Karlovy Vary - hrad (Zámecká věž)

Menší gotický hrad nechal vystavět snad již v době kolem roku 1358 patrně císař Karel IV na mohutném žulovém ostrohu, zvaném později Schlossberg (Zámecký vrch), v blízkosti vývěrů teplých pramenů na levém břehu říčky Teplé uprostřed historické části města Karlovy Vary (Karlsbad). V letech 1370-1376 zde Karel IV. dokonce několikrát pobýval. Roku 1370 propůjčil Karel IV. městu Loketské právo a věnoval mu vsi Oboru a Drahovice, což bylo stvrzeno roku 1401 králem Václavem IV. Karlovy Vary byly poté komorním městem spravovaným loketským purkrabím. V roce 1437 byl zdejší hrad zastaven královskou korunou Šlikům spolu s městem Karlovy Vary a celým Loketskem. Před rokem 1475 zastavil Matyáš Šlik hrad a patrně i město rytíři Václavovi Polackému z Polak za 500 říšských zlatých. Mezi novým pánovitým a zadluženým držitelem a měšťany však vznikaly spory , které řešil Polacký zavíráním odpůrců do hradní věže. Nepohodl se ani v otázce karlovarské zástavy se Šliky, kteří vyřešili konflikt dobytím hradu a zajetím nepoddajného rytíře. Celý incident se tehdy donesl až ke králi Vladislavovi II. Dne 10. dubna 1475 poté Vladislav II. nařídil Šlikům, aby Polackého za 650 říšských zlatých propustili, a rytířovi, aby zaplatil veškeré své dluhy. Při dělení Šlikovského majetku po smrti Matyáše Šlika v roce 1489 připadl hrad i město nejstaršímu synovi Jeronýmovi (+1491), zakladateli loketské šlikovské věže. Za Jeronýma a jeho syna Šebastiána se spojili Karlovarští spolu s městem Loktem a loketskými many proti uzurpátorské vrchnosti. Karlovarští měšťané s Loketskými utvořili spolek a aktivně se zúčastnili místní války v roce 1502. V roce 1504 Šlikové dobyli karlovarský hrad i město. V létě roku 1505 však zemská hotovost hrad dobyla a Šliky vytlačila. Šlikové byli obžalováni z porušování zákonů království a práv podřízených měst a hrad jim byl zkonfiskován. Dočasnou správou dobytého hradu a města byl pověřen křivoklátský hejtman Jiří Bírka z Násilé. Teprve po obléhání loketského hradu přistoupil Šebastián Šlik k dohodě. Dne 21. března 1506 poté došlo na zemském sněmu ke kompromisnímu urovnání. Vypuzení měšťané se mohli vrátit a hrad s městem získali opět Šlikové jako příslušenství hradu Lokte. Jelikož se Šlikové v roce 1547 zúčastnili stavovského odboje proti Ferdinandovi I., získal město Karlovy Vary spolu s ostatním šlikovským zbožím do přímého držení opět král. Hrad byl již tehdy málo obýván a postupně pustl. Roku 1567 daroval císař Maxmilián II. sešlý hrad, hrozící sesutím na blízkou budovu staré radnice, městu Karlovy Vary. Darovací smlouva ze dne 13. prosince 1567 uvádí hrad jako „sešlé a pusté chátrající sídlo na kamenné skále ve městě Karlovy Vary, kde stojí staré zdivo a tři hromady kamení“. Karlovarská obec poté užívala zchátralý objekt pouze jako skladiště hasičského nářadí, k rekonstrukci hradu však přistoupeno nebylo. V roce 1598 prodal Rudolf II. městu za 8 500 kop míšeňských grošů také zbylé příslušenství bývalého hradu, tj. rozsáhlé okolní lesy. V roce 1604 nakonec při velkém požáru města bývalý hrad vyhořel a změnil se ve zříceniny. V roce 1608 byla velká věž upravena na městskou hlásku, upravovanou ještě v roce 1766 po dalším požáru města v roce 1759. Věž tehdy byla zastřešena charakteristickou barokní střechou se zvoničkou, stěna na straně k Tržišti byla prolomena novými okny a věž doplněna arkádovým ochozem, ze kterého byli slavnostně vítáni fanfárami významní hosté lázeňského města, později se odtud každoročně slavnostně zahajovala lázeňská sezóna. Ve věži bydlíval věžník, jehož úkolem byla strážní služba, zejména hlášení požárů. Během 19. století prodělala věž dílčí úpravy a okolí Zámecké věže bylo postupně zastavěno městskými domy, takže byla zúžena bývalá hradní terasa. V roce 1911 byl ke skalnímu ochozu připojeno mohutné těleso výtahu k Zámecké věži podle projektu Friedricha Ohmanna, autora secesní Zámecké kolonády z let 1910-1912. V roce 2001 proběhly další opravy Zámecké věže. V interiéru věže se dnes nachází restaurace, stylová vinárna a galerie.

Původně gotický hrad nevelkého rozsahu, rozkládající se na vrcholu úzkého skalního ostrohu, s třípatrovou hranolovou obytnou věží (donjonem), s polokruhově zakončeným vchodem v patře jihozápadní stěny, přístupným vnějším schodištěm a završenou trojúhelníkovými štíty a křížovou střechou a s opevněným předhradím s bránou. Z bývalého hradu se dochovala pouze v silně přestavěné podobě hranolová obytná věž (donjon) na čtvercovém půdorysu o hraně 11 m, jednoduchou šindelovou jehlancovitou střechou se šestibokou barokní cibulovitou zvoničkou z doby obnovy v roce 1766. Ze stejného období pochází rovněž třístranný arkádový ochoz v úrovni druhého patra věže, oddělený profilovanou římsou a dnešní rozdělení obytných prostor interiéru, stejně jako zděné podlahy. Pohledová strana od Tržiště je prolomeno v prvních dvou patrech třemi osami obdélných oken. Vnější stěny věže jsou zdobeny nárožní visáží v omítce. Jak dokládají historická vyobrazení, i výrazně slabší severozápadní stěna, pod níž zasahuje částečně dochovaný valeně zaklenutý suterén. Původně na věž severozápadním směrem navazovala další budova, zřejmě palác potvrzený také archeologickým výzkumem. Další eventuální zástavba stísněného areálu není známá. Základy zdí bývalého hradu byly v minulosti opakovaně přerušeny stavbou kanalizace. Během opravy v roce 2001 byl zjištěn další, doposud neznámý suterén.