaple v podobě rizalitu zaujala severní frontu západního křídla nedokončeného zámeckého objektu.

V roce 1775 opravil staré varhany kaple nejmenovaný loketský varhanář za 5 zlatých. V roce 1836 byla při zámecké kapli zřízena lokálie. Roku 1849 postavil chebský varhanář Johann Georg Müller nové varhany za 550 zlatých. Patrně po požáru původního farního kostela sv. Martina v Javorné, který již nebyl poté obnoven, byla zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého přeměněna na farní kostel, náležející do zdejší farnosti. Během 1. světové války byly v roce 1916 zrekvírovány původní zvony kostel z roku 1732 na válečné účely. Roku 1926 byly do zvoničky kostela zavěšeny nové zvony, ulité zvonařskou firmou Richarda Herolda z Chomutova.

V roce 1929 odkoupila zámek spolu s kostelem od tehdejších majitelů bečovského panství Beaufort-Spontinů staroboleslavská Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána, které byl areál v roce 1948 zabaven a zestátněn. Zámecký areál poté sloužil potřebám státního statku a spolu s kostelem postupně zcela zchátral. Zdivo kostela bylo postupně narušováno vlhkostí, způsobenou spodní vodou.

Po roce 1990 požádala staroboleslavská kapitula o navrácení zámku spolu s kostelem, o vlastníkovi areálu se však následně vedly dlouholeté spory. V roce 2007 bylo staroboleslavské kapitule nepochopitelně navráceno pouze západní křídlo zámku spolu s kostelem sv. Jana Nepomuckého. Teprve roku 2010 převedl stát na staroboleslavskou Kolegiátní kapitulu sv. Kosmy a Damiána i druhé křídlo zámku. Kapitula následně provedla základní zabezpečení objektů a zahájila záchranu a obnovu celého zámeckého areálu, který se nacházel v havarijním stavu, za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje.

Sakrální stavbu, zaujímající severní frontu západního křídla zámeckého objektu, vyčleňuje její hmota a náročnější architektonické řešení. Jedná se o jednolodní halový barokní kostel na obdélném půdorysu o rozměrech 21 x 10,15 metru s rovným závěrem, krytý šindelovou mansardovou střechou s otevřenou oplechovanou osmibokou sloupkovou zvoničkou s cibulovou bání s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu.

Hlavní severní trojosé vstupní průčelí kostela je členěno pilastrovým řádem na vysokém kvádrovém soklu, vynášejícím mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsu pod střechou. Nad obdélným kamenným portálem vchodu s uchy je nad zprohýbanou supraportou v polokruhově zakončené nice umístěna pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého s dvojicí lvů po stranách, nesoucích questenberský a kounický rodový znak. v nadpraží je osazena kovová reliéfní deska se znakem staroboleslavské kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána. Nad výklenkem se sochou světce je situována zaslepené okno s ostěním a zprohýbanou suprafenestrou. Ve velkých obdobných nikách v postranních osách průčelí jsou postaveny pískovcové sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa.

Boční pětiosá průčelí kostela, členěná pilastrovým řádem na vysokém kvádrovém soklu, vynášejícím mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsu pod střechou, jsou prolomena obdélným okny s kamenným ostěním s uchy, zdobenými zprohýbanými suprafenestrami. Ve čtvrté ose je okno v přízemí nahrazeno kamenným portálem bočního vstupu s velkým výklenkem nad zprohýbanou supraportou.

Vnitřní jednotný prostor kostela, na podlouhlém obdélném půdorysu, je plochostropý, krytý fabionovým stropem se štukovými zrcadly. Vnitřní stěny kostela jsou členěny jednoduchými pilastry a úseky kladí.

Jednotné barokní vnitřní zařízení kostela pochází z doby výstavby objektu. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1731 je tvořen mensou s jednoduchým tabernáklem. Nad ní se na stěně rozkládá velký mřížkový rám s rokajovou výzdobou, v jehož středu je zavěšen oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého před Pannou Marií. V kartuši na vrcholu rámu je osazen obraz Křtu Kristova v Jordánu. Po stranách oltářního rámu jsou na stěně zavěšeny velké obrazy, připomínající těžbu železné rudy v okolí Javorné. Napravo je zavěšen obraz sv. Prokopa, žehnajícího kusu železné rudy, kterou mu ukazuje horník v muldě. Nalevo pak obraz sv. Jiljí s ďáblem na řetězu. Hlavní oltář je od ostatního prostoru oddělen pouze mřížkou.

Postranní oltáře s obdobnými rámovými nástavci stojí při bočních stěnách kostela. Při pravé boční stěně kostela je postaven barokní postranní oltář sv. Dominika. Ve středu oltáře je zavěšen oltářní obraz sv. Dominika od Josefa Kramolína, signovaný „I. K. 1802“. V rámovém nástavci oltáře v podobě medailonu je zavěšen obraz sv. Barbory. V duté otevřené menze oltáře, představující kryptu s hrobem, je uložena plastika odpočívající sv. Rozálie. Při levé boční stěně kostela je postaven protějškový barokní postranní oltář sv. Aloise stejné architektury s oltářním obrazem sv. Aloise od Josefa Kramolína, signovaný „I. K. 1802“. V rámovém nástavci oltáře je zavěšen obraz sv. Antonína Paduánského. V duté otevřené menze oltáře, představující kryptu s hrobem, je uložena plastika odpočívající sv. Máří Magdalény. V tabernáklu na menze je umístěna dřevěná polychromovaná soška Piety z 19. století

Na stěnách kostela je zavěšen přemalovaný obraz sv. Martina z 18. století, přenesený patrně z původního kostela sv. Martina, a obraz Černé Madony. Mezi liturgické předměty kostela patří děrovaná stříbrná monstrance, zdobená modrými a červenými kameny. Dále pozlacené měděné ciborium, dva měděné kalichy a velké a malé cínové svícny. Kostelní lavice jsou z 19. století, vytvořené podle staršího vzoru. Na kruchtě jsou postaveny dvoumanuálové varhany z roku 1849 od chebského varhanáře Johanna Georga Müllera s 12 rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Původně zde bývaly umístěny varhany neznámého stáří s mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí.

Ve zvoničce kostela jsou zavěšeny dva zvony z roku 1926 od zvonařské firmy Richarda Herolda z Chomutova. Původní zvony z roku 1732 byly zrekvírovány v roce 1916 na válečné účely.