Karlovy Vary - hotel Imperial

Na přelomu 19. a 20. století přestávala dostačovat ubytovací kapacita rychle se rozvíjejícího města Karlovy Vary, které tehdy patřilo mezi nejvyhledávanější světové lázně. Karlovarský bankéř a podnikatel Alfred Schwalbe se proto rozhodl vystavět ve městě nový moderní hotel na světové úrovni, který by dokázal díky nabízeným službám a luxusu přilákat do města mezinárodní společenskou smetánku. Vzhledem k tomu, že celé údolí říčky Teplé bylo tehdy již hustě zastaveno, vybral si Schwalbe pro stavbu hotelu návrší za kavárnou Helenin dvůr. Dominantní vrch s nádherným výhledem zvaný tehdy Helenina výšina, vypínající se nad lázeňským centrem města Karlovy Vary (Karlsbad), byl v té době obtížně přístupný, nabízel však dostatek prostoru pro výstavbu honosného objektu.

Založení konsorcia pro výstavbu hotelu

Schwalbe však neměl dostatek financí na vlastní realizaci náročného podniku, proto hledal investora mezi bohatými lázeňskými hosty. Většina místních obyvatel včetně městských radních a ostatních hoteliérů, považovala tehdy Schwalbův projekt za utopii. Alfred Schwalbe však získal na svou stranu silného investora lorda Richarda Westburyho, kterému se v mezinárodních podnikatelských kruzích přezdívalo „hotelový Richard“. V roce 1905 poté Alfred Schwalbe a Richard Westbury založili konsorcium pro výstavbu hotelu Imperial, díky kterému se rychle podařilo nalézt dostatečné prostředky na stavbu hotelu. Ještě téhož roku 1905 Alfred Schwalbe vykoupil pozemky na Helenině výšině.

Budování přístupových komunikací a lanovek

Před samotnou výstavbou hotelu bylo nutné zajistit nové pohodlné přístupové komunikace k plánovanému hotelu. Projektu se ujal známý švýcarský stavitel Emil Strub. V prosinci roku 1905 byla proto z iniciativy lorda Westburryho zahájena stavba nové lanové dráhy z Divadelního náměstí pod vedením karlovarského inženýra Julia Kubíčka. Aby Alfred Schwalbe nemusel skupovat další pozemky a asanovat řadu domů, byla celá dráha lanovky vedena v tunelu. Městská rada tehdy projekt podpořila, protože nenarušoval vzhled romantického návrší nedaleko Vřídla. Provoz lanovky byl slavnostně zahájen dne 10. května 1907. Během dne poté lanovka vozila na výšinu výletníky a v noci převážela stavební materiálu na další výstavbu. Po dokončení lanové dráhy proběhla náročná výstavba 1 300 metrů dlouhé příjezdové komunikace z údolí Teplé s výškovým převýšením 70 metrů nákladem přesahujícím částku 500 000 rakousko-uherských korun. Lord Westbury převedl novou silnici ihned po jejím dokončení bezplatně do vlastnictví města.

Vypracování projektu hotelové budovy

Alfred Schwalbe následně zadal vypracování projektu nového hotelu renomovanému pařížskému architektu Ing. Ernestu Hébrardovi, který proto přijel v září roku 1908 do Karlových Varů, aby si prohlédl budoucí staveniště. Na jaře roku 1909 poté Hébrard předložil zadavateli pečlivě zpracovanou studii hotelu včetně návrhu jeho vnitřního vybavení. Detailního rozpracování Hébrardových plánů se poté ujala Vídeňská stavební společnost a známá nábytkářská firma Portois a Fix z Vídně. Vídeňská stavební společnost však nedokázala naplnit očekávání Alfreda Schwalbeho, rozpracováním projektu až do detailních výrobních výkresů byla proto následně pověřena renomovaná architektonická firma Wayss und Freitag AG und der Meinong.

Výstavba budovy hotelu Imperial

Samotná stavba monumentální budovy hotelu Imperial podle projektu francouzského architekta Ernesta Hébrarda probíhala v letech 1910-1912 s celkovým nákladem přesáhujícím čtyři miliony rakousko-uherských korun. Stavební práce započaly v září roku 1910 a kolaudace dokončené budovy proběhla v květnu roku 1912. Hotelová budova byla prvním železobetonovým objektem na českém území. Při projektování objektu byla věnována na svou dobu neobvykle vysoká pozornost protipožární ochraně. Na jeho stavbu byly hojně využity nehořlavé materiály, v každém patře byly nainstalovány hydranty a všichni zaměstnanci museli projít výcvikem v ovládání hasicích prostředků. Stejný význam byl přikládán ochraně hostů před hlukem. Všechny dveře a okna měly protihlukový systém a personál nebyl přivoláván zvonkem, ale nehlučnou světelnou návěstí. Ještě před otevřením hotelu byla v červnu roku 1918 uvedena do provozu druhá lanová dráha ze Slovenské ulice.

