Jírov (Jurau)

První písemná zmínka o vsi Jírov pochází z roku 1288, kdy ji drželi Odolen z Chyš a Jindřich z Výrova. Již následujícího roku 1289 jsou zde uváděni 4 majitelé: Přibyslav z Očichova, Jindřich a Bohuslav z Výrova a Beneš z Doupova. Po dalších držitelích je zde roku 1450 uváděn Jan Doupovec z Doupova a na Výrově, který seděl na zdejší tvrzi, tehdy poprvé zmiňované. Koncem 15. století byl již Jírov spolu s tvrzí připojen k panství Doupov. Tím zdejší tvrz ztratila svou vojensko-správní funkci, zpustla a zanikla. Berní rula z roku 1654 uvádí v Jírově 3 sedláky a 7 chalupníků – 2 chalupy však byly pusté. Další stavení byla dobrá, jen žitná pole špatná. Berní rula dále uvádí, že je „živnost jich z dříví sekání a předivem“. Sommer ve své Topografii z roku 1847 uvádí v Jírově 25 domů se 152 obyvateli, 1 hospodu a půl hodiny od vsi panský poplužní dvůr Neuhof, zvaný také Ödhof (Pustý dvůr). Dále uvádí na začátku lesa, poblíž tohoto dvora, zbytky budovy, která bývala kostelem sv. Vojtěcha. Kousek dál prý byly zbytky hradu a výše na louce stopy po několika budovách a mlýnu. Bohužel, nic bližšího o tomto kostele není známo, ale je zajímavé, že jeden ze zdejších pomístních názvů až do roku 1945 zněl „Im Kloster“ – v klášteře. Je tedy možné, že Jírov byl skutečně mezi vesnicemi „okolo sv. Vojtěcha“, uvedenými ve výčtu doupovského panství v 16. století. V roce 1850 se Jírov stal samostatnou obcí, krátce však byl v letech 1868-1880 byl osadou Řednice, poté opět obcí. V roce 1914 zde žilo již 190 obyvatel ve 34 domech. Jírov byla typická okrouhlice s návsí , na níž byl rybník, studna, jednotřídní škola č.p. 30, hasičská zbrojnice, pomník padlých v 1. světové válce a dřevěná kaple. Vysoko položený Jírov měl velmi drsné podnebí, nehodící se k pěstování obilí ani ovocných stromů. V celé vsi bylo jen 8 planě rostoucích ovocných stromů. Byla to nejvýše položená ves Doupovska, kde bývalo v zimě tolik sněhu, že často odřízl vesnici od okolního světa. Na rozdíl od většiny doupovských alejí byly zdejší cesty lemovány jeřabinami. Hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel byl chov dobytka a práce v lese. Podle asresáře z roku 1924 bylo ve vsi 22 hospodářství, ale jen 4 z nich byla trochu větší, 2 hostince, trafika, kovárna a obchod s potravinami. Pro maso si museli obyvatelé chodit do Doupova nebo Řednice. Nepravidelné vyučování dětí v Jírově začalo v roce 1829, ale školní budova č.p. 30 byla postavena až roku 1861. Elektrické osvětlení ve vsi nebylo a vodovod měl zavedený jen jeden statek, dvě obecní studny však měly vody vždy dostatek, i když ostatní studny občas vodu ztratily. Poštou, farou i nádržím příslušel Jírov k Doupovu. Na konci 2. světové války v roce 1945 žilo ve vsi 139 obyvatel ve 34 domech. Poté však došlo k nucenému vysídlení německého obyvatelstva a ve vsi zůstalo pouze 7 stálých obyvatel. K úplnému vysídlení vsi došlo v souvislosti se začleněním Jírova do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště, které proběhlo ve 2. etapě, tj. 31. srpna 1953. Poté byla opuštěná ves postupně bořena až zcela zanikla.