Javorná - Rábův mlýn

Vodní mlýn, nazývaný Rábův mlýn (Raben Mühle), byl vystavěn v neznámé době v údolí na levém břehu potoka Javorná (Schwarzwasser Bach) na jihozápadním úpatí vrchu Vogelherd (652 m n. m.) asi 1,7 kilometru jižně od vsi Javorná (Gabhorn). Areál Rábova mlýna tvořily dva mlýnské provozy vzdálené za sebou zhruba 200 metrů. Ač ležely již na katastru Javorné, náležely původně oba mlýnské objekty čp. 38 a 39 ke vsi Rybničná (Teichhäuseln). Rábův mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768.

Koncem 18. století vlastnil Rábův mlýn Josef Grössler a k roku 1804 převzal provoz Winzenz Grössler. V první polovině 19. století vznikla nad zadním areálem na oblíbeném výletním místě u přírodní památky samota Viklan (Wackelstein). K roku 1842 je krátce jako vlastník připomínán Josef Grund. Podle vepsané poznámky na mapě stabilního katastru z roku 1842 je však již ve vlastnictví mlýna čp. 38 uveden Eduard Syha. V roce 1846 pak přešel mlýn do vlastnictví manželů Engelbarta a Ludmilly Syhových. V polovině 19. století byla v areálu Rábova mlýna provozována také pila na prkna.

K roku 1856 držel Rábův mlýn s pilou mlynářský mistr Engelbert Syha spolu s manželkou Ludmilou, rozenou Riedl z Dlouhé čp. 1. V roce 1870 zdědil mlýn syn Eduard Syha spolu s novomanželkou Annou, rozenou Rott, z Javorné čp. 33. Na konci 19. století byl nedaleko Rábova mlýna na protilehlém břehu potoka při cestě do Německého Chloumku vystavěn později velice oblíbený výletní hostinec „Ruhestein“ s lesní kaplí Panny Marie.

Roku 1914 provozoval zdejší mlýnský provoz s pilou Eduard Syha a po něm manželé Edwin a Maria Syhovi. Pravděpodobně v této době byly oba provozy Rábová mlýna připojeny ke katastru vsi Javorná a získaly nové čp. 65 a 66. Zadní část provozu již však tehdy nebyla patrně využívána a byla opuštěna. Již na snímku vojenského leteckého mapování z roku 1938 je zadní mlýnský objekt se sousední hospodářskou budovou zachyceny ve zříceninách.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války byl však provoz mlýnu patrně ukončen. Již na počátku padesátých let 20. století je uváděn v rozvalinách. Roku 1952 byla již hlavní mlýnská budova přední části areálu bez zastřešení, sousední hospodářské budovy stály bez poškození. Podle dalšího leteckého snímku z roku 1961 zůstávalo ze všech objektů areálu bývalého mlýna pouze obvodové zdivo, které postupně zarůstalo náletovými dřevinami. V průběhu druhé poloviny 20. století byly ruiny budov v přední části areálu využity jako podesty pro výstavbu dvou rekreačních chatek. Dnes je celý areál opuštěný, chatky vyrabované a nevyužívané.