Jeřeň - tvrz

Gotická vodní tvrz byla založena jako sídlo místního vladyckého rodu zřejmě již ve druhé polovině 13. století na jižním okraji vsi Jeřeň (Girschen). První písemná zmínka o zdejší vsi pochází z roku 1280, kdy zde seděl Konrád z Jeřeně, purkrabí hradu Třebovské Hradisko, připomínaný zde ještě k roku 1281. V letech 1289-1291 je na zdejším statku doložen Oldřich z Jeřeně, syn Dluhomila z Nečtin. První výslovná zpráva o zdejší tvrzi pochází z roku 1321, kdy ji spolu se vsí držel Evan z Jeřeně z rodu vladyků z Nečtin, který zde poté seděl až do roku 1354. Poté následovali v držení statku Jeřeň jeho synové Jan, Heřman a Evan Jan, který se vydal na duchovní dráhu. K roku 1379 vystupuje vladyka Heřman z Jeřeně jako patron kostela sv. Markéty ve Skytalech. V roce 1382 prodal vladyka Heřman, který získal hrad Buben na Plzeňsku, spolu s bratrem Evanem Janem statky Jeřeň a nedaleké Skytaly pánům z Rýzmburka. V roce 1407 seděl na zdejší tvrzi „zchudlý“ Boreš z Rýzmburka na Jeřeni (de Gerznie).

K roku 1467 je připomínaný Detřich Skola z Jeřeně. V roce 1476 na zdejším statku seděl Jan Vykart ze Šanova, jehož potomci Jan, Aleš a Detřich si Jeřeň vložili po roce 1541 do obnovených desek zemských. Následně se bratři majetkově rozdělili a Jeřeň připadla Alešovi ze Šanova, který ji držel ještě roku 1558. Poté seděl na zdejší tvrzi Vykart ze Šanova, připomínaný zde k roku 1575. Po smrti Vykarta v době před rokem 1585, zdědilo zdejší zboží jeho pět synů Bedřich, Adam, Jan, Jáchym a Jiřík, kteří prodali zboží Jeřeň s tvrzí Janu Valdemarovi z Lobkovic na Mašťově. V roce 1585 však Jan Valdemar z Lobkovic prodal tvrz Jeřeň spolu s poplužním dvorem, celou vsí a příslušenstvím Kryštofu Štampachovi ze Štampachu, držiteli panství Valeč, k němuž pak Jeřeň už poté trvale patřila. Zdejší tvrz tehdy ztratila význam jako středisko samostatného statku a byla opuštěna. Někdy poté tvrz vyhořela a následně postupně zcela zanikla. Zdivo tvrze bylo patrně využíváno obyvateli vsi jako stavební materiál.

Dne 18. ledna 1964 bylo tvrziště zapsáno na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 28118/4-865. V roce 1997 byl na tvrzišti proveden archeologický průzkum Karlovarského muzea pod vedením Mgr. Jiřího Klsáka. Lokalitou byla vedena křížová sonda s rameny o rozměrech 830 x 140 cm se středem uprostřed kruhové plošiny vlastní tvrze, kterou byl zachycen zděný čtvercový objekt. Na základě nalezeného archeologického materiálu stanoveno období osídlení lokality rámcově v rozmezí 13. a 16. století. Mladší nálezy byly již velmi sporadické. V sondách byly objeveny výrazné stopy požáru v podobě propálené červené hlíny.

Gotická vodní tvrz. Dodnes dochovalo výrazné a dobře dochované tvrziště přibližně kruhového půdorysu o průměru až 40 metrů. Okolo centrálního kruhového pahorku vlastní tvrze o průměru asi 25 metrů, zdvihající se ještě dnes asi 4 metry nad terénem, obíhal mohutný vodní příkop, původně široký 10-15 metrů. Zbytek příkopu je dnes na východní straně zavodněný a v jeho jižní části protéká drobná vodoteč. Na západní straně lokality se zachoval valovitý útvar vyhozený před hranou příkopu.

Plocha vlastní tvrze je dnes zarovnaná, beze stop původní zástavby. V jihozápadní části plošiny stávala dříve archeologickým průzkumem z roku 1997 zachycená dvojpodlažní nebo třípodlažní kamenná budova na nejspíše čtvercovém půdorysu o rozměrech 10 x 10 metrů o mocnosti zdiva nejméně 280 cm. Kamenné zdivo bylo spojované bílou jílovitou hlínou, s jasnou zřetelnou vnější i vnitřní lící s náznakem dalšího vnitřního členění prostoru. Západně od budovy mohl stávat další neznámý kamenný objekt, jako součást předpokládaného typu gotické tvrze s obytnou věží. Zbývající zástavba lokality byla tvořena dřevěnými konstrukcemi.

Do centrálního pahorku byly v patrně v průběhu 19. století ze severozápadu a severu druhotně zahloubeny tři, dnes již polozřícené, klenuté sklepy. Lokalita je dnes silně zarostlá neudržovaným sadem, stromy a keři, plošina vlastní tvrze je udržována, slouží jako místo pro posezení u ohniště obyvateli sousedního domu.