Jelení - kostel sv. Antonína Paduánského

Pozdně barokní kostel sv. Antonína Paduánského nechal vystavět v roce 1779 tehdejší majitel nejdeckého panství hrabě Ludwig Hartig podle návrhu neznámého architekta na jihovýchodním konci návsi uprostřed vsi Jelení (Hirschenstand). Kostel býval zpočátku filiálním ke kostelu sv. Martina v Nejdku. Dne 4. října 1779 následně hrabě Ludwig Hartig ke kostelu dosadil kaplana. V roce 1786 poté získal zdejší kostel vlastního faráře. Ke zdejší farnosti byla připojena kromě Jelení také ves Chaloupky (Neuhaus). V roce 1832 byl kostel klasicistně upraven a patrně vybaven novým mobiliářem. V průběhu druhé poloviny 19. století byla pod kostelem vystavěna nová budova školy a fary. Roku 1914 postavil pražský varhanář Jindřich Schiffner v kostele nové varhany.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení kostela bylo následně rozkradeno či zničeno. V souvislosti se začleněním do pohraničního pásma nebyla již nikdy znovu zcela dosídlena a původní zástavba byla postupně bořena. Roku 1955 byla úředně zrušena zdejší farnost. V průběhu padesátých let 20. století měl opuštěný kostel po úmyslném zapálení částečně vyhořet. Interiér zdevastovaného kostela poté sloužil jako úkryt krav na sousedních pastvinách před nepřízní počasí. Krovy kostela se tehdy vyřezávaly na palivové dříví.

Před průjezdem cyklistického Závodu míru v šedesátých letech 20. století přijela ženijní rota a „uklízela“ okolí. Kolem kostela mezi stavbou a hřbitovem provedla buldozerem hluboký zářez tak, že vzala i část hřbitova. Rýha obnažila rakve a kosterní pozůstatky. Následně vojáci kostel odstřelili a zahrnuli do zářezu a následně zarovnali s terénem. Dnes jsou stopy po kostele v terénu málo rozpoznatelné.

V roce 1993 vztyčili němečtí rodáci ze vsí Jelení a Chaloupky na místě strženého kostela Antonína Paduánského památník na zničenou ves s kostelem a obětem světových válek v podobě malé kapličky a stylizovaného oltáře. Dne 15. května 1993 byl památník slavnostně vysvěcen.

Neorientovaný jednolodní pozdně barokní kostel s obdélnou lodí a připojeným užším obdélným, trojboce uzavřený presbytářem, krytý šindelovou valbovou střechou. Nad vstupním severozápadním průčelím se tyčila hranolová zvonová věž zakončená cibulovou bání s otevřenou šestibokou sloupkovou lucernou s makovicí a dvouramenným křížem na hrotnici. Při severní straně presbytáře byla připojena obdélná sakristie.

Trojosé vstupní severozápadní průčelí v podobě předstupujícího rizalitu podvěží bývalo prolomeno obdélným portálem vchodu s profilovaným klasicistním trojúhelným frontonem a velkým polokruhovým oknem v ose nad ním. Přední strana zvonového patra věže byla otevřeny vysokým obdélným, polokruhově zakončeným oknem, boční strany nízkými půlkruhovými okny. Pod střechou věže byly ne všech čtyřech stranách situovány kruhové ciferníky věžních hodin. Boční stěny rizalitu byly prolomeny dvěma kruhovými okénky nad sebou, osvětlujícími prostor schodiště.

Podélné stěny lodi kostela bývaly prolomeny trojicemi výše položených, nízkých obdélných, polokruhově zakončených oken. V ose jižní stěny byly situován obdélný portál bočního vchodu s přesazeným schodištěm. Boční stěny presbytáře a závěru byly prolomeny úzkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Vnější stěny kostela bývaly členěny širokými lizénovými rámci a završeny vysazenou profilovanou korunní římsou pod střechou. Vnitřní prostor lodi a presbytáře býval zaklenut velenými klenbami na pásech.

Vnitřní zařízení kostela pocházelo z doby stavby kostela v klasicistním stylu. Varhany pocházely z roku 1914 od pražského varhanáře Jindřicha Schiffnera.