Otevření nového hotelu Imperial

Slavnostní zahájení hotelového provozu poté proběhlo dne 18. června 1912. Hotel Imperial, nazývaný v dobových reklamních materiálech „velkohotel amerického typu“, se stal ihned nejvýznamnějším a nejluxusnějším hotelem v Karlových Varech. Objekt s moderním zázemím nabízel ubytování pro 365 hostů a jejich služebnictvo. V několika hotelových jídelnách byly podávány nejvybranější kulinářské lahůdky podle francouzské a vídeňské kuchyně, které doplňovala nabídka výrobků z vlastní cukrárny a dietní pokrmy. Příjemnou atmosféru navozovaly několikrát denně koncerty, pravidelně se zde konaly bály, včetně oficiálních tanečních slavností pořádaných městem. Součástí areálu byla také zahrada o rozloze 50 000 metrů čtverečných s parkovou úpravou s okrasnými rostlinami i vzácnými dřevinami. Poblíž hotelové budovy nechyběly čtyři tenisové kurty, střežené dětské hřiště a garáže pro 50 automobilů. Hotel vlastnil šest limuzín, autobus a dva nákladní vozy určené pro dopravu hostů a jejich zavazadel. Honosné prostředí rychle přilákalo hosty z řad panovnických rodů, vysokou šlechtu, ministry, diplomaty, bankéře, průmyslníky, obchodníky a nejvýznamnější umělce.

Slavní hosté hotelu Imperial

Ke slavným hostům hotelu Imperial patřili například příslušníci rozvětvené bankéřské rodiny Rothschildů nebo polského šlechtického rodu Potockých, dále zde pobývali ruský velkokníže Pavel, prezident Tomáš Garrique Masaryk, hudební skladatel Richard Strauss, velkotovárník Kolben či Jan Antonín Baťa, princ Joachim Albrecht von Preussen a v roce 1926 hollywoodské hvězdy Douglas Fairbanks a jeho žena Mary Pickfordová. Další příliv lázeňských hostů narušila už po dvou letech první světová válka a následně vleklá hospodářská krize. V roce 1923 bylo přesto v hotelu Imperial uspořádáno mistrovství světa v šachu. V červnu roku 1933 byl v Imperiálu uspořádán velký ples, kterého se zúčastnilo přes dva tisíce příslušníků evropské společenské smetánky.

Druhá světová válka

Během druhé světové války byly od roku 1940 v uzavřeném objektu v rámci programu Kinderlandverschickung ubytovány děti evakuované z německých měst ohrožených spojeneckými nálety. Správce objektu tehdy žádal o jejich přemístění, protože dlouhodobý pobyt dětí se podepsal zejména na stavu interiérů a mobiliáře hotelu. Objekt hotelu Imperial byl poté přeměněn na Rezervní lazaret německé armády č. 5 Karlovy Vary (Reserve-Lazarett 5 Karlsbad).

Po roce 1945

Po konci druhé světové války v roce 1945 byl objekt zabaven na základě Benešových dekretů jako nepřátelský majetek. Krátce poté věnovala československá vláda objekt bývalého hotelu Imperial spolu s několika dalšími lázeňskými objekty v Karlových Varech Sovětskému svazu jako projev díků za osvobození Československa. Vedení objektu tehdy převzala sovětská vojenská správa a od roku 1947 pak ministerstvo zdravotnictví SSSR. Nové vedení se rozhodlo přebudovat zanedbanou budovu na moderní lázeňské sanatorium. V padesátých letech 20. století proto proběhla rozsáhlá rekonstrukce objektu pod vedením sovětského inženýra Trochbratského, během níž byla provedena výměna rozvodů vody a elektroinstalace i oprava celého topného systému včetně instalace nové kotelny. Současně byla upravena část pokojů a vylepšeno jejich hygienické zázemí. V roce 1957 převedl nakonec Sovětský svaz objekt sanatoria Imperial zpět do vlastnictví československého státu.

Sanatorium Imperial během druhé poloviny 20. století

Dne 3. května 1958 byl objekt karlovarské městské tržnice zapsán na státní seznam nemovitých kulturních památek pod rejtř. č. 41321/1-2032. Kromě sovětských hostů se zde poté začali od roku 1961 objevovat i lidé z dalších socialistických zemí a od roku 1963 dokonce také první hosté ze Západu. Sanatorium Imperial tehdy nabízelo komplexní zdravotnickou péči, kromě lázeňských lékařů zde tehdy proto ordinoval rovněž zubař, oční lékař, ORL specialista, dermatolog a gynekolog. Bylo zde rentgenové pracoviště, laboratoř, EKG i chirurgická ambulance. V souladu s tehdejší lékařskou doktrínou zdejší lékaři úspěšně vyléčili i několik akutních srdečních infarktů. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století prošel objekt hotelu Imperial další rekonstrukcí. V roce 1984 byla otevřena přístavba vlastního balneoprovozu s přívodem karlovarské termální vody. V roce 1985 byly vyčleněny peníze na opravu fasád, balkonů, elektroinstalace i koupelen ubytovací části hotelu, do jejíž údržby se od šedesátých let 20. století prakticky neinvestovalo. Realizace plánované modernizace interiérů objektu však již tehdy neproběhla.

Privatizace a rekonstrukce hotelové budovy po roce 1989

V roce 1990 přešel v rámci privatizace objekt bývalého hotelu Imperial do soukromých rukou. V roce 1992 získala objekt hotelu lázeňská akciová společnost Imperial Karlovy Vary. V roce 2003 byla ukončena celková rekonstrukce hotelu Imperial nákladem více než půl miliardy korun, která vrátila objektu původní lesk a kvalitou poskytovaných lázeňských a hotelových služeb. Čtyřhvězdičkový hotel Imperial je držitelem prestižní mezinárodní ceny World Travel Awards pro nejlepší lázeňský hotel v České republice. V roce 2007 proběhlo rozšíření a kompletní rekonstrukce provozu balneocentra. Vzniklo tehdy nové prostorové uspořádání a modernizováno bylo veškeré technické zázemí, balneologické přístrojové vybavení, vany a vznikl moderní nerezový rehabilitační bazén.